Tvarosloví

TVAROSLOVÍ - MORFOLOGIE
- nauka o tvarech slov
- zabývá se tříděním slov na slovní druhy, jejich tvary a mluvnickými významy
- slovo - tvaroslovný základ - společný pro všechny tvary slova
- koncovku - tvaroslovnou příponu - koncovka může být i nulová - hrad, měst, nejez, piš
slovní druhy
skloňování
slova ohebná
podstatná jména
přídavná jména
zájmena
číslovky
časování
slovesa
slova neohebná
příslovce
předložky
spojky
částice
citoslovce
ohýbání - flexe
- skloňování - připojování pádových koncovek ke kmeni- vyjadřuje se pád, číslo, jmenný rod
- časování - připojování osobních koncovek ke kmeni- osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid
principy třídění slov - 3 kritéria
- sémantické - věcně obsahové
- slova plnovýznamová - význam věcný i gramatický – pods. jména, příd.á jména, slovesa, příslovce, citoslovce
- slova neplnovýznamová - význam gramatický - předložky, spojky, částice, některá slovesa
- morfologické - tvaroslovné
- ohebnost – skloňování - jmenné ( substantivní), zájmenné, složené ( adjektivní)
- časování
- neohebnost
- syntaktické - skladebné
- syntaktické funkce slov ve větě
- větným členem jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce
- větným členem nejsou předložky, spojky, částice, citoslovce
přechody mezi slovními druhy
- zpodstatnělá přídavná jména - hostinský, pokojská, telecí
- zpodstatnělá adjektivní zájmena - naši (=rodiče) se zlobili
- přechody od slov ohebných k neohebným
- tvary podstatných jmen, k příslovcím - večer, málem; k předložkám - kolem, během; k částicím – naštěstí; k citoslovcím – hrome; k spojkám - dokonce
- tvary přídavných jmen - k příslovcím - bezmála, snadno;k částicím - možná
- tvary zájmen - k částicím - ono, to prší
- tvary sloves - k příslovcím - vsedě, chtě nechtě; k předložkám – vyjma; k spojkám – buď; k částicím – nechť; k citoslovcím - hle, vida
mluvnické kategorie jmen
A) pád - vyjadřuje vztahy jména ve větě
prosté (bezpředložkové)
předložkové
Pády
Otázky
nominativ
kdo? co? - bezpředložkový
genitiv
koho? čeho? čí?

dativ
komu? čemu?
akuzativ
koho? co?
vokativ
oslovení
lokál
(o) kom? (o) čem? - vždy předložkový
instrumentál
kým? čím?
B) jmenné číslo - vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti
- singulár - jednotné číslo - k označení jedné osoby, věci
- plurál - množné číslo - k označení více osob nebo věcí
- duál - dvojné číslo, už neexistuje, pro označení osob a věcí v páru, dnes jen zbytky - rukama, očima, ušima
- zvláštnosti
- mluvnické číslo není totožné s označením počtu
- jména pomnožná – kalhoty, kamna, narozeniny
- tvar množného čísla - označuje jednu osobu nebo věc
- jména hromadná – uhlí, stromoví, vojsko
- tvar jedn. čísla - označuje větší počet osob nebo předmětů, chápaných jako celek téhož druhu
- jména látková- materiální . písek, mák, voda
- tvar jednotného čísla - označuje věci, jejichž části jsou shodné s celkem
C) jmenný rod
- přirozený rod - mužský - holub, muž; ženský - holubice, žena; střední - holoubě
- gramatický rod- mužský ( maskulinum, životnost x neživotnost), ženský – femininum, střední - neutrum
- určuje se u podstatných jmen
- u některých podstatných jmen neživotných lze používat koncovky neživotné i životné - slanečci/slanečky, ledoborce/ci
- kolísání v rodě
škodlivý/á rez - podle vzoru hrad nebo kost
přechod v rodě - dítě (neutrum X děti (femininum)
dvourodnost - kedluben/kedlubna, řádek/řádky, prostor/prostora
rod podle přirozeného rodu - nešika, choť (žena i muž)
mluvnický X přirozený rod
přirozený rod
mluvnický rod
děvče
ženský
střední
žabec
ženský
mužský
životné formy akuzativní - citový rod
najít hřiba, sníst buřta
