Descartes, Pascal ..

ničím podmíněna. Substance pojímá veškeré bytí a není nic mimo ni. Substance = Bůh = příroda – všechny tři pojmy jsou totožné. Protějškem substance je modus. Modus je vše, co má podmíněnou existenci něčím jiným. Mody nejsou nekonečné, vznikají a zanikají. Je to svět všech konečných jevů. Tento svět bychom mohli nazvat přírodou. Abychom si ji ale nepletli s přírodou jako substancí, dělí Spinoza přírodu na – tvořící – substance a stvořenou – konečné věci
Každá konečná věc je podmíněna jinou
Příklad s papírem
Představme si substanci jako plochu papíru. Pak mody jsou jednotlivé obrazce na něm nakreslené. Pokud např. plochu rozdělíme na čtverce, je každý čtverec 1 modus. Tento čtverec je pak bezprostředně podmíněn čtverci, kt. ho obklopují a nikoli celou plochou (samozřejmě že by čtverec bez plochy neexistoval, ale není jí bezprostředně podmíněn). Z toho vyplývá, že ani jednotlivé věci nemají bezprostřední příčinu své existence v bohu. Mezi bohem a modem musí být ještě nějaký mezičlen, kt. vše objímá. Tento člen nazývá Spinoza nekonečnou modifikací. Ta pochází bezprostředně od boha. Máme tedy 3 pojmové stupně: Nekonečná substance (bůh) nekonečná modifikace (absolutní suma všech modů) jednotlivé mody.
Bůh má 2 vlastnosti 1) nekonečnou a neohraničenou rozlehlost.
2) nekonečné a neomezené myšlení.
Tyto vlastnosti mají i jednotlivé mody (akorát, že rozlehlost mají ohraničenou a myšlení omezené). Člověk (stejně jako modus) také není složen ze 2 substancí, těla a duše, nýbrž z jediné, na kt. lze nahlížet ze 2 pohledů.
Pudy
Člověk se chová podle základních pudů. Lidé, vedeni takto svými pudy, na sebe vzájemně působí a ovlivňují se. Zvláště výrazný je pud sebezachování. Je-li uspokojen, vzniká radost, je-li omezován, vzniká smutek. Pudy ovlivňují všechny vášně člověka (láska, nenávist apod.). To vše se děje s neměnnou důsledností a lze je proto matematicky odvozovat, zkoumat a analyzovat. (Jeho tvrzení bylo později psychologicky potvrzeno).
Svoboda, dobro a zlo
Popírá svobodu rozhodování. Naše jednání se řídí stejnými zákony jako všechno přírodní dění. To ale neznamená, že čl. není odpovědný za svoje činy! Rovněž neexistuje dobro ani zlo. Co podporuje zachování bytosti, je dobro a naopak.
Ctnost
Čl., veden pudem sebezachování, se snaží sám sebe zdokonalit, aby zvýšil pravděpodobnost svého přežití. Ctnost je schopnost tohoto dosáhnout. Konat něco dle naší ctnosti = chovat se dle přirozenosti. Čl. podle přirozenosti usiluje o svoje vlastní dobro. Toho může dosáhnout poznáním, co je pro něj užitečné a co není. Proto snaha po poznání je první a jediný základ ctnosti.
Vášně a pudy
Čl. je zmítán instinkty, vášněmi a pudy. Vášně (pudy) jsou hnacím motorem našeho života. Mozek zde vykonává funkci koordinační. Čl., kt. je hnán vášní, se neohlíží, zda tato vášeň vede ve svém důsledku k dobru, či nikoli. A právě rozum nás poučuje, zda jednání je správné. Rozum může dokonce překonat vášeň tím, že se sám stane vášní. Takto nás rozum v našem konání zavede ještě dále, než by nás zavedla vášeň. Podle toho také rozděluje ideje na: 1) neadekvátní
2) adekvátní
Neadekvátní ideje jsou ideje, kt. duch zcela nevlastní. Jsou to např. informace o tělesech zprostředkovávané pudy a vášněmi. Tyto informace jsou roztříštěné a zmatené.
Adekvátní jsou ideje, kt. duch vlastní celé. Tyto ideje zprostředko