- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Vypracovane_otazky_resp_vycuc
PFZFIF - Základy firemních financí
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálCharakteristika výcucu:
Metóda tvorby: - sklepaný na kolene
Zdroje: - skriptá, nejaké prednášky a staršie výcucy
Úplnosť: -ak to nebude stačiť, tak už neviem (resp. asi skriptá by bolo treba prečítať)
Spracoval: Juraj P.
Ostatné: Veľa šťastia při skúške!
Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty. Finanční řízení (3/4 funkce, účelové funkce), finanční politika firmy (cíle), kapitál a finanční cíle podnikání.
Podnikové finance, finanční zdroje a cíle podnikání, vývoj firemních financí
podnikové finance:
peněžní prostředky
kapitál
finanční zdroje
Ve vzájemné interakce, včetně vztahů (integrací) mezi:
podnikatelskými subjekty
zaměstnanci
státem
3 základní funkce firemních financí:
finanční řízení - podmnožina firemních financí
- rozhodující nástroj podnikových financí
získávání peněz a kapitálu z různých zdrojů = financování
alokace peněz a kapitálu do různých forem nepeněžního majetku = investování a projektové řízení
rozdělování zisku = dividendová politika
při respektování účelových funkcí
maximalizace tržní hodnoty firmy
optimalizace podnikového rizika
respektování časového faktoru (hodnota peněz, kontinuita podnikání, CF)
Cíle finanční politiky firmy:
zajištění likvidity (schopnost splácet závazky) při minimalizaci ceny peněz
naproti tomu likvidnost = vlastnost majetku překlápět se do likvidnějších forem
Podnikový kapitál (kapitál)
teorie ( kapitál = jeden z výrobních faktorů
finance a účetnictví ( ( vložených peněz - mezi vlastníky
- mezi věřitele
Zdroje financování
Vlastní (interní)
použitelný zisk
odpisy (HIM a NIM)
Cash Flow (podnikový efekt na úrovni hotových peněz)
prodej akcií
Cizí (externí)
prodej obligací
investiční úvěry (dlouhodobé)
obchodní úvěry (obvykle krátkodobé)
stálá pasiva, tj. časově odložené platby (mzdy, daně, …)
koupě na splátky
směnky
alternativní zdroje financování
leasing
dodavatelský úvěr
odběratelský úvěr
forfaiting, faktoring - firma získá likviditu, ztratí rentabilitu
frančíza (přijetí know-how za určitý poplatek - užívání cizí licence)
projektové financování - financování velkých projektů
Finanční cíle podnikání
pozice: integrující a dominantní role finančního a firemního řízení v ekonomice firmy
cíle:
maximalizace zisku (historicky tradiční)
maximalizace tržní hodnoty
zisk neexistuje
zajištění likvidity (krátkodobý)
maximalizace hodnoty (vlastní jmění)
přežití
finanční zdraví = rentabilita (zisk) + likvidita (CF)
hlavní oblasti finančního řízení:
moc kritérií
patří sem oblast zdrojů - finanční struktura
- kapitálová struktura
efektivnost
+ ef. výrob
+ ef. výrobků
Firemní finance a jiné ekonomické disciplíny. Vývoj firemních financí (v čase).
Finance podniku a jiné ekonomické disciplíny
mikro
podniková ekonomika
účetnictví
--------------------------------------------------------
makro
veřejné finance
pojištění
matematika, statistika, ekonometrie
Vývoj chápání podnikových financí
do konce 19. stol. - součást nauky o podnikovém hospodářství
do 30. let: získávání kapitálu
krize 30. let:reorganizace, vládní zásahy, informační základna ( finanční analýza
40. léta:problém peněžních tokůzisk vs. cash flow - dynamická veličina
50. léta:- řízení majetku (zásob, pohledávek, peněz)
- řízení investic (
( cena kapitálu a majetku
5) 60. léta: - optimalizační techniky (i statistické)
- řízení (zejména) oběžného kapitálu
- počítač (kvantifikace rizika)
6) 70. léta:teorie portfolia
7) 80. léta:zvýšení významu výpočetní techniky
- deriváty finančních trhů (opce, futures) jako ochrana (?) před rizikem
(úvaha: zákaz obchodování s deriváty ?)
