- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
Sociální politika - elektronická skripta
EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. Eva Kučerová
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálících bodech:
je to věda o sociálním lidském životě v moderní společnosti
v moderní společnosti jsou na sobě lidé mnohonásobněji (oproti tradiční společnosti) závislejší, ač lícem této mince je individualizace
mnohonásobná vzájemná závislost se vyjadřuje v sociálním jednání, vztazích, institucích a organizacích (tzn. v tom, co všechno děláme, kolik a jaké vztahy přitom ustanovujeme, jaké způsoby jednání používáme a co si kdo při užívání těchto pravidel může dovolit).
Všichni tři považují sociologii za zajímavý a pro praxi užitečný obor. Pokud jsme sociální politiku definovali jako cílené a záměrné úsilí, které je institucionálně zakotvené a směřuje k ochraně, reprodukci a rozvoji části i celku sociálního systému společnosti (státu), není možné, abychom pro ni nezvolili jedno z východisek a inspirací v sociologii.
Chceme-li potom návaznost sociologie a sociální politiky blíže analyzovat, najdeme dvě zmíněná překrývání – předmětné (obsahové) a funkční (v poslání, cílovém zaměření).
I.4.1. Předmětné překrytí sociologie a sociální politiky
Víme-li, že předmětem sociologie jsou mimo jiné sociální vztahy, zbývá dodat, že jsou to vztahy téměř výhradně nerovné. P. L. Berger (Berger 1993) o tom píše: „Kdyby na opuštěném ostrově spolu žilo pět lidí, je možné, že by to při zachování vztahů rovnosti zvládli. Větší množství lidí by to snad zvládlo za předpokladu, že společně strávený čas nebude dlouhý. Nerovnost různého druhu se objeví, jakmile je lidská komunita tvořena více než jen hrstkou lidí a když dosáhne dlouhodobějšího trvání.“
Jiný významný sociolog, R. Dahrendorf (in Mareš 1999), který se přednostně zabývá teoriemi sociální struktury a stratifikace, tvrdí, že první otázky, které si sociologie položila, byly tyto:
Proč existuje nerovnost mezi lidmi?
Jaké jsou její příčiny?
Může být zmenšena nebo dokonce odstraněna?
Nebo ji musíme akceptovat jako nezbytnou součást struktury lidské společnosti?
Moderní sociální politika, jako praktická činnost vyvíjená na vědeckém základu, se zabývá praktickým řešením takových otázek. Potom je lze upřesnit jako otázky sociálně politické:
Jak zmírnit tu sociální nerovnost, která je neoprávněná a je pociťována jako sociální problém?
Jak uvést míru sociální nerovnosti do takové polohy, která dovolí vládnoucí vrstvě (v určité společnosti, státu) vládnout dále?
Předmětné překrytí obou disciplin můžeme formulovat takto: Sociální politika přispívá k řešení jednoho z tzv. existenčních problémů společnosti – legitimity nerovného uspořádání sociálních vztahů.
Kdyby tento problém nebyl řešen uspokojivě, kdyby daná společnost „nedokázala držet sociální nerovnost na uzdě“, zasloužili by se ti, kdož strádají, prostřednictvím nátlakových akcí, které přerůstají v široké sociální hnutí, o přeměnu sociálního řádu, tj. organizace dané společnosti. Sociální nerovnost by ale nezmizela, přeskupila by se.
I.4.2. Funkční propojení sociologie a sociální politiky
Sociologie (nejobecnější věda o společnosti) plní jako každá jiná věda přednostně funkci poznávací. Dále rozšiřuje kulturní rozhled (kulturní funkce) a také hodnotí dopady rozličných záměrů a programů (utvořených lidmi) na sociální lidský život (řídící, politická funkce).
Z definice sociální politiky vyplývá propojení v této druhé z připojených funkcí sociologie (pozn.: prvotní funkcí je poznání, připojené funkce se dělí na poskytování kulturního rozhledu a řídící poslání).
Sociální politika je významným nástrojem uplatňování politické (řídící) funkce sociologie. Plní její technokratické poslání.
I.4.3. Společenská změna a zrod moderní sociální politiky
Již jsme upozornili na to, že nerovné sociální vztahy mezi členy určité společnosti jsou zdrojem sociálních problémů, které „nazrávají“, když je v ní ohrožena legitimita sociální nerovnosti. Znamená to, že se hroutí dosavadní uznávaný výklad toho, proč právě určití lidé požívají významná sociální privilegia a jiní lidé je nemají. Hroutí se společenský řád, prochází krizí, stavem anomie a přerodem do jiného společenského řádu. Nový společenský řád distribuuje sociální privilegia jinak, avšak opět nerovným způsobem. Princip rovnosti se uplatňuje pouze v rovině ideální, v realitě opět nacházíme chudé a bohaté.
Tento obecný mechanismus (blíže viz Hudečková – Lošťák 2002, III. kapitola) lze použít pro velkou sociální změnu vrcholící v polovině 19. století proměnou tzv. tradiční v moderní společnost. V té době se také rodí moderní sociální politika (viz III. kapitola). Podstatné na transformaci tradiční do moderní společnosti ze sociálně politického úhlu pohledu je:
rodina sice zůstává základním sociálním subjektem, ale stát přebírá řadu sociálně zabezpečovacích činností (je to jeden z úkazů dělby práce ve společnosti)
vzniká řada specializovaných institucí a organizací v oblasti sociální péče, to je rodí se moderní sociální správa (je to jeden z úkazů specializace práce ve společnosti)
stát, aby upevnil svou legitimitu, musí rozpracovávat svou sociální politiku (obsahově i organizačně), neboť sílí institut veřejného mínění jako silný partner kontrolující uplatňování lidských práv (je to jeden z úkazů humanizace života ve společenském prostředí, kde stát centralizuje svou moc).
Teprve přelom 19. a 20. století je označován za období „boje za sociální práva“ (důstojný lidský život). V 60. letech 20. století vrcholí optimisticky laděné koncepce o vývoji moderní společnosti jako společnosti hojnosti či blahobytu (v sociálně politické rovině reprezentované konceptem welfare state – viz IV. kapitola), které byly podloženy koncepty o trvalém ekonomickém růstu a empirickým pozorováním rostoucí životní úrovně většiny obyvatel (včetně střední i nižší společenské vrstvy).
I.4.4. Soudobá společnost a stav sociální politiky
Na konci 70. let 20. století dochází ke zlomu – víra v trvalý ekonomický růst je zpochybněna, znovu je oživen fenomén chudoby. Jako hlavní důkaz je předkládán nárůst počtů příjemců různých druhů sociální pomoci i ve vyspělých zemích. V této souvislosti se diskutuje problematika globalizace ekonomiky, která je provázena zostřenou konkurencí a mimo jiné i ztrátou jistoty zaměstnání kvalifikovaných pracujících. Tzv. nová chudoba (nová svým společenským kontextem) je pojednávána jako nevyhnutelný důsledek koncentrace politické a ekonomické moci. Jestliže tedy z úhlu pohledu ekonoma mohou převládat názory o pozitivním přínosu ekonomické globalizace, sociálně politický úhel poukáže přinejmenším na její odvrácenou tvář (blíže viz VI. kapitola). Touto problematikou se zabývá mimo jiné článek J. Kellera, který přibližuje poslední knihu významného francouzského sociologa P. Bourdieua („Conrte-feux“, tzn. Protiohně). Ten se v posledním období svého života (zemřel v lednu 2002) angažoval v Evropském sociálním hnutí, jehož vznik podnítil. P. Bourdieu charakterizuje soudobou sociální situaci evropské (a celosvětové) společnosti v následujících rysech:
Globalizace znamená neviditelnou ruku mocných, ne volného trhu
skutečně osvobozeny jsou pouze tržní síly
zaměstnanci žijí v trvalé nejistotě, bez ohledu na výši své kvalifikace
deregulace zavazuje státy činit maximum pro další posílení pozic velkých podnikatelů (na úkor jejich zaměstnanců)
šance zaměstnanců na trvalé a plnohodnotné pracovní kontrakty slábnou.
Co dnes znamená Evropa (na rozdíl od minulosti)?
existuje evropská odborová federace, ale neexistuje skutečná Evropa odborů a odborářů
existuje bezpočet konferencí, na nichž se akademicky hovoří o evropských problémech, ale neexistuje skutečná Evropa umělců, spisovatelů a učenců
vypracovává se Evropská sociální charta, a přitom se osekávají sociální dávky a jsou omezována sociální práva
sociální Evropa se spíše vzdaluje, i když může mít většina evropských států sociálně demokratickou vládu (výdobytky sociálních bojů posledních dvou století se postupně likvidují, v oblastech vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče se šetří nejvíce, veřejné výdaje se redukují atp.).
