materiál na zkoušku

ní výtrusy jsou stejnotvaré. Prokel je podzemní, hlízovitý, většinou nezelený,
saprofytický.
List dlouze řapíkatý je typický pro hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum).
Uvedený druh roste v mokrých až bažinatých loukách a v lužních lesích. Na suchých loukách
a ve světlých lesích roste vratička heřmánkolistá (Botrychium matricariifolium). V Čechách
dříve rostla vratička jednoduchá (Botrychium simplex).



Řád: Osmundales - podezřeňotvaré
ČELEĎ: OSMUNDACEAE GÉRARDIN ET DESV. – PODEZŘEŇOVITÉ
Jedná se o vytrvalé byliny s krátkými oddenky. Zástupci této čeledi rostou téměř po
celém světě.
Listy jsou rozlišené v trofofyly a trofosporofyly. Výtrusnice jsou protoleptosporangiátní.
Výtrusnice nevytvářejí pravé kupky a jsou bez oster a typického prstence. Stejnotvaré výtrusy
jsou tri1etní a zelené. Masitý prokel je protáhlého tvaru a na spodu s vyniklým středním
žebrem. Prokel je tmavozelený, žijící i déle než 1 rok.
Statná vytrvalá blina s plazivým oddenkem je podezřeň královská (Osmunda regalis).
Uvedený druh obývá vlhké louky, olšiny a lesní mokřiny. V současné době se občas pěstuje
v severních Čechách.


Řád: Hymenophyllales – blánatcotvaré
ČELEĎ: HYMENOPHYLLACEAE LINK - BLÁNATCOVITÉ

Blánatcovité jsou vytrvalé, malé, mechům podobné byliny s plazivým oddenkem.
Rostliny jsou rozšířeny především v tropech.
Listy jsou zpeřené s tenkou čepelí. Listová žilnatina je otevřená. Výtrusnicové kupky
jsou na okrajích listu, kryté pohárkovitou ostěrou. Výtrusnice přisedají na krátký sloupek.
Stejnotvaré výtrusy jsou triletní. Prokel je páskovitý, rozvětvený a jednovrstevný.
V obrysu podlouhle vejčité řapíkaté listy má blánatec kentský (Hymenophyllum
tunbrigense). Uvedený druh roste na vlhkých pískovcových skalách. Jemná, vláknitá
tyrkysově zelená, řasám podobná vatovitá protahlia má vláskatec tajemný (Trichomanes
speciosum). Vláskatec obývá hluboké, vlhké, velmi temné štěrbiny při úpatí pískovcových
skal v vyrovnaným mikroklimatem.


Řád: Polypodiales - osladičotvaré
ČELEĎ: CRYPTOGRAMMACEAE PICHI - SERMOLLI - JINOŘADCOVITÉ

Jedná se o trsnaté vytrvalé byliny. Druhy jsou rozšířené téměř po celém světě, výjimku
tvoří Austrálie.
Oddenek je vodorovný nebo vystoupavý. Listy jsou rozlišené na trofofyly a sporofyly.
Řapík má jediný svazek cévním. Výtrusnicové kupky jsou na koncích žilek při okraji
listových úkrojku a jsou kryté souvislým, ohrnutým okrajem úkrojku. Výtrusnice jsou
leptosporangiátní, bez ostěr. Stejnotvaré výtrusy jsou triletní. Prokel je lupenitý, zelený a
pohlavně rozlišený.
Jinořadec kadeřavý (Cryptogra-mma crispa) má listy hustě svazčité, dlouze řapíkaté.
Tento druh je domovem v sutích, skalních štěrbinách, přechodně i na zídkách.








