Slovníček filosofických termínů

ivu (Aristotelés: "co nemůže být jinak", Descartes: "o čem nelze pochybovat"); j. praktická je opřena o zkušenost (alternativa je sice možná, ale nebyla dosud pozorována), j. matematická je dána konvencí (za předpokladu platnosti axiomů), j. absolutní je opřena o ; kosmos a chaos - řád a neuspořádanost; prvotní filosofické myšlení zahrnuje údiv, že svět (vesmír) je kosmos a nikoli chaos, ačkoli udržet chaos "dá méně práce", resp. "udělá se sám"; logos - rozumná řeč, slovo, důvod, rozum, poměr; základ filosofického a vědeckého myšlení (oproti myšlení \l "mýtus#mýtus" mýtickému a myšlení ) jako myšlení hledajícího důvody; mnohoznačnost - homonymie; užití termínu nikoli v tomtéž obsahu a nikoli tomtéž smyslu (např. koruna, lenoch, ...);  protivou je ; možnost reálná - možnost theoretická - možnost je stav věci mezi bytím a nebytím; možná věc není aktuálně a není nutně ani faktuálně, avšak není také čiré nic; vztahuje se ke svému ; m. reálná již existuje ve svém nositeli, avšak nerealisuje se nyní (např. schopnost mluvit anglicky); m. theoretická ještě neexistuje v nositeli, zásadně nic však nebrání jejímu získání (např. možnost naučit se schopnosti mluvit anglicky); mravní synthesa - mravní (etický) #úsudek" úsudek z mravních a konkrétních okolností k praxi, tj. ; mýtus - posvátná řeč; symbolické vyprávění v mýtickém čase (praminulosti) resonující s obsahy kolektivního nevědomí; násilí - nedobrovolnost, činnost bez souhlasu ; míra (vnějšího či vnitřního) násilí snižuje odpovědnost; objektivní realita - věcnost předmětu; základní problém kartesianské : jestliže jisté je jen re/NanoVoc.html" \l "jasné#jasné" jasné a zřetelné poznání (), jak lze poznat hypothetickou realitu mimo vědomí?; podstata druhá - podstata první - podstata je , pokud existuje v sobě (in se) a sama sebou (per se) - opak je ; p. druhá je obecná bytnost, kterou lze vypovídat o bytnosti jedinečné ("co je věc", např. pes); p. první je jedinečná bytnost, kterou již nelze vypovídat o ničem ("toto zde", např. Sultán n. Tyrl); pojem - prostředek poznání; rozumové poznání je abstraktní a obecné; předmět rozumového poznání je (Platón) nebo (Aristotelés) věci; poslední cíl - absolutní nadcíl; cíl, jenž není k žádnému dalšímu cíli; ne nutně vždy uvědomovaný; postulát evidence - požadavek bezprostřední nutné pravdivosti, kladený Aristotelem na ; zpochybněný moderní kritikou; postulát přiměřenosti - v určité vědě musí se dít z jejích zvláštních ; požadavek Aristotelův, zpochybněný moderní kritikou pravda logická - pravda mravní - pravda ontologická - pravda ve filosofii zpravidla vyjadřuje přiměřenost dvou úrovní sdělení: p. logická (tj. p. poznání, pravdivost; opakem je omyl) přiměřenost předmětu (objektu) a podmětu (subjektu, vzoru) poznání; p. mravní (tj. opravdovost, upřimnost; opakem je lež, pokrytectví, "image") přiměřenost vnitřního a vnějšího výrazu věci (např. myšlení a slov); p. ontologická (tj. skutečnost, ryzost věci; opakem je falešnost, umělost, zdání) přiměřenost věci našemu o ní; problém etický - praktická filosofie má dva základní problémy: 1. problém (zda a co je dobro: individuální, obecné, absolutní); 2. etické paradoxon (vím, co je pro mne dobré, a přece konám pro sebe zlé neboli jak dosáhnout absolutního dobra, pokud existuje); problém gnoseologický - filosofie poznání má dva základní problémy: 1. problém objektivity (co v aktu poznání patří objektu a co vnáší subjekt); 2. problém (co je jistota; a zda, v které