Otázky ke zkoušce.doc

ontů v elektrické dvojvrstvě koloidní micely při pohybu
Co je lentokiapilární voda, její vlastnosti
Co to je letokapilární bod mezi jakými kategoriemi se vyskytuje, hodnota pF
- rozmezí mezi těžce a lehce pohyblivou kapilární vodu – lentokapilární bod
- písčité půdy Pf 3,1
- jílovité půdy Pf 3,5
Funkční skupiny humusových látek
Fk – COOH, OH, metoxyl
Co dělají acidoidy – v kyselém prostředí kolagulují
Kolagulace=
Čím je limitován vývoj půdy při dostatku vody?      
Funkce vody v půdě?
-hydratace, hydrolýza, rozpouští, dispergace, translokace
vodní režim= souhrn jevů vnikání vody do půdy, jejího pohybu a zadržování v půdě u unikání z půdy
- podporuje zvětrávání, tvorba humusu, transport látek
- volná – přístupná R. (gravitační-vyplavuje živiny dospod, podzemní(podz.řeky..)kapilární
- vázaná a) vnitřní – v koloidech b) vnější v půdních č. zbarvuje
kapilární voda – interval vlhkosti, v němž výrazně převládá působení kapilárních sil, důsledkem je : smáčení (adheze) a povrchové napětí (koheze)
Proč bobtná kaolinit? mezi vrstvy tetraedru a oktaedru se nemůže nic sorbovat je tam totiž pevná vazba přes kyslík, nebobtná, sorbce je možná jen na vnějším povrchu
Cíl zjišťování zrnitosti – textura, vzájemný poměr jednotlivých kategorií frakcí zrn v půdě %
Zrnitostní složení
p. druh = určen zrnitostním složením
p. typ = skupina půd, určená vývojem, uspořádáním horizontů
frakce = % zastoupení částic daného velikostího rozmezí
kategorie = pro klasifikaci
Zvětrávání- všechny horniny na Zemi podléhají různým vlivům, snížení chemické a mechanické stability půdy
3 stupně zvětrávání 1. mateční hornina 2. půdotvorný substrát (neúrodná mat. h., rozpadá se) 3. půda (mikroorganismy + makroorganismy, schopnost zadržovat vodu, živiny)

