Seminárka

erlinků. Čím více peněz je,tím více při obratu produkují, takže užitek roste rychleji a ještě rychleji. Kdo zabije bachyni, zničí tím celé její potomstvo až do tisícího kolena. Kdo promrhá pětišilink, zabíjí všechno, co jím mohl vyprodukovat, celé roty liber šterlinků.
Mysli na to, že – jak říká přísloví – dobrý počtář je pánem všech peněženek. Kdo je známý tím, že platí přesně ve slíbenou dobu, ten si může kdykoli vypůjčit peníze, které zrovna jeho přátelé nepotřebují.
To je občas nanejvýš užitečné. Vedle píle a uměřenosti nic nepřispívá, má-li to mladý muž ve světě někam dotáhnout, jako přesnost a spravedlnost ve všech jeho obchodech. Proto si nikdy nenechávej vypůjčené peníze ani o hodinu déle, než jsi slíbil, aby ti hněv, který to způsobí, neuzavřel peněženku tvého přítele.
Muž, který dbá na svou důvěryhodnost, si musí všímat i nejbezvýznamnějších událostí. Úder tvého kladiva, jejž tvůj věřitel slýchá v pět ráno nebo v osm večer, ho uspokojí na šest měsíců; když tě však uvidí za kulečníkovým stolem, nebo zaslechne tvůj hlas v hostinci v době, kdy bys měl pracovat, tak se ti hned příštího rána připomene o splátku a bude žádat peníze dřív, než je budeš mít k dispozici.
Kromě toho zvětšuje tvůj kredit, když pamatuješ na svoje dluhy, když se projevuješ jako starostlivý a čestný muž.
Chraň se, abys všechno, co máš pokládal za své vlastnictví a podle toho také žil. Tomuto klamu podléhají mnozí lidé, kteří úvěr mají. Abys tomu zabránil, veď si přesné účty o svých výdajích i příjmech. Dej si tu námahu, abys dbal na jednotlivosti, neboť to má ten dobrý výsledek: odhalíš, v  jak velké sumy narůstají malé výdaje a postřehneš, co se uspořit mohlo a co se v budoucnosti uspořit bude moci…
V dopise si nelze nevšimnout, jak Franklin apeluje na čtenáře, snažíc se mu při tom vštípit ony správné zásady. V prvním a šestém odstavci si můžeme všimnout důrazu na pracovitost, která byla pro protestanty a kupříkladu pro kalvinisty obzvlášť, tolik důležitá. Řekl bych, že tento dopis je do určité míry míněn jako jakýsi návod, na to, jak být dobrým obchodníkem. Jak být úspěšný a to je podle mého velice důležité, neboť bez kladného přístupu k úspěchu a bohatství, tak jak to chápou protestantští věřící by se kapitalismus
nedostal tam, kam dnes. Vzpomeňme si na úvod, kde jsem psal o bohatých katolických věřících vykupujících své duše před svojí smrtí a uvědomme si, že tato cesta byla pouze jistotou k bohatství církve, ale nikoli k bohatství mas, alespoň takhle to vidím já. Především je celý text provázen důrazem na důstojnost a čestnost. Nebo-li, když budeš čestný a budeš dbát na svou důstojnost, budeš mnohem úspěšnějším obchodníkem. Podle mého by to měl být základ našeho myšlení a nejen v obchodování. Když člověk bude jednat čestně a s čistými úmysly, vzbudí u společnosti důvěryhodnost a bude mnohem lépe přijímán. Kam vložím své peníze? Do banky, která se podobá spíše lichvářskému společenství a která mě bude víceméně okrádat, nebo do banky, která mi bude schraňovat peníze s menšími úroky a spolehlivými službami? Je důležité si uvědomit, že v současné době, nemáme zrovna mnoho výběru, v podstatě jediná možnost, která se nám dnes na trhu nabízí, je ta první. Dnešní doba je natolik přehlcena myšlenkou nad penězi, že převládá sobectví a hamižnost. Lidé si mohou jen postesknout, že ač je výběr služeb „veliký“, tak poměrně mizerný, ale to je asi vše co můžou. Ovšem první kapitalističtí podnikatelé k tomuto stavu jistě nesměřovali. Jejich úmysly byly čisté, tedy alespoň se zdá že byly. Právě oni si uvědomovali správnost této strategie obchodování. Celý život tvrdě pracovali, vynaložili na to mnoho úsilí, aby na samotném konci mohli být hrdí na své celoživotní dílo, aby viděli, že jejich dílo je dobré. Co víc si člověk může přát – zabezpečená rodina jak v přítomnosti tak do budoucnosti a hrdost na svou píli a na svůj čistý přístup k práci. V současné době už převažuje nabytí hmotného vlastnictví a občas i zabezpečení rodiny nad pocitem dobře a důstojně vykonané práce. A můj názor je, že se to do budoucna jen tak nezlepší. Společenská prestiž se bude hodnotit podle množství peněz na vašem kontě a nebude se hledět na prostředky jimiž byly získané. Dá se říct, že už to tak chodí dnes. Lidé se budou držet hesla: „ Když chceš přežít, podváděj a neohlížej se na ostatní“.
Když už jsem mluvil o bohatství mas, chtěl bych nyní obrátit list a podívat se na kapitalismus v naší zemi, kde blaho běžného lidu bylo na údajném prvním místě předlistopadové komunistické vlády. Po 40 let jsme se potýkali s „reálným socialismem“, který jsme si „nastolili“ v 48 roce. Nelze se tomu divit, naše země byla zničená válkou a lidé hledali cokoli, co by vedlo k lepším zítřkům. V našem případě to měl být socialismus. Všichni měli mít stejně, neměli by si co závidět. Když máte to samé , co ten druhý, netoužíte po ničem dalším… Vzhledem k vedení, se ale vyplatí říci: Všichni měli stejně – málo. I když ani to neplatilo, samozřejmě že odpovědní vládnoucí úředníci se měli lépe… Zkrátka podle hesla: Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Proběhla zde téměř úplná sekularizace. Jenom pár lidí zůstalo věrno náboženským ideálům. S vytracením víry z našeho života, zmizela značná část hnacího motoru našich etických pravidel. Proč by lidé měli jednat morálně a čestně, když už jim nehrozí boží trest?? Začíná se u nás rozvíjet technika přežití: „Udej nebo budeš udán a ber nebo ti bude vzato.“ A lidé si začali brát, když to nikdo neviděl, i přestože to byla krádež. Ano, pořád se považovala za něco špatného, ale lidem jaksi padly morální zábrany nebo se spíše uvolnily, což zcela jistě nebylo k užitku. Po 40 let se t