- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Indoevropské jazyky
2. Slovanské jazyky
3. Historický vývoj češtiny
4. Hláskový a tvaroslovný vývoj češtiny
5. Synonyma, homonyma, antonyma
6. Vývoj českého pravopisu
7. Grafická stránka jazyka
8. Spisovná, hovorová a nářeční podoba českého jazyka
9. Obrazná pojmenování – tropy – přirovnání, metafora, metonymie...
10. Figury – epizeuxis, anafora, epifora, epanastrofa
11. Parataxe
12. Hypotaxe
13. Rétorika
14. Zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby
15. Chyby ve větné stavbě
16. Řečnické útvary
17. Typy slovníků
18. Publicistický styl
19. Individuální autorský styl
20. Větné vztahy
21. Verš, rým
22. Sociální rozvrstvení českého jazyka
23. Větné členy
24. Vývojové tendence češtiny v současnosti
25. Jazykové prostředky některých literárních druhů a žánrů
1. Indoevropské jazyky
- Indoevropská jazykov á skupina (rodina)
- Nacházíme nápadné shody ve slovních základech nejstarších slov – zejména slova nejčastěji užívaná – otec, matka, ...
a) indické – jazyk staroindických památek – sanskrt, dnešní jazyky – hindština, bengálština, urdština, cikánština,...)
b) íránské – perština, afghánština, tádžičtina Uvádí se též indoíránská jazyková skupina
c) řečtina – stará i nová
d) albánština a arménština
e) italické – ze kterých se vyvinuly jazyky románské – z hovorové (vulgární) latiny – francouzš tina, italština, španělština, portugalština, katalánština, rétorománština, rumunština,...
f) keltské – dnes bretonština, irština, occitánština
g) germánské – němčina, holandština, vlámština, angličtina, islandština, severské jazyky
h) baltské – litevština, lotyština, pruština (vymřelá)
i) slovanské – čeština, slovenština, polština, ruština, bulharština,...
j) v yhynulé jazyky – chetitština, tocharština
Jazykové skupiny, rodiny:
- indoevropská , ugrofinská (maďarština, finština, laponština, estonština,...), altajská (turkotatarské, mongolské), korejština-japonština-čínština , austroasijsk á (východoasijská – vietnamština, kambodžština), austronéská (východních ostrovů – malajština, indonéština, polynéské jazyky), semitohamitská (hebrejština, aramejština, arabština, berberština, somálština,...), jazyky africké , jazyky kavkazské (gruzínština, baskičtina)
2. Slovanské jazyky
- 3 skupiny slovanský ch jazyků:
§ zá padoslovanské – čeština, slovenština, polština, horní a dolní lužická srbština
§ východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština
§ jihoslovanské – slovinština, srbochorvatština, makedonština, bulharština,
- vyvinuly se z praslovanštiny , což byl společný jazyk Slovanů v období 2000-600 př.n.l.
- základní znaky praslovanštiny:
§ jery – krátké samohlásky, měkký a tvrdý jer, s výslovností krátkého u a i .
§ nosovky – dnes pouze v polštině
§ duál – dvojné číslo v skloňování i časování skutečností vyskytující ch se ve dvou, resp. v páru.
§ 7 pádů
§ vid
§ aorist a imperfektum – tvary jednoduchého minulého času
- dvojí písmo – latinka a azbuka (z cyrilice)
3. Historický vývoj českého jazyka
- z praslovanštiny se za čala oddělovat různá nářečí – zárodky dnešních spisovných jazyků
- nejstarší spisovný doložený slovanský jazyk – staroslověnština – jihoslovanský jazyk, makedonské nářečí starobulharštiny
- 863 – Konstantin a Metoděj, písmo hlaholice – pravděpodobně na základě malé řecké abecedy
- od počátku 10.století se začala tvořit pračeština
4. Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj češtiny
Hláskoslovný vývoj:
- stahování samohlásek – 10.-13.století, dvě samohlásky mezi nimiž bylo -j- se změnily v dlouhou první samohlásku – dobraja – dobrá, znamenije – znamení,...
- zánik a vokalizace jerů – 10.století, od konce počítané sudé jery se změnily v -e-, liché jery zanikly – starü c ü - stařec, d ü nüs ü – dnes, ...
- zánik nosovek – 11.století nosovka ọ se mění na u, nosovka ẹ dává ě nebo a - rọka – ruka, ...
