všechno

dů
Náklady prvotní
Náklady druhotné
Náklady příležitosti
Explicitní náklady
Implicitní náklady
17.Kalkulační metody a techniky – klasifikace
Kalkulace = vyčíslení jednotlivých složek ceny nebo nákladů na kalkulační jednici
Kalkulace vlastních nákladů X Kalkulace ceny
Kalkulace předběžná X Kalkulace výsledná
Kalkulace statická X Kalkulace dynamická
Kalkulace absorpční X Kalkulace neabsorpční
Kalkulace souhrnná X Kalkulace rozdílová
Kalkulační techniky
- podle druhu kalkulovaných výkonů :
Kalkulace dělením
Kalkulace dělením s indexy
Kalkulace přirážková
Kalkulace s použitím hodinových paušálů
Kalkulace s využitím nákladových modelů
- z hlediska hromadnosti výroby :
Kalkulace prostá
Kalkulace zakázková
Kalkulace vícestupňová (fázová, postupná)
Kalkulace standardní, normová
Kalkulace sdružených výkonů
18.Běžné kalkulační techniky (kalk. dělením, přirážková, s indexy)
Kalkulace dělením
v případě výroby 1 druhu výrobku (homogenní výroba) n = N / q
Kalkulace dělením s indexy
technologicky podobné výrobky, typová řada
představitel (základní výrobek), indexy
nZ = N / (qZ + q1*i1 + q2 * i2 + …. +qk * ik)
n1 = nZ * i1
n2 = nZ * i2
Přirážková kalkulace
současná produkce různých druhů výrobků
nepřímé, režijní náklady
rozvrhová základna
režijní sazba : rs = R / Z
režijní přirážka : rp = R / Z * 100 ( nni = rP/100 * Zi/qi
režijní koeficient : rk = R / Z ( nni = rk * Zi/qi
Sumační přirážk. kalk. X Diferencovaná přirážk.kalk.
19.Kalkulační základny
Rozvrhová základna je přepočítací (rozvrhové) kritérium, podle něhož se přičítají nepřímé náklady k jednotlivým kalkulačním jednicím. Zvolená veličina ke které mají rozvrhované náklady přímý vztah.
20.Metody absorpční kalkulace (prostá, zakázková, fázová, postupná, rozdílová)
vycházejí z rozlišení přímých a nepřímých nákladů
účel kalkulace = přiřazení nákladů na jednotlivé výkony v úplné kalkulační struktuře
Konkrétní výrobní podmínky ( použitá kalkulační metoda
Prostá metoda kalkulace
v jednoduchých výrobách s homogenní, neustále se opakující produkcí, nedochází ke vzniku nedokončené výroby
( kalkulace dělením
Zakázková metoda kalkulace
kusová, malosériová výroba, nízký stupeň opakovanosti
předmět kalkulace = výrobek, série, služba (zakázka)
Evidenční a kalkulační list
( přirážková kalkulace
účetní jednoduchost, přehlednost
snadné zjišťování nedokončené výroby
správnost zachycení přímých složek nákladů na zakázku !
