- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Správní právo hmotné - vypracované otázk
BPPX10021 - Správní právo hmotné
Hodnocení materiálu:
Popisek: Správní právo hmotné - vypracované otázky
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Pojem a charakteristika správního práva
Správní právo – soubor veřejnoprávních norem (hmotněprávní, procesní a organizační povahy), které upravují organizaci, činnost a procesní postupy veřejné správy, včetně chování osob při jejím výkonu.
chrání veřejné zájmy
upravuje zpravidla vztahy mezi nerovnými subjekty (vztahy založené na nadřízenosti a podřízenosti s
výjimkou veřejnoprávních smluv)
tvořeno množstvím předpisů různé právní síly
Správní právo - je odvětvovou výsečí práva. Jeho posláním je upravovat postavení a chování subjektu práva ve vztazích, které vznikají a uskutečňují se v souvislosti s realizací výkonné moci ve státě – ve sféře veřejné správy.
Správní právo vystupuje jako relativně samostatný subsystém právního řádu, orientovaný na úpravu vztahů spjatých s realizací výkonné moci ve státě, představující soubor obecně závazných pravidel chování, který se vyznačuje státem stanovenou formou možností autoritativního vynucení a vlastní specifickou vnitřní strukturou.
- je odvětvím veřejného práva, lez jej dělit na objektivní a subjektviní spr. prvávo
Zaměření správního práva
- je spjato s organizací a činností veřejné správy, (jeho úprava se týká rozsáhlé organizující a mocensko-ochranné činnosti orgánu státu a veřejnoprávních korporací)
- má mocensko-regulační charakter
- je realizováno nařizovacím způsobem z mocenských pozic
- vytváří podmínky pro realizaci obsahu zákonů
- z hlediska normativního vyjádření je právním řádem veřejné správy
Předmět správního práva
Předmětem správního práva jsou společenské vztahy, které vznikají a realizují se výkonem veřejné správy. Jedním ze subjektů těchto vztahů je vždy správní orgán.
Charakteristické prvky:
- chrání veřejný zájem
- upravuje vztahy mezi nerovnými subjekty
- konkrétní obsah jeho realizace je určován ústřední mocí
- umožňuje správní donucení
Objektivní a subjektivní správní právo
Objektivní správní právo – soubor norem správního práva (ve formálním smyslu), jendá se o právo de lege lata, je to aktuální obsah platného právního řádu, vyjadřájícího „co býti má“ (lze jej poznat normativně )
Subjektivní správní právo – vyjádření správního práva v konkrétním, obsahovém slova smyslu, představuje právo de lege aplicata, vyjadřující „to co je“ (lze jej navíc dělit na subjektivní veřejná oprávnění – možnost chování určitého subjektu a subjektivní veřejné povinnosti – nutnost chování určitého subjektu)
2. Obecné vymezení veřejné správy
Veřejná správa
- správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě
- jedná se především o veřejnou moc, jíž je nadán v prvé řadě sám stát a dále touto mocí disponují jím aprobované subjekty dále povolané ke správě veřejných záležitostí
- v organizačním pojetí, kdy se jím rozumí orgány veřejné správy, resp. správní orgány
- ve funkčním pojetí, kdy jde prakticky o výkon veřejné správy jakožto výkon podzákonné a nařizovací činnosti těchto orgánů
Veřejná moc (dělení)
moc státní
zbývající veřejnou moc - tato zbývající veřejná moc je státem svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí /subjekty územní samosprávy, vykonávající specifickou formu správy státu/, je od ní odvozena a nemůže s ní být v rozporu.
- veřejná moc má svůj základ ve státní moci, má s ní určité společné znaky a projevuje se jako "decentralizovaná státní moc", jejíž subjekty společně se státem spoluzabezpečují správu státu, jakožto veřejnou správu.
- veřejnou správu je třeba odlišovat od správy soukromé.
Veřejná správa jakožto správa veřejných záležitostí je správou ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení jako veřejnoprávních subjektů.
představují ji (jakožto subjekty jejího primárního výkonu): stát prostřednictvím vlastních orgánů, a dále tzv. další veřejnoprávní subjekty jako představitelé a nositelé veřejné moci
Soukromá správa je naproti tomu správou soukromých záležitostí, vykonávaná v soukromém zájmu, vykonávají ji soukromé osoby, sledující určitý vlastní cíl a řídící se přitom vlastní vůlí.
