Seminárka

nout určité spásy. Pokud ztroskotají veškeré snahy být dobrým a ospravedlněným v rámci dobrého chování nebo morality, vede v rámci víry k tomu, že ospravedlnění a vykoupení očekáváme od Boha, který dává spásu neboli svobodu na základě milosti. Sociální etikaV normativní etice se etika rozděluje na individuální a sociální etiku.
V individuální etice jde o mravní normování individuálního jednání.
V sociální etice je hlavním principem mravní normování sociálních útvarů. Sociální etika se zde ptá, zda a za jakých podmínek jsou sociální útvary mravně správné neboli spravedlivé.
Úkolem sociální etiky je tedy určit sociální spravedlnost. Sociální útvary by se měli řídit tak, aby to bylo výhodné pro všechny. Měly by být uspořádány tak, aby v nich žádná lidská osoba nebyla používána pouze jako prostředek, ale aby byla uznávaná jako sebeúčel.Toto platí především o politické společnosti a státu.
Ve státě by měl právní řád zaručovat, aby každý občan mohl žít v lidsky důstojných poměrech.Moderní dějiny svobody rozvinuly 2 základní pozice (obsahují obě v základech pojmy svobody a rovnosti). Jedná se o liberalismus a socialismus.
Liberalismus má kořeny ve filosofických teoriích, jimiž se zabýval například Th. Hobbes, J. Locke, Adam Smith či Kant. Pro tuto ideologii je typické, že vychází z teorie smlouvy. Hlavní myšlenka vychází ze státu, v němž by byli všichni svobodní a sobě rovní. Později se však ukázalo, že tento stav je neudržitelný. Celá tato ideologie vedla k právní nejistotě a tím i k situaci ohrožení.
Původně svobodní a sobě rovní lidé založili smluvní dohodou stát, který měl účelně zajišťovat svobodu.
Liberalismus můžeme rozdělit do 3 forem.
První formou je politický liberalismus.Jde zde o liberální pojetí moderního státu. Hlavními prvky liberálního pojetí státu se ve 2. polovině 20. století široce prosadily v rozvinutých státech a jsou dnes pokládány za nezbytné standardy humánního politického řádu
Druhou formou je kulturní liberalismus.Liberální stát zaujímá v kulturních oblastech stanovisko neutrality a tolerance. Přenechává kulturu svobodné činnosti společnosti a tím zajišťuje kulturní práva (svoboda náboženství, svědomí, vědy, umění, tisku…). Kromě toho zajišťuje i základní školský systém.
Mezi třetí formu patří hospodářský liberalismus. Hospodářský liberalismus je založen na určitých hospodářských právech. Mezi ně řadíme například svobodu osoby, vlastnictví, smlouvy. Hospodářský liberalismus vybudoval tržně hospodářský kapitalistický systém.
Klasikem všech těchto 3 teorií byl Adam Smith. Tato 3 práva na svobodu tvoří v liberální teorii určitý základ hospodářsko liberálního národního hospodářství. Za pomoci nabídky a poptávky se v těchto vztazích dávají do chodu tržní mechanismy, které regulují hospodářství.
Na začátku 19. století se začalo volně rozvíjet kapitalistické tržní hospodářství. Mzdy a životní podmínky pracovníků(dělníků) se řídily poměry na trhu, což při velké nabídce pracovních sil vedlo k tzv. peuperizaci a proletarizaci vrstev společnosti.
Právě ideologie o samoléčivé síle svobodného trhu byla dlouho překážkou k vytvoření sociální a hospodářské politiky.
Kromě liberalismu se rozvinul i socialismus.Socialismus je složitým jevem. Kořeny socialismu sahají k filosofii J.J. Rousseaua, avšak rozhodující podobu socialismu dal až Karl Marx. Socialismus můžeme charakterizovat jako liberální teorii, která klade do středu svého uvažování o spravedlnosti výhradně formálně stejnou svobodu. Ta však vede k materiální nerovnosti a nesvobodě. Příkladem může být svobodná, hospodářsko-liberální a kapitalisticky utvářená politika. V oblasti formálně stejné svobody dochází k nerovnosti mezi lidmi. Marxova teorie nerozebírá problém člověka z hlediska formální individuální svobody, nýbrž z hlediska práce. Člověk se neposuzuje jako individuální osoba, ale jako pracovní síla. Vývoj výrobních sil a výrobních vztahů zapříčiňuje vznik třídního protikladu. Vládnoucí třída utlačuje třídy s nižším postavením a tím vznikají třídy b