Křesťanství- scholastika

KŘESŤANSTVÍ
- univerzální přístupné všem
Ježíš se narodil za Heroda Velikého 4-5př.n.l.
byl ukřižován za Pompia Piláta 30-33
o jeho existenci vypovídají 4 evangelia
o jeho existenci se zmínil Tacitus 117n.l. a Josef Flavius 93-94n.l.
Historičnost založení církve
Ježíš sám vyvolil 12 učedníků a ustanovil Petra za 1.pastýře a sám zřídil první úřady. Bůh se stal člověkem Ježíši Kristu, aby lidstvo opět spojil se sebou a byl mu blízko. V církvi jako v stále žijícím Kristu vstupuje Bůh pro všechny časy a skrze všechny národy znovu k lidstvu, aby je vedl ke spáse.
Kristus neprojevil svoji vůli v podobě abstraktních norem a pokynů, ale sdělil apoštolům jako živoucí příkaz(nezanechal nic psaného).
Prvotní křesťanská obce (první v Jeruzalémě)
Obec se zprvu cítila ještě jako dovršení židovství. Účastnila se židovské bohoslužby, žila v tradičních normách židovské zbožnosti a přijímala základní princip židovské organizace. Obec však s apoštoly tvořila vlastní společenství. Konala vlastní bohoslužbu jako děkovnou vzpomínku(eucharistia). Kultické zpřítomňování Kristovi oběti(věřící v soukromých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem a slavili tak posvátnou večeři Páně).
Rok 50 apoštolský koncil v Jeruzalémě rozhodl, že křesťané mají být zásadně svobodní od židovských zákonů(odtrhli se od judaismu).
1.vlna pronásledování 32-33
- vedla k vypuzení helénistických křesťanů z Jeruzaléma
- byla namířena proti Židům z diaspory(obráceni na křesťanství)
2.vlna 37-44
- Herodes rozpoutal Agrippa
3.vlna 62-63
- ukamenovali jeruzalémského biskupa Jakuba
V roce 100 synagoga křesťany veřejně proklela
Obec v Antiochii
působil tam Pavel
Římská obec(jediná, která zůstala)
roku 57-58 obec byla již v určitém rozkvětu
Petr zemřel mučednickou smrtí za Neronova pronásledování roku 64
Západořímská říše
roku 100 několik tisíc křesťanů
roku 400 - 6miliónů křesťanů
Východořímská říše
roku 300 – 6miliónů
roku 400 – 12 miliónů
Roku 300 celkově římské impérium obsahovalo 50 miliónů obyvatel.
Pronásledování křesťanů v římské říši
Římská říše byla právní stát. Křesťané uznávali stát jako pořádkovou moc, s úzkostlivou přesností dodržovali zákony a modlili se za císaře. Nikoli k císaři. Proti Kyrios Kaisar stavěli Kyrios Christos. Fakticky byla pronásledování sporadická(lůza).
Jelikož křesťané žili v ústraní vyvolávalo to pomluvy(pojídači lidského masa, krve zmylné neřesti – oslovovali se bratři a sestry).
fáze pronásledovaní
Římský stát pronásledování trpěl nebo ignoroval. Křesťanství bylo často považováno za židovskou sektu. Neron svalil vinu na křesťany, že zapálili Řím v červenci r.64. mezi oběťmi byl Pavel a Petr. Pronásledování bylo omezeno pouze na hlavní města a tato akce neměla právní řád.
fáze pronásledování
Křesťanství začalo být považováno za zvláštní náboženství, ale stát jej pronásledoval jako deligio ellicita, nepřátelské ke státu a lidem. Kdo popře, že je křesťanem a své tvrzení prokáže tím, že se obrátí v modlitbě k naším bohům a dostane na základě této lítosti milost i když je pro svou minulost podezřelý. Při soudních procesích se nesmí dbát na anonymní udání.
fáze pronásledování
Císař Decius usiloval o vnitřní obnovu římského státu, vydal poprvé všeobecné zákony, které měly za cíl vyhubení křesťanství a návrat všech občanů ke státnímu náboženství.
Dioklecián – proti křesťanská osoba
Toleroval křesťanství v nejbližším okolí(manželka křesťanka). Roku 303 vydal císařský edikt – nařizoval zbořit všechny kostely, vydat a spálit posvátné knihy a zakázal bohoslužební shromáždění, všichni křesťanští úředníci byli propuštěni z císařského dvora a zaměstnanci byli degradováni. Ve finále se začalo popravovat(kdo byl křesťan byl popraven).
Konstantinovský obrat
28.10.312 se Konstantin v tísni a nejistotě, jak dopadne bitva, obrátil k bohu křesťanům(měl vidění, ve kterém spatřil na obloze kříž s nápisem „V tomto zvítězíš“ a zvítězil. Tento způsob obrácení Konstantina se často považoval za politický manévr(sám přijal křest až na smrtelné posteli).
Roku 313 – milánský toleranční program = křesťanství bylo přiznáno v celé říši, plná rovnoprávnost s ostatními náboženstvími. Konstantin dal vojsku prapor s křížem a vojákům na štíty Kristův monogram.
Roku 320 založil chrám sv.Petra. Univerzální křesťanství mělo být základnou jednotné říše. Konstantin zasahoval do obsazování biskupských stolců. Na východě ho ctí jako světce jako rovného apoštolům a 13.apoštola. Do církve proudily celé davy a péče o ně vyžadovala nové organizační formy.
Roku 346 byly pohanské chrámy úplně uzavřeny a definitivní obrat nastal r.380 císařský edikt – ukládal všem poddaným, aby přijali křesťanství.
Roku 381 – přestup k pohanství se stal trestným.
Filioque
= i ze syna
Veliké spasení připravil lidem nebeský otec a cestu k němu umožnil Ježíš Kristus: tento „nebeský most“ napjatý ze země do božího království je udržován duchem svatým a to v církvi, kterou kvůli tomu J.Kristus vybudoval tím, že na svaté apoštoly seslal ducha svatého, jenž v církvi př