- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
anorganicka_chemie
AHA09E - Agrochemie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Ing. Eva Čadková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálTOC \o "1-5" \h \z \u HYPERLINK \l "_Toc189715874" Atom PAGEREF _Toc189715874 \h 3
HYPERLINK \l "_Toc189715875" Stavba elektronového obalu atomu PAGEREF _Toc189715875 \h 4
HYPERLINK \l "_Toc189715876" Orbitaly PAGEREF _Toc189715876 \h 4
HYPERLINK \l "_Toc189715877" Vrstvy PAGEREF _Toc189715877 \h 4
HYPERLINK \l "_Toc189715878" Zásadotvorné oxidy PAGEREF _Toc189715878 \h 4
HYPERLINK \l "_Toc189715879" DEFINICE PAGEREF _Toc189715879 \h 4
HYPERLINK \l "_Toc189715880" PŘÍKLADY
ICKÉ VZORCE PAGEREF _Toc189715883 \h 5
HYPERLINK \l "_Toc189715884" CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAGEREF _Toc189715884 \h 6
HYPERLINK \l "_Toc189715885" Kyselinotvorné oxidy PAGEREF _Toc189715885 \h 6
HYPERLINK \l "_Toc189715886" DEFINICE PAGEREF _Toc189715886 \h 6
HYPERLINK \l "_Toc189715887" PŘÍKLADY
oc189715890 \h 7
HYPERLINK \l "_Toc189715891" CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAGEREF _Toc189715891 \h 8
HYPERLINK \l "_Toc189715892" Amfoterní oxidy PAGEREF _Toc189715892 \h 8
HYPERLINK \l "_Toc189715893" DEFINICE PAGEREF _Toc189715893 \h 8
HYPERLINK \l "_Toc189715894" PŘÍKLADY
PAGEREF _Toc189715897 \h 9
NK \l "_Toc189715904" Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) PAGEREF _Toc189715904 \h 10
HYPERLINK \l "_Toc189715905" GRAFICKÉ VZORCE PAGEREF _Toc189715905 \h 11
HYPERLINK \l "_Toc189715906" CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAGEREF _Toc189715906 \h 12
HYPERLINK \l "_Toc189715907" Hydroxidy PAGEREF _Toc189715907 \h 13
HYPERLINK \l "_Toc189715908" DEFINICE PAGEREF _Toc189715908 \h 13
HYPERLINK \l "_Toc189715909" PŘÍKLADY
_Toc189715912 \h 14
HYPERLINK \l "_Toc189715913" CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAGEREF _Toc189715913 \h 14
HYPERLINK \l "_Toc189715914" Soli PAGEREF _Toc189715914 \h 15
HYPERLINK \l "_Toc189715915" DEFINICE PAGEREF _Toc189715915 \h 15
HYPERLINK \l "_Toc189715916" PŘÍKLADY
in: PAGEREF _Toc189715919 \h 15
HYPERLINK \l "_Toc189715920" Soli kyslíkatých kyselin PAGEREF _Toc189715920 \h 16
HYPERLINK \l "_Toc189715921" GRAFICKÉ VZORCE PAGEREF _Toc189715921 \h 16
HYPERLINK \l "_Toc189715922" CHEMICKÉ VLASTNOSTI PAGEREF _Toc189715922 \h 17
HYPERLINK \l "_Toc189715923" PŘÍPRAVA SOLI
Fyzikální vlastnosti
" Barva a lesk
Roztoky - základní poznatky PAGEREF _Toc189715932 \h 20
HYPERLINK \l "_Toc189715933" Roztoky - koncentrace PAGEREF _Toc189715933 \h 20
HYPERLINK \l "_Toc189715934" Definice PAGEREF _Toc189715934 \h 20
HYPERLINK \l "_Toc189715935" Způsoby vyjádření
Elektrolytická disociace PAGEREF _Toc189715938 \h 22
HYPERLINK \l "_Toc189715939" Definice PAGEREF _Toc189715939 \h 22
HYPERLINK \l "_Toc189715940" Elektrolyt PAGEREF _Toc189715940 \h 22
HYPERLINK \l "_Toc189715941" Roztok PAGEREF _Toc189715941 \h 22
HYPERLINK \l "_Toc189715942" Stupeň disociace
8" Iontové rovnice PAGEREF _Toc189715948 \h 23
HYPERLINK \l "_Toc189715949" Definice PAGEREF _Toc189715949 \h 23
HYPERLINK \l "_Toc189715950" pH PAGEREF _Toc189715950 \h 25
HYPERLINK \l "_Toc189715951" Redoxní reakce - základní poznatky PAGEREF _Toc189715951 \h 27
HYPERLINK \l "_Toc189715952" Definice PAGEREF _Toc189715952 \h 27
HYPERLINK \l "_Toc189715953" Redukce PAGEREF _Toc189715953 \h 27
HYPERLINK \l "_Toc189715954" redukční činidlo
GEREF _Toc189715957 \h 27
\h 34
LINK \l "_Toc189715973" Slovníček
Atom
Atom je chemicky nedělitelná částice s neutrálním elektrickým nábojem, která se skládá z jádra a obalu. V jádře (na obrázku označeno růžově) se nachází kladně nabité protony (značíme je "p", v chemickém vzorci "+") a neutrálně nabité neutrony (značíme je "n"). Záporně nabité elektrony (značíme je "e", v chemických vzorcích "-") se nachází v obale.
Pro vyjádření hmotnosti atomu se užívá relativní atomová hmotnost (Ar). Základem relativní atomové hmotnosti je takzvaná uhlíková jednotka u, která se rovná 1/12 hmotnosti topy" izotopu uhlíku 12C.
Proton má přibližně stejnou hmotnost jako neutron, což je 1 u. Elektron je 1830x lehčí než proton, proto hmotnost elektronů zanedbáváme a označujeme za nulovou.
Již popsané shrneme do tabulky.
Částice
Náboj
Ar
Proton (p)
+1
1
Neutron (n)
0
1
Elektron (e)
-1
0 (1/1830 u)
Atom
0
n + p*
* - součet protonů a neutronů, které má atom.
Počet protonů a elektronů v atomu odpovídá jeho protonovému číslu (pořadovému číslu prvku v periodické tabulce).
Počet neutronů v atomu zjistíme takto: a) hmotnostní číslo atomu (je uvedeno v periodické tabulce) zaokrouhlíme do celého čísla; b) od zaokrouhleného hmotnostního čísla odečteme protonové číslo atomu.
Přiklad. Sodík se nachází v periodické tabulce pod číslem 11 a má hmotnostní číslo 22,99. V jádře atomu sodíku se nachází 11 protonů a v obalů - 11 elektronů. Zaokrouhlíme hmotnostní číslo 22,99 do celého čísla, to jest do 23. Počet neutronů v jádře atomu sodíku se rovná: 23 - 11 = 12.
Číslo periody v periodické tabulce ukazuje do kolika vrstev jsou roztříděny všechny elektrony v atomech této periody.
Příklad. Atom fosforu (viz periodickou tabulku) se nachází v třetí periodě, má 15 elektronů, které jsou rozdělené do tří vrstev. Na první vrstvě od jádra jsou 2e, na druhé - 8e a na třetí - 5e.
Elektrony vnějších, nezaplněných vrstev mají název " valenční". Valenční elektrony jednoho atomu mohou tvořit chemické vazby s valenčními elektrony jiného atomu, což vede k vytvoření nové sloučeniny. Valenčnost atomu ukazuje na to, kolik chemických vazeb může vytvořit tento atom s jinými atomy.
Číslo skupiny v periodické tabulce ukazuje na maximální počet valenčních elektronů v atomech této skupiny, to jest jakou maximální valenčnost mohou projevovat atomy ve sloučeninách.
Příklad. Atom síry se nachází v šesté skupině, na vnější vrstvě má šest valenčních elektronů. Maximální valenčnost, kterou síra může projevit ve svých sloučeninách je šest (SO3, H2SO4).
Stavba elektronového obalu atomu
Orbitaly
V atomu je elektron vzhledem ke svému náboji poután přitažlivými silami k atomovému jádru v určitém prostoru. Z tohoto prostoru vymezujeme orbital, tj. část prostoru, kde se elektron vyskytuje s největší pravděpodobnosti. Každý orbital může obsahovat maximálně dva elektrony, které se otáčejí kolem své osy opačným směrem. Elektrony v orbitalu vytvářejí elektronový pár. U orbitalu určujeme prostorový tvar, orientaci v prostoru a velikost. Velikost orbitalu závisí na vrstvě, ve které se nachází.
Vrstvy
Orbitaly tvoří vrstvy (hladiny) elektronového obalu, energie jichž se vzdálenosti od jádra roste. Tyto vrstvy označujeme pořadovým číslem 1 až 7 (počítáno směrem od jádra) nebo písmeny K až Q.
Zásadotvorné oxidy
DEFINICE
Zásadotvorné oxidy jsou oxidy, jejichž sloučeniny s vodou jsou zásady.
PŘÍKLADY
Li2O
- oxid litný
Na2O
- oxid sodný
CaO
- oxid vápenatý
MnO
- oxid manganatý
ROZDĚLENÍ
Zásadotvorné oxidy můžeme rozdělit například takto:
ZÁSADOTVORNÉ OXIDY
rozpustné ve vodě Li2O, BaO
nerozpustné ve vodě MgO, FeO
NÁZVOSLOVÍ
Názvosloví zásadotvorných oxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) "oxidotvorny prvek" \t "velke okno" oxidotvorného prvku. Ze vzorce K2O vidíme, že molekula oxidu obsahuje dva atomy draslíku a jeden atom kyslíku. Oxidační číslo draslíku je +I. Kyslík má oxidační číslo -II. Název vytvoříme pomocí slova "oxid" a názvu oxidotvorného prvku (v tomto případě draslíku) + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu oxidotvorného prvku: oxid + draslík + -ný = oxid draselný. Koncovky oxidotvorných prvků s různými oxidačními čísly jsou v níže uvedené tabulce.
Tabulka koncovek oxidů (všech)
Ox. č.
Koncovka
Příklad
Vzorec
I
- ný
oxid draselný
K2+IO-II
II
- natý
oxid vápenatý
Ca+IIO-II
III
- itý
oxid železitý
Fe2+IIIO3-II
IV
- ičitý
oxid křemičitý
Si+IVO2-II
V
- ečný- ičný
oxid chlorečnýoxid dusičný
Cl2+VO5-IIN2 +VO5-II
VI
- ový
oxid selenový
Se+VIO3-II
VII
- istý
oxid manganistý
Mn2+VIIO7-II
VIII
- ičelý
oxid rutheničelý
Ru+VIIIO4-II
GRAFICKÉ VZORCE
Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce zásadotvorného oxidu budeme se řídit následujícími postupy a pravidly:1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly. 2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.3. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například ).Příklad 1. Oxid rubidný - Rb2OGrafický vzorec: Rb\ ORb/Příklad 2. Oxid barnatý - BaOGrafický vzorec:Ba=O
CHEMICKÉ VLASTNOSTI
Zásadotvorné oxidy reagují:1) s vodou (jen rozpustné ve vodě); vznikají ve vodě rozpustné hydroxidy - louhy :K2O + H2O = 2KOH - hydroxid draselný 2) s kyselinotvornými oxidy; vzniká sůl kyseliny, která odpovídá kyselinotvornému oxidu:SrO + N2O5 = Sr(NO3)2 - dusičnan strontnatý 3) s amfoterními oxidy; vzniká sůl kyseliny, která odpovídá amfoternímu oxidu:CaO + ZnO = CaZnO2 - zinečnatan vápenatý4) s kyselinami; vzníká sůl a voda:CrO + H2SO4 = CrSO4 + H2O - síran chromnatý + voda 5) s amfoterními hydroxidy, kde amfoterní hydroxidy se chovají jako kyseliny; vzniká sůl a voda:3Na2O + 2Cr(OH)3 = 2Na3CrO3 + 3H2O - chromitan sodný + vodanebo3Na2O + 2H3CrO3 = 2Na3CrO3 + 3H2O - chromitan sodný + voda
Kyselinotvorné oxidy
DEFINICE
Kyselinotvorné oxidy jsou oxidy, jejichž sloučeniny s vodou jsou kyseliny.
PŘÍKLADY
CO2
- oxid uhličitý
P2O3
- oxid fosforitý
V2O5
- oxid vanadičný
Mn2O7
- oxid manganistý
ROZDĚLENÍ
Kyselinotvorné oxidy můžeme rozdělit například takto:
KYSELINOTVORNÉ OXIDY
nekovů CO2, N2O3
přechodných kovů s ox. č. +IV a více CrO3, Mn2O7
NÁZVOSLOVÍ
Názvosloví kyselinotvorných oxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) perlink.cz/slovnik.html" \l "kyselinotvorny prvek" \t "velke okno" kyselinotvorného prvku. Podíváme se na vzorec P2O5. Z něj vidíme, že atomů kyslíku je pět a atomy fosforu jsou dva. Oxidační číslo fosforu je +V. Kyslík má oxidační číslo -II . Název vytvoříme pomocí slova "oxid" a názvu oxidotvorného prvku (v tomto případě fosforu + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu oxidotvorného prvku: oxid + fosfor + -ečný = oxid fosforečný. Koncovky kyselinotvorných prvků s různými oxidačními čísly jsou v níže uvedené tabulce.