V rovině státní činnosti lze veřejnou správu vymezit tzv. negativně, jako tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a vedle soudnictví, tj. tu činnost, která ze státní činnosti zbývá po odečtení činnosti zákonodárné a činnosti soudní.
Veřejná správa (členění)
státní správa
přímá (konaná orgány státu – správními úřady)
nepřímá (konaná v přenesené působnosti – obcemi, kraji či FO nebo PO (jako je lesní stráž, vodní stráž, ...)
samospráva = správa veřejných věcí na místní (územní) úrovni, konaná veřejnoprávními korporacemi (obcemi a kraji); u USC se hovoří o výkonu samostatné působnosti (narozdíl od nepřímé st. spr je samospráva vykonávána samostatně, subjekt není podřízen žádnému „vyššímu“ správnímu úřadu)
ostatní správa – zbytková oblast veřejné správy, kterou vykonávají částečně samosprávné a nesamosprávné instituce, když plní veřejný úkol
Veřejná správa jako činnost - v tzv. funkčním či materiálním pojetí bývá dnes charakterizována jako správa veřejných záležitostí ve veřejném zájmu, od správy soukromé se zásadním způsobem odlišuje tím, že je svým subjektům uložena právem jako povinnost a zejména pak svým veřejnomocenským charakterem, tedy tím, že disponuje veřejnou mocí.
- funkční pojetí veřejné správy představuje veřejnou správu jako správní činnost podzákonného, nařizovacího a výkonného charakteru:
podzákonný charakter veřejné správy spočívá v její vázanosti zákony a právními normami vyšší právní síly, jakož i v odvozenosti její činnosti od příslušných ustanovení zákonů,
nařizovací charakter veřejné správy představuje veřejnomocenskou převahu subjektů a vykonavatelů veřejné správy vůči adresátům veřejnosprávního působení,
výkonný charakter veřejné správy je dán pojetím veřejné správy jako projevu výkonné moci ve státě.
3. Státní správa a její charakteristické rysy
Státní správa - je nedílnou součástí veřejné správy (vedle samosprávy a ostatní večejné správy)
- je veřejnou správou uskutečňovanou státem
- je zvláštním duhem společenského řízení, uskutečňovaného státem
- představuje realizaci výkonné moci státu
Řídící a regulační prvky v činnosti státní správy
- řídící prvky v činnosti státní správy se projevují v jejím cílovém zaměření, řízení lze označit za proces dosahování nově stanovených cílů, či jinak řečeno za proces cílené aktivizace chování
- regulační prvky v činnosti státní správy potom souvisí s jejím mocensko-ochranným působením, posláním regulace obecně je udržení žádoucího stavu v určitých mezích, resp. obnovení předchozího stavu, který byl nežádoucím způsobem narušen, regulaci je tak možno označit za proces cílené stabilizace chování.
Výkonný, podzákonný a nařizovací charakter státní správy
výkonný charakter – státní správa plněním svých úkolů provádí a zabezpečuje výonnou moc státu
podzákonný charakter – st. správa obsah zákonů jednak provádí, ale jejich obsahem se i řídí
nařizovací charakter – spočívá v oprávnění spr. orgánů vydávat správní akty (vyjadčuje mocenskou pčevahu org. st. správy vůči adresátům výkonu st. správy)
Vnitřní a vnější zaměření činnosti st. správy
Vnitřní činnost státní správy je vnitro-organizační záležitostí, není činností hlavní, nýbrž je činností, jejímž posláním je zajistit žádoucí a reálné fungování vlastního systému orgánů státní správy. Činnost, kterou se realizuje vlastní poslání státní správy, je
činností vnější, zaměřenou na usměrňování procesů, které se realizují v jiné soustavě než je státní správa. Adresáty působení státní správy jsou jednak občané jako fyzické osoby, a dále nejrůznější právnické osoby, vůči nimž státní správa směřuje a je vykonávána.
Subjektem státní správy jakožto činnosti státu je sám stát, představovaný jednotlivými příslušnými orgány státní správy, a správa jimi vykonávaná není realizována jen jménem státu, ale také, a to je rozhodující, v jeho zájmu. Prostřednictvím státní správy stát realizuje státní politiku, která je výrazem jeho zájmů a vůle, a realizuje ji ve vztahu k objektům, jež jsou nuceny se tomuto působení podřídit, a to aniž by státu byly organizačně podřízeny.
Objekty státní správy nejsou součástí organizačního systému státní správy a mají svébytné, na státní správě jinak nezávislé, postavení.
4. Samospráva s její charakteristické rysy
Samospráva - je veřejnou správou uskutečňovanou jinými veřejnoprávními subjekty než státem => subjekty korporativního charakteru, označované jako veřejnoprávní korporace
- představuje ve veřejné správě výkonné působení a ovlivňování společenského života prostředky nestátního charakteru
- spolupodílí se (se státní správou) na realizaci veřejných záležitostí
- spočívá ve výkonu vymezených úkolů správy státu samostatnými státem aprobovanými veřejnoprávními subjekty
- je částí správy státu, decentralizovanou na subjekty nestátního charakteru
Samospráva je tedy součást veřejné správy, vyznačující se zaměřením samosprávného subjektu na sebe sama a své vlastní záležitosti, což je jinak jedním ze znaků soukromé správy.
Obdobně jako u státní správy je samospráva svou povahou organizující a mocensko-ochrannou činností, a to rovněž s prvky řízení a prvky regulace. Vzhledem k povaze samosprávy se prvky řízení a prvky regulace projevují jako samořízení a samoregulace. Naproti tomu i u samosprávy platí, že při jejich uplatňování ve vzájemné kombinaci převládá pozitivní obsahové zaměření samosprávné činnosti.
Charakter a zaměření činnosti samosprávy
- činnosti podzákonné a nařizovací - ve své činnosti se řídí zákony, dále vlastními mocenskými akty a vlastní samospráv. moc provádí a zabezpečuje s využitím nařizovacích oprávnění
Samosprávné korporace - podstatou a posláním samosprávné korporace je samostatně, tedy samosprávně, rozhodovat o vlastních otázkách a spravovat vlastní záležitosti, a to podle svých potřeb, ze své vůle a řídíce se přitom jenom zákony (objekt tedy splývá se subjektem)
- zřizují si samosprávné orgány, které zabezpečují výkon samosprávy v příslušných vztazích – mezi nimi pak probíhají „vnitřní“ vztahy a z jejich strany vůči jednotlivým členům samosprávného spoečenství „vnější“ vztahy
V samosprávných vztazích - samosprávné orgány v nich vystupují nikoliv jménem státu a z jeho vůle, nýbrž jménem daného samosprávného společenství, z jeho vůle a v jeho zájmu. Přitom objektem samosprávného působení nemůže být nikdo, kdo by územně, osobně nebo věcně stál mimo okruh působnosti příslušné samosprávné korporace, a proto je okruh adresátů takového působení dán hranicemi její působnosti. Samosprávné vztahy tedy směřují vždy dovnitř hranic působnosti samosprávného společenství.
Samospráva jako projev činnosti veřejnoprávích korporací a jejích orgánů
- Samospráva je tedy organizující a mocensko-ochranné působení územních a zájmových samosprávných korporací a jejích orgánů ve specificky výkonném pojetí, rozšířeném o oprávnění tvorby samosprávné moci, podzákonného a nařizovacího charakteru, jež se realizuje ve vztazích, v nichž na jedné straně vystupují samosprávné orgány, které tuto činnost vykonávají, a na straně druhé objekty v jejich působnosti, přičemž tato činnost postrádá státně mocenskou podstatu.
Pro státní správu i samosprávu veřejnoprávních korporací je charakteristické, že se v obou případech jedná o veřejnou správu, a proto také samospráva společně se státní správou naplňuje obsah uvedeného pojmu.
5. Správní právo jako právní odvětví, systém správního práva
Správní právo jako právní odvětví
- je samostatné právní odvětví, s jehož právní úpravou je spjato množství speciálních právních předpisů a v nich obsažených norem správního práva. Právní věda tedy správní právo člení na jednotlivé systémové prvky – prameny a normy správního práva, základní pojmy a instituty spr. pr. (subjekty, orgány, formy realizace,...)
Předmět správního práva jako právního odvětví
upravuje postavení a chování subjektů vztahů souvisejících s realizací výkonu moci ve státě, ve sféře veřejné správy => jedná se o úpravu společenských vztahů vznikajících a realizujících se v souvislosti s výkonem veřejné správy => vztahy jsou konkretizovány:
- co do obsahu
- co do subjektů – jedním ze subjektů je vždy orgán veřejné správy, vystupující jako nositel veřejné moci
- předmět regulace správního práva je veřejná správa
Samostatnost odvětví spr. pr.jurčují aspekty:
zájem společnosti o existenci dané výseče práva
specifickost předmětu úpravy
specifickost metody právní regulace
Systém správního práva
Dle obsahové sourodosti norem (vnitřní systém)
1. správní právo organizační – zakotvuje základní zásady veřejné správy, konkretizuje postavení, organizaci, pravomoc a působnost subjektů veřejné správy
2. správní právo hmotné – představuje hmotně právní úpravu jednotlivých oblastí a úseků veřejné správy vymezující právní postavení subjektů veřejné správy, podmínky a předpoklady realizace práv a povinností adresátů veřejně – správního působení
3. správní právo procesní – upravuje procesně-právní postavení subjektů tzv. správního řízení jakož vlastní procesně-právní postup při rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech tzv. účastníků řízení konaného před orgánem veřejné moci
4. správní právo trestní – zahrnuje právní úpravu základů a následků odpovědnosti za správní delikty
Vnější systémové vztahy (nejvýznamnější) = návaznost soukromého a veřejného práva
- s ústavním právem – rozvádí základní principy organizace a činnosti státu, jeho orgánů i jiných veřejnoprávních korporací
- s finančním právem – společná administrativněprávní metoda regulace
- s trestním právem – základy a následky správněprávní odpovědnosti
- s pracovním právem – společný okruh pracovně a služebněprávních vztahů pracovníků
- s občanským právem – autoritativní zásahy správního práva do občanskoprávních vztahů (majetkové a nájemní)
6. Prameny správního práva a jejich členění
Prameny správního práva
ve formálním slova smyslu - se rozumí objektivizace pravidel chování jako právních pravidel, vyjádřená v určité právní formě /právní předpisy/
podle druhu orgánu, který příslušný pramen správního práva vydal,
podle stupně právní síly pramenů správního práva,
podle toho, zda jde o prameny správního práva prvotní či odvozené
v materiálním slova smyslu se potom rozumí společenské poměry, historické události, veřejné zájmy atd., tedy to, co je příčinou, že obsah práva je právě takový, jak vyjádřen v příslušných právních formách.
Správní právo je chápáno jako výraz vůle a zájmů státu a veřejnoprávních korporací, jako souhrn právních norem, jejichž původcem je stát, resp. jeho orgány, a další veřejnoprávní subjekty. Správní právo je přitom tvořeno jak zákony, tak podzákonnými obecně závaznými akty, přičemž pro správní orgány platí nejen jejich vázanost zákony, ale i jejich administrativní podřízenost.
Prameny českého spr. pr.:
obecně závazné normativní akty
jsou výsledkem činnosti orgánů veřejné moci, obsahující právní normy (působí ve sféře veřejné správy, které obsahují obecně závazná pravidla chování)
prvotní normativní akty jsou ty akty, které upravují vztahy dosud právně neupravené, nebo takové akty, které již takovou existující právní úpravu mění či ruší
odvozené normativní akty mají za úkol konkretizovat a provádět prvotní normativní akty, jsou vydávány vždy na základě zmocnění obsaženého v prvotních normativních aktech a slouží k jejich provedení, jejich původci jsou příslušné správní orgány
mohou je vydávat jen orgány k tomu příslušné
musejí mít stanovenou formu
musí být zachovaný proces jejich vydávání
musí být respektován prpincip právní síly
normativní smlouvy - méně frekventovanými prameny správního práva než obecně závazné normativní akty, jsou hlavním pramenem mezinárodního práva (tzv. mezinárodní smlouvy), nicméně mnohé z nich jsou současně nezastupitelným pramenem tzv. vnitrostátního práva,
normativními smlouvami jsou svou povahou tzv. kolektivní smlouvy v zaměstnavatelských vztazích i v režimech zaměstnaneckého postavení pracovníků veřejné správy.
