Požadavky projektu dle zákona

až 100
mm.
Pro dlouhodobé uložení a uložení materiálů s velkou hmotností je vhodné plochu provést ze
silničních panelů, uložených do štěrkopískového lože, které je provedeno na upraveném
zhutněném terénu.

Doprava materiálů
Dopravu materiálu a stavebních konstrukcí na stavbu a po stavbě rozdělujeme na primární a
sekundární. Primární doprava je zajišťována nákladními automobily nebo železnicí. Pro vlastní
manipulaci s prvky při skládání případně překládání je rozhodující způsob jejich ukládání na
dopravní prostředky. Materiály jsou přepravovány volně ložené, na paletách nebo
v kontejnerech.
Na jednotlivých staveništích vymezujeme nejen manipulační plochy pro dopravní prostředky
primární dopravy, ale zajišťujeme i mechanizační prostředky pro skládání. Některé dopravní
prostředky využívají vlastní přídavná zařízení (hydraulické ruky apod.). Skládání ale může
zajistit i jeřáb obsluhující hlavní výrobní proces.
Sekundární doprava (doprava dolního okruhu, vertikální doprava - doprava horního okruhu) je
určena použitým zvedacím prostředkem. Doprava může být zajištěna stavebním výtahem nebo
jeřábem.

Návrh zvedacího prostředku
Máme-li zvolit vhodný zvedací prostředek, vycházíme ze dvou možností:

• na základě daného návrhu projektovaného objektu volíme potřebné zvedací prostředky,
• dosažitelnými a vhodnými zvedacími prostředky zpětně ovlivňujeme konstrukční,
dispoziční i technologické řešeni objektu.

Návrh zvedacího prostředku pro danou realizaci budovy ovlivňuje:

• technologie realizovaného objektu
• druh a hmotnost zvedaných prvků, jejich rozměry a způsob osazováni (zejména u
montovaných objektů)
• rozměry budovy a její dispoziční a výškové uspořádání
• hospodárnost a ekonomika vlastního prostředku
• velikost ploch u objektu a možnosti dopravy a montáž.

Návrh zvedacího prostředku představuje určitý metodický přístup, při kterém komplexně
posuzujeme parametry v úvahu přicházejících zvedacích prostředků pro realizaci daného
objektu.

Postupně vycházíme:
1. Z možností umístění jeřábových drah, i vlastních jeřábů, případně jeřábových stání.
2. Z druhů zvedaných břemen, jejich hmotností a zjistíme nejkritičtější břemeno - tj. břemeno,
které vyvolá maximální moment (hmotnost břemene x vyložení).
3. Z umístění jeřábové dráhy a podle druhu jeřábu hodnotíme pro jednotlivá břemena
potřebné vodorovné a výškové vyložení.
4. Stanovíme potřebný počet jeřábů a časové lhůty jejich nasazení.
5. Z dalších limitujících vlivů pro volbu zvedacího mechanismu - např. ze zajištění
dostatečných manipulačních ploch, míst pro montáž jeřábu, jeho osazení na jeřábovou
dráhu nebo reálnost dopravy jeřábu na staveniště (závisí na typu vybraného zvedacího
mechanismu) a jiné další okolnosti, které mohou volbu ovlivnit.

Rovněž hodnotíme vynaložené náklady:

• na dopravu zvedacího prostředku na staveniště a zpět
• na realizaci jeřábových drah, případně jeřábových stání
• na montáž a demontáž jeřábu včetně nákladů na pomocné mechanismy
• na pronájem stroje, případně odpisovou sazbu stroje v závislosti na délce jeho nasazení
• na obsluhu a údržbu stroje.

