Znalecká činnost

asu jednání bývá různě objemný. Na řádné vypracování posudku musí znalec získat o podkladech úplný přehled, tak jako i o odborné problematice v dané věci.
Dále musí znalec prověřit úplnost dostupných podkladů a posoudit jejich přijatelnost z hlediska přírodních zákonů a věcné příslušnosti.
Vyhotovení přehledu podkladů
Při jednoduchých spisech je seznámení a získání přehledu jednoduché, při spisech objemnějších se doporučuje vypracovat znalecký přehled podkladů (jen pro potřebu znalce, ne do posuku), v kterém budou základní údaje o odborných a souvisejících podkladech v dané věci.
Přehled podkladů můžeme členit několika způsoby:
chronologicky
podle účastníků – všechny výpovědi a vyjádření účastníka jednání jsou soustředěné. Při zpracování nálezu v monotématických posudcích se dá toto členění doporučit.
tématicky – v případech, kdy je v jednom znaleckém posudku řešení několik problémových okruhů.
Vyhotovení přehledu podkladů má několik významů:
při jeho zpracování se znalec prvně zběžně seznámí se všemi dostupnými podklady,
je důležitou pomůckou na vypracování vlastního nálezu, při odškrtávání použitých podkladů zaručuje, že znalec na nic nezapomene,
znalci může sloužit i v budoucnosti na kontrolu, které podklady měl k dispozici v čase, kdy znalecký posudek vypracoval.
Přehled spisu je jen pracovní pomůcka znalce, do znaleckého posudku se proto nemusí uvádět.
Prověřené úplnosti podkladů
Na vypracování znaleckého posudku obdrží znalec podklady. V jednotlivých druzích jednání je tento úkon upravený takto:
Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb.), § 107 Příprava posudku.
Z ustanovení vyplývá, že v trestním jednání obdrží znalec všechny podklady na podání posudku, týkající se konkrétní věci, od orgánu činného v trestním jednání a nemůže si je sám obstarávat.
Pokud ještě nějaké podklady potřebuje, navrhne jejich obstarání orgánu, který ho podáním posudku stanovil, navrhnutí způsobu zacházení, jak je obstarat s určením potřebného rozsahu. Znalec též nemůže vyslýchat svědky, pokud potřebuje od svědka vysvětlení, požádá orgán, který ho ustanovil, aby byl svědek vyslechnutý. Sám se může výslechu zúčastnit a může klást otázky, ale jen takové, které se vztahují k předmětu znaleckého dokazování.
V občanském jednání se úprava trochu liší. Jak znalec přibraný soudem potřebuje údaje ze spisu, soud mu je poskytne, v odůvodněných případech zapůjčí i spis. Jinak obvykle soud uloží účastníkům povinnosti podle § 127 Občanského soudního řádu.
Pokud však účastníci na vyzvání znalce podklady nepředloží (např. neumožní vstup do oceňované nemovitosti), oznámí to znalec soudu s žádostí, aby podklady a nebo možnost vstupu zajistil, vstup si nevynucuje.
Podklady, které znalec obdrží jako první na podání posudku, nikdy nebývají dostatečné a znalec je nucen navrhnout jejich doplňování.
Za nevhodné je třeba považovat způsob, kdy znalec začne pracovat na posudku, přijde do fáze, kdy potřebuje nějaký podklad, vyžádá si ho a zatím práci na posudku přeruší. Po obdržení požadovaného podkladu pokračuje, jak narazí na další mezeru v podkladech, opět požádá o doplnění a opět čeká. Správný je ten způsob, kdy znalec prohlídne spis, vypracuje si jeho přehled a vykoná nejdříve pro vlastní potřebu předběžný posudek (viz. část 3.4 Předběžný znalecký posudek).
Tím znalec získá přehled o všech potřebných podkladech, najednou si vyžádá a nebo opatří a tím i podstatně zkrátí lhůtu potřebnou na vypracování posudku.
Prověření technické nepředpojatosti podkladů
Může nastat i taková situace, kdy jsou podklady sice úplné, ale technicky nejsou přijatelné.
Může jít o nepřijatelnost technickou z následujících příčin:
z hlediska nesouladu se skutečností
například rozměry budovy na plánu nebo v protokole jsou jiné jako ve skutečnosti,
nesoulad podkladů navzájem
například může být rozdílný věk vykonaných oprav a úpravy nemovitosti, které udává navrhovatel a odpůrce, příp. i další svědkové.
pro rozpory s přírodními úkazy:
například svědek uvádí, že havárie stavby nastala v důsledku její přitížení sněhem (větrem), přitom podle úředních údajů výskyt sněhu (větru) nebyl v tom čase zaznamenaný.