K pramenům českého správního práva nepatří právní precedenty, ani právní obyčeje.
Platnost - nastává dnem publikace, provedené v předepsané formě
- akt, který nabude platnosti, je závazný pro tvorbu normativního aktu nižší právní síly, zavazuje tedy příslušné orgány v procesu jejich normotvorby
nepředstavuje závaznost pro veřejnost (ta nastává až s účinností)
Účinnost normativního aktu je stav, který umožňuje na jeho podkladě utvářet příslušné právní vztahy
- účinnost normativního aktu zpravidla nastává dnem uvedeným v příslušném normativním aktu. V případech, kdy takový den v normativních aktech uveden není, pak tyto akty nabývají účinnosti 15. dnem po jejich vyhlášení.
ČLENĚNÍ pramenů správního práva (tedy zejm. obecně závazných normativních aktů)
podle druhu orgánu, který jej vydal (pravomoc k vydávání náleží vrcholnému zákonodárnému orgánu, ústředním orgánům státní správy, orgánům územní samosprávy
vydyné ústředními orgány
ústava a ústavní zákony
zákony a zákonná opatření
nařízení vlády (k provádění zákonů)
obecně záv. pr. předpisy miisterstev a jiných správních úřadů (vydané na zákl zákonů)
vydyné místními (územními) orgány
obecně závazné vyhlášky kraje v mezích samostatné působnosti
nařízení kraje ve věcech svěřeného výkonu státní správy (přenesené působnosti)
obecně závazné vyhlášky obce v mezích samostatné působnosti
nařízení obce ve věcech svěřeného výkonu státní správy (přenesené působnosti)
podle stupně právní síly
ústava a ústavní zákony
zákony a zákonná opatření
obecně závazné vyhlášky krajů a obví vydávané v oblasti samostatné působnosti (vydávají se na základě ústavního zmocnění)
nařízení vlády
obecně závazné právní předpisy ministerstev a ostatních ústř. org. st. správy
nařízení krajů
nařízení obcí
dle původu
primární normativní akty – vydávány na základě přímého ústavního zmocnění (zákony, zákonná opatření, obecně závazné vyhlášky krajů a obcí
odvozené normativní akty - vydávány na základě zmocnění, obsaženého v prvotních normativních aktech (nařízení vlády, obecně závazné právní předpisy ministerstev a ostatních ústředních orgánů st. správy, nařízení krajů a obcí)
další členění
zákonné – vydané zákonodárnými orgány
podzákonné – vydané správními orgány (resp. normativní správní akty)
7. Charakteristika a členění norem správního práva, působnost norem
Normy správního práva: /na rozdíl od "pramenů"/
- jsou jednotlivá správněprávní obecně závazná pravidla chování vydaná v předepsané formě a vynutitelná státní mocí, nebo v některých případech veřejnoprávní samosprávnou mocí (nezaměňovat s právními předpisy, které lze naopak ztotožňovat s příslušnými "formami" pramenů práva).
- právní normy, které jsou státem buďto přímo vydávány, nebo alespoň uznávány
Struktura norem spr. pr.
- na rozdíl od obecného rozlišení struktury pr. norem na hypotézu, dispozici a sankci mají správněprávní normy imperativní charakter; správněprávní sankce jsou obsaženy jen v nromách správního práva trestního
- struktura je u spr. pr. nahlížena nověji:
Dle vnitřní struktury
regulativní normy – upravují postavení a chování subjektů správního práva v pozitivních správněprávních vztazích
ochranné normy – poskytují ochranu příslušným společenským vztahům tím, že regulují negat
Vloženo: 2.11.2010
Velikost: 415,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu BPPX10021 - Správní právo hmotné
Reference vyučujících předmětu BPPX10021 - Správní právo hmotné
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz