bonitace a ocenování půd

rozuměl výnos, který mohl držitel pozemku docílit při obvyklém obhospodařování půdy při dané bonitě, po odečtení všech nutných a v obci obvyklých nákladů na osev, zpracování půdy, svážení a ošetřování plodin. Z takto stanoveného čistého výnosu, který se nazýval katastrální výtěžkem se stanovila pozemková daň. Výsledkem měřických prací stabilního katastru byly originální mapy v měřítku 1:2880. Tyto mapy slouží až do současnosti jako mapy katastrální.
K dalšímu posunu ve vědeckém přístupu k bonitaci dochází po r. 1869. Vlastní odhad a oceňování půdy se provádělo v odhadním distriktu (okrsek), který se skládal z několika katastrálních území. V každém distriktu byly zvoleny vzorové pozemky pro každou kulturu a pro každou bonitní třídu. Zvolené vzorové pozemky byly podrobně popsány podle:
půdních a klimatických charakteristik, tj. zrnitosti složení, hloubka orniční vrstvy, půdotvorný substrát, sklonitost terénu, kamenitost, obdělávatelnost pozemků a expozice ke světovým stranám
agronomických charakteristik, tj. nejvhodnějších hlavních zemědělských plodin pro vzorový pozemek
ekonomických charakteristik, tj. byl stanoven jejích čistý výnos rozdílem hrubého výnosu a nákladů vynaložených na získání a zpeněžení sklizně (výrobní a dopravní náklady). Z těchto údajů byly stanoveny sazby čistého výnosu pro jedno jitro.
V r. 1948 byly zahájeny práce na geonomickém průzkumu katastrálních území.
V letech 1961-71 probíhal Komplexní průzkum půd – KPP
V roce 1966 byly zpracována soustava přírodních stanovišť na základě výsledku KPP a geonomického průzkumu.
V r. 1971 byla započata nová bonita zemědělského půdního fondu.
Na základě využití výsledků nové bonitace pro kategorizaci zemědělského území ČR došlo v r. 1996 k vymezení nových zemědělských oblastí a podoblastí.
V r. 1999 na základě kritérii Nařízení Rady č. 1257/1999/EC byly vymezeny méně příznivé oblasti.
Komplexní průzkum půd – KPP
V letech 1961-71 probíhal Komplexní průzkum půd – KPP. KPP představoval řešení dvou průzkumných akcí.
půdoznalecký průzkum půd, který poskytl poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech zemědělských půd
kontrola stavu přístupných živin, půdní reakce, potřeby vápnění, uskutečňovaná v pětiletých cyklech
Základní mapovací jednotkou byl zemědělský závod(oproti minulosti, ale i současnosti se upustilo od rozlišování katastrálních území). Teoretickým základem mapování je geneticko-agronomická klasifikace půd.
Bylo analyzováno přes 700 000 sond. KPP koordinoval Ústav půdoznalecký, byla zřízena Expediční skupina pro průzkum půd při dnešním VÚMOP (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy).
Výsledkem byly půdní mapy, kartogramy a průvodní zprávy. Základní mapa zobrazovala půdní typy, půdotvorné substráty. Kartogramy zobrazovaly zrnitost, skeletovitost a zamokření, návrh opatření na zvýšení půdní úrodnosti, pro potřeby zemědělských podniků v měřítku 1:10 000 a pro potřeby okresů v měřítku 1:50 000.
Součástí jsou rovněž přehledové mapy 1:200 000, které zobrazovaly přírodní podmínky okresu (klimatické oblasti, nadmořská výška apod., a agrochemické vlastnosti ornice (humus, pH, potřeba vápnění,…).
Výsledky KPP jsou aktuální dodnes a slouží jako podklad např. pro digitální mapy, či zpracování projektů.
Bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF)
Bonitací ZPF se rozumí klasifikace a oceňování půd pro účely daňové a cenotvorné a pro účely pozemků (při pozemkových úpravách).
Základní jednotka bonitační klasifikace = BPEJ= bonitovaná půdně ekologická jednotka.
Bonitace