Aristoteles

ŽIVOT ARISTOTELUV
Aristoteles se narodil roku 384 př. n. l. ve městě Stageira v Trácii, dnešním severním Řecku. Jeho otec Nikomachos byl vynikajícím lékařem a působil u makedonského krále Amynta. Aristoteles se tedy od mládí mohl zabývat zkoumáním fyzické podstaty člověka a také navázat styky v makedonských dvorských kruzích.
Do Athén přišel Aristoteles v roce 367 př. n. l. Po 20 let byl žákem Platónovi Akademie. Mezi Platónovými žáky vynikal mimořádným rozumovým nadáním. Dochovaly se zprávy o nepřátelských vztazích, které se nakonec vytvořily meyi Aristotelem a Platónem. V roce 347 př. n. l. po Platónově smrti převzal vedení Akademie Speusippos. Aristoteles a Xenokratés z Akademie odešli. Opustili Athény a přestěhovali se do Atarnea v Malé Asii. Žili na dvoře svého přítele – vládce Atarnea a Assu Hermia. Za tři rokz byl Hermius zrazen a zemřel. Aristoteles již před touto událostí odešel z Atarnea do Mytiléné na Lesbu.
Filip král makedonský, který násilně sjednotil Řecko, povolal Aristotela na svůj dvůr, aby převzal výchovu jeho syna Alexandra, později zvaného Veliký. Aristoteles v  oce 343 nebo 342 př. n. l. přijal jeho pozvání. Alexandrovi bylo tehdy třináct let. Nedochovala se téměř žádná svědectví o charakteru vyučování. V každém případě mělo toto vyučování na výchova na Alexandra velký vliv.
Když se Alexander, po smrti krále Filippa, v roce 335 př. n. l. ujal vlády, vrátil se padesátiletý Aristoteles do Athén. V Athénách byl pokládán za významného a váženého člověka, přátelsky spjatého s makedonským dvorem jako bývalý vychovatel makedonského krále. Dochovaly se zprávy o finanční podpoře, která byla Aristotelovi poskytnuta k vedení a organizaci rozsáhlých vědeckých zkoumání. Aristoteles si založil velkou soukromou knihovnu a přírodovědeckou sbírku rostlin a živočichů z celého světa. Alexander prý svým zahradníkům, lovcům a rybářům přikázal, aby Aristotelovi zaslali vzorky všech vyskytujících se druhů rostlin a živočichů. Aristoteles si také pořídil sbírku všech známých státních ústav (celkem 158).
Aristoteles se rozhodl otevřít v Athénách svou vlastní školu. Byla zřízena v předměstském gymnáziu u chrámu Apollóna Lykeiského. Podle jména tohoto chrámu (Lykeiský) dostalal škola název Lykeion. Aristoteles přednášel v alejích parku a přitom se s žáky procházel. Podle toho začali být nazýváni „peripatetiky“ (peripatetik znamená procházející se). Podle svědectví mělo vyučování v Lykeiu dvojí formu – exoterickou a akroatickou nebo esoterickou. Exoterické vyučování bylo ve formě přednášení rétoriky dostupné pro všechny. Do programu esoterického vyučování patřila metafyzika, fyzika a dialektika. Stejně jako Platónova Akademie, nebyla ani Aristotelova škola pouze školou, ale kruhem blízce spřátelených lidí. Podle zpráv byla v Lykeiu k dispozici vynikající vědecká knihovna.
Po alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. se Aristotelovo postavení v Athénách stalo nebezpečným. Na Aristotela jako na Alexandrova přítele a zastánce makedonské politiky, která Athény připravila o svobodu, silně nevražili jeho spoluobčané. Aristoteles byl stejně jako Sókratés obžalován z bezbožnosti, protože údajně zbožňoval svého příbuzného a přítele Hermia z Atarnea. Aristoteles nechtěl podstoupit to, co kdysi prodělal Sokratés, využil proto existující právo a opustil Athény, aby jak řekl, neposkytl Athéňanům podruhé příležitost prohřešit se proti filozofii.
V následujícím roce 322 př. n. l. zemřel v osamění v exilu. Po jeho smrti se zachovala nám známá závěť, v níž projevil starost nejen o své blízké, ale také o své otroky.
DÍLO ARISTOTELOVO

Aristoteles je považován za autora asi 400 spisů, které se dělí na logické, přírodovědecké, metafyzické („první filozofie“), etické a politické. Jako učitel přednášel pro malý kroužek pokročilých žáků, ale měl i populárnější přednášky pro širší okruh posluchačů. Také část jeho spisů byla způsobem svého podání určena pro tento širší okruh, ostatní však byly čistě odborně vědecké a používali se ve škole. Z prvních spisů se nezachoval žádný. Z odborných spisů se zachovala jen část, která však podává představu o šíři a velikosti celého jeho díla.
SPISY O LOGICE byly již ve starověku shrnuty pod názvem „Organon“, tj. nástroj (nástroj k správnému filozofickému myšlení). Logika je v Aristotelově pojetí vědou o nástroji vědeckého zkoumání a v tomto smyslu je tedy úvodem do filozofie, zvláště do filozofie vědy. Do Organonu patří : 1. Kategorie; 2. O vyjadřování (pojednání o soudech); 3. První analytiky a Druhé analytiky. Jde o učení o úsudku (sylogismu) v Prvních analytikách a o učení o důkazu ve Druhých analytikách; 4. Topiky (Aristotelova „dialektika“); 5. O sofistických důkazech.
Logika je nauka o správném myšlení, přesněji o formách a metodách správného myšlení. Nemůže ukázat, co musíme myslet, ale jen jak musíme v myšlení postupovat. To odlišuje logiku jako formální vědu od věd reálných. Logika patří k nejabstraktnějším, a tím i nejobtížnějším oborům filozofie. Jejími nejdůležitějšími elementy jsou: pojem, kategorie, soud, úsudek, důkaz a indukce.
I., POJEM – Naše rozumové myšlení se děje v pojmech. Správné může naše myšlení jen tehdy, když pracuje se správnými pojmy. Jasné pojmy získáme definicí. Definice musí přesně zařadit definovaný předmět do třídy, jejíž obecné znaky souhlasí se znaky definovaného předmětu. Na druhé straně musí udat, čím se tento předmět odlišuje od ostatních předmětů stejné třídy. Definice tedy obsahuje znak oddělující, rozlišující a znak spojující, společný. Existují pojmy vyšší a nižší obecnosti. Vyjdeme-li od pojmu, který má vyšší obecnost, můžeme přibíráním stále dalších „specifických rozdílů“ sestoupit k užším pojmům a od těch dále k pojmům, které jsou tak úzké, že je již nelze dále štěpit.
II., KATEGORIE – Aristoteles dospívá k deseti kategoriím, o nichž soudí,že již nemají žádný společný nadřazený pojem, že jsou pojmy základními pro všechny pojmy ostatní. Toto je deset Aristotelových kategorií: substance, kvantita, kvalita, relace, kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět. První čtyři jsou nejdůležitější.
III., SOUD – Pojmy spojujeme ve věty, neboli soudy. V každém soudu jsou spojeny dva pojmy. Subjektem se nazývá pojem, o kterém se něco vypovídá. Predikátem se nazývá výpověď, která se činí o subjektu. Aristoteles se snaží rozdělit soudy do různých tříd. Odlišuje kladné