Jiří Wolker - těžká hodina čtenářák

Jiří Wolker – Těžká hodina
Jiří Wolker
(1900-1924) Byl to český básník, který se narodil v Prostějově. Byl to člen Devětsil. Vystudoval následně práva v Praze, navštěvoval literární přednášky a byl politicky činný v KSČ. Jeho díla se řadí do tzv. proletářského umění – nové pohledy na život člověka a jeho začlenění ve společnosti a jeho touhu revolučně změnit svět. Měl zájem o revoluci, spravedlnost a zajímal se o dělnickou třídu.
Celková charakteristika:
Rozvinul zde sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
Postavy:
Autor se zaměřil hlavně na dělnickou vrstvu a vyšší vrstvu společnosti. V díle se vyskytují postavy, které vždy řeší nějaký sociální problém. Dělníci – málo peněz.
Děj:
Celá sbírka je uvedena stejnojmennou básní, která je věnovaná příteli A. M. Píšovi. Básník zde popisuje, jak dětské srdce umírá, ale mužovo srdce se ještě nenarodilo. Autor vyjadřuje svůj přerod z naivní, dětské, všeobjímající lásky ke světu k vážnějšímu a realističtějšímu přístupu dospělého muže. Vše musí zaplatit tvrdou prací, aby si alespoň částečně splnil svůj sen z mládí. Vitalita se ztrácí a nastává čas zklamání. Většina básní v této sbírce je o lásce, ale často nedojde k jejímu naplnění – většinou ze sociálních důvodů. Jako v Baladě o nenarozeném dítěti. Milenci spolu počnou dítě, ale dostanou se tím do těžké situace – jsou příliš chudí na to, aby se mohli o dítě postarat a žena jde proto na potrat. Balada končí tragicky - lásky dvou lidí nenaplněna. Autor se na tragický konec podíval z pohledu nenarozeného dítěte, které je zde symbolem nenaplněné lásky ze sociálních důvodů. Wolkerovy básně jsou často o obětování se jedince ve prospěch celku. V básni Slepí muzikanti dva slepí žebráci hrají lidem, ač sami slepí, svou písní otevírají lidem oči ku krásám světa, aniž by z toho sami něco měli. Báseň Čepobití popisuje dvě největší prolévání krve války. To první je na bojišti, kde teče skutečná krev a vyhasínají skutečné životy. To druhé je v srdcích vojáků, kteří jsou nuceni rozloučit se s rodinou a se svými dívkami. Závěr = válka nezničí jen tělo, ale i duši a srdce. Hrdiny Wolkerových básní jsou často příslušníci smetánky a vůbec vyšších vrstev. V básni Kavárna Bellevue se zmiňuje o jejich přetvářce a nezájmu o utrpení chudých. V básni Kázání na hoře, autor káže, že když budou lidé za svého života dobří, po smrti se jim dobře povede. Zároveň ale také říká, že vrazi, vojáci a nevěstky nemusí být smutní, protože je lepší být živý a špatný než mrtvý a dobrý. V básni Oči autor poukazuje na to, že oči jsou oknem do duše, a tak jsou schopné vstřebat to nejkrásnějš