- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
UKV_2_2
KVK/UKV2 - Umění v kontextech vzdělávání 2
Hodnocení materiálu:
Vyučující: PaedDr. Rudolf Podlipský Ph.D.
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál6. Beltingův problém „konce umění“ a otázka vymezení umění. Viz recenze Vaška Hájka
7. Psychologie umění ve výchově - možnosti a meze psychologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy. „Podoba výtvarné edukace v praxi se postupem doby značně měnila, avšak jejím jádrem vždy zůstávalo vizuálně-obrazné myšlení rozvíjené prostřednictvím výtvarného projevu a podmíněné tvůrčím empatickým vztahem člověka k přírodě, k lidem i k sobě samému.“
Jan Slavík, Z historie Vv a její teorie. www.artefiletika.cz „Výtvarný projev je metoda tvorby a vnímání (vizuálního nebo haptického), která umožňuje zprostředkovat významy, kvality a hodnoty v zážitkovém a interpretačním kontextu vizuální kultury.“
Jan Slavík, Z historie Vv a její teorie. www.artefiletika.cz
Tvorba a vnímání jako předmět psychologie umění Jiří Kulka, Psychologie umění. s. 30
http://books.google.cz/books?id=qt_3qPiTsBUC&pg=PA3&dq=Psychologie+um%C4%9Bn%C3%AD&cd=1#v=onepage&q&f=false
Terén psychologie umění členíme různým způsobem.
První možností je vyjít od jednotlivých psychických funkcí a procesů a ptát se, jaké jsou jejich zvláštnosti v oblasti umění (např. umělecké myšlení, vnímání, paměť, city atd.).
Druhou alternativu nazval jeden z průkopníků psychologie umění L. S. Vygotskij objektivně analytickou metodou. Tato metoda poznávání vychází z předpokladu, že je možno na základě analýzy struktury podnětů rekonstruovat strukturu reakcí. Vygotskij ji charakterizoval slovy: „Od formy uměleckého díla přes funkční analýzu prvků a struktury k rekonstrukci estetické reakce a stanovení obecných zákonů.“
Konečně třetí a nejrozšířenější varianta členění předmětu psychologie umění stanoví jako východisko zkoumání praktické procesy umělecké tvorby a vnímání umění. Psychika je jejich regulátorem, umělecké dílo je na jedné straně výsledkem tvůrčí činnosti, na druhé straně je předmětem činností vjemových.
V dalším textu se snažíme uvedené tři psychologické přístupy k umění sloučit. První přístup je uplatněn v kapitolách třetí až sedmé, druhý byl aplikován v kapitole osmé, třetí se promítl do deváté a desáté kapitoly. 1950 - KATEDRA PSYCHOLOGIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ. Francouzům je ke cti, že přiznali psychologii umění zvláštní důležitost a vždy vyzdvihovali pouta mezi dílem a člověkam. První Psychologii umění napsal Němec Můller-Freienfels, ale teprve francouzská škola se zaměřila na studium vnitřních pohnutek, jež vedou lidskou bytost k tvorbě uměleckého díla... A konečně v roce 1950 zřídila Collége de France katedru psychologie výtvarných umění.
Postupně se tak ujímá nový způsob, jak přistupovat k umění; klade větší váhu na bezprostřední zkušenost než estetika...
Psychologie umění se samozřejmě nestaví proti dějinám umění anebo proti estetice, ale doplňuje je a současně v nich nalézá oporu. Vychází z prvé z obou disciplín, která jí poskytuje nezbytné informace, aby mohla dílo a autora zřadit, a směřuje k druhé, které zas ona nabízí zkušenost prožitku.
R. Huyghe, Řeč obrazů, s. 18-19
J. Kulka. Psychologie umění. s. 22 Tvorba Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Lev Semjonovič VYGOTSKIJ (1896-1934), ruský psycholog, Psychologie umění - rukopis 1925, ztracen?, poprvé publikován 1965, u nás Odeon 1981 Vygotskij:
„Veškeré naše chování není ničím jiným než postupným nalézáním rovnováhy mezi organismem a prostředím.“
„Umění je zřejmě prostředkem výbušného vyrovnávání s prostředím v kritických okamžicích našeho chování.“ Psychologie umění Obsah
Předmluva
K metodologii problému - Kapitola I. Umění jako psychologický problém.
Kritika - Kapitola II. Umění jako poznání. Kapitola III. Umění jako postup. Kapitola IV. Umění a psychoanalýza.
