Demografická situace ve světě

této nejpravděpodobnější variantě počítá s poklesem plodnosti v rozvojových zemích z 2,7 dítěte, připadajících dnes v průměru na jednu ženu, na přibližně dvě děti v roce 2050. Kdyby ovšem k této předpokládané změně nedošlo a reprodukční poměry zůstaly v rozvojových zemích na přibližně současné úrovni, pak bude růst výrazně vyšší a celosvětový počet obyvatel by v polovině 21. století dosáhl dvanácti miliard.Populační vývoj v rozvojových zemíchI mezi jednotlivými regiony rozvojových zemí existují v charakteru přirozené reprodukce významné rozdíly, které do značné míry souvisejí s úrovní jejich ekonomického rozvoje a odpovídají jejich postavení v jednotlivých fázích demografické revoluce. Ve většině zemí Jižní Ameriky a jihovýchodní a východní Asie již došlo k významnému poklesu úmrtnosti, postupně klesá i úroveň porodnosti, a proto je přirozený přírůstek jen mírně nad celosvětovým průměrem. Specifické postavení zaujímá miliardová populace Číny, kde se kvůli tvrdé státní regulační politice v posledním období značně snížila porodnost. Tamější úroveň plodnosti dnes dosahuje 1,7 dítěte na ženu a je srovnatelná se situací v řadě evropských zemí. Přirozený přírůstek čínské populace, který činí 0,6 procent ročně, je již výrazně pod celosvětovým průměrem. Vzhledem k tomuto vývoji by Čínu měla na pozici nejlidnatější země světa vystřídat v roce 2025 Indie. Ostatní oblasti rozvojového světa se nacházejí ještě ve fázi přirozených přírůstků ve výši až tří procent. Nejproblematičtější situace je v subsaharské Africe, kde se ženám rodí v průměru přes pět dětí. Kvůli epidemii HIV&AIDS však v některých zemích jižní Afriky dochází naopak k úbytku obyvatelstva.Populační vývoj má celou řadu souvislostí s problémy ekonomickými, politickými, sociálními, či environmentálními. Řešení těchto problémů prostřednictvím regulace porodnosti se úzce dotýká práva na reprodukční a sexuální zdraví. Obecně se má za to, že ekonomický a sociální rozvoj, zejména pak zlepšování postavení žen, vede ke snížení jejich plodnosti (počtu dětí, které se průměrně rodí ženě během jejího života). Velký populační přírůstekPrávě velký populační přírůstek zůstává jedním z nejvážnějších problémů rozvojového světa. Z ekonomického pohledu jsou tu děti pro rodinu přínosem jako levná pracovní síla, neboť náklady na jejich výživu a výchovu jsou v těchto společnostech relativně nízké. Zároveň zajišťují ve stáří své rodiče, kteří se povětšinou nemohou spoléhat na státní sociální politiku. Nezanedbatelnou roli hraje i vysoká úmrtnost v dětském věku. Je tedy potřeba mít více dětí, aby se alespoň některé dožily dospělosti. Důraz je také kladen na zrození preferovaného mužského potomka. Tyto faktory, založené na ekonomických souvislostech, doprovází kulturní a náboženská tradice dané společnosti.Demografické chování, upřednostňující rodiny s velkým počtem dětí, má kvůli těmto socio-kulturním souvislostem značnou setrvačnost, a tak může doznívat i ve změněných politicko-ekonomických podmínkách. Atypická věková struktura Kvůli přetrvávající vysoké plodnosti a postupnému snižování úmrtnosti především v dětském věku dochází v rozvojových ze