Grammar.Handbook

years later, I met her for the second time.


1.23 Zájmena (II)

1.23.1 Zájmena zvratná a zdůrazňovací

myself ourselves
yourself yourselves
himself themselves
herself
itself

Použití
a) ke tvorbě zvratných sloves (to excuse oneself - omluvit se) - i když většina anglických sloves má shodné
předmětný a zvratný tvar (to feel - cítit, cítit se).
b) ke zdůraznění podstatného jména nebo zájmena, čemuž v češtině odpovídají výrazy sám, osobně.
* I must do it myself. - Musím to udělat sám. (bez cizí pomoci)
ale: I am at home alone. – Jsem doma sám. (bez cizí přítomnosti)

Poznámka
Zájmena vespolná, tedy dvojice each other a one another, odpovídají českému se (ve smyslu „vzájemně“).
* They help each other. - Pomáhají si (vzájemně).

1.23.2 Zájmena vztažná

a) Who: Vztahuje se na osoby, po předložkách má tvar whom, přivlastňovací pád je whose.
* Tom who lives next door. - Tom, který bydlí vedle.
* Tom whose son is in England. - Tom, jehož syn je v Anglii.

b) Which: Vztahuje se na neosoby. Přivlastnovací pád se v hovorové angličtině nahrazuje životným whose.
* The dog which I hate. - Pes, kterého nesnáším.
* The lake whose water is cold. - Jezero, jehož voda je studená.

c) That: Vztahuje se na osoby i neosoby, ale nesmí předcházet předložka. Užívá se hlavně po číslovkách,
superlativech, neurčitých zájmenech a kolektivních jménech.
* Tom that lives next door. - Tom, který bydlí vedle.
* The dog that I hate. - Pes, kterého nesnáším.

d) What: Znamená dvojici „to, co“ a vztahuje se k obsahu celé věty, která následuje.
* I will do what I can. – Udělám (to), co budu moci.

1.23.3 One
Zájmeno one zastupuje podstatné jméno počitatelné, abychom se vyhnuli jeho opakování. Množný tvar je ones.
* I like the blue shirt. She likes the red one. – Líbí se mi to modré tričko. Jí se líbí to červené.

1.23.4 Other
Ve spojení s jednotným číslem znamená tvar another jiný, ještě jeden, další; tvar the other znamená ten druhý.
Ve spojení s množným číslem znamená tvar other jiní, tvar the other ti druzí.
Ve spojení s podstatným jménem nepočitatelným se používá tvar some other a znamená jiní.
* I need another suit. - Potrebuji jiný/ješte jeden oblek.
* I need the other suit. - Potrebuji ten druhý oblek.
* I like other books. - Líbí se mi jiné knihy.
* I like the other books. - Líbí se mi ty ostatní knihy.
* I have some other work. - Mám jinou práci.

Poznámka
Tvary others / the others jsou podstatnými jmény a znamenají jiní / ostatní.
* Some students play football, others play volleyball.
1.23.5 Every, each, all
a) Every: Znamená každý a v tomto tvaru nemůže stát samostatně. Ovšem vytváří složené tvary everybody
(každý), everyone (každý), everything (všechno), everywhere (všude), což jsou podstatná jména a samostatně stát
mohou.
* I am there every day. - Jsem tam každý den.
* I know everybody. - Znám každého.

b) Each: Znamená každý z určitého počtu, pojí se proto s předložkou of.
* I know each of you. - Znám každého z vás.

c) All: Znamená jednak celý, jednak všichni. Následné podstatné jméno může být se členem, ale all také smí stát
samostatně. Ve významu celý bývá nahrazován výrazem the whole.
* I am here all day. = I am here the whole day. - Jsem zde celý den.
* All these people like it. - Všem temto lidem se to líbí.

1.23.6 Both, either, neither
a) Both: Znamená oba, může následovat člen nebo zájmeno. Pojí s předložkou of nebo může stát samostaně.
* They are both here. - Oba jsou zde.
* Both of us. = We both. - My dva.

b) Either, neither: Tvar either znamená každý ze dvou, tvar neither znamená žádný ze dvou, ani jeden ani druhý.
* Neither pub is cheap. - Ani jedna restaurace není levná.
* We can go to either pub. - Můžeme jít do jedné nebo do druhé restaurace.

Poznámka
Tyto tvary tvoří dvojice both - and (jak - tak), either - or (buď - anebo) a neither - nor (ani - ani).
* It is both good and cheap. - Je to nejen dobré, ale i levné.
* His name is either Tom or Jim. - Jmenuje se buď Tom nebo Jim.
* He neither writes nor calls. - Ani nenapíše, ani nezavolá.
1.24 Minulý čas prostý


Minulý čas prostý se tvoří v závislosti na použitém slovese – pravidelná slovesa přibírají ve všech osobách
koncovku –ed, nepravidelná slovesa se používají ve tvaru minulého příčestí (“ve druhém tvaru”).

I played / wrote we played / wrote
you played / wrote you played / wrote
he played / wrote they played / wrote
she played / wrote
it played / wrote

Výslovnost
[ t ] po všech neznělých souhláskách (p, k, f, th) kromě –t * he worked
[ d ] po všech znělých souhláskách kromě -d a po samohláskách * he played
[ id ] končí-li sloveso na -t nebo –d * he studied

Pravopisné změny
a) koncové němé -e před koncovkou -ed odpadá * to live - he lived
b) končí-li sloveso na -y, kterému předchází souhláska, mění se toto -y na –i * to study - he studied
c) koncová souhláska se zdvojuje, předchází-li jednoduchá, přízvučná samohláska * to stop - he stopped

Slovesa nepravidelná se používají v minulém příčestí – ale pouze v kladné oznamovací větě.
* leave – left – left: When did you leave the party? - We all left the party at 11.
* go – went – gone: When did you see her? - Last week I went to see her
* cost – cost – cost: How much did the house cost? - This house cost $75,000.

V otázce a záporu se nerozlišuje mezi slovesy pravidelnými a nepravidelnými. Používá se pomocné did.
* What did you do yesterday? - Co jsi dělal včera?
* No, I did not (didn't) play tennis last week. - Ne, minulý týden jsem tenis nehrál.

Výjimka
Slovesa to be (was, were) tvoří otázku inverzí, zápor přidáním not za tvar was/were.
* Why were you so angry? - Proč ses tak zlobil?
* Was Mark at work yesterday? - Byl Marek včera v práci?
* No, he wasn't. - Ne, nebyl.

Použití
a) Popisujeme-li ukončený minulý děj.
* Did you finish the homework ?
b) Popisujeme-li děj, který proběhl v minulém ukončeném období (yesterday, last night, two weeks ago).
* Did you go out last night? - Yes, I did./No, I didn't.
c) V souvětích popisuje děje “následné”.
* They had dinner when we came. – Už byli po večeři (nikoli: Právě večeřeli...), když jsme přišli.
1.25 Minulý čas průběhový

I was working we were working
you were working you were working
he was working they were working
she was working
it was working

Otázka se tvoří záměnou pořadí podmětu a tvaru slovesa was / were, zápor připojením záporky not.
* What were you doing at about five yesterday?
* We were not (weren't) talking about it.

Použití
a) Popisujeme, že někdo byl v centru dění v jistém čase v minulosti. Akce začala a ještě neskončila.
* What were you doing at 10 o'clock last night? - Co jsi dělal včera večer v 10 hodin?
b) Minulý čas průběhový neříká nic o tom, zda již děj skončil. Tedy čas prostý odpovídá našemu vidu dokonavému,
čas průběhový vidu nedokonavému.
* Dan was cooking dinner. (vařil - a nevíme, zda to dovařil)
* Dan cooked dinner. (uvařil)
c) V souvětích popisuje průběhový minulý čas děje “současné”. Je-li ovšem jeden z takových dějů krátkodobý či
jednorázový, je popsán minulým časem prostým.
* They were having dinner when we came. – Právě večeřeli (nikoli: Už byli po večeři...), když jsme přišli.
* I was watching TV while he was playing PC games. – Já jsem se díval na TV, zatímco on hrál PC hry.

Poznámka: Některá, tzv “statická” slovesa (know, need, want...) se v průběhovém tvaru nepoužívají.
* I wanted to help you. (nelze: I was wanting to help you.)


1.26 Vazba "used to"

a) Popisuje děj, který se pravidelně nebo dlouhodobě odehrával v minulosti, ale v současné době se již nekoná.
* Dennis gave up smoking last year. - Denis přestal vloni kouřit.
But he used to smoke twenty cigarettes a day. - Ale kouříval dvacet cigaret denně.

b) Popisuje (dlohodobé) minulé stavy (které již déle netrvají).
* The building is now a shop. - Z té budovy je nyní obchod.
It used to be a theatre. - Bývalo to divadlo.

Otázka se tvoří běžně pomocí did. Záporná věta má dva možné tvary: I didn't use to... nebo I never used to....
* Did you use to eat a lot of candy when you were a child ?
* Jim didn't use to go out until he met Jill. = He never used to go out till he met Jill.

Poznámka
Pozor na záměnu vazeb I used to do a I am used to doing.
* I used to live alone. - Žil jsem sám (ale již nežiji).
* I am used to living alone. - Jsem zvyklý žít sám.

1.27 Should, could, would

Podmiňovací tvary should, could, would mají ve všech osobách a číslech shodný tvar. Otázku tvoří inverzí, zápor
přidáním not - should not (shouldn't), could not (couldn't), would not (wouldn't). Následuje infinitiv slovesa bez to.

Stažené tvary
Všechny tvary se stahují shodně – na tvar 'd. Konkrétní význam se proto určí až z kontextu věty.
* I'd = I would = I should = I could

Should
a) Říkáme-li, co by někdo měl/neměl udělat – vyjadřuje tedy radu či doporučení.
* He should not smoke so much. - Neměl by tolik kouřit.
b) Ptáme-li se nebo vyjadřujeme-li názor, pak se should často pojí se slovesem think- myslet (si).
* I don't think you should work so hard. - Myslím, že bys neměl tolik pracovat.
c) Říkáme-li, že se něco pravděpodobně stane – vyjadřuje tedy naše očekávání.
* I should be at home at the usual time. - Měl bych být doma jako obvykle.

Could
a) Vyjadřuje minulý čas od slovesa can (mohl jsem) – má tedy minulý význam.
* When I was 16, I could run really fast. - Když mi bylo 16, dokázal jsem běhat velmi rychle.
b) Vyjadřuje podmiňovací způsob od slovesa can (mohl bych) – má tedy přítomný či budoucí význam.
* When you go to Prague, you could visit him. - Až pojedeš do Prahy, mohl bys ho navštívit.
c) Používá se ve spojení se slovesy smyslového vnímání (see, hear, smell, taste, feel, remember, understand).
* She spoke in a low voice. I couldn't understand. - Mluvila potichu. Nerozuměl jsem jí.

Would
Odpovídá našemu podmiňovacímu způsobu přítomnému (bych, bys,...). Používá se při zdvořilé konverzaci.
* Would you help me, please? - Pomohl byste mi, prosím?
* I'd like to try on this jacket. – Rád bych vyzkoušel to sako.


1.28 Opisné tvary sloves „can, may, must“

Základní tvary can / may / must se používají pouze v čase přítomném. Jinak je nutno použít opisných tvarů.
Opisem
can je be able to, opisem may je be allowed to, opisem must je have to. Opisné tvary se časují tak, že se pracuje
pouze se slovesem be (u tvarů be able to, be allowed to), respektive have (u tvaru have to).
* I was not able to come in time.
* Will you be allowed to visit me ?
* Did you have to study hard ? Yes, I had to study hard.

Srovnejte
* Are you able to speak any foreign language ? - Umíš mluvit cizím jazykem?
* Were you able to speak any foreign language ? - Uměl jsi mluvit cizím jazykem?
* Will you be able to speak any foreign language ? - Budeš umět mluvit cizím jazykem?

Nutné použití opisů
a) na místě jiného než přítomného času * I will never be able to cook.
b) na místě infinitivu * I stayed at home to be able to watch the game.
c) na místě gerundia (-ing) * I like being able to help anybody.

1.29 Předpřítomný čas prostý

Předpřítomný čas prostý tvoří sloveso have/has a sloveso významové v trpném příčestí, tj. s koncovkou -ed u sloves
pravidelných či ve „třetím“ tvaru u sloves nepravidelných.

I have played we have done
you have played you have done
he has played they have done
she has played
it has played

Otázka se tvoří inverzí podmětu a pomocného have/has, zápor připojením záporky not za pomocné have/has.
* Have you ever been to America?
* No, I have not (haven't) been there.

Smysl předpřítomnosti
Slovesná předpřítomnost se od minulosti liší ve dvou rovinách:
a) minulost je ukončená, předpřítomnost neukončená – předpokládáme její pokračování či vnímáme její důsledky
* I have lost my keys. (děj má pokračování – ztracené klíče ještě nemám)
* I lost my keys. (děj je skončen – ztracené klíče již mám)
b) minulost je (časově) určitá, předpřítomnost neurčitá – nevíme, kdy děj začal, ale pouze to, že nastal či probíhá
* When did you see the new film ? I saw the film last weekend. (víme, kdy děj nastal)
* Have you seen the new film ? Yes, I have seen it. (víme jen to, že děj nastal)

Použití
Uvedený smysl předpřítomnosti naplňují některé časové údaje, které jsou pro použití tohoto času typické.
a) Neobsahuje-li předpřítomná věta žádný výraz času, lze ji chápat tak, že vyjadřuje české už.
* I have brought it. – Už jsem to přinesl.
b) Věc se stala před krátkou dobou: just - právě
* I have just called her. – Zrovna jsem s ní telefonoval.
c) Něco (ne)nastalo dříve, než jsme očekávali – v otázce: yet? – už?
– v záporné odpovědi: not yet – ještě ne
– v kladné odpovědi: already – už
* Have you mailed the letter yet? – Už jsi poslal ten dopis ?
* Yes, I've already mailed the letter. – Ano, už jsem ten dopis poslal.
* No, I haven't mailed the letter yet. – Ne, ještě jsem ten dopis neposlal.
d) Situace trvá jistou dobu (for – už, po dobu) či od jisté doby (since – od doby)
* I haven't seen him since 2005. – Neviděl jsem ho od roku 2005.
* I haven't seen him for two years. – Neviděl jsem ho již dva roky.
e) Situace se opakuje jistou dobu: so far – (opakovaně) po dobu
* I have met him twice so far today. – Dnes jsem ho již dvakrát potkal.
f) Situace již nastala (ever – již někdy) či dosud nenastala (never – dosud nikdy):
* Have you ever driven a car? No, I have never tried it. – Už jsi (vůbec) někdy řídil auto? Nikdy jsem to
nezkusil.
g) Situace nastala nedávno: lately/ recently - nedávno
* I have felt unwell lately. – Poslední dobou se necítím dobře.
h) Situace se po několikáté opakuje: this is the first/second time...
* It's the first time he's driven a car. – Je to poprvé, co řídím vůz.
i) Po superlativech:
* This is the most boring movie I've ever seen. – To je ten nejnudnější film, co jsem kdy viděl.

Srovnejte
Také pro minulý čas jsou typické některé údaje času – when?, what time?, yesterday, last (week), (two days) ago

Pozor: hovoříme-li o délce trvání děje, nelze – oproti češtině – použít přítomný čas !
* How long have you known her? - Jak dlouho ji znáš?
nikoli: How long do you know her?

1.30 Předpřítomný čas průběhový

Předpřítomný čas průběhový je tvořen předpřítomným časem to be a významovým slovesem s koncovkou -ing.

I have been working we have been working
you have been working you have been working
he has been working they have been working
she has been working
it has been working

Otázka se tvoří inverzí podmětu a tvaru slovesa to have, zápor připojením částice not za tvar slovesa to have.
* How long have you been studying today? – Jak dlouho ses dnes učil ?
* She hasn't been working there too long. – Moc dlouho dnes nepracovala.

Použití
a) Popisuje děj, který začal (někdy) v minulosti a nedávno skončil nebo právě končí – reagujeme na jeho důsledky.
* Oh, you are out of breath! What have you been doing? – Ty nemůžeš popadnout dech! Co jsi dělal?
b) U času průběhového nás zajímá samotný děj (a nikoli, zda již skončil); u času prostého nás zajímá výsledek děje.
* Her hands are covered in paint. She's been painting the ceiling. – Má ruce od barvy. Natírala strop.
* The ceiling was white, now it's blue. She's painted the ceiling. – Strop byl bílý, nyní je modrý. Natřela ho.
c) U času průběhového nás zajímá, jak dlouho děj trval, u prostého nás zajímá, kolik věcí / kolikrát se něco událo.
* He's been writing all day. – Celý den psal.
* He's written ten letters today. – Napsal deset dopisů.
d) Čas průběhový popisuje děje (spíše) krátkodobější, čas prostý děje (spíše) dlouhodobější.
* I've been living here since July. – Bydlím zde od července.
* I've lived here all my life. – Bydlím zde celý život.


1.31 Vazba předmětu s infinitivem

Tohoto gramatického jevu se využívá tehdy, pokud větě vyjadřuje vztah dvou objektů – zpravidla dvou osob. Je
tvořen spojením předmětu a infinitivu slovesa. Překládá se obyčejně vedlejší větou.
* I want him to help me. – Chci, aby mi pomohl.

Použití
Vazba je možná po mnoha slovesech z několika významových okruhů.
a) Po slovesech vyjadřujících přání, žádost, rozkaz (want, wish, would like, ask, tell, order, allow, let, persuade,
make). Po slovesech to make a to let následuje infinitiv bez to.
* I want him to be here. – Chci, aby tady byl.
* I didn't let him to go. – Nedovolil jsem mu odejít (aby odešel).
* She made me to cry. – Rozplakala mě.
b) Po slovesech vyjadřujících domněnku. Infinitiv to be, který po slovese to think bývá vypouštěn.
* I know him to be fool. – Vím, že je hlupák.
* I think this (to be) important. – Myslím, že je to důležité.
c) Po slovesech smyslového vnímání (see, hear, watch, listen to, feel, notice). Následuje infinitiv bez to nebo jen
gerundium (-ing).
* I saw him to leave. = I saw him leaving. – Viděl jsem ho odejít (jak odcházel).
* I heard him to say it. – Slyšel jsem ho, že to řekl (jak to říkal).
d) Vazba zachovává předložková spojení (wait for, arrange for).
* I waited for him to come. – Čekal jsem, až přijde.
* I arranged for a car to meet you. – Zařídil jsem pro tebe auto.
e) Po slovesech advise, encourage, allow, permit je možná dvojí vazba. Buď lze použít gerundium (pokud věta
neobsahuje druhou osobu) nebo vazbu předmětu pádu s infinitivem (pokud jsou ve větě osoby dvě).
* I wouldn't advise you to stay at the hotel. – Nedoporučoval bych vám zůstávat v hotelu.
* I wouldn't advise staying at the hotel. – Nedoporučoval bych zůstávat v hotelu.
1.32 Trpný rod

Tvorba
Rozlišujeme mezi aktivní (činnou) a pasivní (trpnou) konstrukcí věty. Pasivní stavba má přednost, pokud není
známo či důležité, kdo nebo co způsobilo děj. Případný činitel děje pak musí být uveden spojkou by.
* Somebody built this house in 1920. – Ten dům někdo postavil v roce 1920. (aktivní)
This house was built in 1920 (by my grandfather). Ten dům byl postaven v roce1920 (mým dědou). (pasivní)

Trpný tvar vzniká spojením to be + trpné příčestí („třetí“ tvar sloves nepravidelných či koncovka –ed sloves
pravidelných). Sloveso to be se časuje.
* This room is cleaned every day. – Ta místnost se denně uklízí.
* This room is being cleaned right now. – Ta místnost se právě uklízí.
* This room was cleaned yesterday. – Ta místnost se uklízela včera.
* This room was being cleaned when I arrived. – Když jsem přišel, místnost se uklízela.
* This room will be cleaned tomorrow. – Ta místnost se bude zítra uklízet.
* The room has been cleaned. – Ta místnost se (již) uklízela.

Rozdíl mezi činnost a trpnou situací si lze představit tak, že se „šipka děje“ obrací.
* I saw them. (já → oni)
* I was seen. (já ← oni).

Základní trpný tvar (be done/be cleaned) je nutný po způsobových a pomocných slovesech (will, can, must...), a
dále na místě infinitivu:
* This problem can be solved. – Ten problém lze vyřešit.
* This problem has to be solved. – Ten problém se musí vyřešit.

Trpný tvar pro dva předměty
Některá slovesa mohou mít dv