Domácí podmínky:
podniky jako ekonomicky a finančně samostatné jednotky
priorita politických zájmů
druhořadá hodnotová a finanční kritéria
bariéra státního vlastnictví
speciality: (Jugoslávie)
dělnické rady - rozhodovaly o orientaci firem, orientace na krátký horizont, snížená schopnost realizovat dlouhodobé cíle) vs. dlouhodobé zájmy
Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic). Fáze finančního rozhodování. Specifika finančního rozhodování
A) Dlouhodobý (strategický) horizont
finanční rozhodování je podmnožinou finančního řízení (dominantní)
komponenty = složky:
výběr optimální varianty zdrojů financování
užití získaných prostředků
uvážení vlivu omezujících podmínek
Typy rozhodovacích situací (výběr)
Struktura podnikového kapitálu - rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu a o jejich struktuře
vlastní (akciový kapitál, rezervy atd.)
cizí (obligace, úvěry) ( finanční páka
Struktura majetku
o podílu peněžních prostředků na celkovém majetku
o podílu oběžného a fixního majetku ( provozní páka
( kalkulace nákladů
Užití podnikového kapitálu - investování
finanční = f (výnosů, rizika, likvidity)
věcné (reálné) ( efektivnost investic
fixní majetek
zásoby( kalkulace nákladů
pohledávky
Analýza bodu zvratu (BEP - Break even point) - pro znázornění provozní páky
Provozní páka
odráží, do jaké míry jsou fixní aktiva a s nimi spojené fixní náklady ve firmě využity
jak zorganizovat výrobu (zda nakoupit stroje - drahé, nebo pracovat bez automatických strojů)
Finanční páka (pasiva)
= procentuální množství využití cizího kapitálu ve firmě
poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu
- kapitálově lehká firma - nemusí prodat takové množství, přes bod zvratu - mírně rostoucí zisk, vyšší ztráta kapitálově těžké firmy
příspěvek na krytí - na něm závisí zisk
stejný bod zvratu u obou firem ( není jednoznačná odpověď, kapitálově těžká - vyšší zisk, vyšší riziko, je nucena být za bodem zvratu
B) Krátkodobý (operativní) horizont
Optimalizace struktury oběžných aktiv
Optimalizace struktury i objemu oběžných aktiv musí být nezbytně nutně spojena se strukturou výrobního programu. Mimo aktuální stav výrobního programu je neméně významný i jeho vývoj v budoucnosti. To vede k úvahám o řízení výrobkových inovací, jejichž nákladovou část definují již několikrát zmiňované kalkulace nákladů.
Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu
Požadavek na optimální strukturu krátkodobého kapitálu vede k nutnosti optimalizovat investiční proces, v daném případě věnovaný investicím finančním.
Specifika finančních investic přesahují rámec kurzu Základů firemních financí. Proto se jimi v dalším nebudeme zabývat. Nicméně je jasné, že zásadně se pohybujeme v oblasti řízení investic, což vede ke zdůraznění významu investičních rozhodnutí.
Optimalizace ochrany proti finančním rizikům.
Riziko obecně a finanční riziko zvlášť je jedním z velkých témat současných firemních financí či současného finančního řízení podniku. I tato oblast je však mimo hlavní náplň předmětu. Nicméně se jí alespoň částečně dotkneme v podobě ochrany proti investičnímu riziku. Důvod pro toto kompromisní řešení je zřejmý – investiční rizika jsou tak vysoká, že i na úrovni základního kurzu firemních financí či finančního řízení podniku je třeba se problematice finančních rizik a ochrany proti nim věnovat.
Pod pojmem optimalizace ochrany proti finančním rizikům pak na dané úrovni poznání rozumíme přiměřenost navržených a použitých prostředků k eliminaci rizika vlastnímu riziku. V zásadě jde o to, aby ochrana proti riziku nebyla dražší než potenciální negativní důsledky hrozícího rizika.
Fáze finančního rozhodování
Vymezení problému a určení cílů
Analýza vstupních informací
Stanovení variant řešení (reálné)
Volba kritéria optimality a určení optimální varianty
Realizace a dosažení cíle
Čtyři standardní metody hodnocení efektivnosti investic. Měření investičního rizika a ochrana proti němu.
Statické metody:
ARR = average rate of return
MBED Equation.3
srovnání s:
požadovanou hodnotou
hodnotou konkurenčního projektu
PB = Payback
měl by vyjít nižší než je životnost investic
CF = zisk + odpisy
srovnání s:
požadovanou hodnotou
hodnotou konkurenčního projektu
dobou životnosti projektu
Srovnání ARR a PB:
ARR je tvrdší kritérium
PB lépe vystihuje charakter podnikání ("stroje na peníze")
statické metody - jednoduché
Dynamické metody (s uvážením časové hodnoty peněz)
NPV = Net Present Value
kapitalizovaná hodnota
PV - present value
kde: n … roky
r … cena kapitálu
do nákladů by se neměly započítávat úroky
Kritérium:
cena kapitálu:
1 zdroj - 15 % ( r = 0,15
2 zdroje - 1/2 kapitálu á 15 %
1/2 kapitálu á 5 %
pak r = 10 % = 20/2
čím je NPV vyšší, tím lepší
srovnání s:
požadovanou hodnotou
hodnotou konkurenčních projektů
slabina: meziroční CF
Ekonomická interpretace:NPV = reálný výnos z projektu po N letech životnosti
IRR = internal rate of return (vnitřní výnosové procento)
IRR je taková cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0
Investiční riziko (měření a ochrana)
inflační riziko
zvýšení úrokové míry ( snížení efektivity kapitálových výdajů
mění se peněžní příjmy
zvýšení kapitálových výdajů u dlouhodobých investic
některé peněžní příjmy stejné, diskontní faktor klesá ( čistá současná hodnota klesá
analýza rizika
určení kritických faktorů projektu
určení BEP
kvantifikace rizika (odhady a statistické metody) - rozptyl, směrodatná odchylka
realizace snížení rizika (diverzifikace, dělení, přesun)
pro riskantní investici ( zvýšená diskontní sazba
investice do rizikových skupin
jistot. koeficienty = jistý příjem/nejistý příjem
Pro naše potřeby se spokojíme s relativně jednoduchými metodami obrany proti příliš vysokému investičnímu riziku, jak je představuje následující výčet:
profit margin
Obrázek 6.6 Profit margin
vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (pro různé projekty)
( 30 )
který by měl být co největší.
investiční klima (mezinárodní a sporné)
Je definováno ratingem, který je takto brán jako ukazatel rizikovosti investic na daném teritoriu obecně. Problémem je ovšem sám proces stanovení ratingu, respektive některé prvky jeho metodiky (rating podniku nemůže být vyšší než rating země jeho sídla atd.)
Altmanův model (a jiné ekvivalentní přístupy)
Altmanův model patří mezi tzv. modely prediktivní, které jsou schopny předpovědět budoucí vývoj podniku a za jistých okolností tedy i konkrétního projektu. Podrobněji se k této problematice vrátíme v samostatné kapitole.
Kalkulace nákladů I – východiska, klasifikace výkonů a nákladů.
Klasifikace nákladů
V klasifikace nákladů existují diference podle účelových funkcí, které v klasifikaci uvažujeme. Nejčastěji jsou náklady tříděny a evidovány podle
dle přiřaditelnosti nákladů k výkonům
přímé (jednicové)
nepřímé (režie), včetně režií separabilních
podle závislosti na vyráběném množství, resp. čase
fixní (a semifixed)
variabilní (a semi-variable)
platnost aproximace
přímé = variabilní
nepřímé = fixní
dle vazby na přijatelné rozhodnutí
relevantní
irelevantní
dle jejich alokace v čase
sunk costs ("utopené" náklady)
Kalkulace nákladů II – kalkulační metody a techniky, dynamická kalkulace.
Kalkulační metody a techniky
V obecné rovině chápání je náplní kalkulací nákladů řešení kalkulačního problému, pod čímž chápeme jedno jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních).
Existují tři základní přístupy k řešení kalkulačního problému, tři kalkulační metody:
absorpční (v podobě tří kalkulačních technik)
variabilních nákladů
ABC (Aktivity Based Costing).
Ostatní kalkulační techniky budeme zde presentovat jako jedinou skupinu –
skupinu speciálních kalkulačních metod.
Metoda absorpční (úplných nákladů, full costing)
dělení (prosté dělení) – bez chyby metody
Předpoklad: homogenní výrobní program (tj. výrobní program je tvořen pouze jediným výrobkem)
Pak pro náklady na jeden výrobek homogenního výrobního programu platí vztah ( 18 )
N∑ / Q = NP / Q + NN / Q ( 18 )
Zde uvedené symboly značí:
N∑ ….. náklady celkové na všechny prvky výrobního programu
NP ….. náklady přímé (jednotkové nebo jednicové) na všechny prvky výrobního programu. Jde o ekvivalent NV.
NN ….. náklady nepřímé (náklady fixní, režie) na všechny prvky výrobního programu. Ekvivalent NF .
dělení s poměrnými čísly (zobecněné prosté dělení) – již s chybou metody
Tato technika absorpční metody vychází z předpokladu, že i když výrobní program není tvořen pouze jediným výrobkem, je možno identifikovat jediný parametr pi, který je schopen dokonale odlišit jednotlivé výrobky.
Za tohoto předpokladu lze metodu praktikovat ve dvou verzích:
technika základní (přepočet výrobků na výrobek základní) je pak definována následujícími kroky
1. krok - volba základního (i-tého) výrobku
ki,j = pj / pi( 19 )
2. krok - přepočet ostatních výrobků na výrobek základní
Qpi = Qvi x ki,j ( 20 )
3. krok - určení celkového počtu kusů základního výrobku
∑Q = ∑ Qp,i pro všechna i (pro všechny výrobky) ( 21 )
4. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro základní výrobek
Nn, j = N∑ / ∑Q ( 22 )
5. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro ostatní výrobky
Nn,i = Nn,j x ki,j ( 23 )
Zde nově zavedené symboly mají význam:
Qvi ……. výchozí počet kusů i-tého výrobku
Qpi ……. přepočtený počet kusů i-tého výrobku
pi ……. hodnota parametru (kupříkladu délky či váhy) i-tého výrobku
k i,j ……. poměrové číslo pro přepočet j-tého výrobku (základního) na výrobek i-tý
Nn,j ……. náklady nepřímé na jeden kus j-tého výrobku (základního)
Nn,i ……. náklady nepřímé na jeden kus ostatních výrobků (mimo základního)
technika „kilogramových cen“
V tomto případě definujeme:
nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
( 24 )
procento režie ( 25 )
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx.......režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R.......celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ.......celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx.......podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
Potenciální (či skutečné) chyby metody procenta režie:
nesprávná volba rozvrhové základny
vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Metoda variabilních nákladů (marginální, příspěvku na krytí, hrubého rozpětí, variable costing, marginal costing)
Tato metoda je postavena na jednoduché úvaze - eliminace chyb přiřazení režií lze dosáhnout tím, že se vychází pouze z nákladů přímých.
Další podstatné charakteristiky této metody lze shrnout následujícím způsobem:
podílu, v jakém bude daný výrobek krýt fixní (režijní) náklady rozhoduje v podobě krycího příspěvku kalkulant
vlastní pojetí marginality se může případ od případu lišit
technika metody ( použité výpočtové "vzorce") jsou převzaty z BEP analýzy.
ABC (Activity Based Costing)
Princip : režie se mění na přímé náklady (což klade mimořádné náklady na sledovací a evidenční systém - účetnictví).
Takto nevzniknou žádné nealokované (režijní) náklady – přiřazení zajistí existence cost drivers. Ty musí být známy pro každou z potenciálních režií, a nebo musí být konstruovány tak, že skutečně všechny náklady principielně přiřadí k danému výkonu (výrobku či aktivitě), bez ohledu na jeho povahu (hodnoceno tradičním způsobem nazírání – náklady přímé, náklady nepřímé).
První přístup je ve skutečnosti pouze rozšířením filosofie techniky procenta režie. Vazba režií k danému produktu (aktivitě, projektu, výrobku) je zajištěna Rozvrhovou základnou v podobě aktivity, tj. ku příkladu v podobě normominut (vlastně jde o postup již známý v podobě separabilních režií). De facto jde tedy o variantu techniky procenta režie.
Druhá varianta je podstatně sofistikovanější. Také ovšem představuje proti přístupu prvnímu novou kvalitu. Cost driver v tomto pojetí skutečně funguje jako absolutní přiřazovací kritérium, se schopností definovat v každé situaci míru využívání jednotlivých zdrojů režií jednotlivými aktivitami (zde ve smyslu výrobků, produktů či projektů). Pak je jen logické, že za těchto okolností nevzniknou žádné nealokované (nepřiřazené) náklady, čili režie.
Speciální kalkulační metody
metoda standardních nákladů, standard costing
Základním principem jsou empiricky (na základě výsledných kalkulací) určené standardy nákladů, u kterých se sleduje jejich stabilita v čase.
Tento princip je obvykle rozšířen i na dílčí prvky daného produktu, což se při výpočtu konkrétní nákladové ceny projeví jako stavebnicový princip tvorby nákladové ceny.
Problémem metody je (mimo stanovení standardů) stanovení a dodržování povoleného fluktuační pásmo kolísání skutečné nákladové ceny proti nákladové ceně standardně stanovené. Řešení je v praxi finančního řízení podniku opět známé – jde o aplikaci metody řízení podle odchylek.
Při řešení komplexnějších problematik než je přiřazování výkonů k jednotlivým výrobkům (řešení kalkulačního problému), tedy při finančním řízení projektů přejde tento systém na řízení pomocí rozpočtu. Fluktuační pásmo je pak representováno jako rozdíl mezi původním rozpočtem (tzv. pevný či výchozí rozpočet) a jeho aktualizovanou hodnotou v podobě rozpočtu aktualizovaného.
Technologie rozpočtového řízení hovoří o rozpočtování
tří sloupcovém (plán, skutečnost, rozdíl) resp.
čtyř sloupcovém (plán, aktualizovaný plán, skutečnost, rozdíl).
dynamická kalkulace
Dynamickou kalkulací nazýváme takovou kalkulaci, která přihlíží k vývoji nákladů v čase. V tomto případě by vlastně šlo o problematiku tzv. dlouhodobých nákladů. V praxi se však jako dynamická kalkulace označuje hlavně tzv. kapacitní kalkulace, tzn. taková, která přihlíží k vyráběnému množství, jež se může v čase měnit.
Hledáme tedy pro danou situaci funkční závislost nákladů celkem na jeden kus produktu, což je obecně dáno rovnicí ( 18 ). Po její úpravě dostaneme její novou podobu ( 19 )
N∑ / Q = NJ + NF / Q ( 19 )
Grafické znázornění funkční závislosti ( 19 ) je rovnoosá hyperbola, konvergující pro dostatečně velká Q k hodnotě NJ (viz obrázek 5.1).
BED CorelDRAW.Graphic.10
Obrázek 5.1 – Dynamická kalkulace
Diagramy „X“a dynamická kalkulace
Regresní analýza (respektive její výsledky) je dnes (alespoň v implicitní podobě, či v podobě předpokladů o vzájemných vazbách ukazatelů) obvyklou součástí každé složitější kalkulační techniky.
Pro praktické využití se přece jen může jevit názornější a snadnější alternativní postup odhalení předpokládané závislosti mezi dvěma ukazateli, který rozpracoval již před mnoha léty (v r. 1950) autor Dr. Ing. Vladimír Stibic pod označením "Diagramy X".
Název vychází z podoby diagramu, kde se kombinují náklady celkové s náklady na jeden kus podle níže uvedeného obrázku 5.2.
Finanční aspekty zakládání firmy – 3/4 rozhodující otázky vzniku firmy. Parametry podnikatelského záměru. Podniky neakciového typu, akciové společnosti a dru
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 604,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz