Ekologické pojmy ke zkoušce

ící
v dospělosti neparaziticky, avšak
samice kladou vajíčka do živých
jedinců, v jejichž těle parazitují
jejich larvy.

Adaptivní odolnost : Vztah
predátora a kořisti, který se vyvíjí
v evolučním čase (kořist se

17
adaptuje větším smyslem pro svou
ochranu, predátor díky tomu
novými způsoby lovu).

Protokooperace : Sdružování
různých druhů při hledání potravy,
odpočinku a rozmnožování,
nezávazná spolupráce (pštros vs.
zebra, hnízdění ptáků atd.).

Mutualismus (symbióza) :
Oboustranně prospěšný vztah,
jedinci populací obou
zůčastněných druhů spolu
vzájemně rostou a přežívají,
reprodukují se lépe, než kdyby žili
odděleně, těsnější vazba mezi
druhy, než u protokooperace.
Vztah zcela nezbytný pro existenci
obou integragujících druhů
(klauník vs. sasanka, kulík vs.
krokodýl atd.). (opylovací
mutualismus, mutualismus trávící
soustavy, mutualismus vyšších
rostlin a hub, mykorhiza,
pěstování plodin a chov živočichů
atd.).

Mykorhiza (druh mutualismu) :
Vnější (ektotrofní) mykorhiza.
Vesikulo-arbuskulární mykorhiza
(endomykorhiza).

Vnější (ektotrofní) mykorhiza :
Vytvářena stopkovýtrusými či
vřeckatými houbami. Tvoří
charakteristické kořenové obaly na
kořenech stromů a je doprovázena
morfogenetickými změnami
kořenového systému. Houby
získávají z hostitele rozpustné
uhlovodíky.

Vesikulo-arbuskulární mykorhiza
(endomykorhiza) : Nevytváří
kořenový obal, ale hyfy hub
pronikají do buněk hostitele.

Příklad mykorhizy : Soužití hub a
orchidejí, soužití řas a hub =
lišejníky.

Komenzalismus : Komenzálem je
druh, který má ze soužití s
hostitelem prospěch, aniž by jej
však jakkoliv ovlivňoval (např.
Výskyt smeček hyen a šakalů v
blízkosti lvích smeček, lišky vs.
odpadky od lidí atd.).

Ekoton : Přechodné stanoviště
mezi dvěma společenstvy.

Prostorová struktura společenstva :
Vertikální. Horizontální.


18
Vertikální struktura společenstev :
Prostorové uspořádání
společenstva ve svislé rovině.
Zajímá se jednak o výšku
jednotlivých pater, tak hloubku
uložení kořenů.

Dělení nadzemních pater :
Stromové patro (rostliny vyšší, než
3 m, E3). Keřové patro (rostliny
vyšší, než 1 m a nižší, než 3 m,
E2). Bylinné patro (rostliny do
výšky 1 m, E1). Mechové a
lišejníkové patro (rostliny
pokrývající půdu, E0).

Dělené půdního prostoru : Svrchní
kořenové patro (do hloubky 20 cm
pod povrchem). Střední kořenové
patro (od hloubky 20 cm do
hloubky 100 cm). Spodní
kořenové patro (od hloubky 100
cm hlouběji).

Horizontální struktura společenstev
: Distribuce rostlinných populací ve
vodorovném směru.

Druhová bohatost : Seznam druhů,
kteří se vyskytují ve společenstvu.

Indexy diverzity : Odrážejí jak
počet druhů, tak počet jedinců a
rovnoměrnost jejich rozložení mezi
jednotlivé druhy.

Početnost a hustota populací :
Dává základní informace o podílu,
který má populace daného druhu
na složení celého společenstva.

Disperze populací : Vyjadřuje
prostorové uspořádání jedinců
populace k sobě navzájem
horizontální rovině společenstva.
Tři základní typy disperze jsou :
rovnoměrná, náhodná, shlukovitá.

Ekologické dominanty : Ty
populace, které ve společenstvu
vytvářejí velké kolonie.

Biomy : Klimatické pásy na Zemi.

Dělení biomů : Pás tropických
deštných lesů. Mangrovové
porosty. Pásy tropických
poloopadavých a opadavých lesů.
Pásy savan, pásy tropických pouští
a polopouští. Pásy etésiové
vegetace, pásy lesů vlhkého
mezotermního klimatu. Pásy
opadavých listnatých lesů. Pásy
stepí, pásy pouští a polopouští
mírného klimatu. Pásy boreálních
a jehličnatých lesů (tajga). Pásy
tunder.

19
Pásy tropických deštných lesů :
Rovníkové oblasti, část Indie a část
Austrálie. Teploty 24-29°,
celoroční srážky 2000-8000 mm,
někdy až 12000 mm, vlhkost 90-
100%, stromy 70% druhové
rozmanitosti.

Mangrovové porosty : Na březích
tropických moří nebo při ústí řek
do moře se ze strany souše vytváří
pruh zvláštní vegetační formace,
tvoří ji vždyzelené stromy
nevysokého vzrůstu.

Pásy tropických poloopadavých a
opadavých lesů : Nejrozsáhleji v
Africe, dále v Indii, na Srí-Lance,
Vietnamu, Kambodži, Thajsku,
Argentině atd. Jsou zatlačovány
člověkem (kácení, vypalování).

Pásy savan : Rozsáhlá území tropů
a subtropů, teploty 15-20° a 25-
30°.

Pásy tropických pouští a
polopouští : V tropech a
subtropech severní polokoule, v
severní Africe, v Mexiku atd.
Vysoce aridní (suché) klima,
srážky jen vyjímečně a někdy
jednou za několik let, vysoké
rozdíly teplot mezi dnem a nocí.
Aridní (suché) prostředí.
Pásy etésiové vegetace : Kolem
Středozemního moře.

Pásy lesů vlhkého mezotermního
klimatu : Na východě Euroasie, v
jižní a střední Číně, v Jižní Korei a
Japonsku, Kanárské ostrovy atd.
Bohaté srážky 1200-2700 mm
ročně.

Pásy opadavých listnatých lesů : V
Euroasii, v západní a střední
Evropě, teplá až mírně teplá
vegetační sezóna trvající 4-7
měsíců.

Pásy stepí : V Euroasii, mírné a
aridní podnebí.

Pásy pouští a polopouští mírného
klimatu : Okolí Kaspického moře,
střední Asie, Severní Amerika,
Argentina, aridní klima.

Pásy boreálních a jehličnatých lesů
(tajga) : Na severní polokouli,
táhne se v délce 7-8 tisíc km v
Euroasii a v Severní Americe 5
tisíc km. Velké rozdíly teplot mezi
létem a zimou.


20
Pásy tunder : Na severní
polokouli, lemují okraj Euroasie a
Severní Ameriky. Dlouhá a mraziví
zima (9-11 měsíců).

Vegetační pásmovitosti : Nížinný
(planární) – teplomilné doubravy,
horní hranice sahá do 200 m.n.m.
Pahorkatinný (kolinní) : dva typy
klimaxových lesů, dubohabřiny na
minerálních půdách, acidofilní
doubravy na kyselých půdách,
horní hranice 400-500 m.n.m.
Horský (montánní) : střídání
květnatých jedlobučin s kyselými
bučinami, horní hranice 1100-
1200 m.n.m. Vyšší horský :
smrčiny, horní hranice 1200-1450
m.n.m. Nižší vysokohorský
(subalpinský) : kosodřeviny,
trvainné a bylinné společenstva, v
ČR není tohoto pásu plně
dosaženo. Vysokohorský
(alpinský) : v ČR není vůbec,
bylinná klimaxocá vegetace. Nižší
sněžný (subnivalní) : mechové a
lišejníkové společenstva. V ČR
neexistuje. Sněžný (nivální) : v
místech, kde je sníh celoročně, v
ČR neexistuje.

Typy sukcesních změn : Cyklické
změny. Ekologické fluktuace.
Ekologická sukcese. Sekulární
vývoj.

Cyklické změny : Jsou způsobeny
cyklicky se opakujícími změnami
prostředí spojenými s životními
cykly rostlin.

Ekologická fluktuace : Probíhají ve
společenstev, které dosáhly
rovnováhy s prostředím, probíhají
neustálé drobné změny,
nedochází ke změně celé struktury
společenstva.

Ekologická sukcese : Směna druhů
v čase, na určitém místě dochází
postupně k záměně jednoho
společenstva v jiné.

Degradační sukcese (heterotrofní
sukcese): Projevuje se v relativně
krátkém časovém úseku (měsíce,
roky), organismy postupně
využívají jeden zdroj, který je
tímto likvidován.

Primární sukcese : Na místech,
která jsou zcela bez života.

Sekundární sukcese : V místech,
kde byla odstraněna vegetace, ale
zůstala dobře vyvinutá půda se
semeny a spórami.

21
Autogenní sukcese : Sukcese, která
je výsledkem biologických procesů
daného stanoviště.

Alogenní sukcese : Sukcese, která
probíhá díky změnám vnějších
geofyzikálně-chemických sil.

Klimax : Vrcholné, konečné
stádium sukcese.

Klimatický klimax : Rovnováha je
určena makroklimatickými
podmínkami.

Edafický klimax : Vliv půdních
podmínek převažuje nad vlivem
klimatu.

Sekulární vývoj : Dlouhodobé
změny společenstev v časových
intervalech tisíců let.

V průběhu sukcese dochází
postupně obecně k : Progresivní
vývoj půdy. Vzrůst vertikálního
rozrůznění vegetace.Vzrůst
celkového množství živin v
ekosystému a živin vázaných v
biomase. Nárůst produkce
biomasy. Vzrůst diverzity. Směna
R-stratégu K-stratégy. Vzrůst
stability společenstva.

Funkční složky ekosystému :
Biotop. Producenti. Konzumenti.
Dekompozitoři.

Biotop : Souhrn všech abiotických
(neživých) součástí přírody, souhrn
životního prostředí organismu.

Producenti : Všechny autotrofní
organismy (některé bakterie,
zelené rostliny, řasy, sinice atd.).

Konzumenti primární : Organismy,
které nejsou schopny fotosyntézy
(živočichové, nezelené rostliny,
houby atd.), živí se rostlinami
(býložravci).

Konzumenti sekundární : Predátoři
živící se živočichy (masem).

Konzumenti terciární : Predátoři
predátorů.

Dekompozitoři : Získávají energii
rozkladem látek a uvolňováním
minerálních živin, uzavírají v
ekosystému koloběh látek
(rozkladači).

Potravní řetězce : Koloběhy látek a
toky energie.


22
Pastevně-kořistnický řetězec :
Začíná býložravci (primární),
pokračuje přes masožravé
konzumenty (sekundární), končí u
predátora masožravců (terciární).
(např. jetel luční – hraboš polní –
lasice kolčava – výr velký).
Velikost těla se zvětšuje a
populační hustota klesá.

Dekompoziční (detritový) řetězec :
Začíná nekrofágy a saprofágy
(hmyz, drobní korýši), kteří
narušují odumřelou živočišnou
hmotu a urychlují tak proces
rozkladu. Konečnou minerazilaci
zprostředkují houby a bakterie.
Velikost těla se zmenšuje a
populační hustota roste.

Krátký parazitický řetězec :
Hostitel, parazit, parazit parazita
(hyperparazit). Velikost těla se
zmenšuje a populační hustota
roste.

Tok energie v ekosystémech a
ekologické pyramidy : Obstarání
(nalezení, ulovení, obrana)
potravy vyžaduje energii. Velká
část energie se ztrácí ve formě
tepla (dýchání, termoregulace).
Část potravy není vůbec
zkonzumována (je využita v jiném
řetězci). Část přijaté potravy není
strávena a odchází ve formě moči
a trusu.

Ekologické pyramidy : Pyramida
početnosti, biomasy a energie.

Stabilita ekosystému : Čím je
pestřejší a rozvinutější potravní síť,
tím vyšší stabilitu příslušný
ekosystém má.

Biomasa (okamžitá biomasa) :
Hmota organismů vyjádřená na
jednotku plochy, zpravidla v
jednotkách energie nebo v
ekvivalentu sušiny.

Primární produktivita : Rychlost,
jakou je produkována biomasa
rostlinami.

Hrubá primární produktivita :
Energie chemických vazeb, kterou
rostlina nahromadí.

Čistá primární produktivita :
Odečtení ztráty respirací rostlin od
hrubé primární produktivity.

Sekundární produktivita : Rychlost,
již je produkována biomasa
heterotrofními organismy.


23
Faktory určující a omezující
primární produktivitu : Nedostatek
vody, živin, nízká teplota,
nedostatek slunečního záření atd.

Koloběh hmoty v ekosystému :
Koloběhy určitých prvků.

Hydrologický cyklus : Koloběh
vody biosférou.

Biochemické cykly : Chemické
procesy a přesuny anorganických
i organických látek v živých
systémech i celé biosféře.

Ozón (stratosferický) : Tvořen třemi
atomy kyslíku (O3), silně reaktivní
světle modrý plyn, vzniká
fotolýzou kyslíku při elektrických
výbojích, je rozptýlen ve
stratosféře (23-24 km nad Zemí).

Troposférický ozón : Škodlivý
ozón nacházející se nízko nad
zemí v troposféře (vzniká např. z
výfukových plynů a hromadí se v
teplém počasí a v bezvětří),
synteticky se používá při sterilizaci
vody (ozonizace).

Cyklus kyslíku O : Základní
stavební kámen makromolekul
DNA. Je produkován
suchozemským rostlinstvem a
oceány. Cyklus uzavřený.

Cyklus uhlíku C : Nejvýznamnější
stavební prvek živé hmoty. Základ
všech organických molekul. Do
potravních řetězců vstupuje při
fotosyntéze. Cyklus opouští
respirací (dýchaním). Cyklus
uzavřený.

Cyklus dusíku N : Důležitá součást
organických struktur
(aminokyseliny), inertní plyn, do
biologických procesů vstupuje
přeměněný z plynné formy na
dusičnany (fixace dusíku), je
důležitý pro růst rostlin (hnojiva).
Cyklus uzavřený.

Cyklus fosforu P : Sedimenty a
horniny s nerozpustnými
fosforečnany. Cyklus otevřený.

Eutrofizace : Nadbytek živin.

Cyklus síry S : Forma aerosolů z
vodní tříště oceánů, vulkanická
činnost, anaerobní respirace z
bakterií, produkovaný SO2
člověkem do atmosféry je vracen
zpět oxidací na H2SO4 formou
kyselých dešťů.


24
Prvky důležité pro ekosystém : C,
O, N, P, S.

Činitelé ovlivňující chod klimatu na
Zemi : Sluneční záření. Albedo
Země. Oceánický výměník.
Skleníkový efekt. Aerosoly a
prach.

Albedo Země : Odrazivost
slunečního záření dopadajícího na
Zemi zpět do vesmíru. Souše
odrazí 35-45%, klidná mořská
hladina 5-10% (při silném vlnobití
však až 40-50%).

Oceánický výměník : Mořské
proudy (hluboký slaný proud).

Skleníkový efekt (jev) : Plynný obal
kolem Země zachycuje a odráží
zpět na Zemi část tepla, které
neustále uniká do kosmu, bez
skleníkového efektu by na Zemi
byly mrazivé teploty (průměrná
teplota Země by byla -18°, nyní je
okolo 15°). Skleníkové plyny jsou
především vodní pára a CO2 dále
pak metan a CFC.

Aerosoly a prach : Nedílná
součást ovzduší.

Biogeografie : Studium rozšíření
živočichů a rostlin na zemském
povrchu, hledá přirozené
zákonitosti.

Areál : Shrnuje geografické
rozšíření konkrétního druhu nebo
vyššího taxonu.

Areál kontinuitní (souvislý) : Areál,
ve kterém udržují všechny druhy
kontakt mezi všemi populacemi.

Areál disjunktivní (nesouvislý) :
Areál, ve kterém jsou druhy
rozpadlé do několika geograficky
izolovaných populací.

Biogeografická oblast : Základní
kategorie regionální biogeografie.

Biogeografické termíny : Fauna,
flora, kartografie atd.

Kosmopolitní druhy : Celosvětové
rozšíření.

Endemické druhy : Geograficky
velmi omezené areály.

Biogeografické oblasti :
Palearktická. Nearktická.
Neotropická. Antarktická.

25
Afrotropická. Australská.
Oceánská. Orientální.
Holarktická.

Palearktická oblast :
Nejrozsáhlejší na Zemi (Evropa,
Island, sever Afriky, velká část
Asie), východopalearktická
podoblast, středoasijská
podoblast, mediteránní podoblast,
eurosibiřská podoblast.

Eurosibiřská podoblast : Provincie
tunder, provincie severského
jehličnatého lesa (tajga), provincie
stepí, provincie listnatých lesů.

Zoogeografická charakteristika ČR
: 41 tisíc živočišných druhů,
většina území do 750 m.n.m
provincie listnatých lesů, panonský
úsek provincie stepí na jižní
Moravě.

Fytogeografická charakteristika ČR
: 12 tisíc rostlinných druhů, obvod
hercynské květeny, obvod sudetské
květeny, obvod karpatské květeny,
obvod xerotermní květeny.

Dynamická zoogeografie :
Studium změn v rozšíření jak
jedotlivých druhů, tak i celých
faun.

26