popis

paprsků než oko lidské (větší sítnice a na ní fluoreskující vrstva), takže vidí dobře. Rozeznává barvu bílou, červenou, žlutou, zelenou a fialovou, rozlišovací schopnost červené a černé není jednoznačně prokázána. Podrobně o smyslech koní se ještě budu zmiňovat v jiné kapitole (Smyslová soustava).
Nadočnicové oblouky:
Mají být mírně klenuté. Jizvy mohou ukazovat na jankovitost koně. Spánkové jamky se stářím zvětšují (prohlubují).
Čelo:
Příznivěji se posuzuje čelo široké, obvyklé u orientálních koní, než čelo úzké, které se vyskytuje u západních plemen.
Uši koně:
Ušní boltce mají pro výraz hlavy též velký význam. Malé, dobře posazené vzpřímené uši přispívají k ušlechtilosti hlavy. Avšak i delší ušní boltce nejsou znakem nižší výkonnosti koně. Kůň má výborný sluch. Při orientaci sluchem může nasměrovat boltce individuálně. Sluchová vnímavost je neobyčejná, a to v široké škále kmitočtů a dynamiky. Intanzivní hra uší ukazuje často koně bázlivé, avšak může být i znakem krátkozrakosti, kterou pak částečně kompenzuje sluchovými vjemy. Opět více bude v článku Smysly koní.
Správně posazené uši mají být pokračováním lišty jařmové. Stepní koně mívají uši větší a ty se také objevují u anglických plnokrevníků. Citlivé, velmi pohyblivé uši mívají koně plaší, ale mohou je mít i koně slepí. Nepohyblivé uši prozrazují tupost, ale i hluchotu. Kůň, který dává často uši dozadu je většinou zlý.
Podle velikosti rozeznáváme uši:
oslí - jsou dlouhé, široce posazené
kravské (převislé) - jsou rozkleské, špičkami od sebe, velké, hrubé.
zaječí - jsou dlouhé, blízko u sebe a obrácené špičkami k sobě. Typickým představitelem "majitele" takovýchto uší jsou plemena kathiawari a marwari. Na obrázku vpravo je kathiawari.
myší - jsou krátké, široké a hluboko nasazené.
lyščí - jsou nejkrásnější, krátké, dobře nasazené.
Žuchvy (ganaše):
Žuchvy jsou po straně hlavy. Mají být širší, což je typické pro koně orientální. Mezi žuchvami je mezisančí, které má být dostatečně široké, aby nezatěžovalo přitažení dolní části hlavy při sebrání. Silnější žuchvy svědčí o dobrém zužitkování krmiva. V mezisančí (část mezi žuchvami) lze nahmatat zduřelé mízní uzliny při hříběcí. Tvrdé a nebolestivé mízní uzliny vzbuzují podezření na aktinomykózu nebo vozhřivku. Mezisančí má být dostatečně prostorné.
Nos koně:
Nos by měl být širší. Je v něm "chladící zařízení", kterým se ochlazuje žilní krev z mozku - umožňuje vyšší výkonnost a větší vytrvalost.
Nozdry:
"http://www.horses-online.cz/docs/pics/chov/nozdry_islandsky.gif" \* MERGEFORMATINET
Nozdry chladnokrevných koní bývají menší, bobovitého tvaru a jsou uloženy více ke straně (viz. první obrázek nahoře), u teplokrevných koní jsou položené více vpředu a jsou větší, kruhovité (viz. druhý obrázek nahoře). Namáhavý dech a pohyb nozder při práci ukazuje na kardiorespirační komplikace. Zarudlé sliznice a výtok z nozder budí podezření z nemoci dýchacích cest, popř. i jiných nemocí.
Huba:
Huba a její utváření má velký význam pro ovládání koně. Část dásně mezi řadou řezáků a stoliček se nazývá mezizubí, v nemž u hřebců a pozdě kastrovaných valachů narůstají špičáky. Na mezizubí a na jazyku spočívá udidlo. Při vyšším a užším mezizubí, a zvláště je-li jazyk koně tenčí, je kůň velmi citlivý na tah tlak udidla, je tedy měkkohubý. Při širokém mezizubí a tlustším jazyku je kůň tvrdohubý a těžko ovladatelný. Tvrdohubého koně však může udělat i jeho jezdec či ošetřovatel hrubým zacházením.
Na obrázku vpravo Peruán - trojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase (Foto: Eva Kopečná).
Pysky:
Pysky koně jsou velmi pohyblivé, zvláště horní pysk, a pružné. Mají být uzavřené, ani jemné ani hrubé. Jistě všichni známe pocit, když nám kůň pyskem šmejdí po kapsách a hledá kostku cukru, nebo si jemně bere chleba z naší natažené dlaně...
Krk koně
Zdroje informací:
Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
Popis koňského krku:
Krk koně působí jako páka a svým šíjovým vazem zabezpečuje vypnutí hřbetu a odlehčuje zadek koně. Krk spolu se zavěšenou hlavou dává koni odpovídající výraz, a proto se jeho tvaru a nasazení na hruď věnuje při hodnocení exteriéru zvýšená pozornost. Základem je 7 krčních obratlů, jejichž délka podmiňuje délku krku. Ve vzpřímené poloze krk udržuje svalstvo a šíjový vaz, který umožňuje tuto polohu i ve spánku. Některé krční svaly (hlavně kývač a sval kápový) jsou aktivní při pohybu předních končetin, některé přispívají ke zpevnění páteře. Spojení hlavy s krkem, tedy její zavěšení, je v místě vazu. Krky hřebců jsou podstatně mohutnější než krky klisen - disponují výrazným tukovým hřebenem.
Krk se dělí na:
hřeben - horní část krku
zásek (vrub) - místo přechodu krku do kohoutku
hrdlo - spodní část krku
Podle nasazení krku rozlišujeme:
vysoko nasazený krk - při vysoko nasazeném krku je akce končetin vysoká, méně prostorná. Takovéto krky mívají často koně orientálního typu a koně "španělští" (andaluský, lipický...).
nízko nasazený krk - dlouhý, nízko nasazený krk je žádoucí u cvalových koní - přední končetiny jsou však více zatěžovány a ovládání koně je obtížnější, ztěžuje rychlé vyrovnávání rovnováhy. Při dlouhodobé práci při sníženém krku tedy přední končetiny trpí. Níže nasazené (a delší) krky mají většinou koně anglické provincie (anglický plnokrevník...).
Podle tvaru se rozlišuje krk:
pravidelný má hřeben krku mírně klenutý, hrdelní okraj je rovný, krk se směrem od hlavy k trupu mírně rozšiřuje.
labutí - je vysoko nasazený, dlouhý, hřeben krku je vyklenutý. Jeho nejvyšší bod je výše než nasazení hlavy.
jelení - takový krk je obrácený vzhůru, tedy s prohnutým hřebenem a vypouklým hrdlem. Koně s jelením krkem jsou špatně jezditelní a nazývají se hvězdáři, protože mají v důsledku tvaru krku i hlavu otočenou více nahoru
tlustý (krátký) - většinou typický pro tažné koně, kteří ho při těžkém tahu natahují dopředu se skloněnou hlavou a zatěžují tak přední končetiny, aby odlehčili zádi a vyvinuli tak větší tažnou sílu.
Podle osvalení (muskulatury) dělíme krk na:
silný
slabý
Podle délky rozeznáváme krk:
dlouhý
úměrný
krátký
Délku krku koně je vždy třeba posuzovat v harmonii k celému tělu koně.
Kohoutek koně
Zdroje informací:
Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
Chov a športové využitie koní - J.E. Flade a kolektív
Popis koňského kohoutku:
Vyvýšená přední část hřbetu se nazývá kohoutek. Trnové násadce prvních obratlů jsou vyšší než ostatní, postupně se prodlužují až k pátému obratli a pak se opět postupně zkracují k osmému až patnáctému, kdy dosahují opět délky trnu jako ostatní. Kohoutek tedy tvoří prodloužené trnové násadce předních obratlů.
Hodnotí se tvar kohoutku, jeho délka, výška, jako i plynulý přechod na ostatní části těla. V kohoutku se rovněž měří výška koně. Je to rozměr od nejvyššího bodu kohoutku k rovné ploše, na níž kůň stojí (rozeznáváme míru hůlkovou a páskovou).
Rozeznáváme kohoutek:
Vysoký - vysoký a delší kohoutek je žádoucí zvláště u jezdeckých koní. Tím je i delší a šikmější lopatka a prostornější chod. Na kohoutek se upínají svaly, které při pohybu vzpřimují hřbet a přenášejí hmotnost celého těla zezadu dopředu. Dlouhý výrazný kohoutek přispívá k upevnění hřbetu a k lepší fixaci sedla. Viz. obrázek dole - anglický plnokrevník.
Nízký - u kočárových a chladnokrevných koní je kohoutek kratší a méně výrazný. Viz. obrázek dole - suffolský kůň.
Hřbet a bedra
Zdroje informací:
Chov koní - Jaromír Dušek a kolektiv
Chov a športové využitie koní - J.E. Flade a kolektív
Popis koňského hřbetu:
Hřbet koně tvoří 18 hřbetních obratlů, ke kterým se upíná 18 párů žeber, které vytvářejí společně s hrudní kostí hrudník. Jedná se o část mezi kohoutkem a bedrama. Jeho délka závisí od délky hrudních obratlů a má velký význam pro výkonnost koně. Hřbet tvoří horní ohraničení trupu. Má být pružný, ale pevně vypnutý. V nehlubším