Seminárka

akto žilo a když přišla změna, bylo už těžké vrátit se zpátky. Alespoň takhle to vidím já.
Po roce 89 u nás byla nastolena demokracie a lidem se otevřely nové obzory. Bohužel uvolnění společenského klimatu vedlo ke zmatenosti lidí… Dá se říci, že ani sami pořádně nevěděli, co vlastně mohou dělat a říkat a co nemohou. Značná část se domnívala že je možno téměř vše, upřímně řečeno, i já jsem si to jako malý kluk myslel, dokud mi nebylo vysvětleno, že má svoboda končí tam, kde svoboda druhých začíná. Vzal jsem to na vědomí, ale jak se zdá, spousta začínajících podnikatelů v polistopadové době asi ne. A tak se nám tu rozběhla spousta akcí na zaručené zbohatnutí a pokus o nájezd na „pravý“ kapitalismus. Chtěli jsme se
rychle dostat na úroveň západních zemí, stát se jakýmsi středoevropským tygrem ukázat všem, že na to máme. Američtí analytici nás dokonce dávají ostatním postsocialistickým zemím za příklad. Ale bylo nám to k něčemu? Byl dobrý krok vrhnout se do rozvoje kapitalismu bezhlavě a s urputnou rychlostí? Česká republika cítila vůni peněz a svobodu ekonomiky, že se ani nestačila pořádně rozmyslet co dál a už se hnala vpřed. Vpřed čemu? Lepším zítřkům?Kupředu lepším zítřkům jsme se již jednou hnali a kam nás to dovedlo… To opravdu nebyl čas se rozmyslet? Možná se lidé báli, že když nezačnou okamžitě pracovat na stavbě kapitalismu, že jim možnost opět uteče. A tak lidé privatizovali a tunelovali a na morálku zřejmě nebyl čas. A nastala vláda egoismu. 40 let jsme byli připoutáni řetězy a když se nám naskytla možnost svobodného obchodování, doslova jsme se z nich urvali. Začali jsme myslet pouze na sebe. Začali jsme rozjíždět velké obchody,ale s malým rozhledem. S pocitem svobodného rozhodování a nehleděli jsme na nic jiného. A spoustě lidem se to krutě vymstilo. A bylo to opravdu tak nutné? A po tomto prvotním neúspěchu nastala skepse, jakási ztráta víry v nové věci. Určitým způsobem jsme rezignovali. Což je na jednu stranu pochopitelné. Když se podívám na naše dějiny, nemohu si nevšimnout té spousty našich zklamání. Vždy jsme proti něčemu bojovali, aby nám vždy někdo jiný zastřihl křídla a my opět nemohli létat. Sebevědomí naší země bylo v troskách. A bohužel s touto skepsí se nyní snažíme uchytit v Evropě a na celém světě. Ale je to vůbec možné bez naší identity a morálky? Weber měl naprostou pravdu, že základem dobrého kapitalismu je morálka. Bohužel ta se nám za oněch již zmiňovaných 40 let více méně vymazala z paměti. Možná kdybychom ji nepostrádali, třeba bychom uspěli v Evropě i jinde ve světě? Můj názor, ač neuskutečnitelný, je ten, že bychom se měli vrátit úplně zpět a začít znova a tentokrát nastoupit na uvážlivější cestu. Nyní za sebou jen vláčíme těžký balvan zmatení a neúspěchu a nabíráme na něj stále nové kamínky. A co bude dál? Tíhu kamene neutáhneme a všechny nás zavalí? Stáhne sebou i to málo co máme? Na tuto otázku opravdu nemám odpověď a myslím, že nikdo z nás, ale pevně věřím, že se to nestane.
Někdy přemýšlím nad tím, jak naši politici usínají, zda-li se celou noc převalují strachy co s naší malou zemí uprostřed Evropy bude? Jsou snad četná obvinění z korupce náhodou, nebo je to onen projevující se egoismus? Odpověď na tuto otázku přenechám názoru každého z vás. Vlastně když to vezmu kolem a kolem, je dosti pravděpodobné, že tu máme jakýsi smíšený kapitalismus. Jelikož přítomnost těch největších firem na našem trhu není ani tak výsledkem tržně – ekonomického soupeření, jako spíše „přesvědčovacích schopností“ těchto společností. Co bychom si měli pod pojmem „ přesvědčovací schopnosti“ představit? Já osobně vidím dobře oblečené lobisty s kufříky naditými penězi. Někdo si může říct, že jeden takový kufřík pomůže zajistit studia jeho synovi, takže na tom není nic zlého. Ovšem po pár takových to „ převzetích“ klesají morální zábrany a člověk, který se necítí morálně odpovědný za takovéto jednání, může klesnout ještě níže. Vždyť od podvodu či korupce, je to jen malý krůček ke krádeži. A navíc a opět z morálního hlediska, je to velice nefér k těm, kteří by si ten kufřík nikdy nevzali a případně ani jej nenabídli. Jedno vím ale jistě. Weber by z nás určitě radost neměl. V podstatě ani jeden z jeho předpokladů pro správný kapitalismus nesplňujeme, nebo snad ano?
Vzpomeňme na Benjamina Franklina, který psal o důležitosti včasného splácení půjček a na současnou zadluženost českých rodin. Půjčujeme si na prací pračky. Půjčujeme si na ledničky, počítače, auta či dovolené. A pak si půjčujeme na splácení půjček. Nikdo nás příliš netlačí ke včasnému splácení, čímž se z toho pro nás stává rutina. Ale je dobré, aby si český človíček zvykal na neustálou zadluženost a žádnou nutnost včasného splácení? A není to jenom problém lidí jako takových, vždyťi média nás neustále bombardují všelijakými
nabídkami výhodných půjček. A kupříkladu i Vánoce, pro mne jeden z nejposvátnějších svátků, se stávají honbou na nové dlužníky, kteří chtějí mít pod stromečkem spoustu dárků. Tohle by se asi panu Franklinovi nelíbilo.
Když si to tak shrnu, Weberův a potažmo ani jakýkoli jiný, řekněme správný, kapitalismus se nám zde nastolit nepovedlo. Možná jsem více negativistický, ale to je tím, jak moc se mi současná situace zdá alarmující. Neboť mám pocit, že na každém kroku vidím nějakého toho vychytralého podnikavce, který si hrabe do své kapsy. Možná nějaké výjimky se najdou, ale ty jak známo potvrzují pravidlo. Musím přiznat, že nejsem věřící a spousta věcí na křesťanské církvi mi velice vadí, ale musím jim dát za pravdu, že jejich víra je jim velkou motivací a přirozeným morálním kodexem. A byl bych rád, kdyby víra opět zakořenila v naší zemi.
Tomáš Jelínek
- -