vyjadřování nebo nevyjadřování rozdílů v pohlaví
jména zvířat
nevyjadřují rozdíly (jen opisem - samec/samice)
sýkora, tetřev, koroptev, hrad, bažant
domácí zvířata
rodově rozlišeno
kohout - slepice, kráva - býk
vespolné - označují celý druh, ale i ženské pohlaví
kočka, kachna
podstatná jména - substantiva
jména osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů
skloňují se
ve větě mají nejčastěji funkci podmětu nebo předmětu
druhy
konkrétní - nositelé vlastností a dějů - hoch, pes
abstraktní - vlastnosti, děje, duševní stavy - trpělivost, láska
obecná
druhová - člověk, zvíře, rostlina
látková - maso, mouka
vlastní
jména osobní - Jana, Novák
národní - Čech
zeměpisná - Brno
jiná - Národní divadlo
píší se s velkým písmenem
skloňování
vzory
mužské
životné
pán
muž
předseda
soudce
neživotné
hrad
stroj
ženské
žena
růže
píseň
kost
střední
město
moře
kuře
stavení
kritéria třídění
určení rodu, životnosti
zakončení - souhláska nebo samohláska
souhláska na konci kmene
tvrdá nebo obojetná
měkká
tvar 2. pádu
přídavná jména - adjektiva
pojmenování vlastnosti
jakostní
kvalifikační
sladký, cizí, starý
lze je stupňovat: zdravý - zdravější - nejzdravější
vztahová
relační
dospělý, studentský, čokoládový, otcův, matčin
ptáme se: jaký? který? čí?
určujeme
rod
číslo
pád
vzor
skloňují se
ve větě jsou nejčastěji shodným přívlastkem, někdy doplňkem, jmennou částí přísudku
druhy
složená
tvrdá - mladý
měkká - jarní
jmenná - mlád
přivlastňovací - otcův, matčin
krátké (jmenné) tvary
zbytky u některých přídavných jmen tvrdého vzoru - 1. pád obou čísel - Jsi už zdráv?
rád, ráda, rádo - jen tvary jmenné
přechod k příslovcím - smutno, veselo, možno, nutno
součást pasivního tvaru slovesného - je objednán/a/o
ustrnulé tvary ve spojeních: z čista jasna, za mlada, na živu, do nedávna
dlouhé (složené) tvary
z dobraja - dobrá
vzory
tvrdý - mladý
měkký - jarní
přivlastňovací - otcův, matčin
nesklonná adjektiva
lila (odstín), glazé (rukavičky), prima (člověk) - hovorové
u přivlastňovacích adjektiv
skloňování - část podle jmenného, část podle složeného
stupňování
pravidelné
1. stupeň - pozitiv - nový, starý
2. stupeň - komparativ - novější, starší
3. stupeň - superlativ - nejnovější, nejstarší
nepravidelné
dobrý - lepší - nejlepší
špatný - horší - nejhorší
malý - menší - nejmenší
velký - větší - největší
opisné
pomocí příslovcí
více žádoucí, nejvíce žádoucí
u přejatých adjektiv
efektivní - efektivnější - nejefektivnější
efektivní - více efektivní - nejvíce efektivní
u složených adjektiv
pravděpodobný - pravděpodobnější - nejpravděpodobnější
pravděpodobný - více pravděpodobný - nejvíce pravděpodobný
srovnání s předmětem základním
spojka než - rychlejší než zvuk
archaické - 2. pád - rychlejší zvuku, milejší tebe
nespisovné - jak - rychlejší jak ty
zájmena - pronomina
zastupují osoby, zvířata, věci, vlastnosti
naznačují, odkazují
skloňují se
vyjadřují svými tvary pády, dvojí číslo, některé trojí rod
ve větě mají funkci jako substantiva nebo adjektiva
druhy
osobní
personalita
bezrodá
já, ty, my, vy, + zvratné se
rodová
on, ona, ono, oni, ony, ona
skloňování - já
2. a 4. pád - mě
3. a 6. pád - mně
dubletní tvary - krátké a dlouhé
mně - mi
jeho - ho
na začátku věty, po pauze a při důrazu - delší tvary
Jemu to nedám. Dali to mně, ne tobě.
tvary na ň - knižní - 4. pád po předložkách - proň, naň, zaň, oň
varianty j-/ň-: po předložce - bez něho, s ním, k němu
zvratné (reflexivní) zájmeno osobní
vztahuje se k osobě, věci
vyjadřuje totožnost s původcem děje
podoby se, si se používají k tvoření sloves zvratných - smát se, stěžovat si
nemá tvar 1. pádu, nevyjadřuje číslo ani jmenný rod
přivlastňovací
posesiva