Znalci však nepřísluší hodnocení důkazů a řešení právních otázek. Na druhé straně musí posudek, co nejvíce odpovídat skutečnosti. To v praxi znamená, že znalec prověří všechny podklady z hlediska jejich technické přijatelnosti a vyvine maximální snahu na odstranění rozporů. Pokud se orgánu, jemuž hodnocení důkazů přísluší, nepodaří rozpory úplně odstranit, nemůže znalec provést konečné hodnocení sám. Nemá jinou možnost, než vytvořit posudek v udávaných alternativách a konečné rozhodnutí přenechat orgánu, který ho ustanovil pro vytvoření posudku.
Výjimkou bude snad tvořit jen případ, kdy je podklad v rozporu s přírodními zákony, pak by bylo vhodné, aby znalec tuto otázku předběžně vyřešil a pracoval dále jen v rozsahu přírodních zákonů. Je však nutné, s ohledem na specifikaci znaleckého posudku, aby na tuto skutečnost v textu upozornil.
Předběžný posudek
Při složitějších případech je vhodné, aby znalec na základě dostupných podkladů vyhotovil nejdříve předběžný posudek.
Pokud při jeho zpracování narazí na chybějící podklady, dosadí přibližné údaje a obdobně pokračuje až do závěru posudku.
Tím znalec získá přehled o celé problematice a současně o veškerých potřebných podkladech, najednou si je vyžádá nebo opatří a tím podstatně zkrátí lhůtu potřebnou pro vypracování posudku.
Zhotovený předběžný posudek umožní znalci vypracovat si plán zpracování posudku s rozdělením získání podkladů na:
Vyžádané na orgánu, který ho ustanovil
Zabezpečené znalcem za případné pomoci konzultanta
Postup při zabezpečení podkladů znalcem je uvedený v kapitole 4.
Vypracování předběžného posudku spolu s přemýšlením o problematice v čase do opatření podkladů, má většinou výrazně kladný vliv na celkovou úroveň znaleckého posudku, jeho logickou skladbu jakož i propracovanost závěru.
Osobní podklady znalce
Jedním ze základních předpokladů pro kvalitní výkon znalecké činnosti je osobní vedení odborných a všeobecných podkladů, potřebných pro vykonávání znalecké činnosti, ke kterým řadíme např:
Všeobecně závazné předpisy (zákony, vyhlášky), znalecké standardy schválené MS ČR, metodické pokyny oznámené MS ČR, ceníky, technické normy, odborná literatura, typové listy, atd.
Toto vybavení je předpokladem kvalifikace znalce, jeho zabezpečení by se nemělo považovat za práci na znaleckém posudku.
Podklady znalec neustále aktualizuje, starší přitom uchovává, aby byl schopný vypracovat posudek i ke staršímu datu podle tehdy platných předpisů.
Významně tu mohou pomoci i fondy vědeckých knihoven.
Při používání jiných podkladů než obsažených ve spise, uvede znalec vždy přesně pramen, ze kterého čerpal informace.
V této souvislosti je třeba upozornit na nižší serióznost některých údajů, které se objevují většinou v populárnějších časopisech.
Znalec by měl čerpat pokud možno z původních vědecky podložených pramenů a u veškerých výsledků by se měl snažit zjistit, za jakých podmínek byly získané.
Přitom by však měl mít přehled o dalších publikacích, aby byl schopný v případě k nim zaujmout odborné stanovisko.
Podíl znalce při zabezpečení důkazů
Důkaz slouží k tomu, aby se zjistil skutečný stav věci, objektivní pravda. Procesní teorie před důkaznými prostředky rozumíme prostředky, kterými můžeme zjistit skutečný stav věci. Výsledky činnosti soudu dosažené dokazováním nazýváme procesní důkaz.
Důkaz je však možné dokázat jakýmkoliv důkazným prostředkem za předpokladu, že je možné zjistit stav věci.
Za nejběžnější důkazné prostředky se považují:
svědecká výpověď, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listinný důkaz, obhlídka a výslech účastníků.
Znalecký posudek je důkazem, který soud hodnotí rovněž jako ostatní vykonané důkazy, tj. každý sám osobně a všechny v jejich vzájemných souvislostech. Soud sice nemůže libovolně nahradit odborný názor znalce vlastním, v dané věci laickým názorem, ale může a dokonce je i povinný znalecký posudek prověřit.
Znalecký posudek se opírá o skutečnosti získané v konání, teda de facto o další, zatím shromážděné důkazy. O těchto, zatím shromážděných skutečnostech, se pojednává jako o důkazech.
Na metody používané při zajištění důkazů je kladen základní požadavek, aby situaci zachytil tak, že jí bude možné na základě získané dokumentace kdykoli v budoucnu podle potřeby znovu rekonstruovat. Musí přitom podávat úplný, věrný a názorný obraz dokumentované skutečnosti.
