Referát

zákon zní: Každá oblast poznání prochází postupně třemi různými etapami (stadii): 1/ stadiem teologickým (fiktivním)
2/ stadiem metafyzickým (abstraktním)
3/ stadiem vědeckým (pozitivním)
První dvě stadia – teologické a metafyzické – jsou hodnocena v podstatě záporně. Člověk v nich totiž závažně chybuje, neboť se snaží pochopit a nalézt podstatu skutečnosti. V teologickém stadiu se domnívá, že ji vystihl v podobě boha, avšak ve skutečnosti nečiní nic jiného, než že své fantazie zpředmětňuje v představách nadpřirozených bytostí. V metafyzickém stadiu chybuje člověk neméně, neboť na místo boha považuje za podstatu světa svým rozumem vyspekulovanou abstrakci (např. hmotu).
Comte je přesvědčen, že obě nesprávná stanoviska překonává svou vědeckou filozofií, která se má postupně realizovat ve třetím stadiu – pozitivním.
Tehdy člověk nehledá podstatu jevů, nýbrž chce pozorováním a vlastním rozumem poznávat exaktní souvislosti a trvalé vztahy mezi fakty, zákony týkající se jednotlivých stránek skutečnosti. „Vysvětlit“ znamená v pozitivním údobí pouze stanovit vztah mezi jednotlivými fakty a faktem všeobecným.
SCIENTISMUS
19. století přineslo do filosofie a zvláště do problémů poznání nové pohledy, ale i nové nároky. Jejich reprezentantem (typickým pro toto století jako století technické a vědecké revoluce a všeobecného optimismu z pokroku exaktních věd) se stal především široký proud tzv. scientismu.
Filozofické směry, které patřily ke scientismu, ostře odmítaly celou filosofickou tradici, která měla co dělat se spekulací, a vystupovaly v tom smyslu především proti Hegelovi. Chtěly se vrátit k základům každé vědy (lat. scientia – odtud scientismus), tj. ke zkušenosti, a najít metodické postupy, které by mohly učinit zkušenostní poznání spolehlivé a dále využitelné. Filosofie, pokud už měla být zachována, měla pak sloužit jen jako teorie vědeckého poznání.
Jakmile se znovu začalo důvěřovat zkušenosti, vyvstaly ovšem podobné obtíže, na které už narazil britský empirismus. Ale scientistické směry měly za sebou po Humovi dalších sto let nepochybných úspěchů vědy a techniky a skeptické nálady byly zapomenuty.
Po ruce byly i další možnosti, jak empirické poznatky prověřovat, Mohly se přece provádět experimenty, které bylo možno pečlivě zaznamenávat a podle potřeby opakovat, takže pozorované děje mohly být považovány za objektivně platné a mohly mít nárok na všeobecné uznání.
Nejsilnějším filosofickým proudem v rámci scientismu byl pozitivismus. Vědomě vyhlásil program, podle něhož se musí každá věda soustředit jen na to, co je pozitivně dáno – tj. na to, co lze určitými kontrolovatelnými procedurami spolehlivě prověřit. Všechno ostatní je třeba z vědy, a tedy i z filosofie vyloučit. Taková pozitivní danost je faktem. Fakta je možno pořádat na základě následnosti a podobnosti. Toto pořádání může být dvojí: buď empirické (pomocí experimentálního pozorování), nebo logické (kontrolované vyvozování souvislostí).
Zakladatelem a nejvýznamnějším představitelem pozitivismu byl francouzský filosof AUGUST COMTE.
Úroveň vědění považoval Comte za rozhodující znak vyspělosti té které dějinné epochy a z tohoto hlediska se mu vývoj lidstva rozpadal n