Vymezení termínu talent a nadání

Vymezení termímů talent a nadání
Z Wiki-H
Přejít na: , term%C3%ADm%C5%AF_talent_a_nad%C3%A1n%C3%AD" \l "searchInput" hledání
[] Vymezení termínů talent a nadání
Vymezení pojmů talent a nadání není jednoduché a v literatuře se setkáme s jejich rozličným definováním. Je to pravděpodobně dáno mnohostranností nadání – člověk může být nadán v mnoha oblastech lidského života a jeho nadání může (nebo nemusí) být maximálně rozvinuto. V současné době se v České republice termíny talent a nadání používají jako synonyma.V obecném pojetí je nadání chápáno jako vlastnost, která umožňuje podávat výjimečné, nadprůměrné výkony v oblastech činnosti, zejména v těch oblastech, které jsou společensky vysoce hodnoceny. V soudobé odborné literatuře je pojem nadání chápán v širším kontextu a rozhodně není zužován pouze na vyjádření pomocí IQ. Jsou uváděny následující charakteristiky nadaných žáků:
Předčasná vyspělost – nadané děti činí první kroky ve zvládání určité oblasti dříve, než je obvyklé a také v této oblasti dělají rychlejší pokroky než jejich vrstevníci.
Vyžadování vlastního postupu – nadané děti se nejen učí rychleji než jejich vrstevníci, ale také kvalitativně odlišným způsobem. Nepotřebují pomoc okolí, většinu času se učí samostatně a také sami docházejí k různým objevům v dané oblasti, což svědčí o jejich tvořivosti.
Mimořádná vnitřní motivace – nadané děti projevují intenzivní zájem a maximální schopnost soustředění, jsou „posedlé“ svým úsilím zvládnout problém.
Koncepce a modely nadání podávají výstižný obraz o nadání, a to nejen o jeho vnitřní podstatě, ale i činitelích, které vedou k vyústění předpokladové složky nadání do nadprůměrného výkonu. V průběhu minulých desetiletí bylo vytvořeno několik modelů nadání. Základem byl Renzulliho model, který nadání chápal jako průnik nadprůměrné intelektové schopnosti, tvořivosti a zaujetí pro úkol (motivace jedince).Tento model byl postupně různými autory modifikován. Mönks jako vývojový psycholog nemohl souhlasit s tím, že se výše uvedené komponenty rozvíjejí bez kontinuity na sociální prostředí, a proto zasadil zmíněný model do sociálního prostředí školy, rodiny a vrstevníků. Czeisel uvedený model ještě více rozšiřuje o obecné sociální faktory a připomíná další důležitý symptom, a tím je štěstí.Již na počátku bylo řečeno, že nadání se může projevit ve více oblastech a nepochybně na různém stupni a v libovolných kombinacích. Je zcela zřejmé, že mezi jednotlivými oblastmi, ve kterých se nadání realizuje, neexistuje výrazná hranice. Právě naopak dochází k vzájemnému doplňování, prolínání a ovlivňování.Uveďme tedy závěrem, ve kterých oblastech mohou nadaní jedinci demonstrovat své potenciální schopnosti. Jedná se o následující oblasti:
Všeobecná intelektová schopnost – zahrnuje obecné verbální, početní, prostorové, paměťové schopnosti a faktory uvažování v rámci základních mentálních funkcí. Kombinace těchto schopností tvoří podklad pro další druhy talentů.
Specifické akademické vlohy – jsou realizací intelektových schopností v konkrétní oblasti, např. matematické nadání
Tvořivé (kreativní) nebo produktivní nadání – pomáhá jedinci vytvářet nové produkty, vymýšlet další možnosti využití pro objekty.
Vědecké schopnosti – jsou realizací zejména intelektových a kreativních schopností. Dále je můžeme členit na technické, matematické, jazykové apod.
Vůdcovství ve společnosti – je schopen vedení osob.
Mechanické (zručné) schopnosti – jsou spjaty s talentem v umění , vědě, strojírenství. Předpokládají výbornou prostorovou představivost a vnímání vizuálních detailů.
Umělecké schopnosti – talent se projeví zejména v oblasti umění výtvarného, hudebního, tanečního apod.
Psychomotorické schopnosti – je výrazem pohybových vloh. Zahrnuje nadání na různé druhy sportů.
Talent a nadání v historické perspektivě
 
 
Talent a nadání jsou bezesporu tím nejcennějším, co kdy mohla jakákoliv společnost mít. Ve snaze oběma pojmům lépe porozumět jsme sledovali jejich význam. Malá Československá encyklopedie (1986, str. 117) například uvádí pod heslem talent následující : „1. Hmotnostní jednotka antického a helénistického Řecka a Říma (327g), počítána na 12 uncí, ve středověku početní jednotka označující 240 kusů mincí. 2. Endogenní struktura specifických vloh podmiňující rozvoj specifických schopností, předpokladů pro výjimečně úspěšné vykonávání určité konkrétní činnosti. “ Jak došlo k přenesení původního významu řeckého slova talent objasňuje Dočkal (1983, str. 123), který cituje výpověď českého propagátora psychoanalýzy B. Brouka. V křesťanském Novém zákoně v Evangeliu sv. Matouše najdeme kromě jiných také podobenství o talentech, které Pán daroval svým služebníkům. Od té doby se slovo talent začalo používat jako synonymum výrazu „dar Boží“ a označovalo se jím všechno, co je člověku dané, aby mohl úspěšně vykonávat nějakou činnost - tedy nadání. Brouk (cit. Dočkal, 1983) vnímá tedy pojmy jako synonyma a ukazuje, že i v dnešní hovorové řeči se jich jako synonym používá. V minulosti se pojmy talent, nadání a zejména genialita, často spojovaly s psychopatologickým chováním. Mělo se například za jisté, že nadání je spojeno s instabilitou a s nejrůznějšími psychopatologickými projevy (Lombroso, cit. Hollingworth, 1942). Jiní se domnívali, že geniové jsou ve skutečnosti nový živočišný druh, u něhož se vyskytují schopnosti, které nenalezneme u žádného člověka. Hirsch (cit. Hollingworth, 1942, str. 4) říká: „Géniové jsou odlišným druhem. Géniové mohou být definováni pouze prostřednictvím svých jedinečných mentálních a temperamentových procesů, rysů, kvalit a produktů činnosti. Génius je nový psychobiologický druh, který se od člověka liší svými mentálními a temperamentovými procesy tak, jako se člověk liší od opice. “ Někdy se můžeme setkat i s názorem, že nadání je hypertrofovaná a vysoce specializovaná schopnost podávat specifické výkony. Nadprůměrný intelektový výkon vzniká například v důsledku specializace. Mozek nadaného nezpracovává všechna data na nejvyšší úrovni, ale je přizpůsoben pouze k jistým (omezeným) druhům intelektových výkonů. Nadanému chybí obecné schopnosti. Carrel (cit. Hollinworth, 1942, str. 4) tvrdí: „ Velcí umělci, vědci, filosofové jsou jen zřídka neobyčejnými lidmi (great man). Jsou běžnými lidmi, nadměrně jednostranně vyvinutými. “ Otázka, jak měřit vyšší schopnosti se řešila zpočátku prostřednictvím tzv. kraniometrie. Jednalo se o měření velikostí hlav a později i těl. V oblasti hlavy se jednalo zejména o měření a srovnávání frontálních, parietálních a okcipitálních částí lebky, z čehož se vždy usuzovalo na velikost mozku. Prvním, kdo se pokusil studovat intelektově nadané jedince na kvalitativní bázi, byl Francis Galton (1822-1911). Galton (cit. Hollingworth, 1942) se domníval, že nadané jedince odlišují od ostatní populace tři obecné schopnosti. Jde o intelekt (hovoří o přirozené schopnosti, natural ability), nadšení a energii k práci. Intelektově nadaní jedinci se dle Galtona od ostatních odlišují právě energií, kterou jsou schopni při řešení úkolů uplatnit. Galton napsal v roce 1869 na toto téma knihu s názvem „Hereditary Genius: An Inquiry into its Laws and Consequences.“ Galton (cit. Hollingworth, 1942, str. 5) říká: „Přirozenou schopností myslím ty kvality intelektu a dispozic, které nutí člověka vykazovat činnost na úrovni, jež vede k vytvoření dobré pověsti. Nemyslím při tom schopnost bez nadšení, ani nadšení bez schopnosti a dokonce ani ne kombinaci obou, bez odpovídající energie k práci. Mám na mysli schopnost, která když bude ponechána sama sobě, bude, hnána vrozenou silou, stoupat cestou vedoucí k výjimečnosti a bude mít sílu dosáhnout vrcholu. “ Další obecnou vlastností, která odlišuje nadané od ostatní populace, je dle Galtona senzitivita. Galton pozoroval, že čím více jsou senzory člověka citlivější k nejrůznějším podnětům, tím větší množství informací může jedinec získat a následně s ním i operovat. Rovněž se domníval, že intelektové nadání je spíše vrozené, než získané vlivy prostředí. Galton byl zastáncem dědičnosti a měření. V roce 1884 otevřel laboratoř, kde se každý mohl projít jeho testovací a měřící laboratoří a obdržet hodnocení. V tomto letmém výčtu všech velkých postav, které se zabývaly hledáním nástrojů, jak měřit inteligenci, nesmíme opomenout Alfreda Bineta (1857- 1911). Tento psycholog, vedoucí psychologické laboratoře na pařížské Sorboně, navázal zpočátku na kraniometrické výzkumy, jejichž správnost považoval za jistou. V roce 1904 byl Binet pověřen ministerstvem školství vyvinout techniku, která by odhalovala méně schopné děti, jež potřebují speciální vzdělávací přístup a zvláštní podmínky. Binet k tomuto účelu vypracoval celou řadu úkolů, jež předpokládaly vynalézavost a pochopení určitých v