Soubor přednášek

ůzného typu
Musí se definovat identifikátor a typ každé jeho položky :
type Student = record
jmeno : string[20];
prijmeni : string[20];
rocnik : byte;
bydliste : string[20]
pohlavi : boolean;
znamky : array [1..3,1..5] of byte;
end; Strukturovaný typ záznam Pak jestliže:var stu : student; stu.jmeno := ‚Petr‘;
stu.rocnik := 1; stu.znamka[1,1] := 2;
Variantní záznam : varianty položek využívají tentýž prostor v paměti a jsou aktivovány selektorem :
Type Student = record
jmeno : string[20];
prijmeni : string[20];
rocnik : byte;
case bydliste : boolean of
false : (koleje : string[30]);
true : (obec : string[20];
ulice : string[20];
PSC : string[5]);
end;
Strukturovaný typ záznam Příklad
Type dstav = (svo, zen, roz);
Type Student = record
jmeno, prijmeni : string[20];
case stav : dstav of
svo : ();
zen : (datum_sv : longint;
druh : string[20]);
roz : (datum_ro : longint);
end;
Položka stav je zde selektorem, hodnota rozlišovací položky určuje, která varianta je v dané době aktuální Strukturovaný typ množina Maximální rozsah 256 hodnot, prvky musí být v rozsahu 0..255.
Nemůže být bázovým typem proměnná typu shortint, word, integer, longint
type barvy = (bila, zluta, cervena, celena, modra, cerna)
type duha = set of barvy
const znaky : set of char = [#27,’A’..’Z’,]
const nic : set of byte = [] – prázdná množina Strukturovaný typ soubor Posloupnost záznamů typu složka
Složka – libovolný datový typ (kromě typu file)
Počet složek nelze v definici typu určit
type slozka = integer
type soubor = file of slozka - typový soubor
type soubor = file of byte- typový soubor
type soubor = file – soubor bez udání typu
type soubor = text – textový soubor
Příklad 1 Vytvořte výčtový typ s názvem STROMY, který bude obsahovat prvky :
Javor
Lipa
Dub
Topol
Borovice
Modrin
Vytvořte tři proměnné (Strom, StromP, StromN ), kterým přiřadíte výše uvedený výčtový typ STROMY.
První proměnné STROM dosaďte hodnotu Topol
Do proměnných StromP a StromN uložte následníka a předchůdce argumentu (STROMY) pomocí funkcí SUCC() a PRED()
Následně vytiskněte na obrazovku ordinální hodnoty všech proměnných pomocí procedury WRITELN() Příklad 2 Vytvořte typ záznam s názvem VETA_JIZDY, ve které navrhněte dle vlastního uvážení veškeré položky včetně deklarace datových typů, o kterých si myslíte, že by mohly tvořit jednu jízdu v rámci knihy jízd malé organizace.
Popis organizace :
3 vozidla
5 řidičů
Vzniknuvší typ pak přiřaďte proměnné JIZDY typu jednorozměrné pole o 10 prvcích (1..10)
První dva prvky tohoto pole naplňte konkrétními hodnotami dle vlastního uvážení.
Proveďte tisk některých prvků na obrazovku dle vlastního uvážení
Struktura programu Program ;
Uses;
Label ;
Const ;
Type ;
Var ;
;
Begin
;
End. Struktura programu Klíčové slovo Program musí být uvedeno na začátku každého programu.
Za klíčovým slovem následuje název programu :
Jednoslovný název
Nepoužívat vyhrazená slova systémem (název interních konstant, funkcí a procedur)
Jako 1. znak v názvu programu nesmí být číslice
Za názvem programu následuje středník
Časté chyby :
Program Tisk dopisu;
Program Writeln;
Program 365dnu;
Program Tisk_souboru Struktura programu V klauzuli USES se uvádí seznam jednotek, které ma kompilátor (překladač programu) prohledat při sestavování projektu.
Jednotky (knihovny, unity):
Standardní (interní jednotky jazyka PASCAL)
CRT – řízení systému zobrazení, vstupu z klávesnice, práce s okny
DOS – komunikace mezi aplikačním programem a OS
SYSTEM - standardní procedury a funkce
GRAPH – grafické možnosti
Další : STRINGS, OVERLAY, PRINTER
Vlastní ( uživatelsky definované jednotky) Program Pokus1
USES CRT, DOS,
VYPOC,RETEZ, TISKY UNIT CRT UNIT DOS UNIT VYPOC
USES CRT, DOS UNIT TISKY
USES CRT, DOS,
RETEZ UNIT RETEZ
USES CRT, DOS Struktura programu Struktura jednotky (UNIT) Dvě části :
Propojovací (interface) – část, která ma za úkol propojit jednotku s programem, v této části jsou deklarovány globální proměnné, konstanty, procedury a funkce, které lze pak volat v programu, nebo v jednotce, která má v klausuli USES název této jednotky
Implementační (implementation) – v této jednotce se deklarují procedury a funkce a to buď globální (hlavička procedury nebo funkce musí být uvedena v části interface) nebo lokální (funkce a procedury mohou být použity pouze v rámci této jednotky) Struktura jednotky (UNIT) UNIT ;
Interface
Uses;

Implementation

Begin
; (nepovinná sekce)
End. Struktura jednotky (UNIT) UNIT TISKY;

Interface
Uses CRT, DOS, RETEZ;

Var Alfa : string;

Procedure Tiskni_Radky(co : string);
Function Preved_na_velka_pismena(co : char) : char;

Implemenation

Procedure Tiskni_Radky(co : string);
Begin
.
End;

Function Preved_na_velka_pismena(co : char) : char;
Begin
.
End;
Begin
End. Procedury a funkce - popis Podprogram lze definovat jako pojmenovanou posloupnost příkazů, která řeší konkrétní dílčí úlohu. Znamená to, že této posloupnosti příkazů je přidělen identifikátor, který můžeme v programu použít jako náhradu za výše uvedenou posloupnost příkazů.
Podprogramy dělíme do dvou základních skupin :
Procedury
Procedury a funkce s e vytvářejí z několika důvodů :
Zvýšení přehlednosti psaní programu
Vyčlenění samostatných částí do těchto celků z důvodu opakování použití Procedury a funkce - popis Pro proceduru platí beze zbytku to, co bylo napsáno na předchozí stránce v 1. odrážce.
Ke každé funkci musíme na rozdíl od procedury určit datový typ výsledné hodnoty (hodnoty, kterou funkce vrací).
Někde v těle funkce pak musíme uvést přiřazovací příkaz, kterým identifikátoru funkce přiřadíme vypočítanou hodnotu.
Použití podprogramu se říká volání podprogramu
Podprogram může obsahovat seznam hodnot nebo proměnných se kterými může pracovat. Tyto hodnoty či proměnné se nazývají parametry podprogramu.
Function (parametry) : datový typ;
Label ;
Const ;
Type ;
Var ;
Begin
;
End.
Volání Funkce v programu :
C := Spocitej_prumer(20,10,30);
nebo
Writeln(Spocitej_prumer(20,10,30)); Identifikátor procedury Identifikátor funkce Nepovinná část Nepovinná část Deklarace procedury a funkce
Procedure (parametry);
Label ;
Const ;
Type ;
Var ;
Begin
;
End.
Volání procedury v programu :
Udelej_tisk(C); Příklad jednoduché procedury Procedure UdelejCaru; {Tato procedure nemá parametry}
Begin
Writeln(“-------------------------------------”);
End;
Pak volání této procedury v programu bude vypadat takto :
….
Read(CisloA, CisloB);
Writeln(“První číslo je : “, CisloA);
Writeln(“Druhé číslo je : “, CisloB);
UdelejCaru;
Writeln(“Součet obou čísel je : “ , CisloA+CisloB);
UdelejCaru;
….
…. Příklad jednoduché funkce Function VypocitejObsahObdelniku(A,B : byte) : word;
Var C : word;
Begin
C := A*B;
VypocitejObsahObdelniku := C; {přiřazení vypočtené hodnoty identifikátoru}
End;
Pak volání této funkce v programu bude vypadat takto :
….
Read(CisloA, CisloB);
Writeln(“První číslo je : “, CisloA);
Writeln(“Druhé číslo je : “, CisloB);
Obsah := VypocitejObsahObdelniku(CisloA,CisloB);
Writeln(“Obsah obdelníku je : “ ,Obsah);
nebo
Writeln(“Obsah obdelníku je : “ , VypocitejObsahObdelniku(CisloA,CisloB));
….. A,B  X,Y A,B  X,Y Parametry procedur a funkcí Každý parametr definovaný v seznamu parametrů podprogramu je lokální v deklarované proceduře nebo funkci.
Hodnotové – v deklaraci se uvádějí svým identifikátorem následovaným definici typu. Po opuštění podprogramu jsou hodnoty identifikátorů (A,B) uvolněny
z paměti.
deklarace : Procedure Secti(A,B : byte);
volání : Secti(X,Y); nebo Secti (20, 30);
Proměnné – v deklaraci se uvádějí rovněž identifikátorem následovaným definici typu. Před deklaraci identifikátoru se píše var. Po opuštění podprogramu jsou hodnoty identifikátorů (A,B) přiřazeny proměnným, které vstoupily do podprogramu (X,Y).
deklarace : Procedure Secti(var