- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálANTARKTIDA
Stručný geologický, regionální a morfologický popis Antarktida (Antarktis) zaujímá přibližně symetrickou polohu kolem jižního geografického pólu. Tuto symetrii ruší pouze dva hluboké, převážně ledem vyplněné zálivy - Rossovo a Weddelovo moře, a daleko k severu vybíhající úzký Antarktický poloostrov.
Celková rozloha
Rozloha je komplikovaná četnými rozlehlými šelfovými ledovci, které vyplňují mořské zálivy a na mnoha místech tvoří pobřeží Antarktidy (asi z 55,7%). S těmito ledovci činí plocha Antarktidy zhruba 14 108 000 km2, bez nich asi 13 209 000 km2, což je 8,83% souše na Zemi. Celková rozloha ostrovů, které se počítají k Antarktidě, je zhruba 89 000 km2. Pobřežní čára měří téměř 30 000 km, z toho je pouze asi 1/12 pobřeží obnaženo, ostatní je ledovcové. Koeficient křivolakosti pobřeží má hodnotu 1,9, což je po Africe druhá nejmenší členitost kontinentu na Zemi. Nejmenší vzdálenost protilehlých břehů Antarktidy je 2 900 km a největší je 5 500 km.
Je třeba rozlišovat mezi Antarktidou, což je vlastní kontinent, a antarktickou oblastí, která kromě kontinentu zahrnuje ještě přilehlé nejjižnější části oceánů Atlantského, Indického a Tichého s řadou ostrovů a souostroví - až k tzv. antarktické oceánské konvergenci. To je linie probíhající většinou mezi 60 - 50o j. š.(nejdále na sever sahá jižně do Afriky) a vymezující dosah studené povrchové mořské vody s nižší salinitou (důsledek letního tání ledu). Ta se excentricky rozlévá od pobřeží na sever.
Rozsah antarktické oblasti v takto vymezeném území je 51,9 mil. km2.
Východní a západní Antarktida
Antarktida se dál dělí na Východní a Západní. Vzájemný poměr obou částí je asi 7 : 3. Rozhraní se klade do podledovcové deprese na spojnici Rossova a Weddelova moře, kde leží skalní podklad v hloubce asi - 1000 m pod hladinou moře. Skalní podledovcový povrch (tzv. litosférická deska) tvoří ve Východní Antarktidě jediný souvislý povrch, vyčnívající téměř na celém území nad úroveň mořské hladiny.
Naproti tomu v Západní Antarktidě je těchto desek několik a podledovcový skalní povrch zde vyčnívá nad úroveň mořské hladiny jen asi ze 30%. Je rovněž mnohem členitější, a když si odmyslíme ledovcový příkrov, je to vlastně velká skupina ostrovů a souostroví - hřbetů a vrcholů podmořských hor. Pevninský ledovec tyto navzájem nesouvisející části skalního podloží o celkové rozloze asi 8,3 mil km2 spojuje do jednoho kontinentu a svou bází zasahuje místy až do hloubek více než 1 500 m pod úroveň mořské hladiny.
Antarktida je kontinentem, což dokazuje skutečnost, že ji tvoří kontinentální typ zemské kůry o tloušťce mezi 30 - 40 km (v oblasti podledovcových hor Gamburceva až 60 km). Naproti tomu okolní oceán má tloušťku zemské kůry jen 5 - 10 km.
Povrch šestého kontinentu
Povrch Antarktidy je tvořen převážně pevninským ledovcem, pouze asi 4% povrchu není zaledněno (udává se však i mnohem méně). Střední nadmořská výška kontinentu je ze všech pevnin největší, podle posledních údajů 2020 m. Střední výška skalního povrchu je asi 410 m. Nejvyšším bodem kontinentu je vrchol Vinson Massif (5 140 m), nunatak související se skalním podložím v horách Sentinel v Ellsworthově pohoří v Západní Antarktidě. Nejvyšší úrovně ledovcového povrchu přesahují výšky 4 000 m v centru Východní Antarktidy (Sovětská plošina, střed ledovcové klenby). Nejvyšší část ledovcové klenby nad 3 000 m se nazývá Centrální Antarktida.
Geologický a geomorfologický vývoj
Z hlediska globální blokové tektoniky je antarktický kontinent součástí jedné velké litosférické desky (antarktické), která zahrnuje i přilehlé části okolních oceánů. Nejstarší částí kontinentu je předprvohorní antarktický pevninský štít, který zabírá celou Východní Antarktidu a část Západní Antarktidy. Přičítá se mu gondwanský původ (prapevnina Gondwana před svým rozpadem sdružovala nejstarší části Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie a Antarktidy a patřil k ní též Arabský a Indický poloostrov).
Nejstarší částí štítu je spodní tektonická jednotka - krystalický fundament, vzniklý metamorfózou velkých sérií sedimentů, do kterých pronikly vyvřeliny, takže složení je velmi komplikované. Začal se vyvíjet již v prahorním období, jak dokazují horniny z oblasti Enderbyho země, u kterých bylo prokázáno stáří 4 miliardy let. Mocnost spodní jednotky přesahuje 20 km. Od doby svého vzniku nebyl již fundament vrásněn, pouze rozlámán v kry, které se navzájem posunovaly a daly vzniknout některým význačným povrchovým tvarům (Transantarktické pohoří, pokles oblasti Rossova moře).
Střední tektonická jednotkastáří předprvohorního až staroprvohorního je tzv. série Robertson. Buduje hlavně Transantarktické pohoří a přilehlé části Západní Antarktidy. Její mocnost je většinou 10 - 12 km a je silně zvrásněna při kaledonské orogenezi. Pouze v zemi královny Maud je mocnost jen 1 - 2 km a horniny jsou téměř nezvrásněny. Svrchní tektonická jednotka se nazývá série Beacon a je to mohutný sedimentární komplex stáří od devonu až do svrchního triasu.
Hercynská vrásová soustava se podle některých názorů vyvinula v malých rozměrech v oblasti Západní Antarktidy, zvláště v zemi Marie Byrdové. Stářím i charakterem odpovídá svrchní tabulové jednotce antarktického štítu, ale na rozdíl od ní je silně zvrásněna z období konce prvohor a začátku druhohor.
Nejmladší tektonickou soustavou je alpínský systém Západní Antarktidy, jehož vznik úzce souvisí se vznikem And v sousední Jižní Americe koncem druhohor a v třetihorách. Soustava má krystalické jádro a obalové sedimentární série, převážně druhohorního vápence, prostoupené křídovými lávovými intruzemi. Většina soustavy náleží tzv. staroalpidním strukturám ze střední a svrchní křídy, pouze menší část náleží mladotřetihorní vrásové fázi, se kterou byl spojen i vulkanismus na zlomech (Jižní Sandwichovy ostrovy, ostrov Deception v Jižních Shetlandách, hory Mt. Erebus a M. Terror na Rossově ostrově, Gaussova hora na pobřeží Pravdy, ostrov Petra I., Scottův ostrov aj.). Některé vulkány jsou dosud činné, zvláště Erebus a Mordvinova sopka, ležící v Jižních Sandwichových ostrovech.
Ve čtvrtohorách se ve vývoji povrchu uplatnilo především zalednění, které ve starších čtvrtohorách mělo ještě větší rozsah než dnes a zanechalo po sobě četné glaciální tvary. Důležitou roli hrálo mrazové zvětrávání, soliflukce a silná eolická činnost. Činnosti větru za spoluúčasti sluneční radiace se přičítá i vznik glazury pouštních laků na o
Vloženo: 5.02.2011
Velikost: 72,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2025 unium.cz