Analýza estetické reakce - Kapitola V. Analýza bajky. Kapitola VI. „Zákeřný jed“. Syntéza. Kapitola VII. Lehký dech. Kapitola VIII. Tragédie o Hamletovi, princi dánském
Psychologie umění - Kapitola IX. Umění jako katarze. Kapitola X. Psychologie umění. Kapitola XI. Umění a život
PŘÍLOHA
Ivan Bunin: Lehký dech
SHAKESPEAROVA TRAGÉDIE O HAMLETOVI, PRINCI DÁNSKÉM
Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov, Lev Semjonovič Vygotskij: Komentáře
Literatura
Vladimír Svatoň: Psychologie umění a podstata uměleckého díla
Rejstřík jmenný
Rejstřík věcný Schéma dispozice Schéma kompozice I. Olja Meščerská O Hrob A Dětství A Dětství B Mládí B Mládí C Epizoda s Šenšinem C Epizoda s Šenšinem D Rozmluva o lehkém dechu H Poslední zima E Příjezd Maljutina J Rozhovor s ředitelkou F Poměr s Maljutinem K Vražda G Zápis v deníku I Epizoda s důstojníkem H Poslední zima G Zápis v deníku I Epizoda s důstojníkem E Příjezd Maljutina J Rozhovor s ředitelkou F Poměr s Maljutinem K Vražda f Procházky na hřbitov L Pohřeb g U hrobu N Výslech u vyšetřovatele a Třídní profesorka O Hrob b Sen o bratrovi II. Třídní profesorka c Sen o šiřitelce idejí a Třídní profesorka e Sen o Olje Meščenské b Sen o bratrovi d Rozmluva o lehkém dechu c Sen o šiřitelce idejí d Rozhovor o lehkém dechu e Sen o Olze Meščerské f Procházka na hřbitov g U hrobu Ivan Bunin,
Lehký dech Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Dispozice a kompozice povídky Ivana Bunina Lehký dech.
Horní osa - Olja Měščerská, dolní osa - Třídní profesorka, * začátek.
Pohyb vpřed je vyznačen křivkami pod přímkou; pohyb zpět křivkami nad přímkou. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Alfréd Adler Psychoanalýza Sigmund Freud Carl Gustav Jung Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Podle psychoanalýzy je umělecká tvorba prostředkem úniku ze skutečnosti do imaginace. U umělce je to oproti nemocnému s možností návratu do reality. Umělecká tvorba je prostředkem sublimace sexuální energie.
Freud - pohlíží na umění jako na prostředek smíření dvou protikladných principů – slasti a reality.
Jung - (nevědomí – individuální, kolektivní, ego), podle Junga je umění výrazem něčeho nerealizovaného – co život umělci odepřel, ale do díla nepronikají jen motivy (jako symboly) z individuálního nevědomí, ale i z kolektivního nevědomí. Další teorie Podle psychologie:
informační (Molese, Bense ad.), humanistická, ad.
Psychologické interpretace v uměnovědě:
Ehrenzweig, Hoog, Jusov, Huyghe, Read, Gombrich, Arnheim …. Ernst Hans Gombrich 1909 – 2001) - britský historik a teoretik umění rakouského původu (1936 odešel do Anglie).
„Pokrok v moderní vědě je tak úžasný, že se cítím trochu zahanben, když vidím jiné kolegy na univerzitě diskutovat o genetických kódech, zatímco historikové umění probírají skutečnost, že Duchamp poslal na nějakou výstavu pisoár. Popřemýšlejte chvíli o tom rozdílu intelektuální úrovně, tohle opravdu není možné.“
E. H. Gombrich v rozhovoru z roku 1966 Eine kurze Weltgeschichte für junge Leser (1936) – první, populární → přeložena do mnoha jazyků, revidované vydání vyšlo roku 2005 pod názvem A Little History of the World.
