Léno

LÉNO
"Kultura středověké Evropy", "Lesk a bída středověku", "Evropa před zrcadlem", "Tři řády"
FEUDÁLNÍ ZŘÍZENÍ
je především souhrn osobních svazků spojujících mezi sebou v jisté hierarchii členy vládnoucích tříd společnosti.
-> pyramidální systém držení půdy - je to o tom, kolikátý v pyramidě daný vazal je
panovník --> vyšší a nižší šlechta --> nejníže zemani a rytíři
vychází z germánských tradic udělování půdy za odměnu
přesněji řečeno je to vazalská smlouva (lenní slib a léno). - beneficium, které pán uděluje svému vazalovi výměnou za jisté služby (viz. níže) a za přísahu věrnosti
rada, která spočívá v povinnosti účastnit se shromáždění, které pán svolává
vykonávat jeho jménem spravedlnost - soudce na svém území
pomoc - vojenská a případně finanční
správa daného území (cesty, mosty...)
přerozděluje půdu dále
odvádí lennímu pánovi paušální daň (pachtovné - poplatek za dědičný pronájem), ale daň pro své poddané si určuje sám
-> vazal musí přispívat na správu, justici a vojsko svého pána,
náhradou za to je pán svému vazalovi povinen poskytnout
ochranu (právní i fyzickou)
může vybírat speciální daně při křížových výpravách, provdání dcery, pasování syna na rytíře, jako výkupné za panovníka
Na neposlušného vazala může pán uvalit sankce (zábor léna např.)
Vazal může naopak vyslovit pánovi nedůvěru, to jest zrušit svůj slib pánovi, který neplní své závazky
Udělení léna se děje při investituře - symbolický akt předání předmětu (korouhve, žezlo, berla, prsten, rukavice, vícha (otep?) slámy)
do 13. století se tato smlouva písemně stvrzovala jen výjimečně
-> feudální zřízení je světem gesta, nikoliv psaného slova
běžná je pluralita závazků jednoho vazala
skoro každý vazal je manem několika pánů - zachovává věrnost tomu, kdo dává nejvíc
někteří páni vyžadovali složení přednostního lenního slibu - nadřazeného všem ostatním, slibu tělem i duší
Nejvíce se rozšířil v Německu, Francii
V Itálii se moc neuchytil (trvalost antických tradic a předčasná účast pánů na životě měst)
ještě horší ve Španělsku (podmínky reconquisty udělily králům moc omezující feudály)
v Anglii, na Sicílii a ve Svaté zemi bylo zřízení importované, mírně odlišné
Slovanské a Skandinávské země opět specifikum
LÉNO (feudum)
lénem bývá nejčastěji půda, to svědčí o tom, že feudalismus je především systémem držby a obdělávání půdy
v počátku má pán právo vlastnické bez práva k užívání a vazal právo požívací, od 11. století pávo vazalovo značně přesahuje právo poživatele - blíží se právu vlastnickému (proprietas), kdežto právo pánovo se označuje jako dominium
Vývoj feudalismu:
Feudální systém (9. století)
Feudální systém doživotní (konec 12. století - 1189)
Feudální systém dědičný (Francie 10./11. stol, Německo 1037 Konrád II., Anglie 12. stol)
pro mužské potomky (1318)
i po ženské linii (zavedl Jan Lucemburský)
dědičný systém je velmi motivující
Islám nikdy nepoznal (od té chvíle začal ztrácet s Evropou krok)
Celé období feudalismu se podle charakteristického způsobu existence jednotlivých státních útvarů dále dělí na úseky:
období raně feudálních států (tzv. patrimoniální stát) – 6. – 10. stol.
období feudální rozdrobenosti – 11. –13. stol.
stavovské monarchie – 13. – 16. stol.
absolutistické monarchie 17. – 19. stol.
Kulturně-civilisační okruhy v Evropě
Západní - římsko-katolický (germáni, anglosasové, slované, pobaltské národy) ŘÍM
Východní - byzancko-pravoslavný (východní a jižní slované, řekové, ...) KONSTANTINOPOL
Orientální - muslimsko-arabský (jistá část balkánu, španělsko ... ) CORDOBA
feudální systém se nedostává mimo okruh I. (západní), s výjimkou Palestiny (a to jen chvilkově - po dobytí křižáky)
RANĚ FEUDÁLNÍ STÁT
Raně feudální společnosti jsou typické tím, že skupiny drobných i velkých majitelů půdy tvoří jednotnou kategorii obyvatelstva
Politický opěrný bod tvoří královská moc
Panovník je považován za majitele vší země = patrimoniální stát (patrimonium = dědictví), tj. stát byl chápán jako výlučné vlastnictví panovníka, které se dědilo v jeho rodu
Společenská elita kolem panovníka nenesla zpočátku žádné zvláštní postavení, šlechtické tituly se vyvíjejí postupem doby, a to vesměs z názvů jednotlivých státních úřadů (např. hraběcí, vévodský,..). Vývoj šlechty naznačuje nástup nové feudální epochy.
OBDOBÍ FEUDÁLNÍ ROZDROBENOSTI
Vývoji samostatné šlechty napomáhá lenní systém, kdy král poskytuje část své půdy svému vazalovi. Původně osobní propůjčení dostává postupně charakter nabytí půdy pro celý rod – králi se půda vrací jen v případě vymření rodu, porušení slibu
Léno, původně vytvořené k posílení královské moci, tuto moc ve svém důsledku oslabilo
Jak se státní území dělilo na víceméně ekonomicky samostatné oblasti, došlo i k tříštění politickému - královská moc na jednotlivých územích často trvá jen nominálně
Vývoj nebyl ve všech zemích stejný, např. Anglie stadiem politické rozdrobenosti neprošla.
Po dobu feudalismu je půda zdrojem majetku a obživy. V momentě, kdy jím být přestává, začíná novověk
Na začátku vytváření lenních vztahů je vojenská družina knížete (družiníci), kteří získávali léno
Vznik poddanského vztahu byl zčásti násilný, zčásti dobrovolný. Pán se zavázal obyvatele chránit, ti mu za ochranu poskytovali peníze nebo služby.
UČENÍ TROJÍHO LIDU
středověká společnosti jako societas Christiana zahrnovala veškeré křesťanstvo, avšak byla zbrázděna hlubokými vnitřními předěly
existují zde tři vrstvy, které jsou (na rozdíl od např. kast) prostupné. Narození do jedné vás sice předurčí k jistému způsobu života, ale existovaly prostředky, jak se vyškrábat až nahoru (službou u dvora, úspěch ve válce...), ostatně to známe z pohádek
Rytíři a válečníci, šlechta (bellatores) - "ti, co válčí" 5% obyvatelstva
Církevní stav (oratores) - "ti, co se modlí" 15% obyvatelstva
Pracující lid (labores) - "ti, co pracují" 80% obyvatelstva
10% neproduktivního obyvatelstva
při ideálních podmínkách byla na 1 kg zasetého obilí sklizeň 3 kg
harmonie společnosti - navzájem propojené, všestranně prospěšné údy (lid) by bez orgánů (elitní skupiny) nemohly přežít, akorát někdo měl to štěstí, že se narodil tak, že nemusí pracovat
pracující lid jsou potomci Chámovi, kterého otec proklel a učinil z něj kmána, proto i oni musejí být kmány
-> vysvětlení sociálních rozdílů a jejich ospravedlnění, fungující až do 14. století
na jednoho nepracujícího připadá asi 5 - 6 pracujících (mniši taky pracovali)
panovník dlouho neměl hlavní centrum a se svou družinou objížděl celé své území, kontroloval ho a pokaždé vyžíral někoho jiného, díky správě pomocí vazalů se mohl usadit
podstatný rys této společnosti je, že každý někam patřil. V průběhu života se jeho umístění mohlo změnit (směrem nahoru i dolu), ale všichni měli své místo a své pozici museli přizpůsobit styl života
kdo nikam nepatřil, byl podezřelý a žil na okraji společnosti. (tuláci, kejklíři, herci, žebráci, nevěstky) - neměli stálý domov, byli těžko kontrolovatelní
harmonie trojího lidu končí příchodem éry měst, kdy vznikají další skupiny (měšťané, obchodníci..) a existují vlivné autonomní university
1215 - Magna Charta (Velká listina práv a svobod omezující panovník