Nové formy solidarity se teprve rodí:
jestliže moc vytváří nové formy, musejí být schopni vytvářet je i její kritici
nová solidarita by snad mohla vzejít ze všeobecně sdíleného pocitu nejistoty a obav ve světě práce
tyto nejistoty a obavy se dnes netýkají jen dělníků, ale stále více také kupříkladu učitelů, zdravotníků, sociálních pracovníků, novinářů a řady dalších, až dosud relativně zabezpečených a prestižních profesí.
Celoevropské sociální hnutí, které se také rodí, může být výrazem nové formy solidarity:
mělo by se stát protiváhou nadnárodním společnostem s armádou jejich konzultantů, odborníků, právníků a lobbistů
mělo by odstranit bariéru mezi aktivisty působícími v množství alternativních organizací a zároveň mezi vědci a badateli, které znepokojuje způsob, jakým je nasměrována globalizace a jakým je směrována Evropa
budoucnost by mohla mít solidární síť propojující nejrůznější sociální prostředí, měla by to být úzce propojená, avšak dostatečně decentralizovaná síť evropského sociálního hnutí
jeho cílem by mělo být nutit vlády, aby neustupovaly od myšlenek evropského sociálního státu vybaveného nezbytnými politickými, právními a finančními prostředky, bez nichž zůstane ta nejslavnostněji sepsaná sociální charta jen cárem papíru.
Souhrn
Sociální politika není pojímána jednoznačně. Ve svém užším pojetí zahrnuje jen působení státu, jeho orgánů a organizací na poli sociální ochrany občanů (veřejná, veřejnoprávní politika). Širší pojetí neomezuje sociální politiku na příslušné aktivity státu, ale zahrnuje působení řady dalších, nestátních sociálních subjektů.
Definice sociální politiky jsou převážně taxonomické a každá definice soudobé sociální politiky zdůrazňuje, že jde o systematicky a záměrně prováděnou soustavu organizovaných činností, vedených explicitně vyjádřenými cíli, podporovaných soustavou specifických nástrojů, to vše s cílem ochrany, reprodukce a rozvoje sociálního systému společnosti a jeho částí.
Pojem sociální politika je poměrně mladý a nesmíme jej zaměňovat s pojmy sociální správa, sociální zabezpečení, sociální bezpečnost, sociální blahobyt (social welfare), sociální ochrana, záchranná sociální síť a případnými dalšími pojmy. Oproti každému jmenovanému je sociální politika širším pojmem, který akcentuje rozhodovací proces týkající se volby cílů, strategií jednání pro jejich plnění, vyjednávání partnerů pro jejich prosazování, to vše jako záměrné a cílevědomé úsilí.
Nasvítíme-li sociální politiku z úhlu praktických činností, budeme se zajímat především o sociální subjekty – aktéry sociální politiky a činnosti, které provádějí. Nasvítíme-li ji z úhlu pohledu vědy, budeme analyzovat procesy tvorby a realizace sociální ochrany (a reakce na to) jako předmětu politického vyjednávání, přičemž obsah vychází z kulturního dědictví (sociálně filosofického, sociologického a ekonomického) a je rámován soudobým stavem právního vědění a vědomí a ovlivňován kontextem demografického vývoje.
Zastavíme-li se podrobněji u sociální politiky v její souvztažnosti se sociologií, je to proto, že předmětem sociologie je "soudobá sociální každodennost“ s jejími problémy danými strukturální sociální nerovností. Postmoderní, globální společnost (která se formuje) není sociálně příliš ohleduplná a proto jsme svědky výzev k evropské společnosti, aby chránila to, co bylo v oblasti sociálních práv dosaženo v období od 19. století – přirozené lidské právo na důstojný život, zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948.
Přehled základních pojmů:
sociální politika, sociální zabezpečení, sociální bezpečnost, social welfare, sociální ochrana, aktivní a pasivní sociální politika
Náměty k zamyšlení:
Vytvořte souvětí, v němž smysluplně propojíte následující pojmy: sociální politika, sociální zabezpečení, sociální bezpečnost, sociální ochrana a záchranná sociální síť.
Představte si, že byste měli stanovit pracovní náplň poradci ministra práce a sociálních věcí pro záležitosti státní sociální politiky – kterých hlavních pět činností byste mu určili?
Dále si představte, že byste měli určit pracovní náplň pro sociálního pracovníka na úseku sociální politiky zaměstnanosti – kterých hlavních pět činností byste určili tentokrát?
Jaké vzdělání by měl mít vysokoškolák-odborník na sociální práci – pokuste se určit jeho strukturu dle odborného zaměření.