Fyzikální (mechanické) zvětrávání (rozpad mateční horniny)
- vliv teploty ( kolísání teplot, působení slunce, déšť...)
- působení vody (při mrznutí, zvětšuje objem, omýlání...)
- větrná eroze
- mechanické (částice hnané větrem)
Chemické – změna chemického složení původní mateční horniny – vznikají sekundární minerály
- přítomnost vody, změna teplot
- vznik – rozpustné, pseudorozpustné a nerozpustné sloučeniny
- chemické r. –dekarbonatace, hydratace, redox. pochody, hydrolýza
Biologické – vznik působením rostlin a živočichů
- kořeny – narušují, leptají horniny, - živočichové – žížaly, krtci, hraboši, bakterie
humusove latky – huminy
potencialy pudy
primarni ulozeniny
znaceni podpovrchovych horizontu
proc nebobtna kaolonit (tetra a oktaedricky)
hranice mezi jemnozemi a skeletem -pry asi 2m
nakreslit horizonty u podzolu nebo gleje
nakreslit strukturu jilu (vazby O-T)
koloidy, pluviace
fce edafonu v pude
fce vody v pude
Freundlichova metoda
kolaugulace
lentokapilarni voda
signatura horizontu
pohyb vody v pude, co ho ovlivnuje
dneska:
- schéma kambizemě
- Nejrozšířenější typ v ČR:kambizem
- jaky je urcujici horizont u kambizeme
- horizont E
- zrnitostni kategoire
- fyzikální zvětrávání
- cheluviace
- stupen nasycení sorbčního komplexu  V=S/T * 100 od 50% je nasycen
- větší sorpční kapacitu má HF
-
charakterizovat glej
-
faktory obligátní (působí vždy) - mateční hornina, klimat (zvětrávání ), biosféra (mikroklima, prokořenění)- faktory fakultativní (podzemní voda, člověk)
- humus hodnocení
humus: odumřelá, částečně rozložená organická hmota rostlinného i živočišného původu; převážně rostlinný původ; tmavá barva
- kvalita humusu
Simča:
- co je to ochranný koloid? Koloid, který vytvoří hydroforní a hydrofobní formu
- podmínky migrace
- promyvný vodní režim?
KV větší než 1
srážky převládají nad výparem
- co je hlavní proces v pseudoglejích? Pseudoglejový proces =
- charakteristika výměnou kyseliost?
- Novákova stupnice (p. druhy)
- Půda= povrchová vrstva souše, která se vyvíjí v důsledku působení půdotvorných faktorů a za určitých podmínek, zároveň zajišťuje životní podmínky organismům, které se na ní vyskytují a zároveň kteří v ní žijí (mikroorganismy). Tvoří povrchovou část litosféry.
- Vznik půdy za působení: půdotvorných substrátů, klimatu, živé hmoty, vody, člověka, reliéfu území, doby trvání půdotvorného procesu
- Faktory půdotvorného procesu – půdotvorné faktory:
hornina
podnebí
organismy
podzemní voda
člověk
- polycyklické půdy?
- luvizem
- který humus je kvalitnější – zadané dvě hodnoty....nižší hodnota – kvalitnější
- lixiviace – rovnice
- který jílovitý minerál nemá krystalickou struktura – ALOFAN – je to gel
charakterizovat výměnou kyselost?
Co jsou to hydrolimity (288)
Primární a sekundární uloženiny
Rozdělení edafonů dle způsobu života
Ulmifikace =
Test z netu
Co jsou půdní horizonty?
Vrstvy v půdním profilu vzniklé výsledkem dílčích půdotvorných pochodů.
Humifikace vyvolává: tmavnutí
Mezi ochuzovací pochody patří: tvorba eluviálních horizontů
Základní jednotkou klasifikace půd je: půdní horizont
Nejnovější klasifikační systém půd, užívaný v ČR: Taxonomický klasifikační systém půd ČR
Na spraších se vyskytují: černozemě, hnědozemě
Na lesních půdách jsou nejrozšířenější typy v tomto pořadí:kambizem, pseudoglej, podzol
Starší označení „oglejená půda“ odpovídá nově: pseudoglej
Kde je správně seřazeno podle od nejkvalitnějšího po méně kvalitní půdní typ
černozemě, hnědozemě, luvizemě
Základní fce půdy jsou:produkční a ekologické

HUMUSOVÉ KYSELINY
Fulvokyseliny - zákl.konstrukce - slabé, málo vyvinuté aromatické jádro, více je vyvinutá
periferní část (dlouhé řetězec = lineární)
celá molekula fulvokys. má vlastnosti podle převažující části
periferní část - hydrofilní (obaluje se velkým hydrat.obalem, obsahuje značné množství funkčních skupin
obsah funkčních skupin (COOH, OH…)
snadno rozpustné, snadno pohyblivé s vodou, většinou ve stavu peptizovaném (rozptýlené, těžko se srážejí), netvoří příznivé tmely pro spojení půdní hmoty, nepříznivé tmely - tvrdé, neporézní
- kyselinový charakter - vztah (afinita) k vodě, v prostředí se zvyšuje obsah Hiontů
vysoká koncentrace H+ v prostředí znamená, že nahrazují centrální atomy - kyselinový charakter - v prostředí se zvyšuje obsah H iontů, vysoká sorpční kapacita - KVK = 700 mmol/ 100g fulvokyselin
fulvokys. snadno tvoří cheláty, ve srovnání s huminovými kyselinami mění C a více O2
světle nažloutlé, dohněda - vždy světle zbarvené
vznikají všude, nejlépe za nepříznivých podmínek (kyselejší mateční hornina, nepříznivé org.látky, které se nacházejí v humusotvorném materiálu
charakteristické pro podzoly, ve spodních částech pseudoglejů
Huminové kyseliny
opačný charakter než fulvokyseliny, je to dáno uspořádáním makromolekul
převládá aromatické jádro, které je vysoce kondenzované, periferní část slabě vyvinutá
charakteristika huminových kyselin:
aromatické jádro hydrofóbní - váže malé množství vody
rozpustnost minimální, migrace látek je malá, omezená
tendence koagulovat (snadno se vysrážejí) - tvoří tmely - působí jako tmelivé součásti - výhodně spojují prach, jíl…….do agregátů
lze je koloidně rozpustit pouze v koloidních extraktech (látky, které reagují alkalicky)
funkčních skupin je méně než u fulvokyselin
menší sorpční kapacita 350 - 500 mmol/100g humin.kyselin
méně výrazný kyselinový charakter - nenarušují minerální podíl
tvoří cheláty méně intenzivně
molekulová hmotnost velká 300 000 a víc
C více, O2 méně - indikuje vyšší stupeň transformací
vždy tmavě zbarvené - hnědá, černá (více kvalitní)
vznikají všude, ale převládají v podm. pro transformaci org.hmoty
půdní typ:černozem
Hymatometalové kyseliny FK HY HK
podobná konstrukce HK
jako jediné rozpustné v alkoholu
Huminy
organické látky pevně vázané na součásti neextraktovatelné z lab.teploty (20 C) s humusovými kyselinami ( - humus.kyseliny pevně vázané na min.podíl s příměsí jednodušších org.látek)
Bituminy - pouze v lesích, na orné půdě
Extrakce humusových látek:
zemina
Na4P2O7 (alkalická extrakce)
supernatant (HK,HY,FK) sediment (zemina + huminy)

ph = 1,5
oddělíme to, co je rozpustné
v kys. od látek nerozpustných
sediment (HK)

supernatant/sediment C2H5OH
( FK / HK, HY)
supernatant (HY)

Huminy - základ organominerálního sorpčního komplexu
Nejpříznivější složky pro půdy:
1.huminové kyseliny
2. HY
3.nepříznivé FK
Humusové látky relativně stabilní
důvody stability:
spojováním konstitučních jednotek do humus.látek je náhodné, velké množství spojů, které pro svou destrukci potřebují pestré složení mikrobních cenóz (na každou vazbu zvláštní skupiny mikroorg.
vazba polyvalentních iontů - ztěžuje to degradaci
častá pevná vazba s jílovými minerály
montmorillonit - vrstvy se mohou volně oddalovat, do prostor vnikají humusové látky svými periferními řetězci
období sucha x vlhka
přiblížení x oddálení látek
TJURINOVO TŘÍDĚNÍ
látky humusové - rozpustné v alkalických rozpouštědlech (HK, HY,FK)
- nerozpustné v alkalických - huminy, humusové uhlí
látky nehumusové - organická hmota v půdě
látky rozpustné v organických rozpuštědlech - bitumeny (rozp. v benzen + alkohol), jsou
schopny hydrofobizovat povrchy agregátů, lesní půdy
MOR - formy humusu - tvoří se v málo biolog.aktivním prostř. - pomalá transformace ( prováděná houbami) - málo transf.látek
MODER - prostř.biolog. aktivnější, transformace rychlejší, transf. prováděná houbami, členovci a bakteriemi, smíšení s min.podílem větší, humus.jíl komplex nestálý
MULL - nejlepší, biol. velmi aktivní prostředí, transf. probíhají za 1-2 roky, silné, podílejí se žížaly a bakterie, smíšení s min.podílem velmi blízké, komplex stálý, listnaté lesy, luční porosty
Kvalita humusu v půdě:
(důležitější než kvantita)
kriteria kvality
poměr C/N, se stupněm humifikace se zužuje vých.humusotvorný materiál 50-60, humif.mat. 10
poměr HK / FK, udává převládnutí - FK více než HK - málo kval.humus
HK více než FK - hodně kval.humus
v našich podmínkách: černozem 2 - 3
podzol 0,4 - 0,5
Q4/6 - barevný kvocient - pro