- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiála zanechaly hlubokou stopu v evropském myšlení.
Křesťanská etika
Jaké bylo? Vyrůstalo z židovského nábožensko-kulturního základu. Pro židovskou etiku je centrální desatero přikázání. Vzniklo někdy kolem roku 1200 př. Kr. Překvapivě však nejde o příkazy a zákazy. Nezabiješ nepokradeš, nepožádáš je oznamovací způsob budoucího času. Je to etika ukazující, co má budoucnost a perspektivu, pro co stojí za to žít. Židovská etika je také soustředěná kolem otázek rodiny, národa, spravedlnosti i problémů sociálních. Ježíš (křesťanství) tuto etiku přejímá a radikalizuje. Ježíšovu etiku můžeme vyčíst z celého jeho životního příběhu i řečí, jež byly shromážděny v evangeliu, zejména v :“kázání“. Ježíš silně relativizoval vztah k bohatství. Zřejmě v něm viděl zdroj nespravedlnosti; cestou, jak s tím skoncovat, je dobrovolné zřeknutí se majetku. Řešení bídy spočívá v solidaritě, sdílení, pomoci. Ježíš sám i křesťané, kteří ho následovali, znepokojovali mocné svým vztahem k moci. I když Ježíšovo učení není revoluční v našem smyslu, je radikální: všichni jsou dětmi boha, jsou si rovni. Moc v jeho pojetí je služba. Nad židovskou ideu důsledné spravedlnosti kladl požadavek odpuštění, nenásilí a lásky k nepřátelům.
O křesťanství se říká,že je etikou lásky. Ne sentimentální, ale konkrétní lásky k člověku v nouzi. Jedině skrze tuto lásku k nemocným, hladovým exulantům, pronásledovaný, jak je Ježíš vyjmenoval v podobenství o soudu, se člověk může setkat s bohem. Úcta k lidské důstojnosti i v těch nejponíženějších situacích lidské bezmoci je novým prvkem, který křesťanství vneslo do dějin; na tomto základě se začíná budovat sociální pomoc(špitály, hospice apod.)
Desatero přikázání Božích Člověk v životě potřebuje v rozmanitých situacích oporu pro orientaci. Desatero je nápovědou a orientací pro různé situace v životě... Pro postoj k desateru je ale důležité přesvědčení, že cesta k cíli - k Bohu není jen Mojžíšův zákon (a tedy desatero), nýbrž následování Kristova zákona lásky. Desatero může být jen ukazatelem na této cestě.
Pokus o přeložení desatera Božích přikázání do dnešního jazyka, myšlení a prostředíDesatero ukazatelů lidských cest:
Já jsem Pán, tvůj Bůh!1. Nebudeš mít jiné bohy!Nemusíš se bát moci hvězd, ani kouzel člověka, ani strašidel, ani osudu. Já chci být tvým pomocníkem: drž se mne a budeš svobodný.Nebudeš si mne zpodobňovat! Nemusíš si o mně dát nic namlouvat od těch, kdo o mně moc mluví a předstírají, že vědí, jaký jsem. Já chci být tvým učitelem ve svém Synu: drž se jeho slov a budeš žít v pravdě.2. Nebudeš zneužívat mého jména!Nemusíš mne mnohým modlením a zbožnými úkony donucovat, abych ti pomohl. Já jsem tvůj přítel – a zcela dobrovolně: drž se mne a budeš žít pokojně.3. Budeš zachovávat den odpočinku!Nemusíš se uštvat k smrti prací, neustálým strachem, že něco někde zmeškáš.Já tě chci vést světlem svého Ducha: Drž se mne a budeš žít zdravě.4. Budeš ctít otce a matku!Věř, je to nakonec únavný život, stále se bouřit proti rodičům, proti učitelům, proti pořádkům života. Stálá vzpoura zotročuje stejně jako slepá poslušnost. Ty tak žít nemusíš. Já chci být tvým nebeským Otcem: drž se mne a budeš žít ve svorné lásce.5. Nebudeš zabíjet!Nemusíš jednat s druhými jako s konkurenty, které je nutno pracovně předstihnout, osobně vyřídit, aby tě nepředstihli oni. Já chci být tvým ochráncem: drž se mne a budeš žít beze strachu.6. Nebudeš cizoložit!Nemáš zapotřebí, aby ses karikaturami nezralé a příživnické lásky připravil o radost z lásky pravé. Já chci být dárcem tvého štěstí: drž se mne a naučíš se milovat krásně a věrně.7. Nebudeš krást!Nemusíš se pachtit za nečestným obohacováním. Ať okrádáš bližního nebo stát, dopadne to vždy stejně: co získáš na majetku, ztratíš na klidné mysli. Já chci být tvým živitelem: drž se mne a poznáš, že větší radost je dávat než brát.8. Nebudeš lhát!Nemusíš se zaplétat do lži, abys zakryl své slabosti. Lež plodí nedůvěru a ta dělá ze spolužití peklo. Já, tvůj Bůh, mám k tobě důvěru: drž se mne, naučíš se důvěřovat a budeš sám důvěryhodný.9. Nebudeš žádostivě dychtit po ženě svého bližního!Nemusíš zatěžovat svůj život dychtěním po kradené lásce, která působí rozvraty. Já, tvůj Bůh, ti dávám lásku ryzí: drž se mne a poznáš lásku obšťastňující.10. Nebudeš závistivý ani chamtivý!Nemusíš se užírat závistí druhým. Zbavil by ses tak radosti z vlastního. Já, tvůj Bůh, ti dávám dobré dary: drž se mne a naučíš se žít spokojeně.
Typy moderní etiky
Naše etické myšlení ovlivňuje také nejrůznější moderní koncepce. Od antiky se v různých podobách udržuje hedonistická etika(hedoné=slast). Touha po uspokojení pozitivních pocitů a snaha vyhnout se negativním je postavena jako nejvyšší mravní hodnota.
Eudaimonistická etika (eudaimoniá= štěstí)mluví o štěstí jako nejvyšší mravní hodnotě, Štěstí má i duchovní rozměr. Moderní podobou těchto etik je utilitarismus(ulitas=užitečnost). Mravně dobré je to, co je užitečné pro co největší počet lidí. S utilitarismem souvisí etika pragmatická(pragma=činnost), podle níž o morálnosti rozhodují výsledky jednání. Dobrý výsledek ospravedlňuje kroky k jeho dosažení. Všechny tyto etiky mají své meze a nedokážou stanovit inspirující vyšší mravní principy.
Etiky autonomie
Vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z čistého upřímného přesvědčení. Sem můžeme zařadit etiku existencialismu(Jean Paul Sartre). Jediným příkazem mravním je jednat svobodně a autenticky. Za vše jsem ovšem také absolutně zodpovědný.
K etice autonomie patří i etika Kantova. Autonomie znamená, že mravní autorita není dána zvnějšku (například Bůh), ale vychází z člověka ( z řeckého autos nomos – sám sebe určující, sám si dávající zákony). Podle Kanta je touto sebeurčující autoritou praktický rozum, který formuluje mravní zásady jak pro jednotlivce(maximy), tak i obecně platné mravní zákony, platící nepodmíněně. Takovým zákonem je kategorický imperativ: „Jednej tak, aby zásady tvého jednání se mohly stát principem všeobecného zákonodárství.“ Člověk by si měl položit otázku,, zdali to, co dělá či zamýšlí, by mohli dělat všichni a bylo by to obecně správné. Je to ono známé: „Představ si,ž e by to tak dělali všichni!“ Kategorický imperativ je dán sám sebou, není třeba ho dokazovat, mluvíme o mravním apriori. Mravní zákon se projevuje také jako povinnost. Ta podle Kanta rozhoduje o morálně dobrém, které vždy musí být ve shodě s povinností. Naopak sklony a smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, zapříčiňují jednání nemorální.
Autonomní etiky se soustředily na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu.
Svědomí
Často slyšíme: „Jednej podle svědomí!“ale co to vlastně je? O svědomí se vědělo, už od nejranějších fází lidského myšlení. Pocity strachu, výčitek, nezdůvodněné zákazy tabu byly nejstarší podobou jevu. V antické filosofii pro něj nalezli pojem syneidesis( z řeckého syn oida = společné vidět, rozumět), vyjadřující schopnost posoudit j
Vloženo: 8.03.2011
Velikost: 73,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ehe55e - Věda, filosofie a společnost
Reference vyučujících předmětu ehe55e - Věda, filosofie a společnost
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz