Poznámky z přednášek VVKVS

ere skutečně jako poznání – ídky němu vzniká obor didaktika = teorie vyučování, škola se stane teoretickým problémem a zájmem, začíná se vytvářet systém (školy, gymnázia, univerzity)
vzdělávání je svébytným druhem umění – je to umění vyučovat
k učitelské profesi je třeba vybírat: má mít talent, tvořivost,
vytváří prostředky pro studium učitelů i pomůcky pro studenty i učitele – vytváří učebnice (do té doby se učí z textů, které jsou určeny k jinému, než k učení)
jeho největší dílo je Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – cesta k tomu, aby lidstvo bylo šťastnější
je vynikající učitel a myslitel, o setkání s ním stojí třeba králové, stane se i biskupem J.B.
vzdělání je cestou ke světlu, je prostředkem k přemožení nepravostí světa (násilí, agrese)
chtěl své poznání ukrýt do encyklopedie, která by se předávala – ale všechno to shoří
Informatorium školy mateřské – určeno matkám, základem kvality vzdělávání je raný věk, matka má důležitou společenskou roli a hodnotu
Velká didaktika – didaktik napsal celou řadu, nabízí pohled na vzdělávání od nejranějšího do pozdního, je určena pro celý život, existuje i škola smrti
(dva přístupy k učení – naučím se = mam bohatství ve vzdělání X učení jako cesta životem)
učíme-li se jazyk, učíme se několi způsobů myšlení, věnuje se tedy učení jazyků (a ten Komenius se věnuje vzdělávání učitelům jazyků)
Orbis Pictus (až v šesti jazycích)
Brána jazyků otevřená (ve třech jazycích)
důraz na kázeň, úctu, pečlivost
škola hrou – používá divadlo jako vzdělávací prostředek, hra se scénářem, rolová hra (třeba Na poště)
stojí na hranici světa velkých civilizací (novověku – stejně jako Descartes, Shakespeare)
zakotven ve světu víry,m náboženství, idejí (platónských) – snaží se utvořit celkový myšlenkový pohled na svět a vedle toho je nové pojetí světa postavené na experimentu, výzkumu (to třeba reprezentuje Descartes)
pozdní jeho texty jsou zajímavé
prožil téměř celé století (ale nevíme přesně, kdy se narodil)
17.4.2012
počátek novověku
pedag vzniká jako samostatná disciplína
skončili jsme u proměn reformace, přechod mezi středověkem a novověkem; škola, školství, vzdělávání v soc kontextu záskává nový kontext – ideologický
postupné odděl.školy a církve
počátek novověku (17.-19.stol):
asi jezuité považovali vzdělání zadůležité, taky něco a třeba hlavně jezuité hodně podporovali školství, berou jej jako silný ideologický nástroj, jezuité budovali pečlivě soubory vzdělání – velké knihovny včetně poznatků ideových odpůrců = protestantů (vč.Komenského, kterým byli výrazně poznamenány) – ta nová role, ideová, záskávání pro určitý pohled na svět bude s novověku posilovat
jezuité působí na celou škálu osobnosti – fyz.trénink, přes estetiku, volní cvičení, … práce se sirotky, s Diezenhoffere – budují chrámy (Santini, Diezenhofer dávají tvář jezuitů)
konec 30leté války – atlantská doba, potkávání dalších kultur, jiná uspořádání států, demokratizace společnosti, laicizace společnosti – vzdělání se odděluje od víry a náboženství, pak vzniká novodobý stát – přejímá řadu spol.funkcí od rodiny a obce, s tím souvisí ekonomická stránka, nová organizace výroby – od zemědělství k výrobě, řemeslu (od cechů k manufaktuře a prvním továrnám, nejdřív mechanické pomůcky, pak mechanické stroje)
dvě velké linie: protestantské státy – rozhodující role obecní správy, pak centralizované státy na centrální monarchii a konstituční mocharchii = koncept základních lidských práv včetně práva na vzdělání
dominuje nová společenská vrstva – měšťané, živí se výrobou (předmětů, ne zemedělství) nebo obchodem, je osobně svobodná a samosprávná, ta otevřenost umožňuje nové obory, disciplíny – třeba je možnocestovat kolem světa – vzniká nové vodění světa, dogmata se musejí přehodnotit; výrazná role racionálního rozumu
otevření v otázce poznatelnosti světa; přírodovědné dispic.
Prudké oddělení vyspělých a nevyspělých zemí
touha po ekon prospěchu vede k nárůstu potřeby vzdělanosti – stát a jeho role ve vzdělávání: je třeba společný jazyk
stát vytváří novou kulturu, která překrývá dočasné odbinové, rodinné, … a zajišťuje něco, třeba přicházejí normalizované daně pro celé území
vzdělání se stává veřejnou službou a prostředkem ovlivňování – přechází do kulturního ovlivňování => růst osobní svobody a možností, ale taky k rozpadu vazeb v rodině a pokrevní pospolitosti
genetické výzkumy Mendela na církevní půdě
racionalismus a osvícenství
John Locke – založení racionálního přístupu, jak by měl vypadat člověk v nové době?, snaží se definovat nový cíl, je vychovatelem, vychází ze své praxe, vychází z „Pojednání o lidksém rozumu“ – poznání musí projít smyslovými receptory – zkušenost, smyslovost – vytvářet podmínky pro pozorování, vše musí být rozumové a spočitatelné (to přetrvává u nás); „Několik myšlenek o vychovávání“ – o výchově můžů, definuje si člověka, kterého nazývá gentlemanem (ve 21 letech); je to výchova elity, je to tvrdá výchova – vůle, fyzično, individualizované vzdělání
Benjamin Franklin, Tomas Jefferson - americká společnost
to bylo anglosaské, teď druhý bod, francouzská kultura:
nejvýznamější je důraz na slovník, ve kterém lze poznání sdílet => Velká „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“ – je to vzdělání v pojmech a definicích:
Denis Diderot
Claude-Adrien Helvétius
zabývá se emocemi - „O člověku, jeho rozumových schopnostech a jeho výchově“
hlad a bolest vedou k činnosti chudého člověka, slast principem bohatého, největší energii dodává rozkoš žen, nejsilnější motivací je láska, která bere fyzické potřeby, chudý má jiné starosti
(Velká Fr revoluce?)
myšlenky Encyklopedie vedou ve VelFrRev
vedle racionálního myšlení:
vědecky pojatý obor vzdělávání – Johann Friedrich Herbart – nový akademický obor; kde jsou klíčové příčiny ovlivnění vých a vzděl – vytváří představu, přes kterou si svět uspořádáme, takže čl by měl ve škole dostat představu o světě, která se do školy dostane předchozím zkoumáním; věda, která učí, jak pracovt se zkušeností
jeho bádání se ropojuje se zaháděním školství v Prusku
mluví o výchově = naplánovaný řízený cílený proces utváření člověka (máme představu, jaký by ten člověk měl být)
herbartovská triáda:
vedení – musí být zřetelné, kdo řídí ten proces; pokud někoho vedeme k cíli, musíme mu cestu jasně vytyčit – tj. Odepření svobody; vedení má dítě neustále zaměstnávat, dítě nemá porušovat kázeň,
vyučování = budování představ; teprve když jsou lidé zpravocáni a ví, kdo je vede, může se přijít s představou, protože oni ji přijmou; = předávání představ;
formování n akonci 18.stol; rozum sám nestačí, čl musí být i emociální, musí se něco zažít (postupně až systém odměn a trestů, kdy odměna je vyhnout se trestu)
věnuje se vyučování velmi precizně, snaží se definovat základní formy – jasnost (zjednodušenost, schematičnost) – zahloubání se do učiva ve stavu klidu; asociace – zahloubání se do učiva ve stavu pohybu; systém – vyvození závěrů, definic, pravidel; metoda – využití poznatků v praxi, cvičení
toto jsou čtyři formální stupně, je to univerzální pro jakýkoliv obsah učiva i vě žáků = herbartismus
řeší i otázku školskéo systému, škola elementární, měšťanská, gymnázium
mravní výchova – smyslem školy je vychovat mravného člověka oddaného státu, vštípit mravní zákon, důraz na formální kázeň – je ověřitelná, třeba pozdrav na začátku hodiny
jeho dílo vyhovuje jakékoliv ideologii
téměř stejná doba, ale jiný směr:
Jean-Jacques Rousseau
terorista pedagogiky
v období vrcholícího racionalismu ve Francii, žije v období duchovního kvasu vyvrcholujícího VFREv, jeho knížky páleny, byl souzen za své názory, které byly považovány za nepatřičné, chybné, ale předznamenal mnohé věci pro naši dobu
kontroverzní člověk, významná osoba pedag, ale své děti nevychovával, dokonce je dával do ústavů, které kritizoval
klíčové dílo je Emil aneb o výchově – je to román o výchově, jde s dobovou potřebou; důvěra v jednotlivce a lidskou svobodu, je tu hyperbolizována; cílem je vychovat svobodného člověka, který má osobní zodpovědnost; respektování individuální zvláštnosti; svoboda a osobní zkušenost – velký kontrast proti Herbartovi
učení z vlastní zkušenosti
základní inspirací je příroda a motivem štěstí je přirozenost (Herbart má vzory a normy a pravidla), otevřenost, svoboda; svobodný pohyb v době, kdy se utváří jeho vnímání pohybu – do dvou let
2-12 let: používejme pro dítě slova, která jsou v jeho zkušenosti, dítě by nemělo mít víc slovm, než představ (to se dá těžko technicky zařídit...)
naturalismus – dítě by mělo být vychováváno na venkově, aby mohlo zažívat přírodu; člověk by si měl následky uvědomovat sám (Emil rozbil okno – bude spát v zimě, dokud si ho neopraví)
12-15 je významná etapa – tady ještě dítě nechápe mravní pojmy, mělo by se věnovat fyzické činnosti, mělo by jich znát co nejvíc, aby si dítě samo vybralo
15-21 – až teď ho bere do města, období bouří a vášní, mravní výchova, vyhýbá se náboženství, dostatek pohybu a nesmí lenošit, láska k ostatním lidem, otázka svědomí a rozumové schopnosti = osvícení, k bohu mladík dochází tak nějak sám, hledá nějaký nejvyšší rozum, to přirozené je to božské
je ultraliberální na svou dobu, ale vzdělávání žen je až za hranicí, ženy jsou až kontrasně nesvobodní, jsou to jen ozdoby svého muže, má se starat o maželovo štěstí, není svobodnou bytostí