The Story of Art, first published in 1950
Art and Illusion (1960)
Meditations on a Hobby Horse (hůl s koňskou hlavou)(1963)
Symbolic Images (1972)
The Image and the Eye (1981)
Aby Warburg: An Intellectual Biography (1970)
The Sense of Order (1979)
The Preference for the Primitive (2002). Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. OBSAH Předmluva 11
Předmluva k druhému vydání15
Předmluva k třetímu vydání17
Předmluva k čtvrtému vydání 13
Předmluva k pátému vydáni 19
Úvod: Psychologie a záhada stylu 21
PRVNÍ ČÁST: Limity podobnosti
I. Od světla k malbě 47
II. Pravda a stereotyp 73
DRUHÁ ČÁST: Funkce a tvar
III. Pygmaliónova moc 107
IV. Úvahy o řecké revoluci 133
V. Vzorec a zkušenost163
TŘETÍ ČÁST: Podíl diváka
VI. Zobrazení v oblacích 213
VII. Podmínky iluze 237
VILI. Dvojznačnost třetí dimenze 283
ČTVRTÁ ČAST: Vynález a objev
IX. Analýza vidění v umění 335
X. Experiment karikatury 373
XI. Od znázorňování k výrazu 411
Retrospektiva 439
Barevná obrazová příloha 445
Seznam vyobrazeni 161
Poznámky 475
Bibliografie 518
Rejstřík 528 Nahlédnutí do textu:Úvod: Psychologie a záhada stylu s. 21-22
„Kdyby umění bylo jenom výrazem osobního vidění, nebo především jím, neexistovaly by žádné dějiny umění. Neměli bychom důvod předpokládat, jak to činíme, že mezi obrazy znázorňujícími stromy a vzniklými v nevelkém časovém odstupu musí existovat rodinná podoba. Nemohli bychom počítat s tím, že by chlapci v Alainově třídě, pracující podle živého modelu, nakreslili typickou egyptskou figuru. A ještě méně bychom mohli doufat, že zjistíme, zda nějaká egyptská figura byla nakreslena skutečně před třemi tisíci lety nebo padělána včera.“ Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Nejpodstatnější kapitoly k tématu iluze:VI. ZOBRAZENÍ V OBLACÍCHs. 213 – 235VII. PODMÍNKY ILUZEs. 237 – 282VIII. DVOJZNAČNOST TŘETÍ DIMENZEs. 283 – 333 Gombrich Gombrich pojímá dějiny umění jako postupné nabývání stále větší přesnosti při zachycování viditelného
„Bez představy pokroku v umění by neexistovaly žádné dějiny umění“.
Na začátku svého Příběhu umění podotýká, že umění ve skutečnosti neexistuje, „existují jen umělci“. MIKŠ, F. Tajemství obrazu a jazyk umění. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Příklad zájmu psychologa o umělce: MUDr. Stanislav Drvota, CSc.Osobnost a tvorba. 1973 Vnímání Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Charakteristika a funkce vnímání Charakteristika
Předmětnost
celostnost, výběrovost, významovost.
Centrálnost
Funkce
Vnímání jako jiné psychické procesy plní adaptační funkci, resp. vystupuje jako jeden z procesů regulace chování. Současné teorie (pojetí) vnímání:
pojetí spojující geneticky vnímání s činností
gestaltické pojetí
ekologická teorie Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. TEORIE JEDNOTY VNÍMÁNÍ A ČINNOSTI Teorie jednoty vnímání a činnosti, reprezentovaná ruskou školou vývojové psychologie, klade důraz na historický přístup a na vliv sociálních činitelů. Stojí v opozici vůči gestaltismu. Podle této teorie je vnímání proces utváření percepčních činností či operací utvářejících se v jednotě s praktickou předmětnou činností dítěte, který probíhá od narození jedince. Vnímání je produkt učení a formuje se jako organizace senzomotorických zkušeností do struktur umožňujících rozvíjení předmětné činnosti a pomáhajících ve zvládnutí různých praktických úkolů. Základní zákony
Zákon podobnosti (stejnosti, totožnosti)
Zákon blízkosti
Zákon uzavřenosti (kontury)
Zákon dobré kontinuace (souvislého pokračování)
Zákon nejjednoduššího tvaru
Zákon společného osudu
GESTALT (TVAR/-ová) PSYCHOLOGIE Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. EKOLOGICKÁ TEORIE VNÍMÁNÍ Autorem tohoto pojetí vnímání je americký psycholog J. J. Gibson (1904 – 1979). Gibson akcentuje ve své teorii evoluční či adaptačně – funkční aspekt. Dále je kladen důraz na orientaci v životním prostředí a na přirozený přístup k vnímání. Podle Gibsona nazíráme objekty jako jejich možnosti, jako to, co nám mohou poskytnout. Informace jsou z podnětů extrahovány, nejsou vytvářeny přenosem smyslových dat. Například vnímání vzdálenosti: jednou z pomocných složek je textura povrchů objektů – u vzdálenějších objektů, jak vyplývá ze zkušenosti, je méně rozlišitelná. Gradient textury (jak se mění její rozlišitelnost v závislosti na vzdálenosti) nám podává informaci o vzdálenosti objektu. Nevnímáme však změnu podnětu, ale vnímáme relativně stále objekty. Z procesu proměny si vybíráme něco jako možnost praktické identifikace významu objektů. Smolík, Filip (1996). Ekologická teorie vnímání J. J. Gibsona.
Československá psychologie, 40, 4, 343-358. Gibson se dostal do evropského povědomí také díky překladu svého díla The Senses concidered as perceptual systems . Do němčiny ho přeložil psycholog Ivo Kohler z Univerzity v Innsbrucku. Gibson v něm korigoval řadu experimentů tvarové psychologie právě pomocí ekologického přístupu k lidskému vnímání. Již toto dílo obsahuje několik pojmů jako je životní prostředí, milieau, materie, substance a Gibson zde předkládá svou vlastní teorii světla a vlastní teorii smyslového vnímání. Tyto teorie ještě nejsou konečné, v závěru svého života je přepracovává a blíže v nich určuje některé pojmy. Vnímání je u Gibsona nově definováno, a to jako vnímání smysluplné, použitelné informace. Zdrojem veškeré informace je prostředí, aktivita organismu spočívá v aktivním vyhledávání informace, nikoli však v konstruování informace z nápovědí (cues) či stimulů. Receptory organismu jsou vystaveny proměnlivému toku uspořádaných podnětů, jehož strukturace je závislá na prostředí. Transformující se tok stimulů obsahuje invarianty, neměnné složky, které jsou nositelem informace. Vnímání spočívá v extrakci těchto invariantů, ze stimulačního toku. Vývoj vnímání je proces, kdy se organismus učí snímat stále komplexnější invarianty. Gibson vytvořil základ alternativní teorie kognitivních procesů. Vnímaná informace je základem veškerého poznávání světa. Slova a obrazy neobsahují informaci, ale nějak odkazují na informaci vnímanou. Informace je faktem prostředí, nemá charakter subjektivního konstruktu. Ladislav Kesner - ve své práci Muzeum v digitální době napsal: „Bylo by velmi zajímavé, kdyby jednou někdo uspokojivě objasnil zřejmý paradox, proč právě lidé odvozující svoji profesní identitu od schopnosti hodnotit a interpretovat obrazy věnují obecně tak málo pozornosti vlastnímu procesu vidění a ve své většině jej považují za čistě automatickou, fyziologickou funkci, sloužící pouze přenosu vizuální informace. Pro jakékoli hlubší úvahy o prožitku umění a formách jeho prezentace a interpretace je však nezbytné začít právě zde: v prvotním okamžiku vidění.“ Psychologie umění ve výchově Uplatňování psychologického hlediska v procesu výchovy je všudypřítomné:
Podněcování a řízení výtvarných činností, a uplatňované teorie umění.
Reflexe a evaluace.
Pojetí umění a jeho zprostředkování.
Uměnovědné interpretace.
RVP pro ZV – 2. stupeň Očekávané výstupy
Žák
vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků
užívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie
užívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě užívá některé metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích – počítačová grafika, fotografie, video, animace
vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho účinky s účinky již existujících i běžně užívaných vizuálně obrazných vyjádření
rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu
interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a prožitků
porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových soudů
ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci RVP pro ZV – 2. stupeň Učivo
ROZVÍJENÍ SMYSLOVÉ CITLIVOSTI
prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality, textury; vztahy a uspořádání prvků v ploše, objemu, prostoru a v časovém průběhu (podobnost, kontrast, rytmus, dynamické proměny, struktura), ve statickém i dynamickém vizuálně obrazném vyjádření
uspořádání objektů do celků v ploše, objemu, prostoru a časovém průběhu – vyjádření vztahů, pohybu a proměn uvnitř a mezi objekty (lineární, světlostní, barevné, plastické a prostorové prostředky a prostředky vyjadřující časový průběh) ve statickém i dynamické vyjádření
reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly – vědomé vnímání a uplatnění mimovizuálních podnětů při vlastní tvorbě; reflexe ostatních uměleckých druhů (hudebních, dramatických)
smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická média, reklama; výběr, kombinace a variace ve vlastní tvorbě
UPLATŇOVÁNÍ SUBJEKTIVITY
prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností –manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby, uspořádání prostoru, celku vizuálně obrazných vyjádření a vyjádření proměn; výběr, uplatnění a interpretace
typy vizuálně obrazných vyjádření – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, skulptura, plastika, animovaný film, comics, fotografie, elektronický obraz, reklama, vizualizované dramatické akce, komunikační grafika; rozlišení, výběr a uplatnění pro vlastní tvůrčí záměry
přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické, statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, symbolická, založená na smyslovém vnímání, racionálně konstruktivní, expresivní); reflexe a vědomé uplatnění při vlastních tvůrčích činnostech
8. Sociologie umění ve výchově - možnosti a meze sociologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. August Comte (1798-1857),
francouzský filozof, zakladatel
pozitivizmu a sociologie. Slovo „pozitivní“ může nabývat několika významů: něco skutečného, něco smysluplného a užitečného a něco jednoznačně definovaného. Auguste Comte vymezil pozitivistickou filosofii v souladu se všemi těmito významy. Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky, drží se výhradně toho, co lze přesně definovat. „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se h
Vloženo: 3.05.2010
Velikost: 22,44 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz