Naklady, vynosy, vysledek hospodareni[1]

Náklady, výnosy, výsledek hospodaření
Náklady
náklad = spotřeba výrobních činitelů vyjádřená v penězích
- řízení vývoje nákladů, pro plánování se musí členit
Členění nákladů
podle tvorby výsledku hospodaření
provozní – spotřeba materiálu, ostatní služby (50 – 55)
finanční – úroky (56)
mimořádné - škody (58)
podle účelu, na který jsou vynaloženy
výrobní
správní
odbytové
podle kalkulačního členění (jak se kalkulují na kalkulačních jednicích)
přímé
nepřímé
podle ekonomického členění
explicitní – náklady placené někomu, kdo není vlastníkem firmy
-- evidují se v účetnictví
implicitní – náklady na zdroje, které firma sama vlastní, neplatí si za ně
-- při propočtech efektivnosti je nutné s nimi počítat, neevidují se
členění na účetní a daňové
účetní – jsou věrným obrazem skutečnosti
daňové – na základě daně z příjmu
daňově uznatelné
daňově neuznatelné
podle vztahu k objemu výkonu
fixní (pevné) - nemění se s objemem výkonu v rámci dané kapacity výrobních činitelů (nájemné, odpisy)
-- mění se pouze skokem v určitém časovém intervalu (nájemné se mění za rok, odpisy – mění se sazby, koeficienty)
variabilní (proměnné) – mění se při změně oběhu výrobku
-- mohou se měnit:
lineárně – mění se stejně jako objem produkce
progresivně – rostou rychleji než objem produkce
degresivně – rostou pomaleji než objem produkce
Nákladové funkce
vyjadřují vztah mezi náklady a objemem produkce
náklady, které se vyvíjejí vzhledem k objemu výroby lineárně, nazýváme proporcionální a v grafu se znázorňují přímkou
náklady, které se vyvíjejí vzhledem k produkci progresivně (rostou rychleji než objem produkce) nazýváme nadproporcionální a v grafu se znázorňují křivkou rostoucí zleva doprava
náklady, které se vyvíjejí vzhledem k produkci degresivně, nazýváme podproporcionální a v grafu je znázorňuje křivka rostoucí pomaleji zleva doprava
Druhy nákladových funkcí:
dlouhodobé
charakterizují vývoj nákladů v delším období, kdy dochází ke změně všech výrobních činitelů, a proto v dlouhodobé funkci nejsou fixní náklady a pracuje se pouze s průměrnými nebo celkovými náklady
průměrné N - vynaložené na jednotku výkonu - např. na 1 výrobek
celkové N - představují součet variabilních a fixních nákladů vynaložených na celý objem výroby
dlouhodobé funkce se skládají z řady krátkodobých funkční a používají se tam, kde se zvětšuje rozsah výroby, tzn. že se nakupuje ve velkém
typický průběh této funkce má tvar křivky „U“
od určitého bodu klesá a pak začíná růst
dlouhodobé funkce se využívají u rozhodování o velikosti podniku a použití vhodných výrobních zařízení a technologií
krátkodobé
charakterizují průběh nákladů v krátkém období, kdy se mění pouze některé výrobní činitelé
využívá se to při běžném operativním řízení, při optimalizaci oběhu výroby, při hodnocení úsporných zařízení a při analýze bodu zvratu
Analýza bodu zvratu
modeluje vztah nákladů k objemu produkce a zisku
bod zvratu = bod zisku
určuje objem produkce, při které dosažené výnosy uhrazují vynaložené náklady a za této situace nevzniká ani zisk, ani ztráta
výsledek hospodaření se rovná nule
objem výroby, při které při kterém se náklady rovnají výnosům lze zjistit jako průsečík přímky nákladů s přímkou výnosů, tj. jako společný bod rovnice nákladů a výnosů
bod zvratu se využívá při rozhodování:
o minimálním množství výroby a její rentability
o minimálním množství výrobní kapacity, aby výroba nebyla ztrátová
o výši maximálních