UKV_2_2

dary)
www.wikipedie.cz Podle Gennepa:
odlučovací
pomezní
přijímací
H. Babyrádová: Rituál, umění a výchova Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Rituál a výchova Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Rituál je souhrn dějů, které mají často symbolickou hodnotu, jsou vyjádřením tradic dané komunity a je sepjatý s její hodnotovou orientací, s ideály a jejím směřováním.
Každý kolektiv má své rituály či stereotypy. Jsou jimi poměrně stabilní prvky chování a jednání, které se opakují a mají integrující a ukotvující charakter. Kladně motivovat kolektiv lidí znamená znát dobře ideály dané skupiny prvky, které jsou motivátory pro danou skupinu a naopak také to, co skupinu demotivuje.
Riuály pomáhají zvládnout vývojové krize nebo se jim vyhnout. Pokud si žádné rituály ve výchově s dětmi nevytvoříme, vytvoří si je ony samy bez našeho vědomí a tam je riziko toho, že nevědomky vzniknou i rituály, které vývoj jedince brzdí. 
Rituály se v problémových situacích u dětí objevují naprosto spontánně. Vychovatelé by je neměli zakazovat, potlačovat nebo dokonce zesměšňovat. Rituály, které brzdí vývoj nebo mají destruktivní účinek, bychom se měli nejdříve pokusit pochopit, jestli se nejedná o „nouzové signály“. Rituály si můžeme sami vymyslet, můžeme nahradit riuály, které ztratily smysl, popřípadě je naplnit novým obsahem. Dítěti by se však neměly rituály nijak vnucovat. Kaufmann (1998).
V pubertě spočívá smysl rituálů v nalezení vlastní identity, v poznání svého nadání nebo silných a slabých stránek, v odpoutání od rodičů, od rodiny, v uvědomění si, že se stává dospělým, svéprávným člověkem, v nalézání pocitu sounáležitosti k nějakému novému společenství, v naučení se zvládat strach.
Rituálem je tedy souhrn činností, které se dennodenně pravidelně opakují. Určitým rituálem je i denní řád, respektive „Časový rozvrh dne“ ve výchovném ústavu (viz. příloha). Děti si tím upevňují například základní hygienické návyky, učí se pravidelnému rytmu střídání činností po určitém časovém úseku, získávají jistotu a bezpečí v tom, že ví co bude následovat (již vnitřně se mohou připravit a danou situaci zvládnout), atd.
http://www.cvicenislunicek.estranky.cz/ Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Zdenka Binková
Prožitková pedagogika a dramatická výchova v projektu přechodových rituálů
vedoucí diplomové práce: PhDr. Hana Kasíková, CSc.OBSAH
ÚVOD
1. PŘEDSTAVENÍ ZÁKLADNÍCH VÝCHODISEK POTŘEBNÝCH PRO KONCEPT PLÁNOVANÉHO PROJEKTU1.1. Pojem přechodový rituál 1.2. Přechodové období z dětství do dospělosti1.3. Forma a působení iniciačního rituálu 1.4. Pojem rituál1.5. Používání pojmu rituál a jeho proměny1.6. Pojem iniciace1.7. Dětství a dospělost jako východiska iniciace
2. MÍSTO PŘECHODOVÝCH RITUÁLŮ V SOUČASNÉ VÝCHOVĚ
3. MAPOVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PŘÍSTUPŮ PRO PLÁNOVANÝ PROJEKT3.1. Základní pojem zkušenostní učení3.2. Objasnění termínu prožitková pedagogika3.3. Přístupy dramatické výchovy3.4. Dramatická výchova v přechodových rituálech
4. ZACÍLENÍ A VÝBĚR ÚČASTNÍKŮ PLÁNOVANÉHO PROJEKTU
5. PŘÍPRAVA PRAKTICKÉ ČÁSTI5.1. Z hlediska zázemí5.2. Z hlediska možností náplně programů5.3. Koncepce a struktura připravovaného projektu
6. NÁVRHY INICIAČNÍCH PROJEKTŮ6.1. Přechodové projekty z dětství do dospívání pro dívky, kratší programy6.1.1. Dívčí pohádkové postavy, Tříhodinový projekt 6.1.2. Fiktivní příběh dívky, Tříhodinový projekt6.1.3. Příběh Ifigenie, Devadesátiminutový projekt6.1.4. Návrh týdenního iniciačního přechodu z dětství do dospívání pro dívky6.2. Návrh týdenního přechodového projektu z dětství do dospívání pro chlapce6.3. Návrh přechodového projektu z dospívání do dospělosti
ZÁVĚR
Seznam použité literaturyProstudovaná literaturaSeznam zkratek Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. H. Babyrádová: Rituál, umění a výchova,obsah, výňatky Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. H. Babyrádová: Rituál, umění a výchova výběr myšlenek Nejzávažnější funkcí pravého rituálu, a to jak vzhledem k jeho individuační, tak i socializační roli, je symbolizace překročení prahového prostoru.
Ritualizovaný přechod byl odedávna přechodem spojeným se skutečným pohybem těla – byl tedy přechodem materiálním
Smyslem rituálu bylo především tematizovat a ve skutečnosti zvýznamňovat pobyt v prostorech těchto přechodových zón. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Didaktika Vv 5
Anotace
Hra a rituál z pohledu interdisciplinárního diskurzu (psychologie, antropologie, teorie umění, pedagogika), kořeny hry a rituality v dějinách umění, role symbolizace ve hře a rituálu, charakteristika výtvarné hry, typy výtvarných her, kultura a subkultura jako inspirace výchovy uměním, hra a rituál v akčním umění a animocentrickém pojetí výtvarné výchovy, praktické příklady interdisciplinárních prvků hry a rituálu ve výtvarné výchově, multikulturní výchova v pohledu hry a rituálu, transdisciplinární pojetí umělecké výchovy a uplatnění hry a rituálu v tomto pojetí, role hry a rituálu ve výtvarné dílně.
Osnova
Definice hry a rituálu z pohledu různých druhů umění2. Integrativní role hry a rituálu v umění a ve výchově3. Příklady užití hry a rituálu v historii umění a výchovy4. Artefiletická a arteterapeutická role hry a rituálu ve výchově5. Umělecko-pedagogické projekty s prvky hry a rituálu6. Tvorba individuálního umělecko-pedagogického projektu, modelové situace jeho využití v praxi Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Mýty a rituály v umění Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Mýtus a umění Umění je symbolické, Goodman – 3 způsoby symbolizace / reprezentace, exemplifikace, exprese
Mýtus je příběh
Picasso a mýty Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Postřižiny Postřižiny je rituální (resp. obřadné) ustřižení vlasů. Tento obřad lze v mnoha formách nalézt u mnoha kultur nejen v Evropě (Slované, Římané), ale i u kultur asijských (např. Číňané). O vzniku a původu tohoto rituálu existuje několik teorií, z nichž nejvýznamnější předpokládají, že se jedná o náhradu lidské oběti – tzn. nebyl obětován celý člověk, ale pouze jeho část. Druhá poměrně významná teorie předpokládá, že bohům byla věnována část člověka, aby jej přijali pod svoji ochranu a jakoby se s ním „seznámili“.Samotné provedení pak mohlo být pouze ustřižení jednoho či několika pramenů, zastřižení vlasů a nebo sestřižení vlasů do nějaké podoby, popř. i vyholení celé lebky. Někdy se jednalo o hlavní prováděný obřad, často však byly postřižiny prováděny jako doplňkový obřad.U některých národů byl tento zvyk prováděn pouze jednou za život u jiných se vyskytuje několikrát za život (např. přijetí jména i svatba).
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Symbolika tohoto obřadu hraje roli v českém filmu Postřižiny z roku 1980, respektive v literární předloze Bohumila Hrabala. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Individuální mytologieTajná organizace B.K.S. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. B.K.S. – Bude konec světa "Od r. 72 jsem se pohyboval v uzavřené společnosti blízkých přátel z B.K.S. a jejich satelitních organizací jako SÚZI, ÚTERNÍK a pod. K současnému umění 60-70 let jsme se dostávali prostřednictvím knihy Osobnost a tvorba od dr. Drvoty, kde byla reprodukována díla českých strukturalistů a na nich demonstrovány psychoanalytické pokusy a výklady. Ač nás tato díla jaksi vzrušovala, shrnovali jsme je s dávkou ironie pod pojem "SCHIZOIDOVY FRUSTRACE" a pokoušeli se "hrou na umění" o něco podobného. Jakýkoli experiment ve stylu "hle, co z toho vylezlo" a "to je skoro jako pravé umění", byl dobrý. Pálili jsme, tavili, rozmývali olejové pastely, nalévali latexové škraloupy zatírané olejem. Zároveň jsem však rozvíjel techniku staromistrovské olejové surrealistické malby (ve které mě podporoval otec), ale i "šalamounskou" groteskní kresbu. Jedním z členů František Skála (1956), je také členem skupiny Tvrdohlaví (1987).
Heslo ve Wikipedii Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. V listopadu 1991dostává hlavní Cenu J. Chalupeckého za rok 1991.
Začátkem května v roce 1993 putoval pěšky
na Bienále v Benátkách přes Alpy, ušel za měsíc 850 kilometrů s batohem na zádech, pil z potoků a spal v lesích. „Smutno mi bylo. Moc.“ Cestu absolvoval za 25 dní. Píše si ilustrované deníky, kreslí a kromě epizody s "jedovatými skalními motýly" dorazí šťastně na XLV. Bienále světového umění, kde reprezentuje Českou republiku. Vystavuje soubor 25 kreseb z cesty a drobné plastiky vytvořené z nasbíraných materiálů. Michael Kimmelman z New York Times se o Skálově expozici pochvalně zmiňuje v kritickém článku "Smrt v Benátkách" jako o jedné z mála, ke které je možné si v záplavě současného třeštění najít vztah. Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Restaurace Paláce Akropolis, 1993
1997 - dostává Skála cenu "Interiér roku 1996" za řešení interiérů paláce Akropolis Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. "Důkazy blížící se světové katastrofy„ výstava Galerie Jelení, centrum pro současné umění, Praha
20. 3. – 19. 4. 2001
kurátoři: Ludvík Hlaváček, Miloš Vojtěchovský
Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Rudolfinum 2005
18. Estetická distance v uměleckých činnostech člověka - úloha estetické distance v estetickém zážitku, problém předistancovanosti a poddistancovanosti (kdy se hovoří o těchto pojmech) Poznání a výtvarný zážitek Teorie zážitku - komponenty (složky, koncepty), ale také roviny poznání:
Významová – porozumění netušeným obsahům, které se může stát poznatkem.
Konstruktivní – jak je to uděláno, tvůrce hledá a nalezne (objeví) formu pro svůj výraz.
Empatická (expresivní) – dílo nabízí tvůrci pohled na sebe sama, uvědomění si vlastní tvorby, což může být bráno jako zvláštní druh terapie
Prožitková – do díla tvůrce vkládá“ své aktuální stavy
Koncept
potenciálně společné a všemi aktéry předpokládané zážitkové a interpretační pole určitého výrazu (výrazové konstrukce), na jehož základě se lidé mohou navzájem duševně setkávat a v dialogu si rozumět prostřednictvím svých prekonceptů, k danému konceptu vztažených, a v závislosti na své sociální, kulturní a tělesné (zejména smyslové) vybavenosti. Koncept jako celek i jeho různé stránky lze uchopovat různými druhy výrazů, které mají pro danou situaci různě velkou – a výrazovou hodnotu.
Jan Slavík, Umění zážitku, zážitek umění 2.díl, s. 152 Distance – obecný význam vzdálenost, odstup; např. v matematice distanční kružnice, distanční vzdělávání atp.
2. (ve sportu) dočasné vyloučení ze soutěže Denis Diderot – „Herecký paradox“
Edward Bullough – „psychická distance“
Bertold Brecht – „zcizující (scizovací) efekty“
Vlastimil Zuska – „Estetická distance“ Francouzský osvícenecký spisovatel a filozof. Zabýval se mnoha obory – matematikou, fyzikou, filosofií, estetikou, teologií. Byl vedoucím skupiny francouzských pokrokových vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel. Posláním Encyklopedie bylo shrnout veškeré dosavadní lidské vědění. Vyšla v 28 svazcích v letech 1751 až 1772. Denis Diderot(1713 Langres, Champagne – 1784 Paříž) Denis DiderotHerecký paradox švýcarsko-britský filozof, psycholog, literát a estetik odvolávající se na teorii vcítění a na estetické vědomí. Hlavní dílo: The Modern Conception of Aesthetics (Moderní koncepce estetiky). Edward Bullough
(1880-1934) Psychická distance Originál: "Psychical Distance" As a Factor in Art and an Aesthetic Principle. In: The British Journal of Psychology, V, June 1912, part 2., str. 87 - 118.
Překlad: Bullough,E.: "Psychická distance" jako faktor v umění a estetický princip. In: Estetika 1/1995, str. 10 - 30. Fenomén distance znamená, že s jevem, který nás osobně zaujme, jsou však přerušené bezprostřední vazby tělesné, fyziologické, tedy naší bytosti se dotýkající a ji snad i (byť jen domněle) ohrožující. To je zjevné právě v umění, kde divák, posluchač apod. potřebuje být v klidné a bezpečné pozici. Bez toho nejde o umění, ale snad o druh happeningu, společné demonstrace, reality show apod., přesto je tato pomyslná hranice stále testovaná avantgardními uměleckými směry, performery atp. Jev zaujetí psychické distance se podle Bullougha podobá pohledu do zamlžené krajiny, kdy nevystupují ostře kontury světa s možnou syrovou prožitkovou vztahovostí k naší bytosti. Dodejme, že ona „zamlženost“ také umožňuje práci imaginace, dokreslování, přesahování mimo vlastní jev nebo situaci. Tak se může projevit tlak symbolů, snad až archetypálních, aniž bychom si jich však byli jasně vědomi. Bertold Brecht 1898 – 1956 rovněž Bert Brecht, narozen jako Eugen Berthold Friedrich Brecht (uvádí se varianty Bertholt i Berthold)
německý dramatik, divadelní teoretik a režisér. Příbuzenstvo manželka Helena Weigelová Roku 1924 začal působit jako dramaturg u Maxe Reinhardta v Berlíně.Roku 1928 se začal věnovat marxismu, který ho velmi ovlivnil.
Po nástupu A. Hitlera k moci (1933), žil postupně v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Československu, Švédsku, Finsku a Dánsku (kde žil nejdéle), po vypuknutí druhé světové války žil krátce v Moskvě (tehdejším Sovětským svazem spíš jen projel), od roku 1941 v USA.
Do Německa (NDR) se vrátil v roce 1948, zde o rok později (1949) se svou ženou Helenou Weigelovou založil Berliner Ensemble a na této scéně realizoval principy epického divadla, ovlivněného komunistickou propagandou, která velmi brzy převážila. Jedním z charakteristických prvků jeho tvorby jsou tzv. zcizovací efekty – tj. komentáře, verše, songy, atp. Základním úkolem těchto efektů je zabraňovat divákovi v čistě emocionálním podlehnutí zobrazovanému, ve ztotožnění se s postavami a v oživení divákovy schopnosti reflexe předkládaných obrazů a situací, což má vést k jeho aktivizaci. Tabulka: Citové stavy a distance. Podle Scheffa 1981,
převzato z: Valenta, M, Riesman, M 1999, s. 55. předistancovanost
poddistancovanost Estetická distance Prezentace k přednášce použitelná jako studijní materiál v přípravě na zkoušku. Po maturitě na SPŠ chemické v Praze (1966) pracoval postupně jako chemik, barvíř, strojník, tesař, knihovník v Národní knihovně ČR (1985–87), odborný pracovník v Čs. filmovém ústavu (1987–90). V l. 1980–85 studoval dálkově estetiku na FF UK; PhDr. 1986. Interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV (1. 1. 1987 – 4. 1. 1987) byla ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–93. Od r. 1990 působí na téže katedře, od r. 1993 jako docent, od r. 1994 jako vedoucí katedry. Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou (Ingarden, Husserl, Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a (post)strukuralismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.Monografie: Temporalita metafory, 1993; Čas v možných světech obrazu, 1995; K estetice dvacátého století. Mimésis – fikce – distance, 1996. prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc. vedoucí katedry estetiky FF UK v Praze V dosavadních úvahách jsme tématizovali distanci v řadě případů, v řadě relací. Diskutovali jsme distanci od reálného světa s vyloučením praktické (existenciální) orientace, distanci v imanenci Ega při rozštěpu na já reflektující a já reflektované, distanci od aktuálního nyní vlivem emergence nastávání, distanci jako prožitek non-identity (se sebou samým, s Druhým, s objektem touhy), zrcadlový obraz jako primární distanci tvůrce autoportrétu, distanci jako "dehumanizační" princip moderního umění, distanci jako základní životní pohyb (Patočka, Buber, Heidegger - viz 3.2.), zcizující efekt jako druh estetické distance, distanci, resp. vzdálenost fiktivních světů od žitého světa reálného, distanci jako vyklonění do Ničeho, jako distanci od původu, zdroje, tj. i od aktuální přítomnosti a aktuálního Já. V této obecnější síti distancí je pro nás klíčovým pojmem estetická distance, termín kontroverzní, jemuž řada, zejména analytických estetiků, věnovala mnohdy až zžíravou kritiku, odsuzující tento koncept do koše odřezků po použití Occamovy břitvy. Pokusíme se ukázat trvající validitu tohoto konceptu, neadekvátnost jeho kritiky a těsnou příbuznost jeho původního vymezení s fenomenologickým pojetím estetického postoje. Text: http://www.fysis.cz/filosofiecz/texty/zuska/mimesis/distance.htm
Přehled tematických okruhů ke
zkoušce v předmětu UKV,
LS 2010.
Číslo
Téma
1.
Výchova uměním a k umění - teoretická východiska a obecné problémy výtvarné výchovy.
2.
Vztahy umění a vědy ve výchově - uplatnění obrazného a racionálně logického přístupu v teorii a praxi výchovy.
3.
Filosofie umění ve výchově - úloha filozofického přístupu k umění v teorii a praxi výchovy.
4.
Estetika a estetická kritéria v umění a ve výchově - uplatnění estetických pojmů a přístupů v teorii a praxi výtvarné výchovy.

5.
Teorie umění a uměnovědné interpretace ve výchově.
6.
Beltingův problém „konce umění“ a otázka vymezení umění.
7.
Psychologie umění ve výchově - možnosti a meze psychologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy.
8.
Sociologie umění ve výchově - možnosti a meze sociologického přístupu v teorii a praxi výtvarné výchovy.
13.
Mýtus a rituál v umění, ve výchově a v životní praxi – charakteristika mýtu, jeho původní podoba a funkce a pojetí mýtu v současnosti.
18.
Estetická distance v uměleckých činnostech člověka - úloha estetické distance v estetickém zážitku, problém předistancovanosti a poddistancovanosti (kdy se hovoří o těchto pojmech)