Dokazování je i zakotvené v jiných právních předpisech.
Základními metodami zajištění technického důkazu je:
protokol (zápis)
prohlídka (místní šetření)
měření
fotografická dokumentace
odběry vzorků ke zkouškám
filmová dokumentace
4.1 PROTOKOL
protokol (o prohlídce, místním šetření, vyšetřovacím pokusu, popisu poškození,měření, odběru vzorku apod.) je základním písemným dokladem, který je možné zařadit mezi podklady objektivní, když byl zhotoven podle níže uvedených zásad.
V protokole je potřebné dokumentovat alespoň tyto skutečnosti:
místo a čas vykonání úkonu a sepsání protokolu,
jména účastníků úkonu a sepsaní protokolu, vypsání jejích funkcí v předmětu posudku,
účel protokolu, vykonání prohlídky apod.,
v případě prohlídky a nebo zkoušek podmínky za kterých byl vykonán úkon,
identifikaci zkoumaných předmětů a použitých přístrojů,
popis postupu úkonu,
všechny získané výsledky s konkrétními podmínkami,
vyjádření zúčastněných k postupu práce a k obsahu protokolu,
přílohy k protokolu a způsob jejich získání,
čas ukončení,
podpisy účastníků úkonu, při jejich čitelně napsaných jménech,
číslovat strany (při důležitých sporech každou stranu zápisu dát podepsat sporným stranám).
4.2 MÍSTNÍ ŠETŘENÍ
Neodmyslitelnou součástí zpracování znaleckého posudku je obhlídka předmětného místa (místní šetření) znalcem.
Místní šetření je potřebné svolat podle možnosti písemně (doporučeně) hlavně když, se ho má zúčastnit více osob. Místní šetření je potřebné svolat s dostatečným předstihem (14 – 20 dnů), aby v případě potřeby mohlo být včas i zrušené.
Doporučený obsah pozvánky na místní šetření:
Jméno pozvaného účastníka, Předmět místního šetření, Jméno orgánu (osoby), číslo usnesení (objednávky), kterým znalce ustanovili, Datum, čas a místo konání, soupis otázek, které bude znalec při místním šetření prověřovat, Požadavky znalce na jednotlivé pozvané účastníky místního šetření. Jméno, adresu znalce, telefonické, případně jiné spojení na znalce.
Znalec by si měl dopředu písemně připravit jednotlivé body programu průběhu místního šetření např.:
veřejně ověřit účast pozvaných účastníků šetření,
při neúčasti některé ze sporných stran, dopředu zvážit možnost a způsob pokračování úkonu,
postup získávání podkladů, měření, odběru vzorků,
způsob identifikace šetřené věci a její porovnání se získanými podklady, okolní zástavbou resp. terénem,
průběh šetření doporučujeme průběžně dokumentovat písemně, graficky, případně fotograficky a audiovizuálně,
vykonání zápisu s podpisy účastníků.
Na místní šetření by si měl znalec připravit i potřebné materiálové vybavení:
Pomůcky na vyhotovení dokumentace:
tvrdá podložka na psaní
psací potřeby (tužka, pero, barevné pero) i s potřebnou rezervou
papír v dostatečném počtu
fotoaparát s potřebnými objektivy a dostatečným počtem filmů
příruční magnetofon (diktafon)
příp. videokamera
Měřící pomůcky:
krátké pásmo a nebo skládací metr, (1,2 až 5m)
měřící pásmo (20 až 30m)
měřící lupa na trhliny,
případně laserový dálkoměr,
případné diagnostické přístroje (Schmidtovo kladívko apod.).
Technické pomůcky:
baterka
nožík
vrtačka
jiné technické pomůcky
Důležitá je výstroj znalce jako je: pevná obuv s neklouzavou podrážkou, ochrana proti dešti, náhradní obuv, oblečení apod.
4.3 MĚŘENÍ
Jednou z významných součástí znaleckých posudků je měření vykonané na stavbách, jejich částech, a nebo i kusových stavivech a stavebních materiálech.
Cílem měření je získání objektivních informací o parametrech objektů, jejích geometrických uspořádání, vlastnostech a jejich funkčním účinnosti stavby, jejich jednotlivých konstrukčních prvků, dílců, případně detailů.
V současnosti se ve stavebnictví používá široká škála metod, postupů, přístrojů, měřidel a zařízení na zjišťování jednotlivých vlastností a parametrů staveních konstrukcí.
Zjednodušeně můžeme měření při místním šetření dělit na:
měření geometrického uspořádání,
měření fyzikálních vlastností.
4.3.1 Měření geometrie staveb
Vzhledem k tomu, že se většinou dokumentují objekty, které nebude možné vždy trvale uchovat, musí se měření vykonat velice pozorně se zachycením kontrolních měření (známá geodetická zásada „jedno měření – žádné měření).
Zvolená metodika měření jako i jeho dokumentace musí umožňovat kdykoliv vykonat rekonstrukci předmětného objektu, jaká byla v době měření a to se všemi potřebnými detaily a s požadovanou přesností.
Pro běžné měření se požadovaná přesnost v geodézii udává krajní odchylkou mezi dvěma měřeními dmax [20]. Na určení dmax se u nás podle [20] používají empirické vztahy, které byly zpočátku univerzální (stejné pro různé metody), v současnosti pro ocelové pásmo platí:
dmax = 0,003√s(1)
kde: s  je měření vzdálenost
krajní odchylka dmax určená ze vztahu (1) pro některé měřené vzdálenosti s je uvedená v Tab 1.
Tab. 1
s [m]
0.5
1
2
4
6
8
10
15
20
30
40
50
dmax [mm]
2
3
4
6
7
8
9
12
13
16
19
21
Zjištěné údaje kterých krajní odchylka splňuje vztah (1), mohou být zachycené buď písemně, graficky (bez měřítka – náčrtkem, plánem v měřítku, příp. v jiné projekci), a nebo jiným zodpovědným způsobem.
Na obr. 1 je jako příklad uvedená grafická dokumentace zaměření skutečného vyhotovení rodinného domu, kde je zaznamenaná jen průměrná hodnota dvou měření.
Podklady získané měřením ředíme podle znaleckého hlediska mezi podklady objektivní, podle způsobu získání přímé a nebo zprostředkované. Aby byla co nejvíc vyloučená chyba způsobená lidským faktorem třeba, aby maximum údajů získal a dále zprostředkovával odborník, seznámený s technikou měření, kreslení náčrtků a plánů.
Výhody měření, náčrtků a plánů jsou zřejmé:
rychlá kvalitativní a kvantitativní orientace,
možnost různými způsoby zobrazování zachytit všechny tvary objektu,
nezávislost na dalších úkonech.
Při měřeních, které dokumentují polohu objektů v ploše a nebo v prostoru, třeba pro dosažení jednoznačnosti vycházet z pevných bodů, ke kterým bude možné v budoucnu situaci rekonstruovat.
K měření třeba v souladu se zákonem o metrologii používat jen přístroje a pomůcky, které svým technickým stavem odpovídají požadavkům na přesnost měření a v souladu s předpisy jsou pravidelně ověřované a nebo kalibrované způsobilou institucí (obr.2,3).
4.3.2 Měření fyzikálních vlastností
Na určení fyzikálních vlastností postavených stavebních konstrukcí, a nebo vlastnostmi stavebních výrobků se ve stavebnictví používají diagnostické postupy a metody, které jsou blíže popisované v publikacích [9], [10], [11], [14] a [19].
4.4 FOTODOKUMENTACE
Na dobře vyhotovenou fotodokumentaci je třeba dodržet tyto základní zásady :
Správně zaostřit objektiv, správně exponovat ( clona a čas ), zvolit plné zachycení dokumentovaného prostoru atd.
Při fotografických snímcích platí rovnice čočky :
1/a + 1/b = 1/f
kde :
aje vzdálenost předmětu od objektu
bje vzdálenost obrazu od objektivu
fje ohnisková vzdálenost objektivu
dje hloubka ostrosti
Rozsah hloubky ostrosti závisí od clony a platí, že čím je číslo clony vyšší, tím je větší rozsah ostrosti.
Při zhotovení fotodokumentace je potřeba nejdříve zhotovit celkové pohledy na dokumentovaný objekt, dále snímky jeho částí až k jednotlivým detailům.
Fotodokumentace ve znaleckém posudku může názorně doplňovat text. Při větším počtu snímků nebo důležitosti místa záběru doporučujeme přiložit náčrt dokumentované situace a v něm vykreslit stanoviště, čísla a směry snímků.
Pokud není možno získat potřebný odstup na zachycení předmětného objektu jedním snímkem, můžeme panoramatický snímek získat i běžným fotoaparátem. Postup zhotovení panoramatického snímku z třech postupných fotozáběrů (označených I, II, III ) převzatý od Brádáče [9]. První záběr ( I ), je vykonaný na levém okraji snímaného úseku. Na jeho pravém kraji se označil lícovací bod A ( nároží domu ). Při druhém záběru ( II ), se fotoaparát natočil tak, aby bod A, byl viditelný v záběru a objevil se v jeho levém okraji nový lícovací bod B, ( strom ). Podobným způsobem se postupuje dále. Při sestrojení těchto záběrů je