biodiverzita

na základě studia jeho jednotlivých komponent),
kdežto
při hledání důsledků a významu struktur a procesů na určité hladině biotické organizace hledáme odpověď na úrovních nejblíže vyšších (např. důsledky kompetice mezi určitými druhy poznáváme na úrovni společenstva/ekosystému).
Důležité: Biodiverzita není jen diverzita jednotlivých úrovní, ale i diverzita interakcí, které mezi těmito úrovněmi existují.
2.4. Měření diverzity
Rozlišujeme: alfa, beta a gama diverzitu (Whittaker 1960):
Jako alfa diverzitu označujeme druhovou bohatost neboli počet druhů v určitém území (většinou malém území), obvykle v jednom společenstvu, na jednom biotopu (within a habitat diversity). Tuto alfa diverzitu lze využít např. při srovnání počtu druhů v různých regionech nebo přírodních společenstvech.
Naopak pod názvem beta diverzita chápeme změnu, kterou prochází druhové složení určitého společenstva v souvislosti se změnami některého gradientu prostředí (among habitats diversity).
Beta diverzita bude kupř. vysoká, jestliže se bude se zvyšující se nadmořskou výškou významně měnit druhové složení např. mechorostů nebo cévnatých rostlin, naopak nízkých hodnot dosáhne, když celé úbočí bude bez ohledu na nadmořskou výšku osídleno stejnými druhy.
Gama diverzita se rovněž jako alfa diverzita týká diverzity uvnitř území, ovšem většinou většího zeměpisného měřítka. Rozumíme jím stupeň změn, při kterém se na určitém stanovišti (biotopu), ale na různých lokalitách mění druhové složení. Jinými slovy, gama diverzita vyjadřuje stupeň obměny druhů podle vzdálenosti určitých míst v podobném stanovišti nebo podle jejich rozšiřujících se areálů výskytu (geographic scale diversity).
Platí tedy vztah: beta = gama/alfa diverzita
Vztahy alfa vs. beta vs. gama diverzita:
Př.: Je známo, že vykácení určité části lesa zpravidla zvýší celkovou druhovou bohatost území, pokud se však jedná o větší území, může to vést k ohrožení až vymizení určitých druhů, které jsou vzácné a vázané v širším regionu pouze na danou lokalitu. (zvýší se alfa diverzita dané lokality, ovšem gama diverzita regionu se může zmenšit).
Př.: V ČR bývají považována pískovcová území za oblasti s nízkou biodiverzitou. Tyto oblasti patří k územím s nízkou alfa diverzitou pískovcové oblasti, na druhé straně se však jedná o území s relativně vysokou beta diverzitou (výrazná stanovištní diferenciace - rostou zde druhy teplomilné a chladnomilné, montánní blízko sebe). Naopak Bílé Karpaty jsou územím s vysokou alfa diverzitou (druhově bohatá společenstva) ale relativně nízkou beta diverzitou (malá stanovištní diverzifikace).
2.5. Druhová diverzita
2.5.1. Kolik druhů žije na Zemi?
Carl Linné, zakladatel moderní taxonomie popsal v roce 1758 přibližně 12 000 druhů ve svém díle Systema Naturae. Dnes více než 2 století později, vědci popsali okolo 1,7 miliónu druhů.
Ročně je vědecky popsáno 15 000 druhů (jen dvakrát více než průměr za uplynulých 230 let). Kdyby existovaly pouze 3 milióny druhů, budou při stejném tempu popsány za 90 - 120 let .
Nárůst nově popsaných druhů je největší u bezobratlých, zejména u hmyzu. Jenom v řádu brouci bylo popsáno okolo 400 000 druhů, což je mnohem více, než je známo druhů cévnatých rostlin .
Dokonce některé třídy obratlovců (Vertebrata) nejsou úplně známy. Z 80 známých žijících druhů kytovců (Cetacea) jich bylo 11 objeveno ve 20. století.
Každý rok jsou hlášeny dva pro vědu zcela nové druhy ptáků (BIBBY et al. 1992). Vietnam - objeveny a popsány zcela nové druhy kopytníků z čeledi turovitých: Vu Quang Ox (Pseudoryx nohetinheunsis)
Proč nevíme přesně, kolik bylo popsáno druhů (odhad 1,7 mil.):
u řady druhů není dosud známo, zda se nejedná ve skutečnosti o více mikrospecií (různá taxonomická pojetí)
řada druhů byla popsána vícekráte z různých částí světa
neexistuje dosud kompletní katalog druhů pro všechny skupiny organismů
Většina údajů o rozšíření druhů je dosud:
v podobě literárních dat, kartoték, herbářových a jiných sbírek
jen velmi malá část dat o biodiverzitě Země je v elektronické podobě.
skutečný stupeň ohrožení u většiny druhů není znám - celosvětové červené knihy většinou jen k dobře známých taxonomickým skupinám (obratlovci a cévnaté rostliny).
Na území ČR: celkem ca. 85 000 druhů
z toho: 868 druhů mechorostů
1 400 druhů lišejníků
2 760 druhů cévnatých rostlin
380 druhů obratlovců
50 000 bezobratlých
V ČR jsou nové druhy nacházeny zejména mezi bezobratlími. Výjimečně i mezi cévnatými rostlinami, např. vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), dále samozřejmě mezi tzv. kritickými taxony.
Některé druhy, které byly považovány za vyhynulé, byly znovu nalezeny: např. v roce 1999 Luronium natans a Hypericum pulchrum (Labské pískovce). Inventarizace naší flóry a fauny je ale ve srovnání s jinými zeměmi na dobré úrovni: Kanada předpokládá, že je popsána jen asi polovina z celkového počtu druhů v této zemi.
Většina vědců dnes odhaduje skutečný počet druhů na 10 - 30 miliónů.
Předpokládá se, že většina z oněch 10 - 30 miliónů patří mezi hmyz (Insecta), roztoče (Acarina), pavoukovce (Arachnida), hlístice (Nematoda), prvoky (Protozoa), řasy (Algae) a bakterie (Eubacteria). Podle jiných názorů musíme považovat za jednu z nejpočetnějších skupin organismů houby (Fungi).
Názory na skutečné druhové bohatství Země se neustále vyvíjejí: v r. 1833 britský přírodovědec John O. Westwood odhadl, že na Zemi může žít okolo 20 000 druhů hmyzu.
Dnes: 20 000 druhů hmyzu se vyskytuje pouze v Británii.
2.5.2. Rozmístění druhového bohatství
Obecné zákonitosti
v tropech se vyskytuje více druhů než v mírném pásu, který je ale na druhy bohatší než polární oblasti: počet druhů klesá od rovníku k pólům
některé oblasti, tzv. hot spots ("horká místa") mají velkou biologickou diverzitu bez nějakého zjevného důvodu
na vzdálených ostrovech se vyskytuje mnoho endemitů
Faktory zodpovědné za rozmístění diverzity
Primární faktory: geografické faktory: zeměpisná šířka, nadmořská výška resp. hloubka v mořích, izolovanost (ostrovitost), heterogenita prostředí. Tyto faktory nepůsobí přímo, ale prostřednictvím proměnných jako jsou podnebí, produktivita prostředí apod.
Sekundární faktory: rozsah predace ve společenstvu, rozsah kompetice, prostorová nebo strukturální heterogenita vytvářená samotnými organismy a sukcesní stav společenstva.
2.5.2.1. Rovnoběžkový gradient druhového bohatství
S narůstající zeměpisnou šířkou klesá počet druhů na jednotku plochy.
Výjimky - např. u mořských řas bylo zjištěno, že dosahují maximálního druhového bohatstv