popis

místě má mít výšku asi o 2-3 cm nižší, než výšku v kříži. Utváření hřbetu má mimořádný vliv na jezditelnost koně a jeho pohyb, proto mu při posuzování exteriéru věnujeme velkou pozornost.
Podle délky rozeznáváme hřbet:
přiměřený - přiměřeně dlouhý a pevný hřbet zvláště u rychlých koní umožňuje povrchové dýchání, které je vázáno na pohyblivost zadních žeber.
dlouhý - je nežádoucí, protože ztrácí pevnost.
krátký - je rovněž nežádoucí
Podle tvaru rozeznáváme hřbet:
úzký - hřbet má být úměrně široký, při úzkém hřbetu jsou plochá žebra a úzký hrudník.
ostrý (oslí) - takový hřbet je následkem dlouhých trnových násadců hrudních obratlů.
hubený - špatně a nedostatečně osvalený hřbet je rovněž vadou
oblý - u takového hřbetu je hřbetní svalstvo na úrovni výšky obratlových trnů
štěpený - štěpený hřbet má po celém průběhu rýžku, protože svalstvo je vyšší, než obratlové trny
kapří - kapří hřbet je opakem štěpeného, trnové násadce přečnívají
Při pohledu ze strany rozlišujeme hřbet:
lehký - je při pohybu napnutý
volný - při pohybu se pohupuje
měkký - je lehce prohnutý
prosedlaný - prohnutí je již větší
proláklý - je velmi prohnutý
Pevnost hřbetu je nutno posuzovat s přihlédnutím k věku koně a jeho chovnému či pracovnímu využití.
Popis beder (nebo také ledviny):
Bedra jsou částí páteře mezi posledním hrudním obratlem a křízovou kostí. Podkladem je 6 bederních obratlů (u většiny východních koní - např. arabský - 5). Bedra mají být krátká nebo středně dlouhá, ale široká a vždy pevná a mají pevně esovitě přecházet do krajiny křížové. Takový kůň je v bedrech dobře vázaný. Při nepevné bederní vazbě se kůň vlní při pohybu v bedrech. Nepevná vazba ruší pohyb síly ze zádě na hřbet a předek.
U koně je výhodou, když má zadní žebra co nejvíce vyklenuta dozadu, protože pak jsou bedra i slabiny krátké a kůň bývá zpravidla konstitučně tvrdší.
Podle tvaru rozlišujeme bedra:
kapří - jsou vyklenutá
odsazená - u takových beder je křížová kost vyšší než bedra
propadlá - jsou nežádoucí
proláklá - jsou rovněž nežádoucí
Podle osvalení rozlišujeme bedra:
plná
štěpená
ostrá
Záď a ohon
Zdroje informací:
Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
Chov a športové využitie koní - J.E. Flade a kolektív
Člověk a kůň - Zdeněk Mahler
Popis koňské zádě:
Záď je tvořena pánví a mohutným svalstvem. Názvem zadek se označuje zád včetně pánevních končetin. Podkladem zádě je křížová kost a obě kosti pánevní. Výška v kříži má být o něco nižší než výška v kohoutku, v opačném případě mluvíme o koni přestavěném. Impulz k pohybu vychází od dlouhých svalů zadku, které vzpřimují hřbet. Pánev představuje rameno síly, které má být dlouhé - dlouhé svaly jsou pak schopny většího stažení a roztažení a lépe tak vzpřimují hřbet a tím zvyšují rychlost. Proto má být záď široká, zvláště u tažných koní, u jezdeckých koní má být dlouhá. Pánev klisny je prostornější než pánev hřebce, křížová kost je kratší a širší, je uložena vodorovně, proto bývají klisny v zádi (v kříži) přerostlejší než hřebci. Pánevní vchod (kruh) je u klisny kruhovitý, u hřebců srdčitý.
Podle délky rozeznáváme záď:
dlouhou
středně dlouhou
krátkou
Při pohledu zboku je záď:
rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
mírně skloněná
sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.
Při pohledu zezadu rozeznáváme záď:
oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
kulatou - u arabských koní
louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
čtvercovou
hranatou - povětšinou u starších koní
Ohon, neboli ocas:
Ocas - husný svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu nebo trysku jako "kormidlo", v klidu na odhánění dotěrného hmyzu. Základem ocasu je 17-19 ocasních obratlů, mezi kterými jsou uloženy chrupavčité destičky umožňující pohyblivost obratlů.
Hrdí a temperamentní koně nosí oháňku vysoce zdviženou a za běhu jim vlaje jako praporec. Příliš svěšená oháňka nikdy nesvědčí o bujnosti a zdraví, ba právě naopak, takový ocas mají koně flegmatičtí či nemocní.
Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne - koním se proto musí přistřihovat nebo protrhávat a pečlivě pročesávat. Kupírování se dnes provádí pouze u některých plemen tažných koní, aby se nezamotával do postraňků, nebo k zvýraznění muskulatury zádě, či u koní honebních.
Rozlišujeme ocas:
vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ovhabnuté nervy a svaly
myší - takový ocas je prořídlý
bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek
Hrudník a prsa
Legendární Secretariat - kůň s vynikající stavbou těla a hlubokým hrudníkem
Zdroje informací:
Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
Popis koňského hrudníku:
Hrudník je přední část trupu. Je ohraničen hrudními obratli a k nim se upínajícími žebry, hrudní kostí, svaly, velkými cévami, dýchací trubicí a jícnem. Z 18 párů žeber je 10 nepravých a ty vytvářejí žeberní oblouk. Hrudník je kuželovitého tvaru. Prostorný hrudník s odpovídající kapacitou je žádoucí pro fyziologické funkce důležitých orgánů - srdce, plic a cév. Důležitá je hloubka, šířka a délka hrudníku.
Hloubka hrudníku - je vzdálenost mezi nejvyšším bodem kohoutku a prsní kostí, dosahuje 48 - 50% výšky koně. Čím je hrudník hlubší, tím se vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou, šikmou lopatku. Menší hloubka je provázená u vysokonohých koní krátkou a strmou lopatkou. Dolní okraj hrudníku u vysokonohých koní leží nad loketním hrbolem. Vysokonohost není v chovu žádoucí ani u jezdeckých koní.
Šířka hrudníku - je dána klenbou žeber, proto je hrudník v krajině nepravých žeber širší než vpředu. Stavba přední části hrudníku je významná pro rozvoj srdce, zadní části pro rozvoj plic. Kromě fyziologických důvodů je příliš úzký hrudník za lopatkou (klínovitý) nežádoucí i u jezdeckých koní kvůli nestabilitě sedla.
Délka hrudníku - je důležitá pro jeho funkci, zvláště pak u cvalových koní, u kterých maximální vyklenutí žeber dozadu umožňuje povrchové dýchání zadními laloky plic. Naopak kratší široké hrudníky těžkých koní vyžadují dýchání hluboké. U dlouhého hrudníku je též dlouhá prsní kost, kostální úhly jsou při zešikmení žeber větší, vyklenutí žeber je velké a jejich vzdálenost ke kyčelnímu hrbolu je menší, slabina je krátká, kůň je tedy tzv. dobře uzavřen. K uzavření koně se přihlíží při výběru.
Popis koňských prsou:
Prsa, která tvoří přední část hrudníku, mají být široká úměrně podle výkonnostního typu koně. Mezi délkou a tloušťkou krku a šířkou a osvalením prsou je zřetelný vztah. Chladnokrevní koně mají krátký svalnatý krk a muskulaturní prsa, u teplokrevných koní jezdeckého typu je nutné při úměrné šířce prsou akcentovat délku hrudníku.
Rozeznáváme prsa:
Široká - u velmi širokých prsou jsou kompenzací sbíhavé postoje.
Úzká - u velmí úzkých prsou jsou zase kompenzací rozbíhavé postoje. Úzká prsa jsou nežádoucí, vyskytují se často u koní s prodlouženou dobou ontogeneze.
Kozí - taková prsa jsou úzká, zapadlá mezi vysunuté ramenní klouby.
Jestřábí - svalstvo je slabě vyvinuto a prsní kost vyčnívá (posuzováno z profilu).
Kohoutí - prsní kost vyčnívá jako u jestřábích prsou, avšak osvalení je lepší.