Nedílnou součástí návrhu je grafické posouzení dosahů stroje. Ukázku jednotlivých
požadovaných parametrů u věžového jeřábu vidíme na obrázku č.5


H















l
1

l
2
l
3
l
4
l
5
h
mi
n
V
max
b/2 a c B
C
z
V
ma
x
- maximální vyložení břemene C - požadovaný vodorovný dosah
h
min
- výška zdvihu H - výška objektu
l
1
- manipulační výška l
2
- výška břemene
l
3
- výška závěsu l
4
– výška kladnice háku
l
5
– dojezd kladnice háku
Obrázek č. 5: Požadované údaje o věžovém jeřábu a objektu

Mezi další zvedací prostředky patří zejména stavební výtahy a vrátky. U stavebního výtahu je
z hlediska umístění důležité zejména namáhání základů pod výtahem

Tlak v základové spáře (pod betonovou deskou) výtahu se vypočte po dosazení základních
údajů do následujícího vzorce:
10 . (M
1
+ M
2
) + 1200 . h
P = ---------------------------------
(0,7 + 2 t)
2

M
1
– hmotnost první klece výtahu (sólo) včetně nákladu (kg)
M
2
– hmotnost druhé klece výtahu (duo) včetně nákladu (kg)
h – výška stožáru (m)
t – tloušťka základové betonové desky (m)
Přikotvení k objektu
Kotvy jsou připevněny ke stavbě pomocí šroubů, podložek a matic do děr vyvrtaných do
ocelových nosníků, do betonových prvků nebo jiných pevných stavebních konstrukcí.
Zabetonování kotevních armatur do konstrukce stavby musí být provedena v dostatečném
předstihu před montáží výtahu a to proto, aby beton zatvrdl a získal potřebnou pevnost. Beton
musí být kvalitní a dostatečně silný, tak aby přenesl síly od kotvení. Je třeba věnovat pozornost
rozmístění kotevních armatur do správné polohy dle typu kotvení.
Pokud je použit jiný druh šroubů jako jsou chemické kotvy nebo mechanické rozpínací
hmoždinky, je třeba zvolit schválený typ, který může být použit pro danou sílu v této aplikaci
s dostatečnou mírou bezpečnosti.
Kompletní specifikace těchto druhů šroubů může být dána výrobcem, souhlas k jejich použití pro
danou aplikaci je vydán místními úřady. Ukázka přikotvení je na obrázku č. 6.

Obrázek č. 6: Ukázka kotvení stavebního výtahu
Zásobování staveniště vodou

Pro staveništní provoz je třeba voda:
• užitková (činnosti, stavební stroje, sociální zařízení),
• pitná (umývárny, kuchyně),
• požární.

Postupně je nutné určit vodní zdroj, spotřebu vody pro jednotlivá pracoviště, jakosti používaných
vod a provizorní rozvody, pokud jsou nutné.

Určení spotřeby vody

Součet měrných spotřeb vody, které připadají na práce prováděné v období maximálního
výkonu. Pro určení spotřeby vody pro sociální zařízení vycházíme z grafu potřeby pracovníků na
staveništi v období maximálního výkonu.

Q
n
= ( Pn x kn ) / ( t x 3600 )

Q
n
…vteřinová spotřeba vody (l/s)
P
n
…spotřeba vody [l] na den, směnu, ... (určená z tabulek)
k
n
.. koeficient nerovnoměrnosti pro danou spotřebu (určený z tabulek)
t ... doba odběru vody (1 směnný provoz 8 – 10 hod, 2 směnný 16 hod)

POTŘEBA VODY vody k
n

Přípravna stavebních hmot
1,60
Vlastní stavební práce 1,50
Pomocná výroba 1,25
Dopravní hospodářství 2,00
Hygiena a životní potřeby na stavbě 2,70
Hygiena a životní potřeby v sídlišti bez kanalizace 2,15
Hygiena a životní potřeby s částečnou kanalizací 2,00
Hygiena a životní potřeby s úplnou kanalizací 1,80
Tabulka 3. - Koeficienty nerovnoměrnosti spotřeby
POTŘEBA VODY
STŘED. NORMA [l]
Výroba čerstvého betonu a ošetřování mísících zařízení [m
3
] 180 - 300
Zpracování čerstvého betonu ošetřování bet. Knstrukcí [m
3
] 100 - 250
Výroba malty a ošetřování mísících zařízení [m
3
] 150 - 220
Zdění z cihel (bez vody pro maltu) [m
3
] 200 - 250
Zdění z tvárnic (bez vody pro maltu) [m
3
] 250 - 300
Příčky (bez vody pro maltu) [m
2
] 15 - 30
Omítky (bez vody pro maltu) [m
2
] 20 - 35
Mytí vozidel – nákladních [1 vozidlo] 1 000 - 1 500
Tabulka 4. - Spotřeba užitkové vody
POTŘEBA VODY
STŘED. NORMA [l]
Ubytování dočasné bez kanalizace [1 pracovník] 25 - 40
Ubytování dočasné s kanalizací [1 pracovník] 55 - 100
Pracovníci na staveništi bez sprchování [1 pracovník] 30 - 50
Výdejna jídel [1 stravující se pracovník] 10 - 15
Příprava a výdejna jídel [1 stravující se pracovník] 35
Sprchy [1 pracovník] 45
Tabulka 5. - Spotřeba pitné vody
Množství vody pro požární účely

Toto množství převyšuje spotřebu provozní i užitkovou. Protipožární zajištění vody
z hydrantů staveništního rozvodu není nutné, je-li v dosahu vodoteč, vodní plochy,
případně záložní zdroje do vzdálenosti 200 m, o vydatnosti min. 3,3 l/sec po dobu 1
hodiny ( např. nádrž 12 m³ ) místo 1 hydrantu.

Q = V x N

Q … celkové množství požární vody v l/sec,
V … potřeba požární vody z tabulky 6,
N … součinitel z tabulky 7

OBEST. PROSTOR POŽÁRNÍHO ÚSEKU [m
3
]
POŽÁRNÍ ZATÍŽENÍ kg. m
-2

do 15 15 - 30 30 - 45
Potřeba požární vody v l.sec
-1

do 1 000 6,7 6,7 6,7
nad 1 000 do 2 000 6,7 6,7 6,7
nad 2 000 do 20 000 6,7 10,0 13,3
Tabulka 6. - Potřeba požární vody

Požární zatížení šaten s kovovými skříňkami, umýváren a záchodků, kuchyně s
jídelnami se pohybuje v rozmezí 15 - 30 kg/m
2
.
Požární zatížení zámečnických a elektrikářských dílen se pohybuje v rozmezí 30 - 45
kg/m
2
.

Požární zatížení ubytoven se pohybuje v rozmezí 30 - 45 kg/m
2
.

Požární úsek je prostor stavebního objektu, ohraničený od ostatních částí tohoto
objektu, popř. od sousedních objektů, požárně dělícími konstrukcemi. Je to základní
posuzovaná jednotka z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů.

Součinitel N je závislý na požárně dělících konstrukcích a konstrukcích zajišťujících
stabilitu objektu, dále pak na součiniteli a a stupni požární bezpečnosti požárního úseku.

Součinitelem a se rozumí rychlost odhořívání, tj. úbytek hmotnosti hořlavé látky za
časovou jednotku. Pro objekty, které se využívají pro potřeby zařízení staveniště stanoví
ČSN 73 0802 součinitele a v rozmezí od 0,5 do 1,1.

POŽÁRNĚ DĚLÍCÍ
KONSTRUKCE A
KONSTRUKCE
ZAJIŠŤUJÍCÍ STABILITU
OBJEKTU
SOUČINITEL a
STUPNĚ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI
POŽÁRNÍHO ÚSEKU
I. II. III. IV.
nehořlavé nad 0,5 do 1,1 1,5 1,2 1,1 1,0
smíšené nad 0,5 do 1,1 2,0 1,8 1,6 1,4
hořlavé nad 0,5 do 1,1 2,2 2,0 1,8 1,6
Tabulka 7. - Hodnoty součinitele N

Jakost vody je důležitým faktorem při jejím použití. Je-li navržen místní zdroj vody, je nutné
provést rozbor z hlediska fyzikálně chemických vlastností. Pro pitnou vodu je nutné provést
bakteriologický rozbor. Důležitým hlediskem je zajištění dostatku vody při kolísání vodní hladiny
v různých ročních obdobích. Vlastnosti užitkové vody si dáme zjistit rozborem. Napojení na
veřejnou vodovodní síť je třeba projednat se správcem sítí. Podmínky odběru a měření vody je
nutné smluvně zajistit. Navrtání staveništní přípojky z hlavního řádu provádí správce sítí.
Staveništní rozvody se provádí od definitivního rozvodu (od přípojky) nejčastěji přes provizorní
vodoměrnou šachtu k jednotlivým staveništním objektům. Potrubí je možné vést v zemi nebo na
terénu. Vedení v zemi se používá při dlouhodobých provozech a je osazeno v nezámrzné
hloubce. Volné konce tohoto potrubí je třeba izolovat. Vedení potrubí na terénu je možno volně
položit na zem nebo zavěsit na stojany nebo konstrukce objektu. Při vedení potrubí po terénu
může dojít k jeho snadnému poškození a většinou také překáží provozu na staveništi. Pro
odebírání vody v zimním období je vhodné zřídit na trase dočasné šachty, ze kterých se voda
rozvádí gumovými hadicemi do míst spotřeby. Pro nadzemní staveništní rozvody se nejčastěji
používají plastové potrubí s možností rychlého instalování potřebných rozvodů.

Odvodnění a odkanalizování staveniště
Ze staveniště je třeba odvádět vodu srážkovou a vodu odpadní. Srážková voda může ztížit
pojíždění vozidel po staveništi, znemožnit některé technologické procesy a způsobit poškození
již vybudovaných konstrukcí. Odpadní vody vznikají u hygienických zařízení, staveništních
výroben, při čištění vozidel a stavebních strojů. Proto je nezbytné, aby se při návrhu zařízení
staveniště počítalo s jeho odvodněním a odkanalizováním objektů. V maximální možné míře se
doporučuje provést v předstihu hlavní kanalizační síť budoucí stavby. To umožňuje nejen
okamžité napojení odpadních vod z objektů zařízení staveniště a odvedení srážkových vod, ale
také postupné napojování kanalizace budovaných objektů stavby. Je však třeba počítat s tím, že
voda ze staveniště bývá značně a nejrůznějším způsobem znečištěná. Nelze ji proto mnohdy
bez zvláštních opatření odvádět do veřejné kanalizační sítě nebo do povrchových vodotečí.
Přímo do kanalizační sítě lze vypouštět splašky z hygienických a sociálních zařízení a dešťové
vody ze střech objektů. Ostatní odpadové vody se musí předčistit v sedimentačních nádržích,
v lapačích olejů a benzínu a v lapačích tuků.
Jestliže není možné vybudovat v předstihu hlavní kanalizační síť budované stavby, je třeba
odvod znečištěných vod řešit prostřednictvím septiků, retenčních nádrží, mobilních čistíren
případně odvodem předčištěných vod do místních vodotečí. Projekt musí být odsouhlasen
příslušným vodohospodářským orgánem a odborem ochrany životního prostředí.
Povrchové odvodnění staveniště se zřizuje především pro likvidaci srážkových vod. Provádí se
obvykle otevřenými příkopy a žlaby s podélným sklonem 0,5 až 7 %.
Stavební práce prováděné pod úrovní hladiny spodní vody se zajišťují hloubkovým odvodněním.
Tím se sníží hladina spodní vody pod základovou spáru a práce mohou být spolehlivě a
bezpečně realizovány.
Zásobování staveniště elektrickou energií
Při realizaci staveništního rozvodu elektrické energie je nutno plně respektovat požadavky
Zákoníku práce, navazujících vyhlášek a nařízení vlády a ČSN EN 50110-1 ed. 2:2005. Jedná
se zejména o minimalizaci rizik, stanovení osob odpovědných za elektrické zařízení,
prokazatelnou koordinaci při práci více pracovních skupin, zohlednění působení vnějších vlivů,
nebezpečí mechanického poškození apod.

Pro přívod a rozvody elektrické energie k zařízením staveniště je užíváno napětí:
22 kV - vysoké napětí,
6,3 kV - vysoké napětí,
400/230 V - nízké napětí.
Pro potřebu zabezpečení zásobování staveniště elektrickou energií se doporučuje zajištění
dodávky z definitivní přípojky elektrické energie, která se vybuduje na začátku výstavby.

Projekt rozvodu elektrické energie na staveništi

Zjednodušeně lze postup při vypracování projektu elektrických rozvodů na staveništi rozdělit na
následující kroky:
• určení druhu spotřebičů, jejich množství a příkonu,
• stanovení maximálního zdánlivého příkonu,
• stanovení velikosti transformátoru (je-li přívodní napětí 22 kV nebo 6,3 kV),
• určení přívodu od stávajícího zdroje k trafostanici eventuelně k rozvaděči s hlavním
měřením odběru a hlavním vypínačem,
• určení vnitrostaveništního rozvodu nízkého napětí, navržení a posouzení vodiče nízkého
napětí a rozvaděče.

Určení druhu spotřebičů, jejich množství a příkonu
Spotřebiče na stavbě můžeme rozdělit do těchto skupin:
• provozní - elektromotory, svářecí agregáty, topidla ….
• osvětlení - vnější (venkovní staveniště, cesty)
• vnitřní (provozní místnosti, sklady, správní a sociální objekty …)

Stanovení maximálního zdánlivého příkonu
Pro stanovení maximálního zdánlivého příkonu postačí stanovení instalovaného příkonu
spotřebičů, předpokládané náročnosti a časových údajů o zahájení a ukončení odběru.
Maximální současný zdánlivý příkon:
S = K/cos μ (β
1
* ΣP
1
+ β
2
* ΣP
2
+ β
3
* ΣP
3
) [kVA]
S maximální současný zdánlivý příkon (kVA)
K koeficient ztrát napětí v síti (1,1)
β
1
průměrný součinitel náročnosti elektromotorů (0,7)
β
2
průměrný součinitel náročnosti venkovního osvětlení (1,0)
β
3
průměrný součinitel náročnosti vnitřního osvětlení (0,8)
cos μ průměrný účiník spotřebičů (0,5 – 0,8)
P
1
součet štítkových výkonů elektromotorů (kVA)
P
2
součet výkonů venkovního osvětlení (kVA)
P
3
součet výkonů vnitřního osvětlení a topidel (kVA)

Příkony (orientační údaje) jsou uvedeny v tabulce č. 8 - 10.
NÁZEV MÍSTNOSTI
CELKOVÉ
STŘEDNÍ
OSVĚTLENÍ [lux]
MĚRNÝ VÝKON
NA 1 m
2

PODLAHY [W]
Dílny pro přípravu betonu a malty 10 5
Dílny na armaturu 50 13
Dílny na zpracování dřeva (kromě sušáren) 50 13
Sušárny na dřevo 10 5
Dílny na řezání dřeva 20 8
Natěračské dílny 50 13
Mechanické dílny 50 13
Kancelářské místnosti 75 20
Umývárny, šatny, záchody, koupelny 30 10
Uzavřené sklady 5 3
Tabulka 8. Spotřeba elektrického proudu na vnitřní osvětlení

DRUH PRACÍ
CELKOVÉ
STŘEDNÍ
OSVĚTLENÍ [lux]
MĚRNÝ VÝKON
NA 1 m
2

PODLAHY [W]
Zemní práce při ručním výkopu 3 0,5
Zemní práce mechanizované 5 0,8
Betonářské práce při ručním betonování 3 0,5
Betonářské práce mechanizované 5 0,8
Zednické práce 5 0,8
Provádění pilot a zvláštní zakládání 2 0,3
Montáž a svařování ocelových konstrukcí 15 2,4
Osvětlení hlavních cest pro vozy a pěší 0,5 500 W na 100 m
Osvětlení ostatních cest pro vozy a pěší 0,2 300 W na 100 m
Bezpečnostní osvětlení 0,1 200 W na 100 m
Tabulka 9. Spotřeba elektrického proudu na venkovní osvětlení
STROJ, MECHANIZMUS
ORIENTAČNÍ
PŘÍKON [kW]
Jeřáby a výtahy
Jeřáby lehké (do maximální nosnosti 3 t a vyložení do 20 m) 5 – 18
Jeřáby střední (do max. nosnosti 5 t, vyložení do 25 m) 13 – 30 kW
Jeřáby těžké (max. nosnost > 5 t, vyložení do 50 m) 20 – 150 kW
Jeřáb věžový MB 120 51
Portálový jeřáb nosnost 2 x 5 t 43
Jednoplošinový výtah do výše 25 m - nosnost 500 kg 4,1
Jednoplošinový výtah do výše 25 m - nosnost 1000 kg 7,5
Osobonákladní výtah nosnost 2000 kg, výška do 200 m 40
Čerpadla
Nízkotlaké čerpadlo h 25 m, potrubí ∅ 60 mm 21 m
3
/h 5
Nízkotlaké čerpadlo h 25 m, potrubí ∅ 80 mm 35 m
3
/h 9
Čerpadlo na čerstvý beton, ∅ 150 mm, h 12 m,výkon 16 m
3
/h 18,5
Čerpadlo malty o výkonu 1 m
3
/h 1,3
Čerpadlo malty o výkonu 6 m
3
/h 7,5
Omítací stroj (kromě kompresoru) 3
Kompresory na stlačený vzduch
Jednostupňový stabilní o výkonu 2,2 až 3,0 m
3
/min. 17
3,1 až 3,9 m
3
/min. 22
4,0 až 4,9 m
3
/min. 28
5,0 až 5,9 m
3
/min. 32
6,0 až 6,9 m
3
/min. 44
7,0 až 7,9 m
3
/min. 50
Dvoustupňový stabilní o výkonu 8,0 až 8,9 m
3
/min. 55
9,0 až 10,9 m
3
/min. 66
11,0 až 12,9 m
3
/min. 75
Dopravní pásy
Dopravní pásy dlouhé 10 m 1,5
15 m 3,2
20 m 4
Ostatní
Vrtačky na kov v průměru 12 - 40 mm 2,5
Svářecí transformátor na sváření OK 10 - 30
Pily okružní průměr listu 500 mm 3,4
700 mm 5,3
Míchačky s násypným košem a s obsahem bubnu 150 l 4,5
Kontinuální mísič, výkon 10 m
3
/h 5,5
Tabulka 10. Orientační příkony strojů a zařízení

Stanovení velikosti transformátoru

Stanovený maximální zdánlivý příkon vypočítaný výše uvedeným způsobem představuje
požadavek na zdroj energie, kterým je většinou transformační stanice, výjimečně vlastní
(náhradní) zdroj.
Podle způsobu instalace rozdělujeme transformátory používané na staveništi takto:
přenosné transformátory o výkonu 100 kW, 160 kW, 250 kW a 400kW, které mohou být osazeny
na ocelových stožárech nebo železobetonových či dřevěných sloupech, případně na silničních
panelech,
mobilní na pojízdném podvozku s výkonem 100 až 400 kW,
stabilní, vybudované jako jeden z objektů budoucí stavby
Určení přívodu od stávajícího zdroje k trafostanici
Z hlediska minimalizace ztrát je nejvýhodnější instalovat transformátor do těžiště odběru.
Vzdušná vzdálenost transformačních stanic od spotřebičů by neměla být v běžných případech
vyšší než