- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálké, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů:
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, súčtujem spolu!
8.
Karel Jaromír Erben (Kytice)
Vodník
Na topole nad jezerem
seděl Vodník podvečerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek-
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
…….
Vdala jsem se, vdala již,
ale byly chyby:
starosvati- černí raci,
a družičky – ryby!
A můj muž- bůh polituj!
mokře chodí v suše,
a ve vodě pod hrnéčky
střádá lidské duše.
Hajej, dadej, můj synáčku
s zelenými vlásky!
Nevdala se tvá matička
ve příbytek lásky.
Obluzena, polapena
v ošemetné sítě,
nemá žádné zde radosti,
leč tebe, mé dítě!“-
„Co to zpíváš, ženo má?
Nechci toho zpěvu!
Tvoje píseň proklatá
popouzí mne k hněvu.
Karel Hynek Mácha (Máj)
Máj
To vše zločinec ještě jednou zřel,
to vše, jež nyní opustiti měl,
a hluboký srdce mu žel uchvátí;
hluboce vzdechne- slza slzu stíhá-
ještě jednou- posledně- vše probíhá,
pak slzavý v nebe svůj zrak obrátí.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko- v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k ním:
„Vy, jenž dalekosáhlým během svým
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!-
11.
Jan Neruda ( Baldy a romance)
Romance o Karlu IV.
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu-
Ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
„Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína- dolej výš-
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“
král Karel vesel káže.
„Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo-
toť první víno, které v Čechách zrálo-
aj tedy vzhůru, pijme již!“
A pili- král však náhle prsknul-
„To že je víno? Tenhle kvas?
Vždyť křiví ústa, láme vaz!“
a zlostně rukou mrsknul.
……..
Pij, Bušku- již se nezarmuť-
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý-
a našel již v tom víně chuť.
Víš- zkoumat třeba, Bušku milý,
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas-
my, myslím, se už vpili!“
„„Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní- trochu drsná zdá se-
však květe po svém, v osobité kráse-““
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice-
„„ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!““
Jan Neruda (Písně kosmické)
Jak lvové bijem o mříže
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.
Nám zdá se, s hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!“
My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlenkám spřaháme
a noha parou cvalá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, duch lvi,
a my ji rozbijeme!
12.
Josef Václav Sládek (V zimním slunci)
Silem buď
Silem buď a nepovol,
jsi-li v lese žití dub;
jsi-li pouze trávy stvol,
schyl se, ale neustup.
Dub anebo třeslice,
drž se půdy, kde jsi vzrost,
zlomí-li tě vichřice,
žil´s jako muž- a to je dost.
Jaroslav Vrchlický (Selské balady)
Epilog
Zavírám již kroniku dlouhým čtením zmdlen,nových hesel v povyku ztracený jest sen.Co jsem chtěl zde oživěti?Ženy, děti, muži, kmeti...vše jest pravda jen!
Bylo, bylo, bylo tak, Bůh ví, bude líp?zrezavěl cep, mlat i prak, vypelichal šíp.Slzy
Vloženo: 6.09.2010
Velikost: 60,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz