Narodni obrozeni

Národní obrození
Název pro nový rychlý vzestup národní vzdělanosti a české literatury, která se již zdála být odsouzená k zániku.
Nový vzestup ČJ začíná v roce 1775 (2. pol. 18. století). Dochází k obratu. NO trvá do roku 1848.
Příčiny:
Rozpad feudalismu.Vliv osvícenství. Josef II. a jeho reformy (zrušení nevolnictví). Lidé z venkova se mohli stěhovat do měst a přinášeli tam ČJ.Zájem o vzdělání, jsou zakládány společnosti např. Královská česká společnost nauk. Josef II. vzdělání podporoval. Školství přešlo z rukou církve po dozor státu, ale ten také usiloval o centralizaci. Dochází ke germanizaci. ČJ je vytlačena ze škol -> to vyvolalo odpor českého národa, vliv národních buditelů.
NO má dvě fáze
1. Fáze
Ráz má obranný, ČJ se brání před zánikem, snaha o zachování jazyka. Tato fáze se může nazývat jazykově – literární.
2. Fáze
Je to snaha o to, aby se ČJ vyrovnala ostatním jazykům. Můžeme ji nazývat politickou.
V počátku NO si obrozenci stanovili dva úkoly:
vysvětlit národu české dějiny a najít v nich pravdu – Gelasius Dobner => věnoval 30 let života tomu, aby dokázal, že kronika Václava Hájka z Libočan je nepravdivá
povznést ČJ, vypracovat mluvnice, slovníky
František Martin Pelcl
vystupoval proti germanizaci, vyžadoval českou výuku na universitě.
Vydal :
Albínovu obranu JČ.
Novou kroniku českou
kde dějiny vylíčil pravdivě, až do smrti Karla IV.
Další vývoj NO dělíme na 3 generace
Dobrovského
Jungmana
Palackého a Šafaříka
1. Fáze No ( od konce 18. století do 1. desetiletí 19. století)
Generace Dobrovského, ráz obranný
Josef Dobrovský ( 1753-1829)
Jeho otec se jmenoval Doubrovský a toto jméno získal špatným zápisem do matriky. V rodině se mluvilo N, ČJ se naučil až na universitě.
Byl knězem a působil jako vychovatel šlechtických dětí.
Zevrubná mluvnice JČ
vytvořil systém jazyka, formuloval jeho zákonitosti, používal jazyk humanistický i současný. Zavedl pravopis analogický (srovnávací) – srovnávání se vzorem, slovesné třídy, podstatná jména přiřadil ke vzorům. Zavedl to aby se po C psalo měkké „i“. Stanovil zásady správné české prozódie (nauka o rytmičnosti řeči). Dále přízvučný verš (=> střídání přízvučných a nepřízvučných slabik)
Dějiny českého jazyka a literatury
zde rozdělil dějiny naší literatury. Nejvíce vyzdvihoval dobu veleslavínskou.
Základy jazyka staroslověnského
tímto dílem se stal zakladatelem slavistiky, zabývá se slovanskými národy, vydal sborníky Slavín, Slovanka – zde byli články a dopisy týkajících se slovanských národů, chtěl posílit naše národní sebevědomí. Psal N a latinsky, protože se domníval že Čj nezíská zpět ztracené pozice. Význam -> položil základy moderní české gramatiky
2. Fáze No
buditelé si nekladou jen cíle jazykové, ale usilují o rozvoj všech kulturních oblastí.
Hlavní úkoly:
posilování národního sebevědomí ( Palacký)
vypracování básnického a vědeckého jazyka – naše díla byla na větší úrovni
( Jungman)
formulování slovanské myšlenky (Kolár)
Josef Jungman ( 1773-1847)
Pocházel z chudé rodiny, studoval za těžkých podmínek, vystudovat práva, byl profesorem na gymnáziu v Litoměřicích, zdarma vyučoval Čj, působil na Gymnáziu v Praze a stal se jeho ředitelem.
Založil 1. český vědecký časopis => Krok.
Svůj program formulovat ve spise Dvojí rozmlouvání o jazyku českém => základ národa vidí v lidu, odsuzuje germanizaci a odrodilce.
Slovník