- délka samohlásek – 10.-13. století, pouze v češtině a slovenštině se z praslovanštiny zachovala dvojí d élka samohlásek
- přízvuk – 10.-13. století, praslovanština – pohyblivý přízvuk, v češtině se ustálil na první slabice
- vznik ř a h – 13.století, mor’ e – moře, glava – hlava
- přehlásky – 13.-14. století, obměny kmenových hlásek po měkkých souhláskách – a – ě: duša-dušě, ležati-ležěti, u – í: kryju-kryji, lud-lid, ú – í, o – ě, ó – ie: mořóm-mo řiem
- ztráta jotace – 14.století, změna proběhla všude kromě retnic – proto máme dnes bě, pě, vě, mě . něbudětě – nebudete, cěsta – cesta
- diftongizace – 14. století, změna dlouhých samohlásek na dvojhlásku - ó – uo: mój – muoj , bóh – buoh, ú – au – ou: súd – saud – soud. Díky kodifikaci Dobrovského se s diftongizací setkáváme v obecné češtině dodnes – mlýn – mlejn
- monoftongizace – 15. století, změna dvojhlásek na samohlásku, uo – ů: buoh – bůh.
- úžení – ie – í: viera – víra, trpie – trpí, é – í: řéci – říci, zelé – zelí, ...
- změna stejnoslabičného aj na ej – 15. století – pokud bylo a a j ve stejné slabice,měnilo se aj na ej – vajce – vejce, ale v aj ec – aj není ve stejné slabice
Tvaroslovný vývoj:
- zánik duálu – 15.-17. století, bratroma svýma – svými bratry
- zánik některých slovesných časů – 15. století, zánik aoristu (brach – bral jsem) a imperfekta (beřiech – bral jsem), postupné mizení přechodníků a složeného předminulého času – plusquamperfekta
- přenos koncovky – m – 15. století, koncovka 1.osoby singuláru pře šla i některým dalším slovesům
- rozlišení životnosti u mužského rodu -
5. synonyma, homonyma, antonyma
- synonyma – slova souznačná, stejnoznačná, mají buď stejný nebo téměř stejný význam, který se liší např.:
§ slohovým zabarvením – dívat se-koukat-hledět-zírat-čumět
§ citovým zabarvením – spát-spinkat-hajat-chrnět
§ původem – zlomenina-fraktura
§ různou mírou užívání – daň-berně
§ z hlediska spisovnosti – skvrna-flek, zemřít-eksnout
§ z hlediska intenzity významu – volat-křičet, červený-rudý
- význam synonym – pomáhají dosáhnout slohové pestrosti (v textu se neopakují táž slova), obohacují slovní zásobu, nevhodná v odborném stylu , ve kterém jde o výrazovou jednoznačnost a př esnost. Netýká se dvojic mezinárodního – domácího pojmenování
- antonyma – slova protikladná, označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností,
- význam antonym – pomáhají objasnit významový rozdíl slov, dají se použít v ironickém vyjádření, záporkou ne- se dá eufemizovat vý znam – nehezký, nevelký .
- homonyma – slova stejně znějící, ale odlišného významu. Mezi jejich významy není spojitost, hlásková shoda je náhodná.
- homonymie lexikální
§ homonyma úplná – shodují se ve všech gramatických tvarech
§ homonyma částečná – některé tvary jsou shodné, jiné odlišné – rys,rysa(šelma ) x rys,rysu(výkres)
§ homonyma nepravá: homografy – shodují se jen v grafické podobě, zvukově jsou odlišné – panický(stud) x panický (strach); homofony – shodují se jen zvukově, graficky jsou odlišné – milý x milí, písek x Pí sek, let x led,...
- homonymie morfologick á - =tvaroslovná, např. tvar bratra – 2. i 4. pád sg
- homonymie slovně druhová – večer – podstatné jméno i příslovce
6. Vývoj českého pravopisu
a) do roku 1300
§ nejstarší písemně dochovaná česká věta pochází ze zakládací listiny litoměřické kapituly – jedná se o přípisek z počátku 13. století k původnímu textu ze stol. 11.
§ Psána primitivním pravopisem – jednoduchý, hlásky v češtině, které latina neznala byly označovány písmeny pro hlásky zvukově nejbližší - > písmena mnohoznačná
§ V pozdější době se písaři snažili odstranit nedostatečnost mnohoznačných písmen a k označení hlásek, které má češ tina oproti latině navíc začali používat tzv. spřežky – spojení dvou i více latinských písmen -> spřežkový pravopis - czas=čas, rzyeka=řeka,...
§ V 15.století dochází díky husitskému hnutí k počeštění měst a uplatňování češtiny ve všech oblastech života. Velkou pozornost českému jazyku věnoval Jan Hus – užíval živý jazyk bez zastaralých slov a výrazů, nahrazoval cizí slova českými výrazy, péče o výslovnost
§ Jan Hus zavádí pravopis diakritický (rozlišovací) – „nabodeníčko dlúhé“ = čárka označující délku samohlásky; „nabodeníčko krátké“ = tečka označující měkkost souhlásky
7. Grafická stránka jazyka
- písmo – grafické značky, čeština používá upravené latinské písmo
- ortografie – pravopis – ustálené zásady používání písemných znaků
- pomocí grafémů (grafických jednotek) se zaznamenávají fonémy
- do grafické stránky jazyka patří obecně pravopis – velká písmena, interpunkce, psaní i/y (vyjmenovaná slova, shoda podmětu s p řísudkem, tvrdé/měkké souhlásky), mě/mně, ě/je, s/z/vz, ...
8. Spisovná, hovorová a nářeční podoba českého jazyka
- spisovná čeština
§ reprezentativní útvar národního jazyka
§ jednotný na celém území
§ jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti – tisk, rozhlas, televize, škola,...
§ vznikla na základě středočeského nářečí
- hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny, používá se v běžném osobním styku – neužívá knižních výrazů, volnější stavba věty, méně přesné formulace, emocionální prvky,...
- nespisovné útvary jazyka:
§ ná řečí - místně a zeměpisně odlišené (odraz dřívější feudální rozdrobenosti), rozdíly ve slovní zásobě, hláskosloví a tvarosloví, pozůstatky: Čechy – chodsk é, podkrkonošské, Morava – oblast hanácká, moravskoslezská, lašská
§ interdialekty – větší oblasti společných nářečních znaků – hanácký, lašský
§ obecná čeština – nespisovná – vokno, mlíko, zlatej,...; vyvíj í tlak i na spisovnou češtinu
9. Obrazná pojmenování
- metafora – přenesení pojmenování na základě podobnosti - bledá tvá ř luny (Mácha)
- personifikace (zosobnění) – lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty - o lásce šeptal tichý mech (Mácha)
- metonymie – přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti - celé město klečelo na kolenou posloucháme Mozarta (=jeho hudbu) , čtu Čapka
- synekdocha – druh metonymie, spojitost kvantitativní , část označena celkem a naopak - A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (=klasy) (Nezval)
- perifráze – rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typický ch znaků - Až bude růst nade mnou tráva (=až zemřu) (Bezruč)
- eufemismus – zjemnění výrazu - zesnul, odešel
- dysfemismus – opak eufemismu – pošel, chcípl, zatřepal bačkorama
- litotes – oslabení popřením protikladu – to není pravda, nemohu nepřiznat
- hyperbola – nadsázka, zveličení výrazu - stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komín ů
- oxymóron – spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost - chodí jako živá mrtvola mrtv
Vloženo: 8.08.2011
Velikost: 150,81 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu CJ - Český jazyk
Podobné materiály
- 05 - NEJ - Gramatika
- 05 - NEJ - Gramatika II.
- 05 - NEJ - Gramatika - nepravidelná slovesa
- 05 - NEJ - Gramatika - Přehled vazeb sloves, podst. a příd.jmen
- 05 - NEJ - Gramatika III.
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 1
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 2
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 3
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 4
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 5
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 6
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 7
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 8
- NJ - Německý jazyk - Gramatika 9
- CJ - Český jazyk - SLOVNÍ ZÁSOBA - GRAMATIKA
- CJ - Český jazyk - gramatika 2.0
- NJ - Německý jazyk - gramatika
- NJ - Německý jazyk - gramatika
- NJ - Německý jazyk - gramatika
- NJ - Německý jazyk - gramatika
- NJ - Německý jazyk - gramatika b1
- NJ - Německý jazyk - gramatika b1
Copyright 2024 unium.cz