- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE
PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA
FILOSOFIE l
Karel HAUZER Zdeněk BÍGL
FILOSOFIE I
Česká zemědělská univerzita v Praze
Provozně ekonomická fakulta
Katedra humanitních věd
Určeno pro posluchače všech oborů ČZU
Tato publikace neprošla textovou ani jazykovou úpravou.
Lektoroval: Dr. Lenka ADAMOVÁ FSI-ČVUT Praha
Ing. Aleš HAVLÍČEK FSV UK Praha
ISBN 80-213-0696-3
I Filosofické základy vědění a vědy
1Věda a její postavení v rámci ostatních poznávacích č inností (Karel Hauzer)
1.1 Mýtus, filosofie, víra
1.2 Věda jako vědění
1.3 Vědecké poznání a jeho struktura
1.4 Hermetická tradice
2 Problémy filosofie vědění a vědy od antiky po dobu moderní (Karel Hauzer)
2.1 Aristotelovo pojetí vědy
2.1.1 Syllogismus
2.1.2 Důkaz
2.1.3 Vědění nedokazované
2.2 Věda ve středověku
2.2.1 Povaha středověké vědy
2.2.2 Problém universalií
2.2.3 Existence obecnin
2.2.4 Ře šení pomocí analogia entis
2.2.5 Occamova břitva
2.3 Moderní znovuzaložení věd
2.3.1 Ideál tradičního vědce
2.3.2 Moderní racionalita
2.3.3 "Obrat k subjektu" a karteziánský svět
2.4 Hledání ztracené jednoty světa
2.4.1 Dvojí pravda
2.4.2 Dedukce, indukce, nutnost
2.4.3 Humův problém
2.4.4 Kantovo synthetické a priori
2.5 Millův indukcionismus a positivní pojetí
2.5.2 Positivní pojetí vědy
Příloha: John Stuart Mill
O indukci
O universální příčinnosti Literatura k I I
3 Současná filosofie a vědecké poznání
(Zdeněk Bígl)
3.1 Směřování k syntaktické a sémantické analyse jazyka vědy
3.1.1 G. Frege: Počátky sémantické analýzy jazyka
3.1.2 L.Wittgenstein - Logický obraz faktuje myšlenka. Obraz má se zobrazením společnou logickou formu zobrazení
3.1.3 Jazykové hry
3.1.4 Vídeňský kroužek- kritérium smyslu vědeckých výroků a empirická verifikovatelnost
3.1.5 Využití logiky při zkoumání jazyka vědy. Syntaktická a sémantická analýza jazykovědy
3.2 Falsifikovatelnost jako kritérium demarkace mezi vědou a pseudovědou
3.2.1 Evoluční epistemologie
3.3 Fenomenologie jako přísná věda a Huserlovo pojetí krize evropských věd
3.4 Paradigma vědy a pojem vědecké revoluce
3.4.1 Ve vývoji vědy dochází ke střídání paradigmat
3.4.2 Pojem epistemologického zlomu u G. Bachelarda
3.5 Hermeneutika nauka o porozumění
3.6 Postmoderní myšlení a věda
II Člověk a společnost z pohledu filosofie (Zdeněk Bígl)
Úvodní poznámka Společnost jako svět lidských skutků
Protiklad mezi přirozeným a smluveným
Spravedlnost znamená konat to, co komu náleží
Ucelení státu je ctnostný život občanů
Nejen rovnost podle počtu, ale i podle hodnoty
Jako jsou cíle pozemské a boží obce?
Nikdo si nemůže osvojovat právo rozhodovat za druhého bez jeho souhlasu
Úspěch vladařova jednání, které zajišťuje jeho moc, ospravedlňuje použití jakýchkoli prostředků .
Stát vzniká na základě společenské smlouvy
Proč je třeba odmítnout umělé logicky vykonstruované společenské systémy?
Co má být v právu stále přítomné, aby bylo možné hovořit o právu?
Lidská práva
Starat se o své zájmy současně umožňuje uspokojovati zájmy ostatních
Co tvoří občanskou společnost?
Co se v občanské společnosti skrývá za vztahy mezi lidmi?
Sociální nauka katolické církve
Lidé se stávají vykonavateli i obětmi procesu, který považují za nutný a neodvratný
Nehledejme definitivní podobu dobra pro celou společnost, ale bojujme proti určitému zlu a jeho konkrétním podobám.
Úvodní poznámka
Předkládané učební texty věnované dvěma významným filosofickým oborům filosofii vědy a sociální a politické filosofii jsou první částí souvislé řady skript připravovaných vyučuj ícími katedry humanitních věd PEF ČZU, které by měly postupně tematicky pokrýt filosofii v celé její šíři. Učební texty jsou zpracovány tak, že je mohou využívat studenti úvodních kurzů i studenti na nenavazujících specializovaných kurzech zaměřených na dílčí filosofická témata.