ČELEĎ: ADIANTHACEAE (C. PRESL) CHING - NETÍKOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny. Druhy mají velké rozšíření v mírném a především
v subtropickém pásmu. Některé druhy rostou také v aridních oblastech.
Oddenek je krátce plazivý nebo vystoupavý, hustě plevinatý. Listy jsou stejnotvaré
s otevřenou žilnatinou. Řapíky mají na bázi jeden svazek cévní, který se směrem k vrcholu
dělí ve dvě až tři větve. Výtrusnicové kupky jsou skoro okrajové, bez ostěry. Výtrusnice jsou
leptosporangiátní. Stejnotvaré výtrusy jsou triletní a víceméně kulovité. Prokel je lupenitý a
zelený.
Přezimující listy hustě svazčité s tmavě červenohnědými řapíky jsou typické pro
podmrvku hadcovou (Notholaena marantae). Tato kapradina roste na výslunných
hadcových stráních u Mohelna.
ČELEĎ: DENNSTAEDTIACEAE LOTSY - HASIVKOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny s plazivým oddenkem. Oddenek je krytý tenkými jednoduchými
chlupy. Druhy jsou rozšířeny převážně v tropech a subtropech východní polokoule.
Listy jsou stejnotvaré, zpeřené. Řapíky mají deset až dvacet cévních svazků. Žilnatina na
sterilních částech listů je otevřena a na fertilních částech při okrajích splývající. Žilnatina je
krytá víceméně souvislým úzkým čárkovitým pruhem výtrusnicových kupek. Výtrusnice jsou
leptosporangiátní. Triletní výtrusy jsou stejnotvaré. Prokel je lupenitý a zelený.
Mohutné listy s dlou-hými řapíky vyrůstají z oddenku jednotlivě má hasivka orličí
(Pteridium aquilinum), rostoucí ve světlých lesích, na pasekách a chudých kyselých půdách.


ČELEĎ: THELYPTERIDACEAE PICHI -SERMOLLI - KAPRADINÍKOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny. Druhy jsou rozšířeny po celém světě s výrazným těžištěm
v tropech a subtropech.
Oddenek je plazivý, vystoupavý nebo přímý. Oddenek je pokrytý chlupy nebo brvitými
plevinami. Listy jsou stejnotvaré s otevřenou žilnatinou. Řapíky mají tři až sedm svazků
cévních. Výtrusnicové kupky jsou víceméně těsně při okraji fertilních úkrojků anebo přibližně
uprostřed mezi jejich okrajem a střední žilkou. Leptosporangiátní výtrusnice jsou okrouhlé
nebo podlouhlé, někdy víceméně splývající. Ostěry jsou malé, ledvinité, laločnaté nebo
zubaté, brzy opadávají nebo chybějí. Stejnotvaré výtrusy jsou monoletní, v obrysu eliptické
nebo ledvinité. Prokel je lupenitý a zelený.
Ve stinných lesích a na mokrých lesních cestách roste pérnatec horský (Lastrea
limbosperma), který má listy v nálevkovité růžici. Listy jednotlivé, jenž netvoří růžici jsou
charakteristické pro kapradiník bažinný (Thelypteris palustris). Uvedený druh má svůj areál
výskytu omezen na bažinné olšiny a porosty vrb, ale také na rákosiny a rašelinné louky. Čepel
jednotlivých listů trojúhelníkovitá, jednoduše zpeřená je typická pro bukovinec osladičovitý
(Phegopteris connectilis), rostoucí ve vlhkých lesích, mechatých skalek a na okrajích sutí.

ČELEĎ: ASPLENIACEAE METT. - SLEZINÍKOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny. Druhy jsou rozšířeny po celém světě.
Oddenek je vystoupavý až téměř přímý. Stejnotvaré listy jsou v přízemní růžici. Listová
čepel je celistvá, členěná nebo složená. Řapík má dva cévními svazky, které se směrem k
vrcholu spojují v jeden. Cévní svazky mají na průřezu tvar X. Pleviny na oddenku i na listech
výrazně síťované. Výtrusnicové kupky jsou čárkovité až podlouhlé, s bočními ostěrami nebo
bez nich. Výtrusnice jsou leptosporangiátní. Prstenec je tvořen asi ze 20 - 24 buněk. Výtrusy
jsou stejnotvaré, monoletní. Prokel je zelený a lupenitý.
Tmavohnědé až červenohnědé listové vřeteno má sleziník červený (Asplenium
trichomanes). Tento druh roste na skalách a ve zdech. Jelení jazyk celolistý (Phyllitis
scolopendrium) má celokrajné celistvé listy. Uvedený druh roste na vlhkých stinných skalách
a lesích. Kožovité peřenosečné listy jsou charakteristické pro vzácný kyvor lékařský
(Ceterach officinarum).

ČELEĎ: WOODSIACEAE (DIELS) HERTER - PAPRATKOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny s různě vyvinutými oddenky. Druhy jsou rozšířeny po celém
světě.
Listy jsou nepřezimující a jsou nerozlišené nebo sporofyly jsou svým tvarem i velikostí
odlišné od trofofylu. Listová žilnatina je otevřená. Na bázi řapíku jsou dva cévní svazky, které
se v horní částí spojují v jediný. Výtrusnicové kupky jsou kryté spodními nebo bočními
ostěrami nebo jsou vzácně bez ostěr. Výtrusnice jsou leptosporangiátní. Monoletní výtrusy
jsou stejnotvaré. Lupenitý prokel je často srdčitého tvaru a zelený.
Papratka samičí (Athyrium filix –femina) - roste ve vlhkých humózních stinných lesích,
na březích lesních potoků a niv. Puchýřník křehký (Cystoperis fragilis) má oddenek krátký a
listy ve svazku. Na zahradách se často pěstuje pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris),
který má listy jednoduše zpeřené.

ČELEĎ: DRYOPTERIDACEAE CHING – KAPRAĎOVITÉ
Kapraďovité jsou vytrvalé byliny s oddenky. Druhy jsou rozšířeny po celém světě, ale
zejména v horských oblastech tropického pásma.
Listy jsou stejnotvaré nebo sporofyly jsou poněkud odchylné od trofofylu. Ži1natina listů
je otevřená a v dolní části řapíku jsou dva až osmi, ojediněle až osmnáct, cévních svazků.
Výtrusnicové kupky jsou bez ostěr nebo s ostěrami ledvinitými až okrouhlými.Výtrusnice
jsou leptosporangiátní se stejnotvarými mono-letními výtrusy. Výtrusy jsou na povrchu
nepravidelné zbrázděné nebo ostnité. Prokel je lupenitý, často srdčitého tvaru.
Velmi hojným druhem ve vlhkých humózních lesích je kapraď samec (Dryopteris filix -
mas). Vzácně se v nižších polohách a přechodně i na antropogenních stanovištích vyskytuje
kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis). Bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium
dryopteris) je velmi hojný ve stinných lesích, na sutích a skalách, avšak především na
kyselých substrátech.

ČELEĎ: BLECHNACEAE (C. PRESL) COPEL.- ŽEBROVICOVITÉ
Jsou to vytrvalé byliny se šikmo vystoupavými oddenky s plevinami. Druhy jsou
rozšířeny především v tropech a subtropech jižní polokoule.
Listy jsou různotvaré a jsou výrazně rozlišené na sporofyly a trofofyly. Listová žilnatina
je otevřená. Řapíky mají dva svazky cévní. Výtrusnicové kupky jsou v souvislé řadě podél
hlavní žilky, s bočními ostěrami. Výtrusnice jsou leptosporangiátní, s vertikálním prstencem
ztlustlých buněk. Stejnotvaré výtrusy jsou monoletní. Prokel je lupenitý, zelený.
Roztroušeně se ve stinných vlhkých listnatých a jehličnatých lesích vyskytuje žebrovice
různolistá (Blechnum spicant).

ČELEĎ: POLYPODIACEAE BERCHTOLD ET J. PRESL- OSLADIČOVITÉ

Jsou to vytrvalé byliny s plazivými oddenky s plevinami. Druhy jsou rozšířeny
především v tropech a subtropech jihovýchodní Asie, Ameriky, Oceánie a Austrálie.
Peřenosečné listy jsou stejnotvaré. Listová žilnatina je otevřená. Výtrusnicové kupky
jsou na rubu čepele listů a jsou vždy bez ostěr. Leptosporangiátní výtrusnice mají vertikální
prstenec ztlustlých buněk. Monoletní výtrusy jsou stejnotvaré. Zelený prokel je lupenitý.
Velmi hojný na stinných skalách a na mechem zarostlých sutích, ale také na trouchnivějících
kmenech je osladič obecný (Polypodium vulgare). Vzácným druhem je osladič přehlížený
(Polypo-dium interjectum).


Řád: Marsileales - marsilkotvaré
ČELEĎ: MARSILEACEAE MIRBEL – MARSILKOVITÉ

Jsou to vytrvalé vodní nebo bahenní byliny, které kořenují dlouhým plazivým a
chlupatým oddenkem. Zástupci této čeledi se vyskytují především v tropických oblastech
Asie, Afriky a Jižní Ameriky.
Listy jsou střídavé, niťovité až šídlovité nebo dlouze řapíkaté. Listová čepel je čtyřčetná.
Sporokarpy jsou krátce stopkaté nebo přisedlé a obsahují megasporangia s jedinou
megasporou i mikrosporangia. Každá z mikrosporangií obsahuje 64 triletních mikrospor.
Nepatrný prokel se vyvíjí uvnitř výtrusu.
Na území ČR byla v minulosti zaznamenána míčovka kulkonosná (Pilularia
globulifera). Tento druh je v současné době na našem území vyhynulý.



Řád: Salviniales - nepukalkovité
ČELEĎ: SALVINIACEAE T. LESTIB. – NEPUKALKOVITÉ

Jedná se o jednoleté vodní byliny, které nekořenují. Druhy jsou rozšířeny především
v tropech Asie a Jižní Ameriky. Listy jsou splývající po hladině. Kulovité sporokarpy jsou
chlupaté, jednopouzdré. Sporokarpy jsou bud' s několika megasporangiemi, nebo s četnými
mikrosporangii. Každé megasporangium obsahuje jedinou megasporu. Mikrosporangium
obsahuje 64 triletních mikrospor. Prokel se vyvíjí uvnitř plovoucích výtrusů.
Listy vstřícné a široce eliptické má nepukalka vzplývající (Salvinia natans).
ČELEĎ: AZOLLACEAE WETTST.- AZOLOVITÉ
Jsou to jednoleté vodní drobné byliny, které volně splývají po hladině. Druhy jsou
rozšířeny hlavně v tropech Ameriky, Asie a Afriky. V Evropě se vyskytuje místy druhotně.
Kořeny jsou drobné. Lodyhy jsou vidličnatě větvené s adventivními kořeny. Listy jsou
dvouřadé, střídavé, střechovitě se kryjící a hluboce dvoulaločné. Sporokarpy jsou na bázi
dolního listového laloku jednopouzdré, dvoutvaré. Megasporokarpy jsou menší, s jediným
megasporangiem. Trilentní mkrosporokarpy jsou naopak větší, s četnými stopkatými
mikrosporangii a tvoř shluky po 3 až 8. Mikrosporangia jsou na povrchu háčkovitě štětinaté.
Prokel je nepatrný a vyvíjejí se uvnitř výtrusu.
Azola americká (Azolla filiculoides) má lodyhy vidličnatě větvené. Tento druh se často
pěstuje a ve stojatých vodách vzácně zplaňuje.

Oddělení: Pinophyta - rostliny nahosemenné
Jedná se o uměle vytvořenou systematickou skupinu rostlinných čeledí různého
fylogenetického původu. Rostliny nahosemenné představují další vývojový stupeň
cévnatých rostlin. Jejich společnými a určujícími znaky jsou již dokonalá převaha sporofytu
nad gametofytem, přeměna megasporangií v dokonalejší vajíčka. Vajíčka mají obvykle jen
jedinou funkční megasporu, která však vajíčko neopouští, ale vyrůstá v něm v samičí
gametofyt. Tak se gametofyt stává součástí sporofylu.
Vajíčka nahosemenných rostlin vyrůstají na bázi nebo okrajích plochých či
redukovaných semenných šupin (megasporofylu) a nejsou proto dokonale chráněna. Vajíčka
dozrávají v semena s diploidním zárodkem a haploidním živným pletivem - endospermem.
Nahosemenné rostliny dosáhly hlavního rozvoje v druhohorách. Mezi nahosemenné patří
rostliny kapraďosemenné, cykasy, jinany a jehličnany.

TŘÍDA: CYCADOPSIDA - CYKASY
ČELEĎ: CYCADACEAE – CYKASOVITÉ

Jedná se o dvoudomé dřeviny. Rostliny jsou rozšířeny od Madagaskaru až po jižní
Japonsko, severovýchodní Austrálii a Polynésii.
Cykasy představují megafylní vývojovou větev nahosemenných rostlin s vějířovitými
listy. Jsou to dřeviny obvykle stromového, někdy i keřového vzrůstu. Rostliny svým
vzhledem připomínají nízké palmy s kmenem vysokým až 10 m, který je pokryt zbytky
listových řapíků. Kmen je zakončen růžicí nahloučených lichozpeřených listů. Listy jsou
dlouhé 100 až 300 cm a jsou tvořeny mečovitými tuhými lístky. Květy jsou vývojově velmi
primitivní. Terminální plodolisty nesou na okrajích nahá vajíčka. Vajíčka dozrávají v plody.
Zástupci této čeledi dosáhly největšího rozvoje v druhohorách a ve zbytcích se
dochovaly do dneška. Cykas indický (Cycas circinalis) roste především ve východní Indii a
v Oceáni. Cykas zavinutý (Cycas revoluta) má nižší šupinatý kmen a větší plodolisty. Oba
druhy se velmi často pěstují ve sklenících.
TŘÍDA: GINKGOPSIDA - JINANY
ČELEĎ: GINKGOACEAE ENGLER – JINANOVITÉ

Jedná se o dvoudomé, opadavé dřeviny. V současné době je pouze jeden recentní druh,
který pochází z jihovýchodní Číny. Svůj největší rozkvět dosáhla tato čeleď ve druhohorách.
V třetihorách byl rozšířen po celé severní polokouli, v Evropě do konce pliocénu.
Rostliny mají vějířovité listy s klínovitou bází, které jsou na vrcholu dvoulaločné, s
vidličnatou žilnatinou. Listy jsou dále dlouze řapíkaté, s plochou čepelí. Tyčinky jsou
v jehnědovitých květenstvích na brachyblastech a mají zpravidla dvě, vzácně sedm prašných
pouzder. Redukované plodolisty jsou na dlouhých převislých stopkách a nesou jedno až tři
vajíčka. V semeno dozrává obvykle pouze jedno vajíčko. Semena jsou velká, kulovitá a
připomínají peckovici.
Z jihovýchodní Číny pochází jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), který se od 18. století
pěstuje i v Evropě. Na území ČR se vysazuje do parků a zahrad jako dekorativní strom.
Vyhynulým druhem je Ginkgo adiantoides.


TŘÍDA: PINOPSIDA - JEHLIČNANY
ČELEĎ: PINACEAE LINDL. – BOROVICOVITÉ

Jedná se o jednodomé, vždyzelené, vzácně opadavé stromy. Větve jsou buď prodloužené
a zkrácené, nebo jen prodloužené. Pro zástupce této čeledi je typický výskyt pryskyřičných
kanálků v kůře, lýku, dřeňových paprscích a v mladém dřevě. Listy jsou jehlicovité, ve
šroubovici. Jehlice jsou buď jednotlivé nebo ve svazečcích po 2 až 5, někdy i více na
brachyblastech. V jehlicích jsou schizogenní exkreční nádržky nebo kanálky. Po opadnutí
jehlic vzniknou na větvích jizvy nebo vynikají polštářky. Samčí šištice jsou tvořeny četnými
tyčinkami. Tyčinky jsou tvořeny krátkou plochou nitkou a prodlouženým konektivem. Samičí
šištice jsou jednotlivé nebo po 2 až 3, ojediněle i více, s mnoha semennými a podpůrnými
šupinami. Semenné šupiny nesou dvě obrácená vajíčka a podpůrné šupiny jsou zakrnělé nebo
zřetelně vyvinuté. Šišky jsou dřevnaté a za zralosti nerozpadavé, vzácněji rozpadavé. Semena
jsou na vrcholu obvykle křídlatá. Zástupci rostou po celé severní polokouli, ojediněle
v tropech a subtropech. V tropech a subtropech rostou v horách.
Běžně vysazovanou dřevinou v lesích, parcích i zahradách je borovice lesní (Pinus
sylvestris). Borovice lesní roste na písčitých půdách. Na rašeliništích roste borovice blatka
(Pinus rotundata). V parcích a zahradách se často vysazují borovice černá (Pinus nigra),
borovice těžká (Pinus ponderosa), borovice vejmutovka (Pinus strobus), smrk pichlavý
(Picea pungens), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a tsuga kanadská (Tsuga
canadensis). V horách je domácí borovice kleč (Pinus mugo). Lesnicky významnými jsou
modřín opadavý (Larix decidua), smrk ztepilý (Picea abies). Ve smíšených a jehličnatých
lesích, častěji na vlhčích hlubších půdách roste jedle bělokorá (Abies alba).

ČELEĎ: TAXODIACEAE WARMING. – TISOVCOVITÉ

Jedná se o jednodomé, vždyzelené nebo opadavé dřeviny. Pro zástupce této čeledi je
typický výskyt pryskyřičných kanálků v kůře, lýku, dřeňových paprscích a v mladém dřevě.
Listy jsou šupinovité nebo jehlicovité, ve šroubovici či vstřícné. Samčí šištice jsou tvořeny
šupinovitými tyčinkami, z nichž každá má na bázi 2 – 9 prašných pouzder. Samičí šištice jsou
s větším počtem semenných šupin. Semenné šupiny zpravidla srůstají s podpůrnými
šupinami. Semenné šupiny jsou uspořádány do šroubovice nebo jsou křižmostojné. Semenné
šupiny nesou dvě až devět přímých nebo obrácených vajíček. Šišky jsou dřevnaté a za zralosti
nerozpadavé. Semena jsou křídlatá. Zástupci rostou v Severní Americe, východní Asii a na
Tasmánii.
Metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostropoides) je opadavý strom s kuželovitou
korunou. Listy jsou jehlicovité a vstřícné. U nás je vysazována v parcích. Tisovec dvouřadý
(Taxodium distichum) pochází z jihovýchodní části USA. Tento druh vytváří pařízkovité
dýchací kořeny. Mezi nejvyšší stromy naší planety patří 80 m vysoký sekvojovec obrovský
(Sequoiadendron giganteum), který pochází ze Severní Ameriky.


ČELEĎ: CUPRESSACEAE BARTL.- CYPRIŠOVITÉ

Jedná se o jednodomé nebo dvoudomé, vždyzelené dřeviny. Pro zástupce této čeledi je
typický výskyt pryskyřičných kanálků v kůře, lýku, dřeňových paprscích a v mladém dřevě.
Listy jsou šupinovité nebo jehlicovité. Listy jsou vstřícné, křižmostojné nebo v 3četných
přeslenech. Šupinovité listy jsou na plochách větviček, které se víceméně liší od listů na
hranách větviček. Samčí šištice jsou drobné, tvořené šupinovitými tyčinkami, které mají na
bázi 2 – 6 prašných pouzder. Samičí šištice mají několik semenných šupin. Semenné šupiny
nesou jedno až dvanáct přímých vajíček. Šišky jsou dřevnaté nebo dužnaté. Semena jsou
křídlatá nebo bez křídel. Zástupci rostou po celém světě, ale především na jižní polokouli.
V našich podmínkách je původním druhem jalovec obecný (Juniperus communis). V parcích
a zahradách se často vysazují jalovec virginský (Juniperus virginiana), jalovec chvojka
(Juniperus sabina), cypřišek lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), zerav západní (Thuja
occidentalis), zeravec východní (Platycladus orientalis).

ČELEĎ: TAXACEAE S. F. GRAY- TISOVITÉ

Jedná se o dvoudomé, vždyzelené dřeviny. U této čeledi se nevyskytují pryskyřičné
kanálky. Listy jsou jehlicovité a na větvičkách jsou dvouřadě uspořádané. Samčí šištice jsou
kulovité, tyčinky jsou štítkovité. Každá tyčinka má na bázi 6 – 8 prašných pouzder. Samičí
šištice mají jediné přímé terminální vajíčko. Semena jso