- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálGnoseologie
Gnoseologie (řecky gnósis = poznání), jiným výrazem noetika (noésis = myšlení, poznání) je součást filosofie zabývající se zkoumáním zákonitostí lidského poznání. Snaží se určit, za jakých podmínek je poznání možné, jak jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání k realitě. V rámci gnoseologie se řeší i problematika poznání vědeckého (epistemologie), součástí teorie poznání byla dnes samostatná věda logika"- nauka o správném usuzování. Vzhledem k tomu, že naše myšlení má jazykový charakter
a získané poznatky se sdělují převážně řečí, souvisí úzce s teorií poznání i filosofie jazyka.
Schopnost podávat a přijímat informace je v širším významu vlastní veškeré realitě, i když ne ve stejné míře a kvalitě. Obecně však můžeme říci, že jakýkoli výsledek působení jednoho jsoucna
na druhé je vlastně určitým „poznáním" jednoho jsoucna druhým (a naopak, neboť působení je vzájemné). Zeměkoule se „dozvídá" o existenci Měsíce díky přílivu a odlivu a díky zpomalování
vlastní rotace; trávník si podrží informaci o naší chůzi v podobě ohnutých a polámaných rostlin. Každý kontakt nějakou informaci (změnu tvaru - formy - toho, kdo poznává) přináší. Lidské poznání
však má jinou kvalitu. Překračuje rámec bezprostředního vnímání a pasivní schopnosti nechat se informovat. Člověk si je vědom sám sebe, a proto dokáže nejen bezprostředně reagovat na podněty, ale i žít v distanci od nich. Dovede podněty myšlenkově zpracovávat a promýšlet situaci vzhledem k dlouhodobému cíli. Dovede poznávat (odkrývat) to, co je našim smyslům skryté, ví, že poznání je cesta od toho, co se nám „dává" na první pohled, k tomu, co se skrývá. Ví, jak a na co se tázat, dokáže si stanovit postup (metodu) a určit kritéria, podle nichž poznává.
V poznávacím vztahu můžeme rozlišit subjekt poznání a objekt poznání. Zjednodušeně řečeno subjektem je ten, kdo poznává (kdo je nositelem poznávacích schopností - latinské sub-iectum =
pod-mět) a objektem to, co je poznáváno (na co subjekt působí, cílí). Subjekt je chápán jako činitel aktivní, objekt jako pasivní složka poznávacího procesu. Toto dělení je důležité, nesmíme však zapomínat, že každý vztah (tedy i vztah poznávací) je vztahem vzájemným - velmi často je jen otázkou hlediska, kdo je subjektem a kdo objektem poznání. Moderní věda rovněž často zapomínala, že proces poznání není studenou informací o objektu, nýbrž je vždy i určitou proměnou samotného subjektu; jestliže skutečně poznávám, tak se na základě poznaného i měním, rozvíjím. Ani objekt však nezůstává beze změn - každé působení (tedy i poznání) objekt pozměňuje, i když to nebývá vždy patrné. Nikdy tedy nepoznáváme věc takovou, jaká je sama o sobě, ale vždy jaká se ukazuje ve vztahu k nám poznávajícím. Zřetelné je to například v kvantové fyzice: podle Heisenbergova principu neurčitosti nemůžeme zároveň určit polohu a směr pohybu (rychlost) elektronu, neboť každým pozorováním vlastně do tohoto elektronu „strčíme", a tudíž neměříme původní dráhu, ale dráhu až po „postrku". Určitou analogii ovšem můžeme vidět i u objektů makroskopických (měříme-li teplotu v
Vloženo: 5.09.2010
Velikost: 41,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz