Denis Diderot - Jeptiška

Denis Diderot
Bibliografické údaje:
Denis Diderot byl francouzský osvícenecký spisovatel a filozof. Narodil se 5.10.1713 v Langres ve Francii a zemřel 31.7.1784 v Paříži ve Francii. Zabýval se mnoha vědními obory – filosofií, estetikou, teologií, matematikou, fyzikou.
Byl vedoucím skupiny francouzských pokrokových vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Posláním Encyklopedie bylo shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Vyšla v 28 svazcích v letech 1751 až 1772.
Dílo: Filosofické myšlenky, List o slepcích k ponaučení vidoucích (filosofické díla), Pojednání o kráse (estetické dílo), Jakub fatalista a jeho pán - jeho nejznámější román , zabývající se filozofickými otázkami svobodné vůle a zdramatizovaný Milanem Kunderou, Rameanův synovec, Salóny, D´Alembartův sen, Sebrané spisy, Dva rozhovory (próza).
Místo děje:
Děj se odehrává hlavně v klášteře. Ke klášteru patří kostel a zahrada pro jeptišky. Sestry a Matka představená bydlí v celách, ve kterých mají jen to nejnutnější. Žíněnku na spaní, židle, přikrývky, stolek, nádoby na vodu, klekátko a náboženské obrazy. Za trest zavírají sestry do kobek, je to tmavá místnost bez oken, kde je jen slamník na spaní. Zahrada je rozlehlá se studnou.
Ke konci díla, kdy jeptiška uteče z kláštera, žije sestra Zuzana tři týdny v domě, který není nijak blíže popsán a poté byla v prádelně, kde pracovala a podlehla zranění zad.
Doba děje:
Děj se odehrává v první polovině 17. století ve Francii blízko Paříže.
V této době rodiče rozhodovali o svých dětech. Lidé se přetvařovali a „navenek“ žili jako šťastná, slušná rodina. Ale přitom žili tak, jak se to nerespektovalo, např. nelidskost a pokrytectví, které se neblaze zahnízdily v tehdejší církvi. Byla to společenská „skupina“, pro kterou byl majetek a bohatství nedotknutelnou svátostí.
Obsah díla:
Kniha začíná vzpomínkami mladého sedmnáctiletého děvčete - Zuzany Simoniové na své dětství. Měla dvě sestry, které na ní žárlily. Byly totiž o moc ošklivější než ona, ale přesto je měli rodiče radši než Zuzanu. Kniha je psána ve formě dopisu, ve kterém se Zuzana svěřuje markýzi de Croismare se svými problémy.
Rodiče jí daly do kláštera, neboť za ní chodil chlapec, kterého přisuzovaly její starší sestře. O pár dní později Zuzana nastoupila do kláštera Marie Panny. Mezitím se její sestry šťastně provdaly. Zuzana měla vstoupit do řeholního stavu, ale nesouhlasila. Chtěla z kláštera odejít, ale pod tíhou a slovy představené zůstala. Rodiče se jí z nepochopitelného finančního důvodu zřekly. V klášteře se z ní stala tzv. novicka.
Matka představená na ní pořád naléhala, aby vstoupila do řeholnického stavu. Přede všemi protestovala proti obřadu, s nímž naoko souhlasila. Za tento čin jí odvezli z kláštera domů, kde ale trpěla stejně, ba i možná více. Dozvěděla se, že není dcerou pana Simonina - jejího dosavadního otce. A tak už pochopila, proč se k ní rodiče chovaly tak odtažitě. Zjistila, že její pravý otec je mrtvý.
Vešla opětovně do kláštera, kde na ní čekalo překvapení v podobě nové matky představené- De Mony. A tak se stala řeholnicí. Ale sotva se nadála, její nová matka představená zemřela a na její místo nastoupila sestra Kristýna a s ní i nový režim. Zuzana svým ostrým a cílevědomým jednáním pomalu ztrácela své přítelkyně. V klášteře jí nenáviděli, psychicky j