Vliv slunečního záření na organismy

- vyžadují nejdříve určitý počet dlouhých a pak určitý počet krátkých dní nebo naopak
rostliny neutrální - kvetou při libovolné periodě (smetanka, pohanka, rajče)
Fotoperiodický impuls je přijímán listy a následně je veden do vegetačního vrcholu, kde se pak místo dalších listů zakládají květy.
6. Vliv slunečního záření na houby
Závislost hub na světle je značně různorodá, většina hub osvětlení k vegetaci přímo nepotřebuje. Výjimku tvoří lišejníky, které se živí fotosyntetizujícími řasami, a tedy mohou růst jen na místech, kde se tyto řasy nacházejí, tzn. na světle. To jim ovšem jako jediným houbovým organismům umožňuje osidlovat jako první extrémní prostředí, např. čerstvé skalní povrchy a povrchy v arktických oblastech. Ostatním houbám slouží světlo jako signál pro vytváření spor a zakládání plodnic, jako ukazatel svislého směru (orientují podle něj svůj růst) nebo jim dopomáhá k normálnímu zabarvení. Skutečný důvod, proč houby mají zbarvení, není známý, ale předpokládá se, že ve většině případů jde o ochranu před UV zářením.
7. Vliv slunečního záření na bezobratlé živočichy
Základní rozdělení bezobratlých živočichů podle reakce na světlo je podobné jako u jiných organismů, tedy na světlomilné (heliofilní) a stínomilné (heliofóbní, sciofilní). Podle pohybové aktivity se dále dělí na denní a noční živočichy. Ti denní jsou aktivní během světlé fáze dne (fotofáze) a ti noční během tmavé fáze dne (skotofáze).
Obecně se dá říct, že bezobratlí jsou vesměs adaptováni na vysoké dávky slunečního záření a potažmo i vysoké teploty, nedostatek vody atd. Proti škodlivým vlivům záření (hlavně opět UV záření) jsou chráněni např. barevnými pigmenty v pokožce, u členovců v kutikule. Tyto adaptace jsou charakteristické především pro suchozemské živočichy, protože ti vodní jsou před částí záření chráněni vodním sloupcem. Ovšem i někteří suchozemští živočichové tyto pigmenty postrádají a jsou to hlavně ty druhy, které žijí trvale v temném prostředí (pod zemí, v jeskyních atp.)
Fotoperiodické změny v průběhu roku ovlivňují u bezobratlých např. migraci, reprodukční cykly a upadání do klidových stadií. Jsou to procesy, které potřebují dlouhodobější přípravu a právě světelný režim je jedním ze spolehlivých indikátorů blížících se změn v prostředí. Fotoperioda dne zase ovlivňuje např. svlékání kutikuly, líhnutí vajíček, produkci pohlavních hormonů aj.
8. Vliv slunečního záření na obratlovce
Světlo výrazně ovlivňuje pohybovou aktivitu obratlovců během dne. Podobně jako u bezobratlých jsou zde skupiny živočichů, kteří jsou aktivní v různou denní dobu. Živočichové diurnální jsou aktivní za bílého dne (např. dravci, sysli, člověk), nokturnální jsou aktivní v noci (sovy, jezevec, prase divoké) a tzv. soumrační živočichové - krepuskulární - jsou aktivní za ranního a večerního šera (srnec). Známé jsou také druhy s polyfázickou aktivitou, které vystřídají klidovou a aktivní fázi několikrát během dne (např. rejsek).
Co se týče vlivu na rozmnožování, rozlišují se hlavně dva typy živočichů. Jedni se rozmnožují při prodlužování světelného dne (ptáci, zajícovci, lasicovité šelmy, srnec), druzí při zkracování dne (jelenovití, ovce a kozy, psovité šelmy). Kratší světelný den ovlivňuje reprodukci většinou těch druhů, které mají delší dobu březosti. V tropických podmínkách je světelný režim téměř neměnný a tak tam rozmnožování probíhá kdykoli během roku. Zkracování světlé části dne má také vliv na migraci, ukládání zásobního tuku a změnu letní srsti na zimní.
S fotoperiodismem živočichů souvisí ještě jeden pojem - biologické hodiny. Je to vnitřní adaptace, která umožňuje předpovídání určitých pravidelných změn prostředí. Nejsou tedy reakcí na vnější podmínky! Vnitřně ovlivňují např. rytmus spánku a bdění, pohybových aktivit, tělesné teploty a produkce hormonů. Tak například, i když se bude živočich nacházet v prostředí, kde se světelné podmínky nemění (třeba v neustálé tmě), přesto se bude v pravidelných intervalech ukládat ke spánku a probouzet...
Zdroje informací:
Kolektiv autorů: Biologická olympiáda, 41. ročník – 2006/2007 (Přípravný text kategorie A, B); Národní institut dětí a mládeže MŠMT; 112 stran; Praha 2006
Berger, J. : Ekologie; KOPP, 1. vydání, 197 stran; České Budějovice 1999
Červinka, P. a kolektiv: Ekologie životního prostředí; Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o.; 1. vydání, 120 stran; Praha 2005
Storch, D. a Mihulka, S. : Úvod do současné ekologie; Portál, s.r.o.; 1. vydání, 156 stran; Praha 2000