Oddíl I
Filosofické základy vědění a vědy
l Věda a její postavení v rámci ostatních poznávacích č inností
(Karel Hauzer)
Osudem mnoha termínů je, že jejich význam v průběhu věků doznává značných změn: posunů, rozšíření či zúžení; leckdy je dokonce nový význam opakem původního. Některé vý znamy vymizely, jiné jsou pozapomenuty; většina však přetrvává jako dosud užívané varianty. Je pak nezbytné objasnit, v jakém významu v daném diskursu autor jistého termínu používá. To nebývá začasté právě snadné: význam je totiž vždy relativizován kontextem - tedy v odborném textu diskursem (oborem úvahy) a sám tento kontext podléhá změnám podobným. Nezbývá tedy než spolu s vý znamy termínů objasnit i jejich kontext pokud a jak to dokážeme. Právě znalost relativizace termínů vzhledem ke kontextu je základním rysem vzdělání: odlišuje člověka vzdělaného od ne- a polovzdělan ého.
Termín věda, vědecký, vědění je typickým představitelem podobného volného sdružení významů, stejně jako např. pravda, pravdivost, dokonce i logika a některé další, s nimiž se ještě setkáme. Naivní používání termínů věda "věda nezvratně dokázala to a to", "ta a ta disciplína (genetika, kybernetika, astrologie, ...) je nevědecká (pavěda, pověra, ...)" nebo pravda - "každý má svou pravdu" spolehlivě vyvolává u odborníků fyziologické reakce (od smíchu po nauseu: to podle naturelu), pro odbornou diskusi se však nehodí.
Při tomto bádání o kontextu vědy ocitáme se okamžitě mimo její kontext: důležitou součástí kontextu védy jsou totiž její vyslovené nebo skryté neuvědomělé nebo uvědomělé, leč zamlčené) předpoklady, tacit assumptions. Bude tedy naším předním úkolem tyto předpoklady nalézt a vyslovit, což nám přináší nemalé potíže: nemůžeme toti ž z nich vycházet, ani využívat výsledků vědeckých bádání na těchto předpokladech založených. Na příklad: při bádání o možném vývoji vědeckého myšlení nám nepomůž e, co se domnívá vědět historická věda o okolnostech vzniku, vývoje,... vědy, neboť jde nám mj. též o předpoklady historické vědy samé; při analýze vědeckého myšlení nám nepomohou vý sledky psychologické vědy, neboť sama psychologická věda vzniká až jako důsledek vědeckého myšlení, atpod.
Podívejme se tedy po motivech vědy a původních očekáváních s vědou spojených, pozorujme úspěchy a neúspěchy v jejich splňování, a především: posuďme pak kriticky, jak tato očekáván í splňuje (či nesplňuje) soudobá vědecká metodologie - nemáme-li před sebou v její dnešní tváři ony nedostupné hrozny ze známé bajky neboli z nouze ctnost.
1.1 Mýtus, filosofie, víra
Na počátku každého bádání o vědě - o jejích motivech, prostředcích, metodách, předpokladech, spolehlivosti, apod., je třeba učinit krok, který není ani samozřejmý ani snadný: totiž zač ít myslet o myšlení. Bez tohoto reflexivního kroku máme sice zkušenost, ale nedokážeme nic říci o její spolehlivosti. Ať již se vznik filosofie vysvětluje jakkoli - z úžasu nebo divení; z otřesu, vzniklého zpochybněním doposud samozřejmých jistot; nebo z jiných existenciálních emocí - toto jediné ji odlišuje od ostatních discipl ín, leckdy řešících tytéž nebo podobné problémy: náboženství, umění, apod.
Historické okolnosti vzniku tohoto typu myšlení pro nás nejsou důležité: každý vědec, každý filosof musí si tento vynález učinit vždy znovu sám a stále ještě je mnoho těch - snad větš ina? - kteří se k němu nikdy neodhodlají. Proto je třeba brát opatrně tvrzení typu "všichni jsme již někdy filosofovali'': jako např. matematika nezačíná počítáním, nýbrž teprve přemý šlením o počítání, tak filosofie (a potažmo věda) počíná teprve myšlením o myšlení. Zda se tak poprvé stalo u Řeků tehdy a tehdy, anebo jindy a jinde, a zda lze či nelze tu či onu domněnku o vzniku filosofie doložit z textů nebo jiných fakticit, je pro náš výklad vedlejší.
