embryonální vývoj kardiovaskulární soustavy

Embryonální vývoj kardiovaskulární soustavyV časném vývoji zárodku jsou respirační, živinové a exkreční potřeby realizovány pomocí jednoduché difuze. Přibližně po ukončení 2 týdne intrauterinního vývoje (u člověka i většiny hospodářských zvířat) však difuze přestává být dostačujícím zdrojem a začíná vývoj kardiovaskulární soustavy. Ta je první vznikající funkční soustavou zárodku. Během pěti týdnů (začátek 3. – 8. týdne) prochází složitými změnami, jejichž výsledkem by měla být soustava, která bude schopná jednak zabezpečovat nároky plodu na živiny a výměnu plynů, jednak se ihned po narození adaptovat na vnější podmínky a plnit nadále svou funkci. Kardiovaskulární systém vzniká jak na úrovni intraembryonální, tak na úrovni extraembryonální, kde dochází k jeho genezi dokonce dříve. Jeho vznik se rozděluje do dvou dějů – vaskulogeneze a angiogeneze, která se dále může rozdělovat na intra- a extraembryonální.Vaskulogeneze je proces zahájený několikerými faktory, mezi nejvýrazněji působící patří Fibroblast growth factor 2 (Fgf – 2), Vascular endothelial growth factor (Vegf) a proteiny angiopoietiny. Tyto postupně způsobují nejprve vznik krevních ostrůvků (mezenchymální buňky se oddělí od okolní tkáně a tvoří shluky, zevní buňky se oplošťují a tvoří endotelovou vrstvu stěny cév, vnitřní buňky zůstávají v lumen cév a přetváří se na krevní elementy). Tento proces probíhá ve žloutkovém váčku začátkem 3. týdne a později i v mezodermu zárodku samotného (17. - 18. den). Zmíněné faktory následně iniciují propojování ostrůvků tenkými cévkami, z nichž postupně v dalších fázích vývoje vznikne základ cévního systému.Extraembryonální angiogeneze navazuje na vaskulogenezi a jejím výsledkem je vznik žloutkových a pupečních cév, které se později spojí se základem vznikajícího srdce.Intraembryonální angiogeneze nastává o málo později než extraembryonální a zahrnuje proces formování hlavních cév embrya, jsou to vzestupné a sestupné aorty, prekardiální a postkardiální vény (vždy v páru).Vývoj srdceSrdce se zakládá již před vznikem prvosegmentů v nejkraniálnějších partiích mezodermu embrya (cca 15. den). Rozestupem mezodermových buněk (tzv. dehiscencí) vzniká perikardová dutina, která podkovovitě objímá přední konec zárodku.Ze stěny perikardu směrem k zárodku záhy vycestují buňky, ze kterých 18. – 19. den vzniká pravá a levá srdeční trubice. Během flexe (odškrcování od okolí) zárodku dochází k přesunu perikardové dutiny a srdečních trubic ventrálně pod přední střevo.Trubice se přesunou ke střední rovině a splynou v jedinou tenkou trubičku probíhající podélně perikardovou dutinou = stadium cor tubulare simplex. Přítomná srdeční ploténka obklopí vzniklou trubici a tvoří základ epikardu. Buňky vnitřní endotelové vrstvy trubice se množí, protahují a v jejich cytoplazmě se vyvíjí žíhané myofibrily, které jsou základem myokardu.Růstem do šířky se srdeční trubice rozděluje na 4 oddíly, oddělené neúplnými zářezy. Kaudálním směrem to jsou bulbus cordis (truncus arteriosus, základ arteriálních oblouků), základ komory, atrium a sinus ven