Fázová metoda kalkulace
sekvenční předávání rozpracované výroby od počáteční do dokončující fáze
předmět kalkulace = výrobní fáze
přímé náklady se účtují na jednotl.fáze výroby (prostá metoda kalkulace), režijní náklady se rozvrhují
součet nákladů na jednotku výkonu za všechny fáze = náklady na jednotku finálního výrobku
Postupná metoda kalkulace
Produkt prochází jednotlivými technologicky i organizačně oddělenými stupni, výroba každého stupně = samostatně realizovatelná produkce (polotovar, výrobek)
kumulace nákladů jednotlivých stupňů (komplexní náklady a kalkulačně členěné náklady)
vnitropodnikový obrat, hrubý obrat
Rozdílové metody kalkulace
Normová metoda kalkulace
normy spotřeby, normy výkonu ( plánová kalkulace
operativní (běžná) norma ( operativní (běžná) kalkulace
odchylka od operativní kalkulace
Metoda standardních nákladů (standard costing)
celková odchylka : TV = AC – SC
cenová odchylka (PV)
odchylka množství (QV)
21.Metody neabsorpční kalkulace (analýza ABC, metoda variabilních nákladů)
vychází jen z určité skupiny nákladů, nebere v úvahu všechny nákladové položky (kalkulace neúplných nákladů)
zjišťuje se zisk celého podniku
(X zisk z prodeje výrobku)
U = V – PVN
Z = U - F
Metoda variabilních nákladů
Jednostupňová :
Průměrné variabilní náklady
Příspěvek na úhradu (fixních nákladů a zisku)
uk = pk * PVNk
U = V – PVN Příspěvek na úhradu (fixních nákladů a zisku)
Z = U – F zisk = příspěvek na úhradu – fixní náklady
Hrubá rentabilita Rk = Uk / Vkz
V = VN ( zastavení výroby (U = 0)
Vícestupňová :
všeobecné fixní náklady (( příspěvek na úhradu I.)
zvláštní fixní náklady (( příspěvek na úhradu II.)
Analýza ABC
Porovnání množství jednotek s jejich hodnotami (klasifikace výrobního programu) ( klíčová místa
A (75 – 80%) B (15 – 20%) C (do 5%)
- náklady přiřazovány k jednotlivým aktivitám
- co nejpřesněji vyjádřit vztah nákladů k jejich vzniku
- upozorňuje na nákladovou náročnost výkonů
22.Dynamizace kalkulace
- řeší stupně využití (100%, 80%, 50%, …)
23.Kalkulace nákladů na stroje – dynamická a normativní metoda
Dynamická metoda kalkulace
Různé náklady na jednotku produkce při různých stupních využití kapacity
24.Individuální kalkulace nákladů
Respektuje konkrétní podmínky výrobce, technologii, organizaci výroby, místo, čas
Spotřeba výrobních činitelů (normy, standardy)
Ocenění - podklady
25.Kalkulační vzorec, obsah jednotlivých nákladových složek
H+M+OPN+VR (vlastní náklady výroby) + SR (vlastní náklady výkonu)+OdbytovéN (úplné vlastní náklady výkonu) +Z = cena
26.Modelování nákladů – celkové, jednotkové, průměrné, mezní náklady
27.Analýza bodu zvratu
Cena = průměrné náklady
28.Kalkulace nákladů s využitím funkční analýzy
29.Řízení nákladů – výrobní kalkulace, výrobní faktura, výsledná kalkulace

Výrobní kalkulace
= předběžná individuální kalkulace nákladů
zjištění potřeby lidské práce
zjištění potřeby prac.předmětů a prostředků
zjištění vlastních nákladů a HV
Využití ve vnitropodnikovém řízení :
limity nákladů a množství - mzdy, materiál, stroje
operativní plánování a řízení výroby
zásobování
zpracování výrobní faktury
porovnání s výslednou kalkulací – vyhodnocení
Podklady pro zpracování výrobní kalkulace :
Technické a technologické
(projektová dokumentace, POV, výrobní příprava, info o zajištění výrobních prostředků, rozdělení prací na objektu)
Normativní a oceňovací – normativní základna
(TOV jednotlivých konstrukcí a prací)
Ostatní
(rozpočet režií + rozpis na útvary, roční plány – výkonů, vlastních nákladů, tržeb, předpisy BOZP)
Výrobní faktura
(časová výrobní kalkulace)
= vnitropodnikový doklad o dílčích výsledcích hospodaření
Vektor produkce = skutečně provedené množství prací
(soupis provedených prací)
Kontrola hospodaření
Vytýkací řízení se stavbyvedoucím – odchylky ?