Podle dnes nejběžnějšího výkladu (viz např. [3]) - didakticky elegantního, to připusťme - filosofické myšlení vzniklo a rozvinulo se jako kritika myšlení předcházejícího, tzv. m ýtického. Mýtus v odborné diskusi nedávno ztratil pejorativní přídech, kterého nabyl v novověku a jejž stále ještě nese v běžném úzu (mý tus - lež, v lepším případě nedoložená povídačka): rozumíme jím základní (primitivní ve smyslu prvotní) existenciální postoj, na němž teprve mohou vznikat a vůči němu se vymezovat postoje ostatní. Prvotnost tohoto postoje však neznamená nějakou samozřejmou snadnost - naopak, mýtus přestavuje relativně obtížn ý výkon. Pro mýtické myšlení je charakteristické, že je myšlením obrazným, konkrétním, ale zároveň symbolickým: slova, postavy, příběhy v něm nevystupují samy za sebe, ale hrají roli poukazů, roli zástupných představ, jimiž se temnoty propasti prvotního chaosu strukturují do kosmu, uspořádané ho vesmíru. Médiem mýtického myšlení je narace, vyprávění, jímž se symbolisované skutečnosti kolektivně sdílejí: "pravdivost" mýtu nespočívá v jeho odůvodnění nebo podpoře jemu vně jšími fakty; mýtus je pravdivý v té míře. v jaké se mu daří rezonovat se společnými, kolektivními archetypy (sdílenými pravzory). Odtud také plyne jeho další zvl áštní rys: vyprávění je umístěno do blíže nespecifikované "minulosti", z čehož plynou mnohá nedorozumění (typu: "věda dokázala, že mýtický zakladatel města XY (království , praotec, prapředek, ...) ve skutečnosti neexistoval (nebo existoval)", apod.). "Minulost" mýtu nemá nic společného s představou lineárního času, skutečnosti symbolizované mýtem leží mimo tento lineární čas, v "praminulosti", ve "věčnosti". Pokus vnořit mýtus do uplývajícího času pak vede k představě času cyklického, "věčného návratu téhož", "nic nového pod sluncem" nebo k představě "ztraceného ráje", "zlatého věku lidstva". Přiměřenější snad je chápání mýtického "času" nikoli v termínech minulost - současnost - budoucnost, nýbrž dokonavost - nedokonavost (s čímž koresponduje mj. i předpokládaná gramatická struktura "praindoevropštiny"): ráj "nebyl kdysi", nýbrž představuje prvotní dokonalost, ztrácenou kdykoli a kýmkoli a obnovovanou rituály, jimiž se mýtické myšlení obrací k mýtickému in illo tempore, do "oné doby ".
Alternativou myšlení mýtického je postoj víry, jak jej máme doložen poprvé u prorockého myšlení starého Izraele. Prostřednictvím téhož média - narace - se víra vztahuje nikoli ke skutečnosti dokonané ("staré"), nýbrž podstatně nedokonané, "nové" ("nová země a nová nebesa", "co lidské oko nevidělo a ucho neslyšelo"). Věci p říští (eschata), příchod (adventus) se pak z pohledu lineárního času stávají umístěny do blíže neurčené budoucnosti ("jen Otec v í, kdy tyto věci nastanou") - avšak analogicky k mýtické praminulosti, budoucnost víry je budoucností "pravou": nelze ji anticipovat, předvídat, ani v náznaku vyvodit z minulé zkušenosti.
O tom, do jaké míry jsou oba předchozí postoje živé dodnes - redukované do časové osy dokonce i v myšlení současné vědy - není snad třeba diskutovat.
O filosofickém myšlení je možno mluvit teprve tehdy, když myšlení samo se stane předmětem myšlení: "moudrý se liší od člověka zkušeného tím, že zná důvody svého vědění " (ARISTOTELES). Filosof explicitně realizuje "vědoucí nevědění" - není ani tím, kdo neví, že neví, ani si nemyslí, že by všechno věděl: je "milovník moudrosti", neboli chce znát důvody a meze sv ého vědění. Pro tuto filosofickou reflexi je médium mýtu a víry - narace - nepoužitelné, proto její úspěch je spojen s vynálezem a rozpracováním pojmov ého myšlení.
Na rozdíl od symbolického vyprávění mýtu se kritériem pravdivosti stává rozumná řeč - logos - řeč mající smysl, neboli řeč, vystihující uspořádán í části v celku. Tento nový požadavek s sebou nese nový problém, jenž se stal pro filosofické - a tedy i vědecké - myšlení rozhodujícím: snahu po postižení celku, jež v konečném dů sledku vede k nezbytnosti porozumět Celku původnímu, jenž není již částí žádného dalšího nadcelku. Vědět, že nevím v sobě zahrnuje vědět, že bych měl a mohl vědět, že části jsou uspořádány v celku, ale není zřejmé jak. Tušení uspořádání znamená, že ve vědoucím nevědění je celek jaksi dán předem, ačkoli není dosud vysloven; vyslovení celku (v rámci požadavku rozumné, "smysluplné" řeči) pak znamená zařazení celku v rá mci celku: paradoxní, marná snaha po vyslovení nevyslovitelného.
1.2 Věda jako vědění
Problém Celku, jednou vysloven, nás už trápit nepřestane: na jeho řešen
Vloženo: 26.04.2009
Velikost: 300,48 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA
Reference vyučujících předmětu EHE60E - Věda, filosofie a společnost - PAA
Podobné materiály
- EHE15E - Sociální politika VSRR , PAE - Sociální politika - elektronická skripta
- ABE01E - Základy fytotechniky - skripta na meteorologii
- ASE03E - Chov zvířat II - skripta drůbež
- EAE12E - Plánování a řízení projektů - skripta
- ERE07E - Kybernetika v řízení PAE - skripta
- ENE05E - Obecná ekonomie II. - skripta
- TFE24E - Zemědělská technika - Skripta
- ESE27E - Základy statistiky - Skripta
- EAE04E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- EAE71E - Ekonomicko matematické metody I. - skripta
- RTE01Z - Tělesná výchova- PEF - skripta
Copyright 2024 unium.cz