Udělejte si názorný přehled o souvztažnosti mezi sociální politikou a sociologií.
Zamyslete se nad tím, jakými konkrétními problémy v oblasti sociální politiky se bude zabývat expert-ekonom. Uveďte příklady tří takových problémů.
Zamyslete se nad tím, jakými konkrétními problémy v oblasti sociální politiky se bude zabývat expert-právník. Uveďte příklady tří takových problémů.
Zamyslete se nad tím, jakými konkrétními problémy v oblasti sociální politiky se bude zabývat expert-demograf. Uveďte příklady tří takových problémů.
Studijní materiály (použitá literatura; literatura rozšiřující a doplňující látku této kapitoly; užitečné odkazy)
Bauman, Z.: Myslet sociologicky (Netradiční uvedení do sociologie). Praha, Slon 1996.
Berger, P. L.: Kapitalistická revoluce. Bratislava, Archa 1993.
Engliš, K: Sociální politika. Praha, Topič 1916.
Giddens, A.: Sociologie .Praha, Argo 1999.
Hudečková, H.; Lošťák, M.: Sociologie a její aplikace v regionálním/rurálním rozvoji. Praha, ČZU 2002.
Keller, J. : Jako zrnka písku. SALON (Lit. příloha Práva). únor 2002
Krebs, V.: Sociální politika. Praha, CODEX 1997.
Mareš, P.: Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha, Slon 1999.
Titmuss, R. M.: Social Policy: An Introduction. London, George Allen and Unwain 1974.
Tomeš, I.: Sociální politika: Teorie a mezinárodní zkušenost. Praha, Socioklub 2001.
internetová adresa Evropského sociálního hnutí
Úmluva ILO č. 102/1952
Ideová východiska sociální politiky
V I. kapitole jsme uvedli, že moderní sociální politika čerpá ve svých východiscích z evropského kulturního dědictví. Avšak bylo by chybou domnívat se, že jen evropské myšlení je jediným zdrojem. Ještě větší chybou by bylo, kdybychom si mysleli, že se sociální politika omezuje jen na koncepce vytvořené v moderní době a v rámci vědy. Dříve než ve vědě byly základní principy, o které se opírá sociální politika – to je společenská solidarita a sociální spravedlnost – obsahem morálky, praktické filosofie neboli etiky a náboženství jako systému poznávání, který slouží lidské orientaci ve světě (tj. k vytvoření světonázoru).
II.1. Společenská solidarita v morálce, etice a náboženství – tradiční společnosti
Společenská solidarita, ústřední téma každé sociální politiky, patří bytostně do oblasti morálky. Morálka je součástí normativní kultury společnosti, vystupuje v ní jako ucelený soubor norem, pravidel pro sociální interakce, aby nebyl rozrušen řád společnosti. Etika je ve vztahu k morálce filosofickou naukou o morálním (a nemorálním) jednání.
Až do novověku se v evropské civilizaci morální normy opíraly a zdůvodňovaly autoritou tzv. zjeveného a nepochybného, tedy nábožensky. To znamená, že až do doby převládnutí řádu moderní společnosti (viz oddíl I.4.3.) byla morálka, platná v tzv. evropské, západní civilizaci, založená na tradici vycházející z náboženství a jím byla také vysvětlována. Teprve moderní společnost (resp. její sociální řád, opírající se ve výkladu světa o vědu a typický mentalitou, kdy se člověk staví do neskromné pozice „ovladatele světa“) umožnila oddělit od sebe náboženství, morálku a právo.
Zatímco tedy v tradici evropské společnosti nalézáme zdroje společenské solidarity v morálce a etice, které vycházejí z náboženství (jako převládajícího světonázoru v tradiční evropské společnosti), odborník na sociální práci O. Matoušek (Matoušek a kol. 2001:13) uvádí, že v moderní společnosti jsou zdroje společenské solidarity variabilnější, ale také slabší.
Doplněk: Jeden čerstvý absolvent Fakulty sociálních věd University Karlovy, který se sice nezabývá sociální politikou, ale morálkou soudobé společnosti ano, vytvořil v relaci k pojmu „morálka“ termín „normálka“, aby charakterizoval mj. onu jmenovanou slabost soudobé morálky. Morálka vychází sice částečně stále z náboženství (snad spíše reziduálně), ale také například z Masarykových humanitních ideálů a dalších myšlenkových proudů (viz dále), avšak v praktickém životě vykazují sílu spíše takové normy, které se utvářejí až příliš utilitárně a pragmaticky a na společenskou solidaritu příliš nedbají. To je „normálka“.
