- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálvyschly po dnech bolů...U kaple jen roste v doluřada mladých lip.
Roste, roste napořád, pučí, raší dál.V rumech dřímá panský hrad, klášterní též val.Nosy, uši uřezané,ruce, nohy porubané,Bída, Hlad a Žal.
Zapadlo vše v časů dým, zniklo bez zvěstí,dnes jen hlásá chudý rým dědů neštěstí.Ovšem prach jich země kryje,ale síla jejich žijekouzlem pověstí!
Heroická sílo, ty zdoláš smrt i hrob.V nové lákáš životy mrtvé símě dob.Nedáme se! letí krajem,naše zem buď naším rájem,králem v ní, kdo rob!
Svatá sílo nadlidská, vzdore bez hrází,před níž chlouba cynická jde a přechází...S nebe spadlý duchu vzdoru,zdar Ti, přenést můžeš horubez všech nesnází.
Na každém jest jedině, chtít, pak budeš žít!nesmíš dát v plen vteřině, co má věčné být!Sílo dědů, kouzlo vnuků,písně mé skaň do souzvuku:vítězit - neb mřít!
14.
Fráňa Šrámek (Modrý a rudý)
Raport
„Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc´:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc-
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč není žití víc…“
Otokar Březina (Tajemné dálky)
Moje matka
Ó matko má, dnes v světlo proměněná,
ty šípe zlatý, vystřelený do ohniska.
Tajemství věčně planoucích!
A jako tvoje kdys, i moje cesta smutná:
Bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu;
Plod žití suchý jen.
15.
Stanislav Kostka Neumann ( Sonáta horizontálního života)
………………
„Co dneska je, nebude už zítra,
dnes nejsi už, co včera jsi byl.
Člun ponech v proudu, míříš-li v jitra,
návrat je smrt.“
Jiří Wolker (Těžká hodina)
Nevěrná
Černé oči měla,
Mladé srdce měla,
Věrnost mu slíbila
Dřív, než odejela.
Na mořském pobřeží
Vlna s vlnou běží,
Ale věrná milá
Samotinka leží.
Balada o očích topičových
Utichly továrny, utichly ulice,usnuly hvězdy okolo měsícea z města celého v pozdní ty hodinynezavřel očí svých jenom dům jediný,očí svých ohnivých, co do tmy křičí,že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčídělníků deset své svaly železem propletlo,aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.
"Antoníne, topiči elektrárenský,do kotle přilož!"
Antonín dnes, jak před lety dvaceti pěti,železnou lopatou otvírá pec,plameny rudé ztad syčí a letí,ohnivá výheň a mládenec.Antonín rukama, jež nad oheň ztuhly,přikládá plnou lopatu uhlí,a že jen z člověka světlo se rodí,tak za uhlím vždycky kus očí svých hodía oči ty jasné a modré jak květinyv praméncích drátů nad městem plují,v kavárnách, v divadlech, nejraděj nad stolem rodinyv radostná světla se rozsvěcují.
"Soudruzi, dělníci elektrárenští,divnou ženu vám mám.Když se jí do očí podívám,pláče a říká, že člověk jsem prokletý,že oči mám jiné, než jsem měl před lety.Když prý šla se mnou k oltáři,jako dva pecny velké a krásné byly,teď prý jak v talířku prázdném mi na tvářipo nich jen drobinky dvě zbyly."
Smějí se soudruzi, Antonín s nimia uprostřed noci s hvězdami elektrickýmina svoje ženy si vzpomenou na chvíli,které tak často si dětinsky myslily,že muž na svět přišel, aby jim patřil.
17., 20.
Fráňa Šrámek (Rány, růže)
Odchází T. G. M.
Slunce a stín, slunce a stín,
jak bílé šátky letící k očím
a zoufale opět
pokleslé v klín
a v bubnů větrných víření
jenom ty kroky, jenom ty kroky.
Na jaký pochod, na jaký pochod
dnes jsme se dali,
že jsme ty kroky
tak ukovali,
kdo to jde před námi v čele,
kdo nás to vede?
Jaroslav Seifert (Přilba hlíny)
Májová krajina
Ach, Čechy krásné, Čechy mé
- v hospodě skryté vyhrávají,
v hospodě, kterou nezříme,
ach, Čechy krásné, Čechy mé
a ještě krásnější jste v máji!
Zelená louka u lesa,
k večeru zhasnou pampelišky
a rozsvítí se nebesa,
zelená louka u lesa
a hvězdy na ni svítí s výšky.
Kytička fialek
Podruhé nesmíš utrácet,prozraď mi, kolikpak stála?A těch pár maminčiných větznal jsem už téměř nazpaměť.Šetřila vždycky z mála.
K holiči radši měl bys jít.To znám již, teď možná dodá:Zítra budeš chtít na sešit,a kde mám na to všechno vzít,krejcaru je dnes škoda!
Jen násilím ji vtiskl jsemten modrý chomáček jara.Když splácela mi polibkem,zaševelilo jejím rtem:Synáčku, už jsem stará.
Rok co rok se tak zlobila,později míň už sice.Když vázičku si rozbila,dávala kvítka spaniládo sklenky od hořčice.
Vloženo: 6.09.2010
Velikost: 60,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz