- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál13. Politický systém České republiky Cabada, Vodička 183 – 237
Část IV Organizované zájmy a politický proces
Kapitola 7 Zájmové skupiny a prostředkování zájmů
Intermediární systém České republiky: pojem, vznik právní rámec
Pojem
Slovo intermediární pochází z francouzštiny a znamená „ležící, spočívající mezi“. V politologii se pojem intermediární instituce používá zejména pro označení zájmových skupin, resp. zájmových svazů, které stojí a prostředkují zájmy mezi jednotlivcem či společností na straně jedné a veřejnou politickou sférou, zejména státní sférou, na straně druhé. Intermediární instituce jsou kolektivními aktéry organizovaných zájmů, zejména politické strany, svazy (především odbory a profesní svazy), ostatní zájmové skupiny, hnutí a masmédia.
Jiná, poněkud jednodušší definice intermediárních skupin zní: jsou to organizace a sdružení občanů, které jsou spojovacím článekm mezi společností a státem. Mimo jiné se tím rozumí odbory a zaměstnavatelské svazy, jako reprezentanti ekonomických zájmů, stejně jako reprezentanti neekonomických zájmů v občanské společnosti jako církve, ekologická sdružení či tělovýchovné jednoty.
Prototypem nepolitických intermediárních subjektů jsou zájmové skupiny. Zájmové skupiny se vyznačují formálním členstvím a diferencovanou vnitřní strukturou.
Zájmové svazy se liší od politických stran větším partikularismem zájmů a snhou vystupovat ve vlastní věci, aniž by byla převzata přímá odpovědnost ve vládě či parlamentu.
Intermediární procesy, tj. procesy organizace a prostředkovánízájmů v rámci intermediárnícho systému, probíhají ve třech fázích: artikulace (formulace vyjádření potřeb ve skupinovém zájmu), manifestace (vylášení zájmů a jejich uplatňování ve formě požadavků, programů, prohlášení, demonstrací a stávek či prostřednictvím médií, s cílem jejich prosazení) a agregace zájmů ( rozumí se tím zejména sdružování a výběr, selekce, zájmů. Zájmy, které nemohou být uspokojeny na lokální nebo dílčí úrovni, vstupují do politické arény, kde jsou v politckém procesu sdružovány a selektovány a kde jej jejich prosazování součástí tvorby politické vůle).
Vynik intermediárního systému
Po listopadu 89. Nové potřeby a zájy, související se strukturálními změnami ve společnosti, daly vzniknout celému novému intermediárnímu systému – novému systému prostředkování zájmů.
Právní rámec
Základní institucionální rámec pro činnost intermediárních organizací tvoří Ústava ČR a Listina základních práv a svobod. Listinou je v ČR uzákoněna svoboda spolčování a koaliční svoboda. Každý má právo svobodně se sdružovat s ostatními na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Je nepřípustné omezovat počet odborových organizací či některé z nich zvýhodňovat. Za podmínek stanovených zákonem je zaručeno právo na stávku; z práva na stávku jsou vyloučeni soudci, příslušníci ozbrojených sil a sborů atp.
Organizované zájmy a proces transformace
Systémová transformace po roce 1989 v sobě zahrnovala i obnovu občanské společnosti. Vzniklo mnoho nových institucí zastupujících zájmy: politické strany, odbory, občanská zájmová sdružení, různé svazy, spolky, církve, hnutí a komory „jsou integračním prvkem společnost“. Vznik intermediárních institucí je tak důležitou (zřejmě nezbytnou) součástí demokratické konsolidace.
Vybudování struktur občanské společnosti, které je spontánním procesem, vyžaduje poměrně dlouhou dobu.
Nejvýznamnější z nově zvnikajících intermediárních organizací byla instituce sociálního partnerství, tripartita, jejímiž aktéry bli vláda, odbory a zaměstnavatelé.
Sociální partnerství
Obecně
Sociální partnerství představuje institucionalizovanou formu prostředkování a harmonizace zájmů mezi kapitálem a prací, tedy mezi zájmovými svazy zaměstnavatelů a zaměstnanců. Stát se tohoto procesu účastní ve své funkci jako reprezentant celospolečenských zájmů. Sociální partnerství předpokládá, aby všemi zúčastněnými byly uznávány zásadní cíle hospodářské a sociální politiky. Těchto cílů lze dosáhnout vyjednáváním lépe než otevřenými konflikty.
Vůči odborům panovala, protože byly ovládány komunisty, ještě nedávno hluboká nedůvěra.
Tripartita: vývoj a funkce
Sociální partnerství, pro něž se v ČR vžil název tripartita, sehrálo významnou roli především při přípravě fundamentálních rozhodnutí o směru budoucí reformní politicky v prnvíhc třech letech po revoluci.
Základním dokumentem, který byl každoročně uzavírán aktéry tripartity, byla Generální dohoda, která stanovila opatření pro zmírnění sociálních odpadů tržněhospodářských reforem.Generální dohoda obsaovala především zásadní ustanovení týkající se politicky pracovního trhu, mzdové a sociální politicky a reformních opatření v sstému sociálního pojištění. Byla jakýmsi rámcovým dokumentem a koncepčním východiskem pro kolittivní vyjednávání na odvětvové a podnkové úrovni. Během jednotlivých vlád se její role měnila, sílila či naopak oslabovala.
Aktéři sociálního partnerství (odbory, zaměstnavatelské svazy, vláda)
Odbory jsou sdružením zaměsnatnců, jehož cílem je zajištování a vylepšování ekonomického a sociálního postavení svých členů. Veldle politických stran představují odbory druhý nejvýznamnější intermediární subjekt ve společnosti. Ačkoli se definují jako nezávislé, jsou v českých zemích svými názory již tradičně blízké sociální demokracii.
Odbory, čítající několik milionů členů, jsou nejpočetnější intermediární organizací v České republice.
Podle zákona zastupují odbory všechny zaměstnanece. Z toho vyvstává problém legitimity odborových centrál, které vystupují jako mluvčí všech zaměstnanců., ačkoli reálně zastupují pouze část z nich, pouze členy odborů.
Zaměstnavatelské a podnikatelské svazy
V důsledku rozsáhlé privatizace a dynamickéhovývoje soukromého podnikatelského sektoru vzrostla potřeba hájit společné zájmy. Nejdůležitější je Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, která si klade za cíl formulovat, koordinovat a prosazovat zaměstnavatelské, podnikatelské a profesní zájmy svých členů, podílet se v ráci zákonodárného procesu na řešení otázek relevantních pro podnikatelský sektro, stejně jako vykonávat lobbyistickou činnost v politických stranách, vládních orgánech a v Parlamentu.
+ Vláda – její role je vysvětlena jinde
Další intermediární instituce (občanská sdružení, církve, profesní komory)
Různé svazy a spolky, komory a nadace.
Občanská sdružení
Nejrozšířenějším typem organizací, ve kterých se lidé sdružují za účlem reprezentace nejrozmanitějších zájmů, jsou občanská sdružení. Jen mezi lety 90 – 96 jich ročně vzniklo 3 – 8 tisíc.
Církve
Církve zaujímají v české společnosti spíše nevýznamnou pozici. Nejvíc příznivců (40 %) má katolická církev, stejně je ateistů.
Profesní sdružení
V profes
Vloženo: 24.02.2014
Velikost: 76,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz