Descartes, Pascal ..

vává rozum zvláště ve své nejvyšší formě, kt. Spinoza nazývá „bezprostřední intuice“. Rozum nepoznává zmateně, nýbrž věcně a v souvislostech.
Poznání
Všechna tělesa, kt. čl. ještě nepoznal, působí na člověka a tím ho omezují. Tím, že čl. určitou věc pozná, tak se od ní odpoutá a osvobodí. Tato věc již před ním nestojí jako něco nepoznaného, ale jako věc známá a schválená. Tím, že čl. poznává, osvobozuje se stále více od svého okolí. A tak poznání je jediný druh svobody, kt. čl. může dosáhnout.
Láska k bohu
Jelikož rozum poznává adekvátně a věcně, bytí věcí, kt. poznáme, musíme chápat jako nutné a zákonité. A vše, co je nutné, je boží vůle. Tím, že čl. poznává zákonitosti, poznává také boží vůli a podrobuje se jí. Nejvyšší dosažitelný stav poznání je duchovní láska k bohu. Je to urč. stav blaženosti, kdy se čl. oddá všemu, co je nutné, tj. boží vůli. Proto nevědomý čl. je stále zmítán vnějšími příčinami a není schopen (oproti rozumnému čl.) dosáhnout pravé spokojenosti.
Stát
Stát tvoří jednotlivci, kt. se zřekli části svých práv a svobody a získali za to jistotu a bezpečí. Vše, co je pro stát výhodné a možné, je také dovoleno. Tudíž smlouvy zavazují stát do té doby, dokud jsou pro něj výhodné. Toto platí pro stát i směrem dovnitř vůči občanům. Jeho právo sahá až tam, kam sahá jeho moc. To sice dává státu velikou sílu a moc, ale zároveň vymezuje i jeho hranice. Stát nemá právo dělat něco, co si nemůže vynutit. Např. si nemůže vynucovat nábož. přesvědčení, protože to není v jeho moci. Čl. totiž těžko připustí, že názor, kt. považuje za správný, by měl být zločinem. Kdyby se o to stát pokusil, pouze by se zesměšnil.
Spinozovy chyby
Ve Spinozově systému nemají lidská společenství (rodina, manželství, národ) žádnou hodnotu.
Pro Spinozu bylo poznání totéž, co souhlas. Nedovedl si připustit, že to, co čl. pozná, by nemusel přijmout, uznat a souhlasit s tím.
GOTTFRIED WILHELM LEIBNITZ (1646-1716)
- Němec, velká politika za vlády Ludvíka XIV., dílo TOEDICEA
POHYB – Descartes soudil, že všechny přírodní jevy lze vyložit pojmy rozlehlosti a pohybu a zformulovat zákon pohybu (( zkoumámeli tělesný svět pouze z hlediska rozlehlosti, není pohyb nic jiného než změna ve vztahu sousedících těles – pohyb je něco relativního, subjektivního (základ teorie relativity; k popisu pohybu užívá sílu (energii) – neexistuje zákon zachování pohybu, ale síly
MONÁDY – složeny z atomů (návrat k atomistům) a lze je zkoumat z mnoha hledisek:
Monády jsou body – vlastní základ soucna jsou bodové substance – vliv objevu mikroskopu
Monády jsou síly – silová centra, těleso není nic jiného než komplex bodových silových center (Kant a Schopenauer)
Monády jsou duše – jsou oduševnělé, nejnižší jsou jakoby ve stavu omámení, vyšší (jako je lidská) mají vědomí a nejvyšší monáda Bůh má nekonečné vědomí – je vševědoucí
Monády jsou individua – nejsou 2 stejné monády
PŘEDZJEDNANÁ HARMONIE – Bůh od počátku každou ze substancí vytvořil tak (stvoří ji a dá ji duši), že každá z nich sledující toliko své vlastní zákony, jež obdržela zároveň se svou existencí, zůstává v souladu s druhou přesně tak, jakoby docházelo k vzájemnému vlivu anebo jakoby Bůh vždy znovu zasahoval,
- proč je tedy na světě zlo – přichází s dělením zla na:
Metafyzické – z konečnosti světa
Fyzické – z předchozího zla
Mravní – lidé si uvědomí své chyby