Základní pojmy

(otevřená)
potlačovaná, skrytá (blokovaná)
mírná inflace
pádivá inflace
hyperinflace
Zjevná inflace
je patrný růst cenové hladiny
typická pro tržní hospodářství
Potlačovaná inflace
státní orgány mohou zabránit růstu ceny
inflace se potom projevuje jinými formami (nucené úspory – není za co utrácet, nedostatkové zboží, černý trh…)
typická pro centrálně plánovanou ekonomiku
Mírná inflace
tempo růstu cenové hladiny nepřekračuje tempo růstu výkonu
míra inflace je do 10ti %
Pádivá inflace
rychlejší růst cenové hladiny oproti výkonům
důsledkem je klesající kupní síla peněz
míra inflace 10% - 1000%
Hyperinflace
krajní extrémní případ, kdy se cenová spirála rozvíjí nezávisle na tempu výroby
peníze jsou znehodnoceny, neplní své funkce (nejsou uchovateli hodnot, jsou vytlačovány naturální směnou)
míra inflace dosahuje přes 1 000 %
Inflační očekávání
vzniká v případě, že inflace je součástí rozhodování tržních subjektů
potom se v tržním prostředí inflace udržuje ze setrvačnosti
přestože příčiny inflace byly již odstraněny, v rozhodování tržních subjektů je inflace stále brána v úvahu
Inflační mezera
rozdíl mezi skutečným a potenciálním produktem
výdaje poptávají větší produkt než může ekonomika nabídnout a řešením je růst cenové hladiny, tedy inflace
Příčiny inflace
Nadměrné poskytování úvěrů
(zvyšují koupěschopnost poptávky)
pokud si úvěr vezmeme ( zvýší se tím množství peněz v oběhu
Nadměrné výdaje SR (státního rozpočtu), které nejsou kryty příjmy státu
Zvyšování příjmu obyvatel, které přesahují nabídku zboží
bude v oběhu je více peněz, ale ne zboží ( zvýšení cen
Nadměrné investice, které delší dobu nepřináší efekt
Růst cen vyvolaný monopolem ve snaze dosáhnout vyšších zisků nebo na spotřebitele přenést růst daní a mezd
Snížení objemu výroby aniž by se snížily důchody
Snižování úspor a jejich přeměna v koupěschopnou poptávku
Devalvace měny, která usnadňuje vývoz, ale zdražuje dovoz
Vzestup cen dováženého zboží a pokles cen vyváženého
Poptávková inflace
inflace tažená poptávkou
vzestup agregátní poptávky (součet výdajů na spotřebu – mzdy…, investice, státní výdaje a čistý export) nad úroveň potenciálního produktu
Důsledky inflace
dopady na hospodářský systém se liší mírou inflace
Mírná inflace
stimuluje agregátní poptávku, sbližuje její tempo růstu s růstem nabídky, tím stimuluje výkonnost ekonomiky a zaměstnanost
Rostoucí míra inflace
je doprovázena klesající mírou nezaměstnanosti a naopak.
Pádivá inflace
jednoznačně negativní, prohlubuje nerovnováhu trhu.
inflace negativně postihuje všechny příjemce fixních důchodů, neboť stabilní nominální výše důchodů je růstem cenové hladiny znehodnocována = kupní síla důchodu klesá
je-li míra inflace vyšší než úroková míra, získávají výhodu dlužníci
inflace oslabuje postavení peněz – útěk od peněz, uskutečňuje se přímá výměna a přechází se k jiným uchovatelům hodnot.
mzdy a platy v podmínkách mírné inflace udržují krok s růstem cenové hladiny, jejich reálná hodnota zůstává zachována, při pádivé inflaci jejich kupní síla klesá
Phillipsova křivka (str.66)
když roste nezaměstnanost, klesá inflace
Nominální a reálná mzda
Nominální mzda
skutečná mzda
vyplacená odměna za práci
kupní sílu nominální mzdy snižuje inflace
Reálná mzda
určuje, kolik si toho lidé za vydělané peníze opravdu koupí
Nezaměstnanost
Dobrovolná nezaměstnanost
pracovních míst je dostatek, ale zájemci si nevyberou
nechtějí pracovat
Nedobrovolná nezaměstnanost
pracovních míst je méně, než zájemců
Frikční
nedostatečná informovanost o volných místech
Strukturální
struktura nabídky neodpovídá struktuře poptávky
profesní,regionální
Cyklická
dána cyklickým kolísáním ekonomiky
Sezónní
zemědělství, cestovní ruch, stavebnictví
Vyvolaná administrativně
například prostřednictvím státem nařízené minimální mzdy
Výpočet nezaměstnanosti
počet zaměstnaných x 100
n = --------------------------------------------------------------------------------------------
ekonomicky aktivní obyvatelstvo (zaměstnaní+na úřadu práce)
7. Cíle a nástroje hospodářské politiky
Funkce státu
nedokonalý tržní mechanismus vyžaduje zásahy státu
v příkazové ekonomice jsou zásahy státu rozsáhlé ( trh prakticky neřídí jeho „neviditelná ruka“, ale stát
v tržní ekonomice je míra zásahů státu mnohem menší, pak záleží na politickém programu vládní strany
liberální vláda bude zásahy státu omezovat (nižší daně, jednoduchý daňový systém, privatizace státních podniků …)
levicově orientovaná vláda se bude snažit pozici státu posilovat (vyšší daně, vyšší soc. dávky, …)
důvod pro existenci státních zásahů = externality + názor, že tržní mechanismus není schopen zajistit stabilitu a rovnováhu ekonomiky + existence nepřiměřené sociální tvrdosti, která může být řešena státními zásahy do rozdělovacích procesů
to vedlo k tzv. stabilizační politice praktikované od třicátých let minulého století
v moderní ekonomice plní stát funkci makroekonomickou a mikroekonomickou
Stabilizační cíle
stabilizace cenové hladiny
stabilizace úrovně zaměstnanosti
zajištění růstu produkce
zahraničně-obchodní rovnováha
Mikroekonomická funkce státu
dotýkají se jednotlivých ekonomických subjektů a ovlivňují ceny
segmenty mikroekonomické politiky mohou být vymezeny podle:
druhů výroby (zemědělská, průmyslová, energetika, stavebnictví...)
podle perspektivy ekonomické činnosti (rozvojová nebo útlumová odvětví)
podle velikosti (velká a malá ekonomika),
podle výrobních činitelů (pracovní síly, energie,...),
podle vztahu k okolí (exportní či importní odvětví),
podle skupin obyvatelstva
podle regionů
funkce alokační – napomáhání společensky žádoucí alokaci zdrojů
distribuční funkce – ovlivňování rozdělování důchodů mezi jednotlivce a skupiny obyvatelstva
Makroekonomická funkce státu
dotýkají se všech ekonomických subjektů, neovlivňují cenu , ale cenovou hladinu
působí stabilizačně
Nástroje makroekonomické politiky
monetární (měnové) – souvisí s emisí peněz
fiskální (rozpočtová) – souvisí se státním rozpočtem
důchodová politika – souvisí s přerozdělováním důchodů
vnější obchodní a měnová – souvisí s mezinárodním obchodem a pohybem kapitálu
Hospodářská politika
soubor ekonomických opatření, procesů a nástrojů, prostřednictvím nichž je možno působit na makro i mikroekonomickou oblast národního hospodářství vedoucí k dosažení určitých cílů
Praktická hospodářská ekonomika
soubor cílů, záměrů, konkrétních opatření a jednání státu, které vedou k regulaci a ovlivňování hospodářského dění
HP musí brát v úvahu politickou (rozložení politických sil v zemi), sociální i mezinárodní situaci
Hospodářskou politiku rozlišujeme:
kvantitativní
kvalitativní
Nositelé hospodářské politiky
Stát
Mezinárodní organizace
Nadnárodní organizace
4 základní skupiny hospodářských cílů
hospodářský růst (růst reálného HDP absolutně nebo na obyvatele, tento cíl má dlouhodobý charakter)
cenová stabilita (1 – 2 % ročně)
plná zaměstnanost (2 – 7 % míra nezaměstnanosti)
rovnovážná platební bilance (udržení či zvýšení stavu zásob rezerv zlata a volně směnitelných platebních prostředků, vyvážené platby do a ze zahraničí)
Magický n-úhelník
charakterizuje vzájemnou konfliktnost cílů
naplnění jednoho cíle je na úkor jiného
Teorie hospodářské politiky
Keynesiánský typ hospodářské politiky
vychází ze vztahu mezi nezaměstnaností a agregátní poptávkou
platí, že míra nezaměstnanosti je závislá na důchodu (výstupu) a ten je závislý na úrovni agregátní poptávky
vlivem sklonů ke spotřebě, úsporám a investicím zaostává poptávka, a proto Keynes prosazuje stimulaci poptávky tím, že doplňuje soukromé výdaje státními
to prosazuje fiskální politiku
Neokeynesiánský typ hospodářské politiky
vychází z Keynesiánské politiky
využívá se fiskální politika, ale současně se zaměřuje na cenovou stabilitu, což je cíl monetární politiky, která tvoří doplněk k fiskální
Konzervativní typ hospodářské politiky
činnost státu, kde cílem je vytvoření takového mechanismu fungování ekonomiky, aby bylo co nejméně přímých státních zásahů
vytvoření podmínek cenové stability a stability růstu nabídky peněz, což je těžištěm monetární politiky
Monetární PeněžníCenová
Politikamasastabilita
8. Fiskální politika
Fiskální politika
Vědomé využívání příjmů a výdajů státního rozpočtu (SR) za účelem stabilizace ekonomiky
Státní rozpočet
SR je centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední orgány
SR je schéma příjmů a výdajů státu zpravidla za jeden rok
největší příjmem SR jsou daně.
Deficit státního rozpočtu
Deficit SR (D) musí vláda nějakým způsobem financovat (musí si půjčit od jiných subjektů)
většinou to řeší emisí cenných papírů (obligací) nebo půjčkou od jiného státního orgánu
opakovaným deficitem vzniká státní dluh
Státní dluh
je výsledkem minulé fiskální politiky
je sumou všech minulých deficitů sníženou o sumu přebytků SR
Daně
tzv. neekvivalentní platby
Přímé daně
jsou závislé na výši majetku nebo příjmu, je znám poplatník (nese daňové břemeno).
individuální důchodová daň (daň z příjmu fyzických osob)
daň z důchodu společností (daň z příjmu právnických osob)
ostatní (z nemovitosti, silniční, dědická, a darovací)
Nepřímé daně
zahrnuty v ceně zboží a služeb
poplatník není znám, pouze plátce (osoba, která daň vypočítá a vybere)
DPH
spotřební daň
cla
Platby sociálního pojištěn
nemocenské pojištění, starobní pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti
Transfery
jednostranné výdaje ze SR, stát za vyplacené peníze nedostává žádné zboží ani službu
výplaty starobních důchodů, invalidních důchodů, podpory v nezaměstnanosti, další sociální dávky
rozdíl mezi daněmi a transfery se nazývá čisté daně.
Reálné výdaje
státní nákupy výrobků a služeb
na státní správu, školství, armádu, bezpečnost…
tyto výdaje jsou hrazeny z čistých daní
pokud není dostatek financí, mohou být kryty půjčkou nebo emisí dodatečných peněžních prostředků
Krytí rozpočtového deficitu
vyžaduje, aby vláda vytiskla peníze (to vede k inflaci) nebo si půjčila peníze
většina vlád si půjčuje (emituje obligace).
Refinancování
pokud by se obligace prodávaly pouze v dané zemi ( země není ochuzována ( obyvatelstvo dluží samo sobě
není ani zátěží pro budoucí generaci, jde o transfer od jedné skupiny obyvatel (daňových poplatníků – jsou potřeba peníze na placení výnosů z obligací) k druhé (majitelé obligací)
částky, které mají být vypláceny jsou kryty novými půjčkami ( refinancování
Multiplikátor státních výdajů
udává o kolik se zvýší HDP, jestliže se státní výdaje zvýší o 1 měnovou jednotku
vláda tím zvýší úroveň produkce a omezí nevyužívání zdrojů (nezaměstnanost)
stát může poptávku simulovat, ale i tlumit
Analytická opatření
tzv. vestavěné stabilizátory, které nevyžadují žádná rozhodnutí státních orgánů
progresivní daň z příjmu
pojištění v nezaměstnanosti
státní výkup zemědělských přebytků
subvence k cenám zemědělské produkce
záměrné změny, tzv. diskrétní opatřen
většinou schvaluje parlament
změny daňových sazeb
změny ve struktuře výdajů SR
změny ve výši jednotlivých položek rozpočtových výdajů
9. Monetární politika
Nepřímé nástroje monetární politiky
Diskontní sazba
Povinné minimální rezervy
Operace na volném trhu
Reeskont směnek
Lombardní úvěr
Konverze měny
Swapové obchody
Intervence na devizových trzích
Přímé nástroje monetární politiky
Pravidla likvidity
Úvěrové kontingenty
Diskontní sazba
úroková sazba na úvěry poskytované centrální bankou komerčním (zvýšení diskontu snižuje poptávku)
od ní se odvíjí ostatní úrokové sazby
jsou-li KB na ČNB nezávislé je pro ně diskont pouze informační
příliš se nepoužívá, není tu přesná regulace nabídky peněz
Povinné minimální rezervy
jsou účinné, ale nejsou příliš operativní nástroj
vklady v hotovosti, které mají komerční banky u centrální banky na bezúročném účtu
stanoveny v % z objemu vkladů u komerčních bank
jejich sazby se liší podle stupně likvidity jednotlivých depozit
čím jsou vklady stabilnější, tím jsou nižší sazby (úsporné vklady, na viděnou)
povinné minimální rezervy mají multiplikační účinky na depozita
tento tzv. multiplikační efekt snižuje účinnost tohoto nástroje, ale i přesto je velice účinný, neboť se dotýká přímo úvěrové kapacity bank, které se ale tomuto nástroji brání
Operace na volném trhu
centrální banka nakupuje nebo prodává vládní cenné papíry bankám komerčním
tím rozšiřuje nebo omezuje bankovní zdroje, což působí na rozsah úvěru a peněžní zásoby
Eskont a reeskont směnek
Eskont
je odkup směnky komerční bankou před lhůtou splatnosti
Reeskont
bankovní operace, kdy centrální banka odkupuje směnku před lhůtou její splatnosti od komerčních bank
centrální banka tímto způsobem může vydávat hotovostní peníze do oběhu nebo je z oběhu stahovat a tak regulovat objem krátkodobých úvěrů
banka může eskontovat jen některé směnky nebo může být stanoveno použití výnosu, potom je to nástroj přímý
Lombardní úvěr
je úvěr proti zástavě cenných papírů. Tímto způsobem se opět zvýší množství peněz v oběhu
Pravidlo likvidity
jde o určení závazné struktury aktiv a pasiv komerčních bank a závazných vazeb mezi nimi
jedná se například o poměr mezi vlastním kapitálem a celkovými aktivy
Úvěrový kontingent
limity úvěrů
patří mezi nejtvrdší nástroje
jsou stanoveny
relativní (maximální výše úvěru, který může banka čerpat od centrální banky)
absolutní (maximální výše úvěru, který komerční banka může poskytnout)
Gentlemanské dohody
Velká Británie
jsou osobní pohovory a doporučení, doporučení a přání centrální banky
Expanzivní a restriktivní opatření
regulace nabídky peněz CB je dvojího typu:
Expanzivní
zvyšování nabídky peněz, nákupem státních obligací, snížením míry minimálních povinných rezerv, snížením diskontní sazby…..
Restriktivní
snižování nabídky peněz
10. Důchodová a sociální politika
Členění důchodů
Pracovní YW
průměrná hodinová mzdová sazba * počet hodin odpracovaných členy domácnosti
Důchody plynoucí z vlastnictví kapitálu YK
průměrná míra výnosu z kapitálu * objem kapitálu ve vlastnictví domácnosti
Důchody plynoucí z vlastnictví půdy YA
průměrná míra výnosu z půdy * množství půdy ve vlastnictví
Nerovnost v rozdělování důchodů
Nerovnost v pracovních důchodech
jsou společensky pozitivní
souvisí s podílem domácnosti na tvorbě produktu
odpovídají různé produktivitě práce
jsou spravedlivé
Nerovnost v ostatních důchodech, kterou ovlivňuje:
míra výnosu z kapitálu a půdy (monopol vlastnictví půdy a nedostupnost investic)
množství kapitálu (lze získat úsporami nebo děděním)
Lorenzova křivka
znázorňuje ideální rovnost (a) a absolutní nerovnost (b), skutečnost vyjadřuje křivka c
Ginino koeficient
poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s křivkou ideální
vypočte se: G = C / A
C je obsah plochy pod skutečnou křivkou
A je obsah plochy pod ideální křivkou
G bude ležet v intervalu od 0 až 1
0 je absolutně nespravedlivé rozdělování
posun koeficientu např. z 0,6 na 0,7 je zmenšení nerovnosti
Prvotní rozdělování důchodů