II.1.1. Společenská solidarita a náboženství
Náboženství můžeme charakterizovat jako víru v existenci mocností, které předcházejí existenci lidí, přičemž lidský život podstatně ovlivňují a lidé s nimi mohou komunikovat. Taková víra je zaznamenána (fixována) v mýtech, legendách a posvátných textech. Pro tradiční společnost (evropskou nevyjímaje) je typické, že náboženské uvažování prostupuje veškeré lidské činnosti, a tak lidem vysvětluje jejich každodenní žitý svět. Potom se oblast posvátného velmi překrývá se světským, tzv. profánním. Není pak zvlášť obtížné udržovat náboženskou tradicí vytvořené morální normy a pevně se o ně opírat (platí pro individuum i danou společnost).
Solidarita v tradiční společnosti (a ta, jak jsme již uvedli, zakládá orientaci lidí ve světě na náboženství) nepramení z individuálního soucitu jednoho vůči druhému člověku. Pramení z příkazů posvátné, přísně střežené a z generace na generaci přenášené tradice. V tradiční společnosti znamená jednotlivec méně než společenství – jednotlivec má hodnotu a význam jako člen společenství. Tradiční společnost není individualizovaná. Potom také není divu, že společenská solidarita je hluboce zakořeněná a není zpochybňována, lidé ji všeobecně uznávají a společnost (struktura) ji poměrně snadno kontroluje.
Doplněk: O tomto „přirozeném“ (protože vyjadřuje přirozenou potřebu lidské sounáležitosti) a „nepochybném“ (protože tu byla vždy, je posvátná, tudíž o tom není proč pochybovat) typu solidarity hovoří E. Durkheim jako o tzv. mechanické solidaritě, kterou v moderní společnosti střídá organická solidarita. Je to způsobeno dělbou práce, která produkuje mnohonásobnou závislost jednoho na jiných lidech (viz oddíl I.4.). Tento druhý typ solidarity podle autora nemá původ v lidské přirozenosti, ale má funkční podstatu. Když se nad tím dále zamyslíme, znamená to mj., že praktický život člověka se skládá z mnoha aktů směny a před každým z nich člověk uvažuje (kalkuluje v dobrém smyslu toho slova), co musí vložit, aby něco získal. A takovéto uvažování, které probíhá v moderní společnosti (tj. sekularizované, individualizované, neuznávající posvátný příkaz solidarity s jinými), zpochybňuje potřebu společenské solidarity. Pro její realizaci už nestačí uvažovat o lidské sounáležitosti, neboť existuje také potřeba jedinečnosti, „být svůj“. A tento princip znamenající individualizaci akcentuje právě moderní společnost. Přílišné zdůrazňování individuality bez vyváženého akcentu na celek, společenství, solidaritu, může vést k nastolení „normálky“ na místo „morálky“.
Uplatňování společenské solidarity v tradiční společnosti nebylo takovým problémem jako je tomu dnes, neboť systém poznávání světa, který tradiční společnost svým členům nabízí – náboženství – obsahuje ve svém směřování k většímu významu společenství než jedince společenskou solidaritu jako morální imperativ, vycházející z potřeby lidské sounáležitosti a lidského soucítění.
II.1.2. Objekty společenské solidarity v nábožensky orientované společnosti
Pro tradiční společnosti má handicapovaný člověk (k němuž se obvykle vztahuje solidarita druhých) dvojaké postavení. V dějinách lidstva
Vloženo: 16.06.2009
Velikost: 890,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE
Reference vyučujících předmětu EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE
Reference vyučujícího Ing. Eva Kučerová
Podobné materiály
- EPE10E - Psychologie osobnosti a komunikace - Sociální komunikace
- EEA72E - Zemědělská ekonomika - společná zemědělská politika EU
- EREH9E - Regionální politika zaměstnanosti VSRR SUT - Analýza pracovního trhu a politika zaměstnanosti - stč. kraj
- EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA - Skripta
- ABE01E - Základy fytotechniky - skripta na meteorologii
- ASE03E - Chov zvířat II - skripta drůbež
- EAE12E - Plánování a řízení projektů - skripta
- ERE07E - Kybernetika v řízení PAE - skripta
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - skripta
- TFE24E - Zemědělská technika - Skripta
- ESE27E - Základy statistiky - Skripta
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- RTE01Z - Tělesná výchova- PEF - skripta
Copyright 2024 unium.cz