Božena Němcová - Divá Bára

Divá Bára
Božena Němcová
Autor:
Božena Němcová je jednou nejvýznamnější představitelkou počátku českého realismu v naší literatuře v 19. století. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Jedná se také o sběratelku pohádek, folkloristku, novinářku a povídkářku, která se pro mnohé stala spisovatelskou modlou, která dokonale symbolizuje úsilí českého národa o svébytnou literaturu a současně reprezentuje dobové snahy o rovnoprávné postavení ženy ve společnosti.
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová se narodila 4. února 1820 ve Vídni jako dcera panského kočího a české služky. Příjmení Panklová získala, až když se její rodiče Tereza Novotná a Johann Pankl vzali v létě roku 1820. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička Magdaléna Novotná. Ta měla na Barunku veliký vliv a později si ji Božena ve svém díle velmi zidealizovala.
Od roku 1826 navštěvovala školu ve Chvalovicích a později roku 1830 přestoupila do školy v České Skalici.
Roku 1837 se pod nátlakem matky provdala za komisaře finanční stráže Josefa Němce. Díky jeho práci se rodina Němcových musela velmi často stěhovat. Manželství nebylo příliš šťastné.
Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí a dochází k dalšímu stěhování z místa na místo. V roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher a Božena Němcová se se svými čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy.
Roku 1853 umírá její syn Hynek a i po jeho smrti nadále pokračují neshody s manželem. Němcová se stáhla do ústraní a objevila se pouze roku 1856 na pohřbu Karla Havlíčka Borovského, kterému na rakev položila trnovou korunu.
Na podzim 1861 opouští manžela a odchází do Litomyšle. V té době je však již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to 21. ledna 1862 v Praze umírá a je pohřbena na Vyšehradě.
Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Vlastenci ji však uspořádali velkolepý pohřeb a po smrti se ji dostalo obrovské slávy.
Svou literární činnost zahájila v roce 1840, kdy se léčila u doktora J. Čejky, který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. O rok později se přestěhovala do Prahy, kde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. V průběhu roku 1843 a v roce následujícím publikuje Němcová své první práce. Jedná se zpravidla o básně a pověsti. V roce 1845 odchází s manželem do Domažlic. Zde vzniká její dílo Obrazy z okolí domažlického, které později vychází v časopisech Květy a Česká včela. Dalšími prácemi s domažlickou tématikou jsou například Dlouhá noc a Domácí nemoc. V letech 1845 - 1847 vycházejí její Národní báchorky a pověsti, kam zahrnula několik druhů lidové slovesnosti. V roce 1852 se Němcová soustředí na povídku Baruška, kde vyzdvihuje v obrazech života a postav soudobého venkovského a maloměstského prostředí morální hodnoty lidu.
Po smrtí svého syna roku 1853 začíná Němcová pracovat na svém stěžejním díle Babička, což ji pomohlo překonat nelehké období. Do tohoto díla autorka promítla své vzpomínky na mládí. Ústřední postavou je stará venkovská tkadlena Magdaléna Novotná, která tráví sklonek života mezi vnoučaty v rodině své dcery a zetě. Němcová ztělesnila v postavě prosté venkovské ženy ideál lidské moudrosti a životní harmonie.
Její problémy v soukromém životě i nadále přetrvávají, podrážděný a vyčerpaný manžel se jí stále více odcizuje. O to hlouběji se Božena Němcová ponořuje do psaní a publikuje povídku Karla, jež pojednává o chlapci, jehož jeho matka ve snaze uchránit vojenské služby vychovává a strojí jako dívku.
Roku 1855 ji v českém kalendáři Česká pokladnice vychází povídka Divá Bára, jejíž hlavní hrdinkou je odvážná dívka, jež překoná pověry a strach proto, aby zahnala nemilého nápadníka své přítelkyně. Sama se pak ocitne v zavržení téměř všech obyvatel rodné vsi.
Roku 1856 publikuje Božena Němcová povídku V zámku a podzámčí, v níž vytvořila konfrontaci života pánů v zámku a chudých obyvatel v podzámčí. Na jedné straně bohatství, pohodlí, nadbytek, na straně druhé nedostatek, hlad, bída a rozšiřující se hrozba cholery. Další osudy prostého českého lidu popsala Němcová například v povídkách Pohorská vesnice, Chýše pod horami nebo Dobrý člověk.
Většina prací Němcové byla tištěna časopisecky a knižně poprvé vyšla až posmrtně v Sebraných spisech.
Obsah díla:
Povídka vypráví o chudém pastýři Jakubovi, jež se oženil s chudou děvečkou Bárou. Po roce se jim narodila dívenka, kterou pojmenovali po matce. Matka však ještě v šestinedělí zemřela a Jakub zůstal se svou dcerkou sám. Lidé si mysleli, že při smrti Bářiny matky ji polednice vyměnila za jiné dítě, a tak začali Báře říkat „divá Bára.“ Byli přesvědčeni, že se v dítěti skrývají zlé nadpřirozené síly.
Čím byla Bára větší, tím více o tom byli přesvědčeni. Ničeho se nebála, nebyla pověrčivá, nevěřila na strašidla a jako jediná z dívek ve vesnice uměla plavat. Byla velmi silná a mrštná, dovedla zkrotit i nejzdatnější dobytče, kterého se báli i chlapci. Mnozí lidé ji proto neměli rádi a někteří ji považovali za čarodějnici.
Jedinými opravdovými Bářinými přáteli byl syn kostelníka Jozífek a neteř faráře Elška. Jozífek tajně Báru miloval a Elška byla její nejlepší přítelkyní již odmalička.
Když děti vyrostli odešel Jozífek studovat do města a Elščina tetinka paní Pepinka poslala Elšku na tři roky k její bohaté tetičce do Prahy. Bára zůstala sama doma s tatínkem a nadále mu pomáhala pást dobytek.
Za tři roky se Elška vrátila domů a opět se s Bárou staly nejlepšími přítelkyněmi. Elška se Báře svěřila, že se v Praze zamilovala do doktora Hynka, kterého si chce vzít. To však netušila, že její tetinka Pepinka už ji ženicha vybrala. Měl to být bohatý a zbabělý vesnický správce. Elška byla velmi nešťastná a svěři