Tabulka koncovek oxidů (všech)
Ox. č.
Koncovka
Příklad
Vzorec
I
- ný
oxid draselný
K2+IO-II
II
- natý
oxid vápenatý
Ca+IIO-II
III
- itý
oxid železitý
Fe2+IIIO3-II
IV
- ičitý
oxid křemičitý
Si+IVO2-II
V
- ečný- ičný
oxid chlorečnýoxid dus ičný
Cl2+VO5-II N2+VO5-II
VI
- ový
oxid selenový
Se+VIO3-II
VII
- istý
oxid manganistý
Mn2+VIIO7-II
VIII
- ičelý
oxid rutheničelý
Ru+VIIIO4-II
GRAFICKÉ VZORCE
Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce kyselinotvorného oxidu se budeme řídit následujícími postupy a pravidly:1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly. 2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.3. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například ).Příklad 1. Oxid chromový - CrO3Grafický vzorec: //OCr =O \\OPříklad 2. Oxid fosforečný - P2O5Grafický vzorec: //OP \ =O O P / =O \\O
CHEMICKÉ VLASTNOSTI
Kyselinotvorné oxidy reagují:1) s vodou (jsou oxidy, které s vodou nereagují, například SiO2); vzniká kyselina:P2O5 + H2O = 2HPO3 - kyselina fosforečná2) se zásadotvornými oxidy; vzniká sůl:N2O3 + Li2O = 2LiNO2 - dusitan litný3) s hydroxidy; vzniká sůl a voda: V2O5 + Ba(OH)2 = Ba(VO3)2 + H2O - vanadičnan barnatý + voda4) s amfoterními oxidy; vzniká sůl:Mn2O7 + ZnO = Zn(MnO4)2 - manganistan zinečnatý5) s amfoterními hydroxidy, kde amfoterní hydroxidy se chovají jako zásady; vzniká sůl a voda:3SO3 + 2Al(OH)3 = Al2(SO4)3 + 3H2O - síran hlinitý + voda
Amfoterní oxidy
DEFINICE
Amfoterní oxidy jsou oxidy, jejichž sloučeniny s vodou mají vlastnosti i hydroxidů i kyselin.
PŘÍKLADY
ZnO
- oxid zinečnatý
SnO
- oxid cínatý
PbO
- oxid olovnatý
Al2O3
- oxid hlinitý
Cr2O3
- oxid chromitý
NÁZVOSLOVÍ
Názvosloví amfoterních oxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) . Podíváme se na vzorec Al2O3. Z něj vidíme, že oxidační číslo hliníku je +III. Název vytvoříme pomocí slova "oxid" a názvu oxidotvorného prvku (v tomto případě hliníku) + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu oxidotvorného prvku: oxid + hliník + -itý = oxid hlinitý. Koncovky oxidotvorných prvků s různými oxidačnými čísly jsou v níže uvedené tabulce.
Tabulka koncovek oxidů
Ox. č.
Koncovka
Příklad
Vzorec
II
- natý
oxid zinečnatý
Zn+IIO-II
III
- itý
oxid hlinitý
Al2+IIIO3-II
IV
- ičitý
oxid manganičitý
Mn+IVO2-II
GRAFICKÉ VZORCE
Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce amfoterního oxidu se budeme řídit následujícími postupy a pravidly:1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly. 2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.3. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například ).Příklad 1. Oxid zinečnatý - ZnOGrafický vzorec:Zn=OPříklad 2. Oxid hlinitýGrafický vzorec: //OAl \ O nebo O=Al-O-Al=OAl / \\O
CHEMICKÉ VLASTNOSTI
Amfoterní oxidy reagují:1) se zásadotvornými oxidy (projevují vlastnosti kyselinotvorných oxidů); vzniká sůl kyseliny, která odpovídá amfoternímu oxidu: SnO + MgO = MgSnO2 - cínatan hořečnatý 2) s kyselinotvornými oxidy (projevují vlastnosti zásadotvorných oxidů); vzniká sůl: PbO + N2O5 = Pb(NO3)2 - dusičnan olovnatý 3) s louhy (projevují vlastnosti kyselinotvorných oxidů); vzniká sůl kyseliny, která odpovídá amfoternímu oxidu + voda: ZnO + 2NaOH = Na2ZnO2 + H2O - zinečnatan sodný + voda 4) s kyselinami (projevují vlastnosti zásadotvorných oxidů); vzniká sůl a voda: 2Al2O3 + 3H2SO4 = Al2(SO4)3 + 3H2O - síran hlinitý + voda
Kyseliny
DEFINICE
Kyseliny jsou sloučeniny, které ve vodných roztocích kromě vodíku neodštěpují žádný jiný kationt.
PŘÍKLADY
HNO3
- kyselina dusičná
HF
- kyselina fluorovodíková
H2SO4
- kyselina sírová
H2S
- kyselina sirovodíková
ROZDĚLENÍ
Kyseliny můžeme rozdělit například takto:
KYSELINY
KyslíkatéHNO2, H3PO3
BezkyslíkatéHCl, HBr
SilnéHI, H2SO4
SlabéHCN, H2CO3
Středně silnéHF, H3PO4
NÁZVOSLOVÍ
Bezkyslíkaté kyseliny
Jejich názvy se tvoří slovem kyselina a přidáním koncovky -ová k názvu původní sloučeniny.
HF
- kyselina fluorovodíková
HCN
- kyselina kyanovodíková
H2S
- kyselina sirovodíková
Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)
Názvosloví kyselin záleží na oxidačním čísle (náboji) Podíváme se na vzorec H2SO4. Z něj vidíme, že perlink.cz/slovnik.html" \l "ionty" \t "velke okno" iontů vodíků je 2, síry 1 (jednička se nepíše) a kyslíků 4. Náboj kationtu vodíku je +1, a protože vodíku máme dva, celkový náboj je +2. Kyslík má náboj -2 a z toho vyplývá, že celkový náboj je -8. Součet nábojů se musí rovnat nule. Co se týče síry, její náboj x budeme muset zjistit jednoduchou rovnici: sečteme si všechny náboje po pořádku +2 + x -8 = 0. Řešení: x= +6 Po zjištění oxidačního čísla si odvodíme název tak, že k názvu kyselinotvorného prvku (v tomto případě k síře) přiřadíme odpovídající koncovku. Podle tabulky si tu koncovku vyhledáme. Bude to vypadat následovně: síra + -ová = kyselina sírová. Jestliže prvek tvoří v témže oxidačním čísle dvě čí více jednoduchých oxokyselin, zpřesňují se názvy těchto oxokyselin tak, že pomocí se vyjádří počet vodíků (předpona hydrogen-). Příklad:
HPO3
- kys. hydrogenfosforečná
H3PO4
- kys. trihydrogenfosforečná
HAsO2
- kys. hydrogenarsenitá
H4SiO4
- kys. tetrahydrogenkřemičitá
Tabulka koncovek kyslíkatých kyselin
koncovka
příklad
vzorec
I
- ná
kyselina bromná
H+IBr+IO-II
II
- atá
kyselina olovnatá
H2+IPb+IIO2-II
III
- itá
kyselina boritá
H+IB+IIIO2-II
IV
- ičitá
kyselina uhličitá
H2+IC+IVO3-II
V
- ičná- ečná
kyselina dusičná kyselina chlorečná
H+IN+VO3-II H+ICl+VO3-II
VI
- ová
kyselina sírová
H2+IS+VIO4-II
VII
- istá
kyselina jodistá
H+II+VIIO4-II
VIII
- ičelá
kyselina osmičelá
H2+IOs+VIIIO5-II
GRAFICKÉ VZORCE
Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce kyseliny budeme se řídit následujícími postupy a pravidly:1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly. 2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.3. V bezkyslíkatých .html" \l "binarni slouceniny" binárních kyselinách kationt vodíku H+, který se při chemických reakcích může vyměnit na jiný kationt, se připojuje k kyselinotvornému prvku přímo.4. V kyslíkatých kyselinách kationt vodíku H+, který se při chemických reakcích může vyměnit na jiný kationt, se připojuje k kyselinotvornému prvku přes kyslík.5. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například peroxidů).Příklad 1. Kyselina chlorovodíková - H+ICl-I.Grafický vzorec: H-ClPříklad 2. Kyselina chlorná - H+ICl+IO-II.Grafický vzorec: H-O-ClPříklad 3. Kyselina dusitá - H+IN+IIIO2-II.Grafický vzorec: H-O-N=OPříklad 4. Kyselina fosforečná - H3+IP+VO4-IIGrafický vzorec: H-O\H-O-P=OH-O/Příklad 5. Kyselina manganistá - H+IMn+VIIO4-IIGrafický vzorec: //OH-O-Mn =O \\O
CHEMICKÉ VLASTNOSTI
Kyseliny reagují:
1) se zásadotvornými oxidy; vzniká sůl a voda:H2SO4 + K2O = K2SO4 + H2O - síran draselný + voda
2) s amfoterními oxidy; vzniká sůl a voda:6HCl + Al2O3 = 2AlCl3 + 3H2O - chloritan hlinitý + voda:
3) s hydroxidy (reakce neutralizace); vzniká sůl a voda:H2S + 2LiOH = Li2S + 2H2O - sulfid litný + voda
4) s amfoterními hydroxidy; vzniká sůl a voda:2HNO3 + Zn (OH)2 = Zn (NO3)2 + 2H2O - dusičnan zinečnatý + voda
5) se solemi; vzniká nová kyselina a nová sůl: a) silná kyselina "vytlačuje" ze soli slabší kyselinu:2HI + Na2SiO3 = H2SiO3 + 2NaI - kyselina křemičitá + jodid sodný b) kyselina po reakci je těkavější než před reakcí: 2H3PO4 + 3K2S = 3H2S + 2K3PO4 - plynný sirovodík + fosforečnan draselný c) vytvořená sůl je nerozpustná ve vodě: H2S + Cu(NO3)2 = 2HNO3 + CuS - kyselina dusičná + sulfid měďnatý (sraženina)
6) kyseliny (s výjimkou dusičné, koncentrované sírové a některých jiných) reagují s kovy, které v pořadí chemické aktivity jsou vlevo od vodíku:
POŘADÍ CHEMICKÉ AKTIVITY
Li
K
Ba
Ca
Na
Mg
Al
Be
Mn
Zn
Cr
Fe
Cd
Co
Ni
Sn
Pb
H2
Sb
Cu
Hg
Ag
Pt
Au
Růst chemické aktivity
vzniká sůl a plynný vodík. 2HCl + Zn = ZnCl2 + H2 - chlorid zinečnatý + plynný vodíkHCl + Cu = nereagují
Hydroxidy
DEFINICE
Hydroxidy jsou vodné sloučeniny zásadotvorných oxidů schopné odštěpit ve vodních roztocích skupinu OH-.
PŘÍKLADY
KOH
- hydroxid draselný
Al(OH)3
- hydroxid hlinitý
Pb(OH)2
- hydroxid olovnatý
Cu(OH)2
- hydroxid měďnatý
ROZDĚLENÍ
Hydroxidy můžeme rozdělit například takto:
HYDROXIDY
rozpustné ve vodě (louhy) LiOH, Ba(OH)2
nerozpustné ve vodě Mn(OH)2, Fe(OH)3
amfoterní Cr(OH)3, Sn(OH)2
NÁZVOSLOVÍ
Názvosloví hydroxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) RLINK "http://xantina.hyperlink.cz/slovnik.html" \l "ionty" \t "velke okno" iontu kovu. Budeme pamatovat, že náboj hydroxoskupiny OH- vždycky se rovná -1. Podíváme se na vzorec Ba(OH)2. Z něj vidíme, že hydroxoskupiny jsou dvě, z čehož vyplývá oxidační číslo barya - +II. Název vytvoříme pomocí slova "hydroxid" a názvu hydroxidotvorného prvku (v tomto případě barya) + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu hydroxidotvorného prvku: hydroxid + baryum + -natý = hydroxid barnatý. Koncovky "http://xantina.hyperlink.cz/slovnik.html" \l "hydroxidotvorny prvek" hydroxidotvorných prvků s různými oxidačními čísly jsou v níže uvedené tabulce.
Tabulka koncovek hydroxidotvorných prvků
Ox. č.
Koncovka
Příklad
Vzorec
I
- ný
hydroxid draselný
K+IOH-1
II
- natý
hydroxid vápenatý
Ca+II(OH)2-1
II
- itý
hydroxid železitý
Fe+III(OH)3-1
IV
- ičitý
hydroxid manganičitý
Mn+IV(OH)4-1
GRAFICKÉ VZORCE
Grafické vzorce znázorňují nejen slož
Vloženo: 16.06.2009
Velikost: 757,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz