Alkoholismus

Alkoholismus
Seminární práce ze sociologie,
Barbora Benešová,Y.B
Toto téma k seminární práci jsem si vybrala proto, že potřebné podklady můžu hledat i mezi členy mé vlastní rodiny a celkově jsem se alkoholismu snažila hlouběji porozumět. Hledala jsem příčiny této nemoci, ačkoliv se o onemocnění v běžném klinickém smyslu nejedná.
Alkoholismus je psychiatrické onemocnění a vzniká následkem psychické lability, kterým daný jedinec vytváří jedno z mnoha řešení, jak se postavit ke světu, do kterého jsme se narodili a jak v něm jednat. Je velmi složité a náročné jak fyzicky, tak především psychicky v tomto světě uspět, ale také získat a udržet si místo ve společnosti. Takový úkol není lehké splnit, protože nejenže má každý své vlastní priority jinak postavené, ale pro každého také znamená úspěch něco jiného. Nezapomínejme tak na jednu z mnoha vlastností alkoholu, kterou nelze nezmínit, a to schopnost stimulace jedné z podstatných nezbytností lidské seberealizace, totiž sociabilitu a družnost.
Za pojmem alkoholismus se tedy skrývá pouze zdeformované lidské sebehledání.
Část první – analýza závislosti na alkoholu
Alkohol
Slovo alkohol pochází z arabského slova al-ka-hal, což je označení pro zvláštní jemnou látku.
1.1 Co je to alkohol?
Je to opojná látka vzniklá zkvašením cukru působením kvasinek. Lze získat z jakékoliv formy cukru nebo škrobu.
Již bylo vyrobeno pivo z kopřiv, víno z pampelišek, nebo bramborových slupek a přišlo se i na to, že i piliny mohou být přeměněny v kvasný cukr působením slabé kyseliny. 1
Podle výroby rozlišujeme tři druhy nápojů:
Piva – obsahují 1,5 až 5 % alkoholu
Vína – 7 - 18 % alkoholu
Koncentráty (lihoviny) - 22,5 a více % alkoholu
1.2 Historie alkoholu
Alkohol a jeho účinky poznali lidé zřejmě již ve starověku. Ve formě vína z vinné révy je znám lidstvu více než osm tisíc let, kdy se poprvé začal vyrábět v oblasti Blízkého Východu. Řekové víno dováželi, často pro čistě lékařské účely. V Římské říši bylo pití vína velmi rozšířené a vinařské umění velmi dokonalé.
Kolem 5. století se začala pěstovat vinná réva v dnešních známých vinařských oblastech Francie a Porýní. Po staletí znají Japonci víno z rýže, mexičtí Indiáni z agáve a Inkové z kukuřice. Staří Vikingové, ale i Slované znali medovinu z kvašeného medu. Pivo vařili již staří Babylóňané před 7 - 8 tisíci lety. Postupně se velmi rozšířilo v Egyptě a západních částech Římského impéria. Také staří Čechové znali pivo velmi dobře. Kvašením lze vyrobit roztok, kde je obsah alkoholu maximálně 12 - 13% .
Čistý alkohol byl poprvé získán v 10. století, kdy Arabové vynalezli proces destilace a dostal název "al kuhol" - což je arabský výraz pro "něco nejlepšího" a od té doby máme k dispozici silnější vína a tvrdý alkohol. Nejvyšší možné koncentrace alkoholu jsou kolem 95%. Takovýto alkohol se používá pouze k lékařským účelům. Nejvyšší koncentrace konzumního alkoholu bývá většinou kolem 40%.
Alkohol vstoupil lehkým krokem do lidského života z toho důvodu, že v prvopočátku lidem pomáhal a zpříjemňoval život. Lidem vyhovovaly především ty vlastnosti alkoholu, jichž bylo možno využít v lékařství.
O blahodárných účincích alkoholu najdeme svědectví v pracích antického lékaře Hippokrata (460-370 př. n. l.) i filozofa a lékaře Ibn Síny (980-1037). Lidé používali různé vínové obklady, které přinášely pacientovi úlevu, také po samotném požití alkoholického nápoje se pacientovi ulevilo a bolest byla snesitelnější. Důležitou roli v rozvoji požívání alkoholických nápojů sehráli i bylinkáři a lidoví léčitelé.
Alkohol usnadňoval lidem život a činil jej příjemnějším, ale již v této době dokázal alkohol svádět člověka ze správné cesty. Lidé vítali, že pod jeho účinky se mění jejich psychické vlastnosti. Po požití alkoholu měli lepší náladu, byli veselejší, snadněji se sbližovali, různé osobní problémy a útrapy se jim nejevily již tak nesnesitelné a nepřekonatelné. Požití alkoholu je přivádělo ke kolektivnímu veselí. Lidé se tak sami nevědomky dostali na šikmou plochu, z které pro mnoho z nich již nebylo úniku.2
Hladinu alkoholu v krvi poprvé studoval Widmark (Švédsko) v roce 1904.
První přístroj pro stanovení přítomnosti alkoholu v dechu (tzv. breathalyzer) byl vynalezen roku 1954.
Rychlost vstřebávání (resorpce)
Ovlivnit rychlost vstřebání alkoholu do těla člověka může:
Další látka obsažená v nápoji (např. kysličník uhličitý, aromatické látky, hořčinynebo cukry)
Okamžitý fyzický a psychický stav
Návyk na alkohol
Pití alkoholu proti vůli (na nátlak společnosti)
Pití při fyzické námaze
Pití nalačno
Koncentrace nápoje
Dávky, u nichž není překročena koncentrace 0,6 – 0,8 ‰ alkoholu v krvi, vyvolávají v psychice člověka většinou žádoucí, příjemné účinky, kdežto dávky způsobující koncentraci nad 0,8 ‰ zpravidla fungují opačně.
Ovlivnění alkoholem z fyzické stránky
Víme, že alkohol ovlivňuje důležité oblasti lidských schopností v závislosti na množství podané dávky. Čím je činnost náročnější na přesnost, rychlost a pohotovost, tím menší dávky alkoholu mohou její výkony ovlivnit.
Při požití alkoholu je zpomalena schopnost učení (avšak materiál naučený v opilosti se dané osobě mnohem snáze vybaví opět v opilosti, než ve střízlivosti).
Dlouhodobé nadužívání (abúzus) alkoholu se záporně projevuje zejména při řešení problémů, ověřování domněnek a při rychlém zpracovávání nových informací.
1.5Stadia opilosti
Zdravá játra dokážou 7-10 g alkoholu rozložit ještě během vstřebávání – tj. během jedné hodiny. Takovéto množství nemá na nervovou činnost žádný vliv. Pokud však požijeme více, než toto množství nastává opilost, která se vyznačuje několika stádii.
1. Stadium opilosti
Mluvíme o počátcích alkoholického opojení. Rozpoložení mysli je spokojenost a sdílnost. Člověk má veselou, živou mimiku, je výřečný a směje se. Může být rozpustilý, rád uzavírá přátelství a objevuje se u něj zvýšený pocit sebevědomí, zdá se mu, že dokáže překonat všechny těžkosti života. Právě toto stadium má za následek, že lidé v alkoholu hledají útěchu.
2. Stadium opilosti
Člověk se stává nekritickým, netaktním, začíná zvyšovat hlas, křičet, zpívat a nedbá o své okolí. Chování je impulsivní a nepromyšlené. Jedinec již není schopen naslouchat druhým, nedokáže kontrolovat řeč. Jeho obličej rudne a tep stoupá nad 100 tepůza minutu. Opilý má neuspořádané pohyby, při chůzi vrávorá a vidí dvojitě.
3. Stadium opilosti
Zde se jedná o akutní otravu alkoholem. Dostavuje se únava, spavost, často zvracení. Obličej bledne. Při těžších případech se opilost rovná narkóze, opilý ztrácí vědomí a může docházet k naprosté necitlivosti, mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je ochablé a uvolněné, tep je měkký, dýchání pomalé, zornice normální nebo rozšířenéa na světlo nereagují. Někdy je člověk zmatený, blouzní a zmítá s sebou.
1.6 Alkohol za volantem
Z mnoha výzkumů, můžeme vědět, že příčinou 80-90% dopravních nehod je člověk. Řidič, který chce na vozovce obstát, musí vnímat své okolí neustále a musí jednat okamžitě a rozhodně. U člověka, který však požil alkoholický nápoj před tím, než usedl za volant, je tento stav téměř nemožný. Manchesterská univerzita prováděla pokusy, které potvrzují starou zkušenost, že výkon řidiče se i po požití malé dávky alkoholu zhoršuje; jde především o důsledek zvýšené sebedůvěry ve vlastní výkon. I takto malá dávka může proto ovlivňovat nervovou činnost, a tím ohrožovat život svůj i život svých spoluobčanů v dopravě. Nehody způsobeny opilým řidičem bývají také zpravidla vážnější. Podobně jako alkohol může jízdu ovlivnit také únava.
Alkohol narušuje:
tzv. hloubkové vidění, důležité pro správný odhad vzdálenosti a rychlosti protijedoucích vozidel
rozložení pozornosti
současné vnímání více jevů
barvocit (u křižovatek, brzdových světel nebo označení překážek apod.)
dále:
řidič je snadněji oslněn, kvůli zvýšené citlivosti na jasné světlo
přeceňuje své schopnosti, nevnímá varovné pocity únavy, ospalosti nebo bolesti
Z výzkumů plyne, že řidiči jako skupina mají v průměru větší problémy s alkoholemnež ostatní obyvatelstvo, protože se neumějí vzdát alkoholu, ani když sedají za volant.
Statistika dopravních nehod způsobených od r. 2000 do r. 2008
Počet dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu celkem
Počet usmrcených osob při nehodách zaviněných pod vlivem alkoholu
2000
8 888
109
2001
8 297
101
2002
8 566
136
2003
9 067
111
2004
8 445
59
2005
8 192
59
2006
6 807
42
2007
7 466
36
2008
7 252
80
Statistika dopravních nehod v lednu 2010
Policie ČR evidovala v lednu 2010 celkem 314 dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (tj. 5,6% z celkového počtu Policií ČR evidovaných dopravních nehod), při kterých evidovala dvě usmrcené osoby a 98 osob zraněných (z toho šest těžce zraněných osob a 92 lehce zraněných osob).
V porovnání s lednem 2009 je počet nehod nižší o 109 (tj. o 21,9%), počet usmrcených jeo sedm osob nižší a počet zraněných je o 55 osob nižší.
Z celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu zavinili v lednu 2010:
Řidiči osobních automobilů 254 dopravních nehod (81 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu)
Řidiči nákladních automobilů 26 dopravních nehod (8 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu)
Řidiči traktorů čtyři dopravní nehody (1 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu)
Cyklisté pět dopravních nehod (2% celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu)
Chodci 25 dopravních nehod (8 % z celkového počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu)
U 105 viníků dopravních nehod byla zjištěna hladina alkoholu do 1 promile, což tvoří 34 % z celkového počtu viníků dopravních nehod s alkoholem.
U 209 viníků dopravních nehod byla zjištěna hladina alkoholu nad 1 promile, což tvoří 66 % z celkového počtu viníků dopravních nehod s alkoholem.3
Následky dlouhodobého, nadměrného užívání alkoholu
S věkem a délkou abúzu se poškození mozkových buněk zvyšuje, přičemž postihuje nejvíce čelní oblasti mozkové kůry. Poškození však zdaleka není úměrné stupni snížení intelektu. Při důsledné abstinenci od alkoholu je tato atrofie (poškození) do značné míry vratná.
Alkoholismus jako závislost
Alkohol musíme považovat za tvrdou, silně návykovou drogu, obzvláště v psychicky těžkých obdobích, kdy se stává berličkou. Její nebezpečnost spočívá v tom, že je všude,je legální a patří k různým rituálům (např. oslavy).
2.1 Rozdělení
I. Běžné užívání alkoholu
Lidi, kteří používají alkoholické nápoje, můžeme rozdělit do skupin podle toho,co od daného nápoje očekávají.
Abstinenti – lidé, kteří nepožili alkoholický nápoj v jakékoliv formě a množství alespoň po dobu tří let. Vyskytují se převážně mezi dětmi do věku pěti až šesti let.
Konzumenti – lidé, kteří od nápoje očekávají jen a pouze tekutinu a chuť. Ve velké většině případů se jedná o osoby, které netuší, jaké účinky na nervový systém alkohol má, protože zkonzumují jen tak malé množství, že se na jejich nervové činnosti vůbec neprojeví. Jde například o 1 dl vína po práci nebo po jídle.
Pijáci – lidé, kterým alkoholické nápoje nestačí jako zdroj tekutiny, ani neuspokojuje jejich chuť. Očekávají především účinky alkoholu a žádají si alkoholickou euforii. (pozn. euforie – slovo pocházející z řečtiny, ve volnějším překladu znamená „cítím se skvěle“). 4 Pijáci tedy konzumují alkoholické nápoje ne pro ukojení žízně,ale pro navození tzv. umělé euforie pomocí drogy – alkoholu.
V tuto chvíli začíná delší či kratší cesta, během které se může z běžného pijáka vyvinout člověk závislý na alkoholu.
II. Závislost na alkoholu a její stádia
První (vývojové) stádium je stádium počáteční. Postižený poznal účinek alkoholu jako drogy, která mu přináší příjemný stav. Během určité doby potřebuje piják zvyšovat dávku pro dosáhnutí očekávané nálady. Přestávky mezi jednotlivým pitím se zkracují. Alkohol je pro něj drogou, která mu jen „dává“ a nebere.
Druhé (varovné) stádium nastává po kratší nebo delší době pijanství. Během něj dochází k podnapilosti a výjimečně k naprosté opilosti, kterou však málokdo bere jako varovný signál. Je to fáze, kdy osoba snáší stále větší dávky, kterým se jeho organismus dovede přizpůsobit. Takový člověk vyhledává společnost a místa, kde se k alkoholu dostane poměrně nenápadně (naproti tomu, kdyby pil o samotě nebo z lahve, byl by příliš nápadný). Objevuje se zde častý přechod ke koncentrovanějším nápojům.
Třetí (rozhodné) stádium se vyznačuje „okénky“ (palimpsesty) čímž je toto stádium charakteristické. Pacient se celkově zaměřuje na alkohol a jeho získání, avšak tolerance požité dávky je ještě poměrně vysoká. Alkohol tedy začíná zcela ovládat jeho život a dochází zde k tzv. „ztrátě kontroly“. Od této chvíle v 99% případech člověk již nikdy nebude schopen pít s mírou a daleko snazší pro něj bude úplná abstinence.
Čtvrtým (konečným) stádiem se označuje fáze, kdy se výrazně snižuje tolerance vypitého alkoholu (tzn. postižený se častěji opije) a většinou při špatné příležitosti. Jeho opilost trvái několik dní a nezřídka začíná závislý pít už od rána. Užívá se zde termín „debakl“,což znamená: Bez alkoholu to nejde, ale s alkoholem také ne.5
III. Jellinkova typo