Výsledná kalkulace
Zjištění skutečných nákladů
Tvorba ukazatelů
Porovnání konečné výše nákladů s plánovanými náklady
Sledování vývoje skutečných nákladů na obdobných stavbách
30.Ovlivňování výše nákladů na materiál, mzdy, provoz strojů, režie
Řízení a ovlivňování výše nákladů
Vztah mezi náklady vynaloženými na srovnatelný objem výkonů
Vztah mezi vynaloženými náklady a dosaženými efekty
Vztah mezi dvěma různými efekty při vynaložení stejného objemu nákladů
nákladovost : kn = N / C
Faktory snížení nákladů :
Vnější
Ceny vstupů, regulace
Postavení firmy na trhu
Cenové strategie konkurence a dodavatelů
Podmínky financování, úvěrování
Zahraničně obchodní vztahy
Vnitřní
Velikost firmy
Organizační uspořádání
Struktura výroby
Kvalifikace a schopnosti zaměstnanců
Vybavenost základními prostředky
Systém řízení jakosti
Výdaje na propagaci, reklamu, odbyt…
Náklady na materiál :
volba dodavatele
náklady na pořízení – přeprava, skladování, způsob nákupu
Náklady na mzdy :
produktivita, kvalifikace, sezónní zaměstnání, odměňování
Náklady na provoz strojů :
nákup X leasing X renting
Režijní náklady
využití kapacity


1.SPOTŘEBA ČASU PŘI PRÁCI, JEJÍ TŘÍDĚNÍ, ČASOVÉ STUDIE – SNÍMEK PRACOVNÍHO DNE, MOMENTOVÉ POZOROVÁNÍ, SNÍMKY OPERACE
Produktivita – poměr mezi celkovým objemem produkce a celkovým objemem zdrojů, které byly v produkčním procesu spotřebovány
Produktivita = produkce / zdroje
Činitele ovlivňující produktivitu : Vnitřní- hlavní - Výrobek ,Zařízení,Technologie, Materiál, Energie - vedlejší - Lide, Organizace, Pracovní metody,
Styl řízení
Vnější - strukturální uspořádání – ekonomika , demografické a sociální podmínky
- přírodní zdroje – pracovní síla, půda, suroviny
- vláda a infrastruktura – politika a strategie, infrastruktura, státní podmínky
SPOTŘEBA ČASU A JEJÍ TŘÍDĚNÍ
Čas skutečný – čas zjištění pozorováním a měřením doby trváním určité činnosti nebo přestávky
Čas normativní – je žádoucí čas, který předepisuje norma nebo normativ času pro trvání určité činnosti
Nutný čas – čas nutné práce, čas obecně nutných přestávek, čas podmínečně nutných přestávek
Čas práce – spotřeba času při fyzické či duševní práci. Čas potřebný ke splnění pracovní operace. Čas úkonů manuálních, čas úkonů duševních, čas evidence, čas pochůzek
Čas obecně nutných přestávek – nutná přestávka práce, která z přirozených potřeb člověka. WC, osobní hygiena, pití, čas na jídlo a oddech, obnova energie při namáhavých pracích.
Čas podmínečně nutných podmínek – opakující se nezbytné nečinnosti pracovníka, které jsou dány použitím technologie, technikou a organizací práce. Např. čas pracovní pohotovosti, čekání na nakládku.
Čas zbytečný – osobní ztráty, technicko-organizační ztráty, ztráty vyšší mocí
Osobní ztráty – zaviněné pracovníkem, porušení pracovní disciplíny, předčasný odchod
Technickoorganizační ztráty – nedostatečné technické a organizační zajištění pracoviště
Jednotkový čas je doba trvání práce i přestávek, které se vztahují na jednotku produkce nebo výkonu, opakuje se při každé jednotce produkce.
Dávkový čas je doba trvání práce i přestávek, které se vztahují k dávce produkce (soubor, série), opakuje se při každé výrobní dávce.
Směnový čas je doba trvání práce i přestávek, které se vztahují na stanovenou pracovní směnu, jeho spotřeba roste s počtem odpracovaných směn, nezávisle na množství výrobků nebo dávek. Patří sem činnosti, které se pravidelně každou směnu opakují a každou směnu trvají přibližně stejně dlouho.
SNÍMEK PRACOVNÍ HO DNE
Je metoda měření spotřeby času - přímo a nepřetržitě měří a zaznamenávají druhy a velikosti spotřeby času po celou pracovní směnu (den).
Cílem je zjistit druh a velikost přestávek, ztrát, příčiny ztrát.
Podle objektu dělíme na:
snímek pracovního dne čety
snímek pracovního dne jednotlivce
hromadný snímek (pro několik pracovišť najednou)
vlastní snímek pracovního dne (sám pracovník pro svou potřebu)
Z postupných časů získaných měřením se sestaví součty časů stejného druhu :
T1 čas práce
TA1 čas jednotkové práce
TB1 čas dávkové práce
TC1 čas směnové práce
T2 čas obecně nutných přestávek
T202 čas na osobní potřeby
T203 čas na svačinu
T3 čas podmínečně nutných přestávek
TZ čas ztrát
TD čas osobních ztrát
TE čas technických a organizačních ztrát
MOMENTOVÉ POZOROVÁNÍ
Zjišťuje se podle něj podíl vybraných činností a ztrát na celkovém čase směny.
Výsledkem jsou podíly jednotlivých činností na celkovém čase směny, které byly odvozeny z četnosti jejich výskytu.
Metoda není tak časově a psychicky náročná – jeden pozorovatel sleduje souběžně více pracovišť nebo pracovníků.
Postup :
Určení počtu a druhu pozorovaných druhů činností
Určení pozorovacího stanoviště, časového plánu obchůzek
Výpočet počtu potřebných náhodných pozorování – závisí na požadované přesnosti
Výpočet přesnosti výsledků pozorování ostatních druhů spotřeby času
Počet pozorování, rozmezí přesnosti – pro všechna pracoviště
Doba (počet směn) pro pozorování
Pozorování se uskutečňuje v náhodně volených okamžicích
Zaznamenávání druhu spotřeby času – formulář (čárkování)
Vyhodnocení = výpočet podílu jednotlivých sledovaných složek času
Výsledky je třeba podrobit analýze, zjistit příčiny ztrát a navrhnout opatření na jejich odstranění.
PRACOVNÍ OPERACE
Časově souvislá část pracovního procesu uskutečňována jedním pracovníkem či pracovní četou
Ohraničená část výrobního procesu – přidělený úkol
Dále e členě na :
úsek operace : je část operace, kterou lze vykonávat samostatně
pracovní úkon : je tvořen souhrnem pohybů
pohyb : základní část operace, kterou již nelze dále dělit
SNÍMEK OPERACE
Jsou metodou přímého měření skutečné spotřeby času při opakujících se pracovních operacích nebo jejich částech.
Z naměřených hodnot se získávají údaje o době trvání jednotlivých prvků celé operace, které připadají na zpracovanou jednotku.
V praxi se používá:
Plynulá chronometráž – nepřetržité měření časového průběhu operace s pravidelným sledem dílčích úkonů (celá operace).
Výběrová chronometráž – měření vybrané části operace, spotřeba času se měří přerušovaně.
Snímková chronometráž – sledování pracovní operace s nepravidelným cyklem, kdy nelze předvídat časový sled jednotlivých částí operace. Při hledání nejvhodnějšího pracovního postupu v podmínkách kusové a malosériové výroby (záznam spotřeby času + popis dílčích činností).
SYSTÉM NORMATIVŮ ČASŮ POHYBŮ
Použití jako podklad k projektování výrobních procesů a postupů
K zlepšení produktivity
Můžeme využít k tvorbě norem
Lidské tělo je schopno provádět jen omezený počet pohybů trupu, hlavy,končetin :
Sáhnutí, uchopení, přemístění, obrácení, tlačení, puštění, umístění, oddělení
Nejužívanější metoda MTM
Pohyby rukou, funkce zraku, pohyby těla a nohou
Pohyby jsou rozdělovány :
Kombinované pohyby, současné pohyby, složené pohyby
2. NORMOVÁNÍ SPOTŘEBY PRÁCE – OBSAH NOREM, DRUHY NOREM A NORMATIVŮ, METODY STANOVENÍ NOREM – ROZBOROVĚ CHRONOMETRÁŽNÍ, ROZBOROVĚ VÝPOČTOVÁ, ROZBOROVĚ VYROVNÁVACÍ METODA
NORMOVÁNÍ SPOTŘEBY PRÁCE
Úkolem normování spotřeby práce je určování množství spotřeby času při práci v návaznosti na studium a zdokonalování způsobů práce.
Cílem je zajišťovat efektivnost výroby a soustavně zvyšovat produktivitu.
Výsledek jsou normativní podklady pro :
objektivní plánování a řízení výroby
měření výkonnosti
odměňování
ekonomické výpočty
Používání norem musí odpovídat druhu a konkrétním podmínkám vykonané pracovní činnosti.
Normy musí obsahovat pouze spotřebu práce a času nutných pracovních operací, nezbytných pro průběh technologického a pracovního procesu.
Norma spotřeby práce – vyjadřuje velikost spotřeby práce časem. Normy spotřeby práce různého druhu. Základní dělení je na :
NORMY SPOTŘEBY PRÁCE
VÝKONNOVÉ NORMY
NORMY OBSAZENÍ
KOMPLEXNÍ NORMY
Normy času (čas/množství produkce)
Norma individ.Obsluhy několikazařízení
Norma pracnosti

Normy množství(množství produkce/čas)
Norma kolektivní obsluhy zařízení
Norma výrobnosti
Norma početních stavů
Výkonové normy (nejčastěji) vyjadřují spotřebu času na celý pracovní úkol, na měrnou jednotku nebo počet měrných jednotek za jednotku času.
Norma času stanovuje, kolik času má spotřebovat pracovník ke splnění pracovního úkolu, ve vztahu k měrné jednotce produkce (čas/množství produkce). Je vyjádřená úhrnem dílčích časů potřebných ke splnění pracovního úkolu.
Norma množství stanovuje požadovaný výkon pracovníka vyjádřený počtem měrných jednotek za jednotku času (množství produkce/čas). Je to převrácená hodnota normy času a vyjadřuje požadované množství jednotek produkce na jednotku času.
Normy obsazení vyjadřují vztah mezi počtem pracovníků a počtem jimi obsluhovaných objektů, rozlišují se normy obsluhy a normy početních stavů.
Norma obsluhy stanovuje počet objektů obsluhy, které má obsluhovat jeden pracovník určité profese, specializace nebo skupina pracovníků určité profese, specializace. Bývají součástí dokumentace norem výkonových nebo norem výrobnosti zařízení.
Norma početních stavů stanovuje počet pracovníků určité funkce, profese, specializace k zjišťování obsluhy pracovišť nebo organizačních útvarů.
Komplexní normy spotřeby práce vyjadřují úhrnnou spotřebu práce a času v normohodinách ke zhotovení celého výrobku nebo vykonání stanoveného objemu práce.
Norma pracnosti je sumou norem práce pro jednotlivé operace.
Norma výrobnosti
Normativ spotřeby práce:
Jsou soubory časových, technických, technologických a organizačních údajů pro různé varianty pracovních operací.
Normativy se používají pro tvorbu norem, projektování pracovních procesů, určování účelných pracovních postupů (porovnání variant), ekonomické propočty, kalkulace nákladů a ceny, plánování.
Normativ času udává předpokládanou spotřebu času na jednotlivé dílčí části operace vykonávané za určitých podmínek.
2)Normativ početního stavu
3)Normativ četnosti udává, kolikrát za jednu nebo více jednotek produkce, se opakuje jeden normativ času příslušného výkonu.
4) Technologický normativ stanovuje postupy, technologické požadavky a podmínky činností k dosažení optimálního výkonu a požadované kvality produktu.
Prvotní normativy času – obsahují údaje, které byly pro určitou část operace zjištěny přímým měřením času
Odvozené normativy času – jsou získávány výpočtem z prvotních normativů času, případně z jiných normativů vhodných pro výpočet.
Sdružené normativy vznikají spojením dvou a více prvotních normativů činností, které spolu souvisejí nebo za sebou následují.
Zprůměrňované normativy vznikají výpočtem z několika normativů, které se liší velikostí činitelů trvání.
Normativy opravných koeficientů udávají, o kolik je třeba zvětšit nebo zmenšit hodnotu výchozího normativu, změní-li se jeden z faktorů ovlivňující spotřebu času.
5)Normativ času práce udává nutnou spotřebu času k vykonání dílčích částí normované operace. Dělí se na normativy pohybů a normativy pohybových kombinací.
6)Normativ obecně nutných přestávek - vyplívající čas z fyziologických potřeb, jsou součástí normy spotřeby práce.
7)Normativ podmínečně nutných přestávek – potřebný čas nezbytných nečinností, čekání, kterou jsou podmíněny používanou technikou, technologií a organizací práce.
8)Komplexní normativy času – čas práce pro část operace, včetně času na oddech. Vzniká výpočtem z normativu času práce a normativu na oddech.
METODY STANOVENÍ NOREM
Rozborově chronometrážní metoda – principem je podrobný rozbor obsahu a postupu práce a určení času pro jednotlivé části pracovní činnosti pomocí chronometráže a snímků průběhu práce. Dávkové a směnové časy jsou zjištěny za snímků pracovního dne.
Rozborově výpočtová metoda – využívá ke stanovení časů složek již existující normativy. Nejčastěji odvozené normativy, vzniklé zprůměrňováním nebo sdružováním prvotních normativů, jejich použití usnadňuje a zrychluje stanovení norem.Postup:
Soupis jednotlivých částí a složek pracovní činnosti
Vyhledání příslušného normativu
Pronásobení normativních časů a četnosti
Součet časů
Přípočet příslušných podílů časů obecně nutných a podmínečně nutných přestávek
Rozborově porovnávací metoda – pracuje s již existujícími normami pro produkty tvarově a technologicky podobné. Při určování normy se druh a vliv činitelů trvání jednotlivých částí pracovního cyklu porovnává s existující normou.
3. NORMOVÁNÍ SPOTŘEBY MATERIÁLU – OBSAH NOREM, METODY STANOVENÍ NOREM – ROZBOROVÉ METODY, ZJEDNODUŠENÉ METODY, NEROZBOROVÉ METODY
SPOTŘEBA PRACOVNÍCH PŘEDMĚTŮ
Velké množství zpracovaného materiálu, spotřeba energií a pohonných hmot ve stavebnictví je důvodem pro racionální využívání těchto zdrojů a minimalizaci ztrát. Náklady na materiál běžné u pozemních staveb činí 60% celkových nákladů objektů.
NORMY SPOTŘEBY
Jednotková ekonomická spotřeba se může stát normou, předpokladem, na základě kterého se plánuje spotřeba na celou stavbu.
Podle této normy se pak počítá odchylka
Spotřeba pracovních předmětů je dána úhrnem celkové normovatelné spotřeby materiálu a celkové nenormovatelné spotřeby materiálu.
Celková normovatelná spotřeba :
Technologická spotřeba materiálu
Nevyhnutelné ztráty