3. organogeneze I.

tupňů (primární a sekundární induktor)
Diferenciace
• proces, kterým se buňky stávají morfologicky, biochemicky a funkčně
rozdílnými
• tvorba enzymů proteosyntézou
• časná embryogeneze – geny blokovány genovým represorem (histony) -
reprimovány
• dereprese – aktivace genu
• diferenciace výrazně ovlivněna induktorem – buněčná populace po indukci je
morfologicky a funkčně odlišná od původní buněčné populace
•pro průběh diferenciace je nezbytná neporušenost a integrita struktur
zajišťujících interakci buněk
plazmatická membrána – specifické
antigeny – vzájemné rozpoznání buněk
selektivní adheze
agregace buněk
embryonální tkáň
Morfogenetické mechanizmy diferenciace
1) Proliferace
zmnožení buněk opakovanými mitózami
2) Asociace
sdružení epiteliálních buněk pomocí mezibuněčných kontaktů
3) Distribuce (migrace)
buňky germinativního charakteru a dceřinné buňky, které migrují a
vytváří základy orgánů
4) Buněčná smrt
fyziologicky kontrolovaná buněčná smrt (apoptóza) je pro vývoj embrya
zcela nezbytná (vznik prstů rozčleněním původní nediferenciované
končetiny embrya, pohlavní orgány)
Růst
1. Proliferace
2. Zvětšování velikosti buněk
3. Ukládání mezibuněčné hmoty – růst chrupavky je zajištěn
především přes ukládání hmoty mezibuněčné
Teratologie – obor studující vrozené vývojové vady (malformace)
10 – 15 % vad je podmíněno geneticky
Látky, které vyvolávají malformace nebo zvyšují incidenci malformace v populaci,
se nazývají teratogeny. Existuje řada léků s prokázaným teratogenním účinkem,
např.: alkohol, antiepileptika, chemoterapeutika, anorganické jodidy, litium,
pohlavní hormony, streptomycin, tetracykliny, talidomid, trimetadiom, warfaria
(antagonisté vitaminu K), ale také kofein a nikotin (zpomaluje růst plodu).
Nejrizikovější je období od 13. do 60. dne embryonálního vývoje (u H).
Kosterní soustava
• vznik z mezenchymu, procesem osifikace
• primární osifikace – vláknitá (fibrilární) kostní tkáň
• sekundární osifikace – lamelární kostní tkáň
1) desmogenní: zpočátku osteoblasty + osteoid (pouze organická
mezibuněčná hmota)
později osteocyty + mez. hmoty obsahující
hydroxyapatit
Tímto způsobem vznikají ploché kosti lebeční, některé kosti obličejové
a mandibula.
2) chondrogenní: chrupavčitý model, osifikační centra
prodlužování kostí – rústová ploténka
chrupavka zachována jen na kloubních plochách
Zubovina (dentin)
- základní tkáň zubu
- podobná kostní tkáni, ale tvrdší
Chondrogenní osifikace
perichondrální - na povrchu
chrupavky
enchondrální - vlastní,
intramembranózní
Zóny chondrogenní osifikace
- zóna normální chrupavky
- zóna rostoucí chrupavky
- zóna hypertrofické chrupavky
- zóna kalcifikované chrupavky
- zóna eroze
- zóna osteoidní
- zóna osiformní (lamely, osteony)
http://meds.queensu.ca/medicine/anatcell
Vývoj axiálního skeletu
Obratle – ventrální část somitů (sklerotomy), z nichž vzniká mezenchym
Sklerotom se rozdělí: kraniální a kaudální část
Obratel: tělo je tvořeno kaudální části kraniálního sklerotomu
meziobratlová ploténka je z kraniální části kaudálního sklerotomu
• Souvislá chorda dorsalis je osifikací stlačována, až zbudou pouze rosolovitá
ložiska ohraničená meziobratlovou ploténkou.
Žebra: splynutí kraniální a kaudální části dvou sousedních sklerotomů
• ventrální části žeber se spojí a vytvoří párovou sternální lištu – ty se k
sobě přiloží – základ sterna
•osifikační centra v každém článku
Vývoj lebky
fylogeneticky dva oddíly paleocranium (pralebka): přední oddíl,
oblast očnice, nosní a sluchová (starší)
neocranium (obratlová lebka): zadní
oddíl,zbývající část po týlní otvor
3 ontogenetická období vývoje
Desmocranium (vazivové): mesenchymový základ
lebky, z mezodermu hlavové ploténky
Chondrocranium (chrupavčité): nejprve dva páry
chrupavčitých plotének (kaudální – parachordalia,
kraniální - trabeculae)
1. pár žaberních oblouků: maxilární
a mandibulární větev, Meckelova
chrupavka – kladívko a a kovadlinka
2. pár žaberních oblouků:
Reichertova chrupavka – třmínek,
keratohyoid a stylohyoid
3. pár žaberních oblouků:
basihyoid a thyrohyoid
4. pár žaberních oblouků: hrtanové
chrupavky
Osteocranium (kostěné): chondrogenní osifikace
(klínová, předklínová, čichová, skořepy nosní, část
spánkové, jazylka a kosti středního ucha) a
desmogenní osifikace (ostatní)
Vývoj kostí končetin
• mezenchymový původ, hrbolky
•chrupavčitá ložiska – od proximálního k distálnímu úseku
• chondrogenní osifikace
•osifikační body: jeden ve středu diafýzy a dva na epifýzách
Vývoj kostních spojů
• synartrosis (spony) – starší typ spojení
v místě spoje se mezenchym mění –vazivo –chrupavka -kost
• diartrosis (kloub) – mladší typ spoje
v místech spojů zůstává zachován mezenchymový blastém,
diferenciace v embryonální vazivo – vrstvy kloubního pouzdra, vazy a
pomocná kloubní ústrojí
Vývoj svalové soustavy
• Hladká svalovina: vyvíjí se ze splanchnopleury, mezenchymové buňky
ztrácejí svoje výběžky, protahují se do vřetenovitého tvaru a vznikají v
nich myofibrily
•Srdeční sval: vznik z mezodermu kolem endotelu srdeční trubice
•Příčně pruhovaná svalovina: vznik z myotomů, jejich buňky se prodlužují
ve směru podélné osy zárodku (vřetenovitý tvar) – myoblasty – navzájem
splývají – mnohojaderné buňky – vznik myofibril a odtlačení jader na
periferii
Myotom se rozdělí na epaxiální (dorzální úsek) a hypaxiální (ventrální
úsek) – jsou odděleny myosepty a některé zachovávají segmentaci
myotomů.
unisegmentální svaly: hluboké hřbetní, zachovávají si segmentaci
bisegmentální svaly: vznikly splynutím dvou myomer (m. rectus capitis)
plurisegmentální svaly: vznikly splynutím tří a více myomer (m. trapesius)
bránice: vznikla z krčních myomer a přesunula se do dutiny tělní
Vývoj kardiovaskulárního
systému
•začíná v období, kdy ještě nejsou prvosegmenty (konec 2. týdne)
• angiogeneze (utváření cév) začíná v